Stejně tak se nedivím některým lidem, kteří i v době, kdy jejich domy voda zatopila, je odmítali opustit. Policie se sice snažila rabování zabránit, ale není všemocná, a pár případů jí přece jen uniklo. Zdravý dospělý člověk má i v tomto případě právo se rozhodnout svůj majetek neopustit. Nezdá se mi správné všechny tyto lidi šmahem odsuzovat, neboť svým jednáním nikoho jiného neohrožovali, a neměli v úmyslu zbytečně vyčerpávat ničí síly. (Když už jsme u toho rabování, je otázka, proč nebyla ve větší míře nasazena na pomoc policii armáda. V Čechách se odehrává přírodní katastrofa a na Moravě si vojáci základní služby odslouží svých 8 hodin a jdou se flákat domů.)

Nemám však pražádné pochopení pro ty, kteří se rozhodli "statečně" povodni vzdorovat, ovšem večer na ně dolehla samota, i ta voda byla v tom tichu tak nějak víc slyšet, a tak si zavolali pro člun. Tihle odčerpávali síly záchranářů, kteří se svými plavidly zbytečně pendlovali stále na stejná místa a zpět. Dokonce i tam, odkud bylo možné se přebrodit, to by se ovšem tito původně neohrožení obyvatelé namočili.

Ještě horší je to se starými lidmi, kteří evidentně nejsou v stavu něčemu takovému vzdorovat, síly jim na žádná efektivní protipovodňová opatření stejně nestačí, rabiáty by asi taky nezastavili, a přesto ve svých domcích zůstávali. Otec mi vyprávěl, jak v době jeho základní vojenské služby zachraňovali obyvatele jedné vesnice před rozvodněným Hronem. Zejména jednoho stařečka se stařenkou, sedící na stole, jehož desku již zespodu omývala stoupající řeka, nebylo možné přemluvit k evakuaci. Prý to znají, za chvilku to už začne opadávat. Bohužel, od určitého věku už asi člověk není vždy schopen racionálního úsudku, a zde jsou nedobrovolné evakuace zcela namístě.