Pro anglickou literární kritiku jsou největšími spisovateli dvacátého století experimentální modernisté jako například James Joyce, Virginia Woolfová nebo Samuel Beckett, pro něž byly proud vědomí a iluze citu a vnímání důležitější než zápletka a napětí.

Graham Greene, jako mistr právě těchto naratologických prvků, arcirealista a výslovný oponent proudu vědomí - který byl podle něho stylisticky slepou uličkou - je v anglosaském světě proto vyloučen z panteónu.

Z tohoto důvodu je vážnost a vysoké oceňování této studie Greena od Jana Čulíka (seniora) o to zajímavější, že je vzácná. Čulík vidí v Greenovi nejen populárního, poněkud mizantropického, nadaného vypravěče, ale i geniálního básníka "který rozšířil pole literatury o prvek neúspěchu a povýšil ho paradoxně na úroveň básnické výpovědi".

Původní titul knihy byl Graham Greene: Básník trapnosti s podtitulem Literárně filozofické zkoumání díla jednoho z posledních existencialistů (o změně titulu viz níže).

Autor usiluje o to, aby vylíčil Greena nejen jako spisovatele, ale i jeho celý svět a světonázor. Studie o Greenovi mluví o "Greenelandu", o imaginárním světě, kde se odehrávají Greenovy romány a povídky, a Čulík si dává za úkol zmapovat tuto oblast.

Jde na to důkladně: kniha obsahuje nejen rozbory, ale i synopse všech Greenových románů, povídek a autobiografických textů, obsahuje biografický náčrt, zmiňuje se o všech Greenových přístupných esejích.

Je to důslednost, která čtenáře až vyčerpá a navíc Greenovi nelichotí. Pod drobnohledem ukazuje i zdánlivě bezvadný vzorek své chyby a kvalita Greenovy tvorby byla mírně řečeno nevyrovnaná.

Od prvního slova této knihy - "ano" - je ale jasné, že je to kladný potrét umělce.

Čulík zřídkakdy připustí, že je nějaké Greenovo dílo méně než mistrovské, a v těch málo případech, kde si dovolí kritiku, je schopen vidět slabinu jako věrnost určitému chápání světa nebo přípravu na lepší výkony. Takové obhajoby vypadají donkichotsky.

Kritika je vždy nepřímá, téměř stydlivá: některé povídky jsou "méně zdařilé", Greene má "ne vždy snesitelný sklon" k nechutnému humoru.

I když můžeme říct, že takové nedostatky jsou slučitelné se souřadnicemi Greenelandu -- totiž s oblastí selhávání, nezdaru, fiaska -- jsou až příliš velké a Čulíkovo nadšení nepřesvědčuje, že byl Greene genius.

Nakonec to ale ani nevadí a nezlehčuje to zásluhy knihy, protože jde o více než o hodnoty Greenova díla.

Jak původní podtitul potvrdil, je to "literárně filosofické zkoumání" a nejzajímavější a nejpodmanivější části díla jsou ty, kde Čulík sejde z úzké stezky souhrnů Greenových knih a používá je jako východisko k obecnějším poznámkám.

Jan Čulík byl jasně vzdělanec a polyhistor staré školy a jeho uvažování sahá od staroindického eposu přes jemnosti katolické doktríny a západní filozofie posledních dvou set let až k podrobnostem britského politického života.

Raná kapitola "Graham Greene a Praha" je fascinujícím obrazem Greenových styků s Prahou a s českou literaturou, v kterém sehrál Čulík sám určitou roli jako překladatel a dopisovatel.

V první kapitole knihy se Čulík přiznává k tomu, že podnět k napsání jeho knihy o Greenovi byl v první řadě osobní: říká, že ho Greene "provázel ... skoro padesát let". Čulíkův zájem o Greena je mnohem hlubší než jen zájem nestranného vědce. Kniha nakonec funguje tak, že vidíme nejen Greena čočkou Čulíka, ale i Čulíka přostřednictvím Grahama Greena.

Tato kniha, životní dílo Jana Čulíka, je tak mnohem více než "Život a dílo" jednoho anglického spisovatele. Původní titul byl změněn bez souhlasu dědiců Jana Čulíka z důvodu údajně komerčních. To podvádí -- a zároveň i podceňuje -- čtenáře a zkresluje obsah knihy. Navíc je z toho zmatek: Čulík občas v textu odkazuje na původní titul, který se nevyskytuje na obalu a je bez podtitulu v tiráži.

Úvodní část má například titul "Zdůvodnění názvu", což v případě banálního "Života a díla" je sotva nutné.

Vazba sama je dost nepřitažlivá -- kniha vypadá jako učebnice pro střední školy -- a od úvodního motta knihy až k závěrečným poznámkám je kniha postižena obrovským množstvím tiskových chyb. Takové vydání je neuctivé nejen vůči Greenovi, jehož živlem je podle Čulíka "zvetšelost, ošumělost, zchátralost", ale i vůči Janu Čulíkovi. Anglické přísloví říká, že by se kniha neměla posuzovat podle obalu či vazby. Tato kniha je důkazem jeho moudrosti.

(Původně vyšlo v brněnském literárním měsíčníku Host.)