V určitém ohledu se zdá, že tyto volby se pohybují v kruzích. Žádné vládě ve střední Evropě se dosud nepodařilo využít svého prvního volebního období k tomu, aby vyhrála ještě jedno. Avšak tyto volby jsou výrazným předělem i z jiných hledisek. Nerozhoduje se v nich totiž ani o osudu jednotlivých politiků či strany. Rozhoduje se o procesu rozšiřování Evropské unie a o budoucím obrazu sjednocené Evropy.

Na obrovském shromáždění v Kossuth tér v sobotu před dobře osvětlenou budovou parlamentu hovořil Orbán, jemuž stáli po boku místní hvězdy pop-music a místní sportovní celebrity, k davu a tvrdil, že věří v sílu "jednoty a lásky". Požadoval od svých posluchačů, aby nastoupili do vlaku směrem k budoucnosti. Poukázal na rozdíly mezi Bokrosovým programem utahování opasků, který realizovali jeho socialističtí předchůdci, a svým vlastním, podnikatelsky přítulným Szechenyiovým programem. Apeloval na voliče, aby "si s sebou k volbám přivedli přítele" (a hlasovali pro jeho vlastní stranu, jejíž je Orbán předsedou, Fidesz).

Orbán je představitele hrdějšího, bohatšího Maďarska. Už nežebrá u brat bruselského království. Prosazuje nebojácně zájmy své země a nevyhýbá se ani tvrdému vyjednávání a dokonce konfliktům. Sice plně podporuje projekt evropského sjednocení, ale je, stejně jako Čech Václav Klaus, otevřeným nacionalistou.

Jeho nacionalismus se někdy až příliš blíží vizi "Velkého Maďarska". Je to neúzemní expanzionismus a zahrnuje všechny Maďary, jimž ublížila Trianonská dohoda po roce1918 a odsoudila je k tomu, aby se stali menšinami v sousedních zemích.

Tím, že Orbán zahrnuje tyto Maďary, žijící mimo Maďarsko, finančními výhodami a extrateritoriálními právy, se chová jako hospodářský imperialista v malém měřítku. Socialisté chtějí změnit existující dohodu s Rumunskem, která nyní poskytuje Rumunům, dočasně pracujícím v Maďarsku, zvláštní výsady. To totiž bylo politickou cenou, kterou musel zaplatit Orbán, pokud měl mít možnost poskytnout tatáž a další práva Maďarům žijícím v Rumunsku.

Fidesz má neformální a nepevnou alianci se stranou MIEP, extremně pravicovou, ultranacionalistickou a občas i antisemitskou Maďarskou stranou pro spravedlnost a život. Stoupenci strany MIEP se účastnili sobotního politického shromáždění. Její vedoucí představitelé apelovali na Fidesz, aby veřejně přijal podporu strany MIEP.

Jak uvedl maďarský rozhlas, náměstek vedoucího jejich parlamentního klubu Csaba Lentner konstatoval, že "by to mohlo mít tragické důsledky, jestliže 250 000 voličů strany MIEF neobdrží ani jediné dobré slovo z pravicového středu za svou nesobeckou oběť (že budou v druhém kole voleb hlasovat pro Fidesz, jak to doporučilo vedení strany MIEP)."

Je možné, že ve dvacátém století byl východní Evropě národní stát vnucen, avšak ve střední Evropě má nacionalismus přirozený domov. V obou oblastech však odvozuje nacionalismus svou vitalitu z venkova. Nacionalismus na východě má agrární, vesnické kořeny. Orbána nutně musela přitahovat vesnice - symbol tradic, ryzích starých hodnot, integrity, přímosti, cti, hluboké angažovanosti pro národní věc, sídlo typické maďarské rodiny - domov a krb. Není divu, že hlavním zdrojem sporů při vyjednávání s Evropskou unií o vstupu Maďarska jsou zemědělské dotace a zemědělská politika.

Tato mýtická vize je v kontrastu s neméně mýtickou vizí města - Budapešti. Kosmopolitní, zrádný, neproduktivní, plný zločinců a podvodníků, cizinců a vykořeněných intelektuálů. Orbán podroboval Budapešť hladovce, upíral mu rozpočtové fondy. Veřejně a s vervou se hádal s budapešťským primátorem. Kritizoval městské obyvatelstvo a chválil venkovany. Právem ho za to ve volbách potrestali nespokojení obyvatelé měst.

Humna Evropy - obrovské orné plochy v Polsku, v Německu, v Maďarsku a v Rusku přicházejí v důsledku tržních sil o své obyvatelstvo. Počet obyvatel měst nezadržitelně roste. Rozvoj měst je už neudržitelný. Infrastruktura se rozkládá. Drasticky se zvyšuje zločinnost. Orbán představuje síly reakce proti těmto znepokojujícím trendům.

Orbán možná právě platí cenu za úspěchy maďarské ekonomiky. Motorem kapitalismu je nerovnost a jeho zkázou je zločinnost. Kapitalistické společnost se snaží přesvědčit lidi, aby vyměnili své hadry za bohatství. Kapitalismus se snaží vyvolávat konstruktivní závist a přání lidí, aby se i oni dokázali vyrovnat úspěchu jiných. Avšak společnost, rozdělená mezi bohaté a chudé, je nerovná a polarizovaná. V postkomunistických společnostech se často dává přednost rovnosti v chudobě než bohatství, které je k dispozici jen někomu. Závist zřejmě vedla k volební pomstě proti Orbánovi.

Orbán je také obviňován z autoritářství a z protekce. Tyto vlastnosti nemají nic společného s kapitalismem a mají hodně společného s komunismem. Staré zvyky odumírají obtížně. Státní zásahy, vytváření nomenklatury, protekce při privatizaci, nedostatek transparentnosti, paranoia - to všechno jsou pozůstatky čtyřiceti let komunistického vlivu.

Peter Medgyessy, technokratický kandidát socialistické strany na premiéra, konstatoval, že jeho budoucí vláda splní dohody, podepsané nynější vládou - pokud bude zjištěno, že jsou z právního hlediska platné, dodal, znepokojivě pro mnohé. Orbán měl být módním představitelem nové generace, a neměl být pošpiněn politováníhodnou minulostí. Avšak choval se daleko více socialisticky než socialisté před ním. Trhy jásaly, když vznikla možnost, že by mohl prohrát volby.

Kam směřuje Evropská unie? Stane se konfederací nezávislých národních států, jak to chce Velká Británie? Anebo vzniknou Spojené státy evropské, v nichž se všechny někdejší národní státy rozpustí?

Zdá se, že se o tom bude daleko více rozhodovat ve střední Evropě než v Evropě západní. Země jako Francie nebo Británie už podporují buď jeden nebo druhý model. Výsledek této debaty však se vší pravděpodobností rozhodnou dosud nerozhodné hlasy - nynější žadatelské země, zítřejší členové EU. Maďarsko si uvědomuje, že čím více kandidátských zemí bude podporovat, tím větší vliv bude mít na budoucí uspořádání EU. Proto opakovaně Maďarsko požaduje, aby byly zahájeny předběžné rozhovoru s Ukrajinou, Běloruskem a Moldovou - a přípravy na jejich konečné včlenění do evropské organizace.

Byl to Francouz (Ernest Renan), který napsal:

"Národy nejsou věčné. Měly počátek a budou mít konec. A pravděpodobně je nahradí evropská konfederace."

Článek původně vyšel ve zkrácené verzi na stránkách United Press International.

Další články Sama Vaknina - v angličtině jsou zde.