25. 2. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 2. 2003

Jak americká diplomacie sama sebe ochromuje

Souhlasím s Michaelem Brennerem a Jeffem Rigsbym, kteří poukazují na skutečnost, že si americká diplomacie sama v posledních týdnech podvrátila vlastní postoj a zcela uvěřitelný argument -- že je totiž Saddám Husajn skutečnou hrozbou a že by byl svět na tom lépe bez něho, argumentoval na stránkách blueear.com londýnský historik Martin D. Brown.

Autor pokračuje: Účastnil jsem se také demonstrace v Londýně v předminulou sobotu, částečně v důsledku svých vlastních pochybností ohledně současných plánů na válku proti Iráku a v důsledku toho, že dosud neexistují žádné plány ohledně toho, co se má stát po invazi. Částečně jsem chtěl tuto pozoruhodnou demonstraci vidět. Byla to skutečně akce, která dělala na člověka obrovský dojem, ať už má člověk jakékoliv politické názory, a myslím, že se to týká samého jádra složité otázky ohledně interakce mezi veřejným míněním a tvorbou zahraniční politiky. Je to otázka, o níž se ve většině demokracií debatuje už padesát let: jde o to, zda by měli vedoucí politikové poslouchat názory veřejnosti, anebo zda by měli veřejnost naopak vést. V dnešním světě nalezneme obojí metodologii.

Vyvolává to také složitou otázku, zda by Británie (možná bych měl psát "Blair") měla jít do války bez druhé rezoluce OSN, když je zjevné, že v tom případě pro válku není v Británii skoro vůbec žádná podpora.

Mohl by to být velmi pošetilý krok, v jehož důsledku by mohl Tony Blair přijít o premiérský úřad a George Bush by tak přišel o jediného skutečně angažovaného -- a řekněme to otevřeně -- zároveň vojensky přesvědčivého -- spojence.

Což mě přivádí zpět k americké diplomacii a k jejímu velmi veřejnému selhání v OSN předminulý pátek.

Když si pomyslím na první dny po 11. září 2001, vzpomínám na autentickou a upřímnou podporu, kterou Spojené státy dostaly z celého světa, včetně Francie a Německa (a ano, velmi se mi líbí ten [americký] výraz "cheese eating surrender monkeys" [sýr jedící opice, které myslí jen na to, aby se vzdaly]).

Ano, existovaly určité části světa, které se radovaly z tehdejšího teroristického útoku, ale to byla jen minimální menšina, ve srovnání s obrovskými sympatiemi pro všechny oběti útoků, bez ohledu na jejich národnost.

Je pozoruhodné, že se Bushově vládě podařilo za tak krátkou dobu promarnit veškerou tuto dobrou vůli.

Konec konců, kdyby s touto mezinárodní podporou zacházeli Američané inteligentně, americká vláda mohla dosáhnout mnoha ze svých klíčových cílů -- mohla zlikvidovat Saddáma Husajna a udržet si mezinárodní společenství na své straně.

Americké vládě se však během několika měsíců podařilo rozhněvat či znepřátelit mnoho svých spojenců.

Musím říci, že si nejsem zcela jist, proč si Washington myslí, že je důležité jednat takovýmto způsobem, vzhledem k tomu, že je to zcela jasně kontraproduktivní.

Je to možná v důsledku toho, jaké manažerské zázemí mají četní členové dnešní americké vlády, a také zřejmě částečně v důsledku chybného přesvědčení, že "my" jsme vyhráli studenou válku, a tak nemůže být pro nás tak obtížné, vyřídit si to s nějakými teroristy a zbabělými Evropany. To je taky ale velmi vážný chyba v úsudku americké vlády. Je také docela dobře možné, že tyto arogantní a tvrdohlavé postoje mají do určité míry i náboženskou motivaci.

Chápu, že některá poslední prohlášení Francie a Německa lze částečně vysvětlit tím, že se vládám těchto zemí prostě nelíbí, že jim Američané nařizují, co mají dělat. Konec konců, jsou to suverénní státy a není důvodu, proč by měly poslouchat, co chtějí Američané, jen proto, že se jim to nařizuje. A to bez ohledu na to, kdo v této věci "má pravdu" či "nemá pravdu".

Neříkám, že je veškerá vina stoprocentně na straně Washingtonu, ale jedním z ústředních účelů diplomacie je udržování přátelských a srdečných vztahů s přáteli a spojenci. Dosáhnout tohoto cíle občas znamená, že člověk musí přijímat kompromisy, avšak to zjevně není strategie, s níž by byli Bush a jeho tým seznámeni.

Je zjevné, že nejsem zrovna Bushův stoupenec a nepohlížím zpět se sympatiemi ani na katastrofy v zahraniční politice, které způsobil Bill Clinton, avšak zároveň jsem přesvědčen, že jde v případě americké vlády skutečně o špatný management, a to částečně vysvětluje, proč se Bush octl v tak nezáviděníhodné situaci.

V dlouhodobější perspektivě Amerika potřebuje OSN a Evropskou unii, aby jí pomohly při znovu vybudování Iráku, což bude složitý, nákladný a dlouhodobý proces, i když válku Američané zřejmě vyhrají sami.

Pokud ovšem nedojde k rozsáhlé vojenské katastrofě -- což je stále ještě možné, bez ohledu na technickou nadřazenost amerických sil.

Nezapomínejme, že kdyby státy vyhrávaly války jen na základě technické nadřazenosti, Německo by bývalo vyhrálo druhou světovou válku, Američané by bývali zvítězili ve Vietnamu a Rusko v Afghánistánu -- jenže nevyhrál z nich v těchto válkách nikdo.

Jak velký je současný diplomatický debakl Spojených států se teprve začíná vyjasňovat. Podle BBC uvažuje prý nyní Turecko, které přece bývalo věrným spojencem USA po dlouhá desetiletí, že odmítne bez druhé rezoluce OSN podporu pro americkou válku proti Iráku. A pak existuje i složitý kurdský problém; podrobnosti v angličtině např ZDE

Kromě toho, saúdský ministr zahraničních věcí princ Saud al-Faisal poskytl BBC pozoruhodný rozhovor, v němž otevřeně uvedl, že "každá jednostranná vojenská akce USA by vypadala jako 'akt agrese'a dodal:

"Jestliže dojde spolu se zničením Iráku k likvidaci současného tamějšího režimu, pak tím vyřešíte jeden problém a vytvoříte jich pět dalších. A to musíme my brát velmi vážně, neboť v tom regionu žijeme. Poneseme následky každé vojenské akce."

V angličtině podrobnosti viz ZDE

Zatímco Washington možná považuje Francii a Německo za země, které jsou v dnešním světě v podstatě irelevantní, nejsem si jist, zda se totéž dá říci o Turecku a o Saúdské Arábii. Je to jen dalším příkladem toho, jak daleko musí ještě americká diplomacie dojít, pokud má mít vůbec šanci dosáhnout svých zahraničně politických cílů.

                 
Obsah vydání       25. 2. 2003
25. 2. 2003 Krize v Radě bezpečnosti
25. 2. 2003 Jak americká diplomacie sama sebe ochromuje Martin D. Brown
25. 2. 2003 Byl Stalin zavražděn, aby nedošlo k třetí světové válce?
25. 2. 2003 Telemost mezi studenty v Bagdádu a ve Virginii Ivana  Bošinová
25. 2. 2003 Zaútočí Česká republika na USA? Petr  Kuča
25. 2. 2003 Demokratický Irák? Co si myslí norský tisk
25. 2. 2003 Historie amerických intervencí v Latinské Americe a v karibské oblasti
25. 2. 2003 Pocta Alexandru Stichovi Jaroslava  Čajová
25. 2. 2003 Zemřel filozof Karel Kosík
24. 2. 2003 DOKUMENT: Návrh rezoluce USA a Británie k problematice Iráku
24. 2. 2003 Rumsfeld byl ve správní radě podniku, který dodal Severní Koreji technologii pro jaderné elektrárny
25. 2. 2003 Kašubové - neznámí známí Vladislav  Knoll
25. 2. 2003 Konfliktná budúcnosť? Viktor  Kovaľov
25. 2. 2003 Konflikty roku 2003 Viktor  Kovaľov
25. 2. 2003 Alternatívou k vojne je politika Lucia  Waldnerová
25. 2. 2003 Bludy skeptického ekológa Eugen  Gindl
25. 2. 2003 Cesta k februáru 1948 Peter  Greguš
24. 2. 2003 Sterilizácia Rómok: Rasizmus a diskriminácia vo slovenských nemocniciach? Martina  Ferenčíková
24. 2. 2003 O sterilizácii rómských žien Lubomír  Sedláčik
24. 2. 2003 Turecko, Kurdové, sankce a morální válka proti Iráku
24. 2. 2003 Americká strategie národní bezpečnosti a Projekt pro nové americké století
21. 2. 2003 DOKUMENT: Strategie národní bezpečnosti USA
5. 2. 2003 Pošta redakci
4. 2. 2003 Hospodaření OSBL za leden 2003 Jaroslav  Štemberk
24. 2. 2003 Francie a Německo: "Není třeba nové rezoluce OSN"
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
25. 2. 2003 Historie amerických intervencí v Latinské Americe a v karibské oblasti   
25. 2. 2003 Byl Stalin zavražděn, aby nedošlo k třetí světové válce?   
25. 2. 2003 Jak americká diplomacie sama sebe ochromuje Martin D. Brown
25. 2. 2003 Cesta k februáru 1948 Peter  Greguš
24. 2. 2003 Další telefonní podvody v Německu Radek  Mokrý
24. 2. 2003 Turecko, Kurdové, sankce a morální válka proti Iráku   
24. 2. 2003 Americká strategie národní bezpečnosti a Projekt pro nové americké století   
24. 2. 2003 Ani Husajnovu diktaturu, ani americký protektorát, ale svobodnou společnost! Ondřej  Slačálek
24. 2. 2003 Rumsfeld byl ve správní radě podniku, který dodal Severní Koreji technologii pro jaderné elektrárny   
24. 2. 2003 Sterilizácia Rómok: Rasizmus a diskriminácia vo slovenských nemocniciach? Martina  Ferenčíková
24. 2. 2003 Kruh okolo HZDS sa uzatvára Juraj  Král
24. 2. 2003 Putovanie pocitovým svetom pacifizmu v Nemeckej spolkovej republiky   
24. 2. 2003 R. I. P. pro zfaulovaného Havla Miroslav  Polreich
24. 2. 2003 Není to válka proti terorismu, ale teroristická válka Pavel  Pecka
21. 2. 2003 Proč Bushe podporují Polsko a Maďarsko? Jan  Čulík

Útok na USA, Afghánistán, Irák RSS 2.0      Historie >
25. 2. 2003 Konflikty roku 2003 Viktor  Kovaľov
25. 2. 2003 Jak americká diplomacie sama sebe ochromuje Martin D. Brown
25. 2. 2003 Telemost mezi studenty v Bagdádu a ve Virginii Ivana  Bošinová
25. 2. 2003 Krize v Radě bezpečnosti   
24. 2. 2003 Americká strategie národní bezpečnosti a Projekt pro nové americké století   
24. 2. 2003 Turecko, Kurdové, sankce a morální válka proti Iráku   
24. 2. 2003 DOKUMENT: Návrh rezoluce USA a Británie k problematice Iráku   
21. 2. 2003 Budou čeští odpůrci války v Iráku proti vstupu do EU? Štěpán  Kotrba
21. 2. 2003 DOKUMENT: Strategie národní bezpečnosti USA   
21. 2. 2003 Bývalý šéf saúdské rozvědky: Válka v Iráku povede ke zvýšení globálního terorismu   
21. 2. 2003 Proč Bushe podporují Polsko a Maďarsko? Jan  Čulík
21. 2. 2003 Spojené státy jsou na válku proti Iráku už plně připraveny   
20. 2. 2003 Papež Jan Pavel II.: Proč jsem proti válce v Iráku   
20. 2. 2003 Válka proti Iráku je naší morální povinností   
20. 2. 2003 Další potvrzení hlubokých rozporů mezi arabskými zeměmi ohledně Iráku Ivana  Bošinová