Nedomnívám se, že zvýšením počtu policistů dojde k výraznému snížení kriminality. To spíše povede ke snížení kvality života.

Na mnoha místech USA ani nemůžete zaparkovat auto v obytné čtvrti a další dobu koukat do mapy - stanete se podezřelým, a často se najde někdo, kdo zavolá policii. Protože jsem v USA hodně cestoval, stávalo se mi to skoro denně.

Policisté sami si tam (zvláště v menších městech) rádi krátí chvíli tím, že jedou několik kilometrů těsně za vámi. Čekají, až uděláte chybičku, aby vás mohli zastavit. Pokud chybičku neuděláte, zastaví vás, že vypadáte podezřele.

V mnoha menších městech, především na jihu USA, se stanete podezřelý už jen tím, že jdete po ulici pěšky. A nebo že v tom kterém malém městečku vůbec jste.

Tam jsem si velice často přál, aby bylo policie méně. A aby s ní lidé méně spolupracovali. Ne že by tam nebyl zločin - toho tam je dost. Zároveň, i v počtu vězňů na obyvatele zaujímá USA čelní místo. Nejsem si ale jist, jestli vytvářet policejní stát je ten správný lék. Zcela pak nechápu, jak že by více policie zajistilo méně teroristických útoků. Vždy jsem si myslel, že mnohem účinnější je působit na příčiny, a ne na následky.

Policie by jistě měla plnit svoje poslání - přispívat k naší bezpečnosti. Ano, hlavní nádraží v Praze JE nebezpečným místem. Jistě to ale není tím, že by měla policie málo příslušníků. To bude spíše výmluva. Policie by jistě zvládla vytipovat nebezpečná místa a posílit jejich ochranu i při současném počtu policistů. Pokud se ovšem bude zvyšovat celkový počet příslušníků policie, na mnoha místech nebudou mít policisté "do čeho píchnout". A budou koukat, jak se zabavit. Před několika dny jsem šel ve tři ráno přes Staroměstské náměstí. Byla tam dvě policejní auta, a jejich osádky si hrály na honěnou! Parkovaly vedle sebe, aby si mohly povídat. Pak náhle obě auta zapnula majáček, kličkovala po náměstí, jedno objelo blok, druhé jen obkroužilo náměstí, načež obě auta zase zastavila bokem k sobě a rozhovor pokračoval. Ještě, že mne nepřejela. A pokud si jen hrají, tak mi to vadí ještě méně, než kdyby mne policisté zastavili a ptali se, kam tak pozdě jdu, kde jsem byl, co mám u sebe. V tom se ještě musíme od Ameriky něco naučit. :-)

Ještě jiná otázka je vytváření dobrovolných pomocníků. S pravomocemi by musely jít ruku v ruce také povinnosti, omezení, viditelné označení a pečlivý výběr - to vše minimálně na úrovni soukromých bezpečnostních agentur nebo městské policie.

Věcná poznámka k původnímu článku: "Deputy sheriff" není dobrovolník, ale řadový policista, podřízený šerifa.

Nápad s píšťalkami se mi ale líbí.