Domnívám se, že jde pouze o logické následky nedůsledného přístupu Václava Havla a spol. k někdejší nomenklatuře v listopadu a prosinci roku 1989. Oháněli se tehdy humanitou a razili heslo "Nejsme jako oni!". Díky tomu jsme dneska tam, kde jsme. Neodbytně se mi vtírá myšlenka, že Havel i další byli komunistickým pohlavárům vděční za moc, kterou od nich dostali. Ve skutečné revoluci se moc totiž bere, nikoli přijímá.

Nejsem zklamán ekonomickým vývojem, i když jsem čekal víc. Zklamán jsem morálním úpadkem lidu českého, který nastartovala normalizace a který se dodnes nezastavil. Když Karel Kryl v letech 1990-1993 varoval, že víra v politiky je zhoubná, byl považován za blázna. Havel a Klaus byli modla. Když po Klausově "Sarajevu" v roce 1997 značná část národa vystřízlivěla, domníval jsem se, že už jsme se poučili dostatečně. Z omylu mne vyvedly poslední parlamentní volby, nejúspěšnější pro komunisty od roku 1990. Facka do tváře všem, kteří umírali a trpěli v bolševických lágrech. Facka do tváře zdravého rozumu.

Nemyslím si, že by byl Gott zvolen novým prezidentem, ale zdá se mi neuvěřitelné, že není rok 1983 nýbrž 2003 a my se touto možností vůbec zabýváme.