Globální trend ve vodařském průmyslu, předpovídaný časopisem Fortune v květnu 2000, byl, že 'Voda slibuje stát se v 21. století tím, čím byla nafta ve století dvacátém: drahocenným zbožím, které určuje bohatství národů'.

Voda, říká zpráva, se stala jedním z největších obchodů na globální úrovni. Roční zisky vodařského průmyslu v té době odhadovala Fortune na nějakých 400 miliard dolarů, 40 procent naftařského sektoru a o třetinu větší než farmaceutický sektor. Zisky jsou to pouze od 5 procent světové populace, která bere vodu od korporací.

Tedy potenciál růstu trhu s vodou je velmi vysoký, v roce 1998 odhadovala Světová banka (SB), že vzroste na 800 miliard USD; loni opravila tato banka výhled na 1 bilion USD.

Čtyři nadnárodní společnosti ve vodařském průmyslu - RWE, Vivendi, Suez-Lyonnaise a Enron - jsou v Global Fortune 500, Vivendi a Suez- Lyonnaise na trhu vedou. Vivendi má celosvětově 110 milionů zákazníků s ročními zisky více než 13 miliard EUR, Suez-Lyonnaise, jiná nadnárodní společnost usazená ve Francii, produkuje od svých zákazníků po celém světě na ročních ziscích 10 miliard EUR.

Monsanto, chemický nadnárodní gigant, také pozoruje tento vznikající trh a má v úmyslu rozšířit svůj obchod o vodní sektor, počínaje Indií a Mexikem, protože obě země se potýkají s nedostatkem vody.

Ačkoli tito nadnárodní vodní giganti navzájem soupeří, aby si vytvořili svůj podíl na lukrativním trhu, sledují a prosazují tentýž cíl: ustavit globální trh vodou, na němž bude voda považována za zboží - prodávaná a obchodovaná volně.

Jako by říkali: 'Dejte vodu do prodeje a nechte trh určovat její budoucnost'. Tohoto cíle by bylo možno dosáhnout legalizací obchodu vodou skrze nástroje volného trhu jako je GATS/WTO.

Z hlediska svobodného trhu se dodávání vody řadí do stejné kategorie jako vzdělání, zdravotnictví, bankovnictví, turismus, doprava a zacházení s odpady a obchod je v této kategorii řízen podle Všeobecné dohody o obchodování ve službách (GATS) z roku 1994, která je součástí WTO.

GATS má v úmyslu liberalisovat obchod ve službách zrušením všech obchodních bariér, z nichž jednou je veřejné vlastnictví a odstranit národní regulace. Dohoda zakazuje diskriminaci zahraničních dodavatelů ve vąech oblastech, jichž se týká, bez ohledu na podmínky, za nichž se služby poskytují a bez ohledu na lidská práva nebo vztah poskytovatele k životnímu prostředí. Jednací strany se také dohodly, že některá pravidla platí "horizontálně", ať už ta oblast je zahrnuta v GATS nebo ne.

Jeden pisatel poznamenává, že jedno horizontální pravidlo je "nejvíce upřednostňovaný stát", což znamená, že jakmile korporace z jedné země vstoupily na váš trh, musíte dovolit korporacím ze všech zemí totéž. Toto pravidlo se vztahuje na všechny služby, dokonce i na ty, které doposud podléhají ochraně.

V oblasti vody GATS tedy znamená, že všechny země mají otevřít svůj trh pro služby dodávání vody bez omezení a přenést správu vody na soukromý sektor. Poněvadž liberalizace vyžaduje oslabení role státu na pouhého zprostředkovatele, je přenesení veřejného vlastnictví služeb spojených s vodou na soukromý sektor praktickým důsledkem.

Zastánci GATS jsou velice přesvědčeni, že privatizace vody a instituce globálního trhu vodou budou ku prospěchu stejně bohatým i chudým. Ale zároveň si stále více organizací občanské společnosti uvědomuje kritiku a propůjčuje hlas této kritice a námitkám proti tomu, aby se vodní služby dostaly pod zákonem vázané dohody jako je GATS. Tato kritika a námitky se týkají dvou hlavních věcí.

Zaprvé, jak je shora řečeno, GATS pomáhá soukromému sektoru, zvlášť gigantickým vodním nadnárodním korporacím, aby rozšířil své aktivity po celém světě. Ale podle zkušenosti, privatizace vody vytváří mnoho nových problémů. Když korporace prodávají vodu pro zisk, kvalita,bezpečnost dodávek vody a přístup k nim jsou v nebezpečí a je ohrožena budoucnost vodních zdrojů.

Druhá záležitost se týká velmi zásadního principu. Voda je nepopiratelně bytostně nutným zdrojem pro každou živou bytost. Tedy rozhodování o tomto zdroji by se měla dělat demokraticky na místní, národní a globální rovině, opřena o základní právo národů na pitnou a dostupnou vodu.

Máme za to, že instituce WTO/GATS jsou nedemokratické, nespravedlivé a bez odpovědnosti. Zastánci GATS říkají, že dohoda byla dojednána vládami. Ale věci GATS byly dojednávány mezi několika málo mocnými vládami za zavřenými dveřmi. A většině vlád bylo řečeno, aby podepsaly dojednané nebo budou vyřazeny ze systému obchodu.

Jakákoli politika týkající se vody by se měla diskutovat a projednávat demokraticky, tak aby obyčejní lidé, domorodé obce, organizace na místní úrovni a všichni obyvatelé světa se toho mohli účastnit a vyjádřit svá mínění a myšlenky.

Měli bychom povzbudit svou vládu, aby nečinila žádné závazky vzhledem ke GATS aniž by provedla celkové zhodnocení jejich dopadu na společně sdílený život. To zhodnocení by pak mělo být následováno širokou veřejnou diskusí a debatami, v nichž by se účastnili všichni občané, aby bylo dosaženo společných a odpovídajících rozhodnutí. Proto, nepřímo, bychom měli svou vládu činit odpovědnou za její obchodní politiku a doufejme, že na konci se bude moci postavit mocným vládám, které prosazují privatizaci vody v rámci vyjednávacího procesu v GATS.

Autor je koordinátorem Indonéského fora pro výzkum globalizace (Indonesian Forum on Globalization Research, Business Watch Indonesia) v Jakartě.

Překlad angl. textu, původně vydaného v Jakarta Post z diskuse MAI* Not!

* MAI (AMI) = Multilateral Agreement on Investment, Mnohostranná dohoda o investicích)