|
13. 3. 2003
ČR - bezprávní stát?John Bok, Stanislava Adoltová
tisková informace Spolku na podporu nezávislé justice Šalamoun Často si naříkáme na příliš rychlé tempo života. Svižný životní styl posledních let má i pozitivní stránky. Nemusíme celá desetiletí čekat na objasnění některých kauz. Demokracie u nás je opravdu velmi mladá a lidé se v ní musí učit žít. Nesmí být však provázena jevem, že kdo má moc, má automaticky právo nekontrolovaně a účelově ovládat naše osudy. Jedno vládnoucí seskupení, po vítězství ve volbách, nemůže začít likvidovat své oponenty, protože pokud by se situace po volbách změnila, odplata by byla ještě horší. Neustále odplaty by pak byly postupnou záhubou nás všech. Jako pojistka, aby se tak nestalo, slouží právě i skutečnost, že životní styl je rychlý. Někteří rychleji prohlédnou, nebo si rychleji uvědomí, že nemohou být nápomocni křivdám, protože to stejné by se mohlo stát i jim. |
|
Stanislava Adoltová a John Bok Mediálně známé kauzy - Hučín, jenž se stále neblíží ke svému rozuzlení (zákonodárci ztížili práci soudu, zkrátili práva obžalovaných a posílili moc státním zástupcům -- rozhodnout bude muset Ústavní soud) a Mach, Šírek, JUDr.Mareš, které jsou ukončeny, plnily posledních letech stránky novin. Právě svižnost naší doby ukazuje, že prvotní informace a prvotní obvinění se diametrálně liší od faktů, které můžeme sledovat v těchto dnech. Jak je to možné? Selhal člověk, systém? Kdo těm, kteří byli mediálně dopředu odsouzeni vše vrátí? Kdo jim vrátí jejich čest? Jak se napraví křivdy v jejich bezprostředním okolí? A hlavně proč to všechno bylo? Odpovědi, více či méně srozumitelné, se určitě najdou. Podstatné je však to, aby se taková zneužití moci a justiční zločiny neopakovaly. Jsou totiž cestou k celospolečenskému právnímu nihilismu. Causa Vladimír Hučín - předlistopadový politický vězeň, důstojník BIS -- propuštěn ze služebního poměru, obviněn ze sedmi trestných činů - je dokonalým příkladem manipulace a zneužití pravomoci veřejného činitele, je důkazem toho, jak lze beztrestně odstranit kohokoliv, kdo poukazuje na zločinnost jiných, kdo varuje před reálným nebezpečím nabývání vlivu pohrobků komunismu, jak ve veřejném, ekonomickém a politickém životě naší společnost, tak i na alarmující skutečnost návratu a prorůstání těchto lidí do všech bezpečnostních složek našeho státu. I kdyby, a my věříme, že se tak stane, byl nakonec Hučín osvobozen a soud shledal, že vše, pro co je obžalován, se nestalo a že opět se uplatnil princip účelu jenž světí prostředky, bude škoda, napáchaná vedením BIS a orgány činnými v trestním říze, destabilizující. Policie se ukáže být, či spíš její část, lehce zneužitelnou pro ochranu zájmů určitých politických a mocenských kruhů, a státní zastupitelstvo v plném světle a nahotě bude obnaženo jako věrný pokračovatel Urválků, Antlů a všech těch strůjců zločinných procesů komunistického režimu. Petr Mach -- podnikatel, odsouzen vlastně za co? Je průkazné, že byl odsouzen za něco, co nespáchal. Je u nás svoboda projevu? Každý z nás má právo mít svůj názor. O to víc, není-li urážlivý a vychází-li z reálné skutečnosti. Pan Mach, na přímý dotaz novinářů, sdělil názor, že jeho soudní případ, ve kterém byl pravomocně odsouzen, byl veden na základě vládní akce Čisté ruce. Je to jeho názor, který on sám nabyl nejen ze spisového materiálu, ale i na základě osobních prožitků a zkušeností ze soudních síní. Názor, který může sdělovat a který je opodstatněný výroky mnohých sociálně "demokratických" politiků a členů vlády, "vlády čistých rukou". Podložený nestoudným a za sebe mluvícím výrokem vyšetřovatele, který ho stíhal: "Museli jsme ho dostat do tepláků, abychom se dostali na sponzorování ODS ". Je nebezpečné, když je člověk obviněn za to, že má názor. Je to snad jeden z prvních kroků k tomu, aby se lidé báli říkat nahlas své názory? Nebo své názory mohou říkat jen někteří? Všichni máme možnost zaznamenat daleko závažnější jednání, které i když jsou v rozporu s trestním řádem, zůstávají bez povšimnutí mnohých státních zástupců a policie. Členové spolku Šalamoun byli přímými svědky toho, kdy státní zástupce ponechal bez povšimnutí mnohdy i spontánní výpovědi o závažné trestné činnosti. Pokud pak na to sami písemnou formou upozornili, stali se časem terčem nevybíravé kritiky. JUDr. Mareš -- policejní důstojník, jenž byl kriminalizován proto, že odhalil zločinné spolčení některých vedoucích pracovníků Skloexportu. Na základě anonymního udání těch, kteří sami měli být stíháni pro podvodné jednání, byl Inspekcí ministra vnitra, úkladně a vykonstruovaně obviněn, stíhán a i přes Nález Ústavního soudu, o nepatřičnosti a nezákonnosti postupu inspektorů MV, odsouzen. Obdržel milost. Nepříjmul ji a se stížnosti se obrátil k Evropskému soudu. Ten jí nedávno příjmul. Prokáže-li se, že stát prostřednictvím Inspekce MV a všech orgánů činných v trestním řízení se dopustili na JUDr. Marešovi bezpráví, kdo bude potrestán? Pplk.Šírek -jedna z největších afér v policii má svůj konec. Soud zrušil verdikt, který stál funkci mocného policejního šéfa protikorupční jednotky. Před čtyřmi lety ho s ostudou vystrnadili z čela elitní protikorupční policie. Nyní ho soud definitivně očistil, ale jednu z nejvlivnějších funkcí u policii mu to už nevrátí a důvěru v orgány, které ho stíhaly a odsoudily, neobnoví. Vyšetřování Šírkova údajného prohřešku od počátku provázela manipulace s důkazy: kdosi ve spise vyměnil fotografie ze zabavování Šírkova počítače, kriminalistický ústav zkoumal úplně jiný počítač, než ten který policie zkonfiskovala, z důkazů mizely pečetě a listiny. Toto všechno sice funkcionáři ministerstva vnitra později oficiálně potvrdili, viníky se však nikdy nepodařilo vypátrat ( zdroj MfD). Ptáme se: "Je to normální?" Ani ne měsíc po Šírka osvobozujícím rozsudku, uveřejnila MfD rozhovor s vysokým policejním důstojníkem, Liborem Gregorem, který je víc jak alarmující. Případ má zatím pro zmiňovaného důstojníka jednu výhodu -- nebyl, proto, aby se ho zbavili, křivě obviněn. Zatím! Odešel na vlastní žádost. "Odešel jsem od policie, protože mi nadřízení házeli klacky pod nohy", říká kriminalista Libor Gregor, dnes už bývalý zástupce šéfa pražské expozitury Útvaru pro odhalování korupce. ( MfD 7.3.2003)
Začíná to tím, že vám nadřízení nevytvoří podmínky pro práci. Například s parťákem jsme měli k dispozici jenom jeden psací stůl... stalo se v jiné kauze, den před realizací sebrali služební auto. .... Vážnější je, že například vyšetřovatel, od něhož jsme očekávali plné nasazení, mi v přítomnosti kolegů řekl, co prý jsme si to vymysleli, hrabat se v tom před volbami. Nadřízení nám pak zakázali, abychom se zabývali dalšími návaznostmi případu. .... Bylo tam podezření na spojitost s kauzou lehkých topných olejů a další násilnou trestnou činností. Vysoký funkcionář kriminálního úřadu mi doslova řekl: "Varuji vás. Ne abyste se zabývali něčím jiným než městským úřadem v Příbrami. Má kolegyně zas byla upozorněna, ať si uvědomí, že za jednou z podezřelých osob je už pět mrtvých. Víc ten dotyčný policejní důstojník neřekl a odešel. Kolegyně později také odešla do civilu.
Když jsme zajistili velmi důležité materiály na příbramském úřadě, přišla mi pak poštou nábojnice. To je jasný signál, abychom se na to vykašlali, jinak že skončíme špatně.
V žádném případě. Důvodem byla špatná situace na útvaru. Mě jen mrzelo, že když jsem to hlásil nadřízeným, jejich hlavní starost byla, aby se to nedozvěděla média. To, že vše ukazovalo na únik informací, nikoho nezajímalo.
Na obálce byla přesná adresa i s utajovaným krycím jménem vyšetřovací skupiny, které neznali ani stíhání.
Myslím si, že únik musel být zevnitř." Kauz jsou stovky, ale ne každé je věnována mediální pozornost. Každá by měla směřovat k tomu, že pokud se opravdu zločin stal a byl nezvratně prokázán, musí být potrestán. Nesmí se však vyrábět nový zločin tím, že z nevinných, tj. těch jimž vinna nebyla prokázána, se na základě jakéhosi nepodloženého přesvědčení a zpochybnitelného svědomí odsoudí de facto kdokoli. Zločinné spiknutí nesmí nahradit objektivní vyšetřování. Jeden z nejlepších českých novinářů, Josef Klíma ,uvedl ve svém obsáhlém rozhovoru pro MfD:
Případ se pořád ještě vleče. Ale neměli proti mně důkazy. V první fázi stíhání jsem za sebou cítil sledovačku. A věděl jsem, že si mě policajti monitorují i podle mobilního telefonu Vyhrotilo se to v průběhu posledního roku, možná dvou let. Odhaduju, že korupce, která se předtím odehrávala někde nahoře, kde šlo o velké peníze a kde se rozdělovaly velké majetky, prorostla dolů. Do života běžného občana. Dříve si tuneláři dovolovali absolutně arogantně nerespektovat zákon ve velkých věcech. Teď už dospěli jejich děti, kterým tenkrát bylo nějakých patnáct. Nyní jim je pětadvacet, mají drahá auta, vedou velký život. A tihle synkové a dcery zbohatlíků už také získali pocit, že si mohou dovolit všechno. S kolegou Kroupou jsme dělali reportáže o loupežích kamionů v západních Čechách. Zprvu jsme si mysleli, že nad tím policajti "jenom" zavírají oči. Ale pak jsme se dozvěděli, že se na přepadání kamionů aktivně spolupodíleli. Například v okresech Tachov či Příbram je to prorostlé tolik, že už to nejde od sebe oddělit. Jeden policista mi říkal: Policajti se časem změnili v různá eseróčka spojená s organizovaným zločinem. A konflikt nastává, teprve když jedno policajtské eseróčko narazí v nějakém případu na druhou policajtskou společnost. Tedy když si lezou do zelí. Je to normální? Je to demokratické? Ne, není. Musíme nahlas křičet, že to není normální a nesmíme se přitom dát zastrašit tím, že by na nás podali trestní oznámení. Je to náš svobodný projev, když říkáme svůj názor, který není urážlivý, ale náš. Všichni říkají, že soudy soudí nezávisle. Ale na čem, nezávisle? Dokáže být soudce takovým profesionálem, aby zapomenul na to, že žil a studoval ve skromných poměrech, když soudní třeba majetného podnikatele? Dokáže se oprostit od lidské závisti? Nepromítne se jeho postoj, komunistická minulost a příslušnost k pilířům socialismu do výše trestu, případně práva obžalovaného na spravedlivý proces či do soudního projednávání případu? Budem-li o tom hovořit, psát, říkat svůj názor, bude nás za to někdo chtít trestat? Stejně otevřeně prezentujeme svůj názor i na skutečnost, že úředníci ministerstva spravedlnosti, zabývající se podněty občanů, reagují velmi laxně, neprofesionálně a vůči občanům urážlivě. Jak si jinak vysvětlit, že odpovědi na podněty občanů a jejich stížnosti jsou jednověté, neodpovídající na obsah podaných stížností a podnětů, jsou si , obsahem i úpravou, podobné jako vejce vejci. Snad jen adresa se změní v záhlaví. Je to jeden z příkladů arogance moci, jimž úředníci vyjadřují svůj postoj: občane, ty hmyze, neobtěžuj - my máme důležitější poslání a úkoly. To stejné lze říci o úřednicích ministerstva vnitra. Lapidárně řečeno: Hlava XXII. V červnu loňského roku spolek Šalamoun, jako pouze jediný, poukázal na skutečnost, že se u nás začíná opět potírat svoboda slova a právo se vyjadřovat k tomu, co se nás dotýká. Na pana Macha, podal soud, který ho již jednou odsoudil, trestní oznámení, pro podezření ze spáchání trestného činu útoku na státní orgán. V článku "Moc nejen korumpuje, ale nekontrolovatelná degeneruje do svévolné arogance." jsme vyjádřili svůj názor, kterým jsme nejen bránil právo pana Macha odpovídat na dané otázky novinářů, tak, jak on uzná za vhodné, ale vyjádřili jsme se k celkovému stavu výkonu práva v naší zemi a nazvali jsme, na základě svého nejčistšího svědomí a přesvědčení, na něž se tak často odvolávají soudci, věci pravým jménem. Málo kdo z "hlídacích psů" demokracie se tehdy zabýval touto skutečností a začal přemýšlet o tom, že volnost svobody projevu může být zítra znemožněna i jim. A teď se ptáme novinářů, proč před rokem mlčeli a proč žádná media nebyla ochotna publikovat, tehdy aktuální, text členů Spolku Šalamoun, který reagoval na, pro totalitu příznačnou, reakci Městského soudu. Šli, jako správní hlídací psi demokracie po šťavnaté kosti porušování naších práv, nebo se dali nachytat na lákavý špek lhostejnosti ? S odstupem třičtvrtě roku se trestní oznámení završilo projednáváním u Obvodního soudu pro Prahu 4 a 24.2.2003 bylo zahájení hlavní líčení s obžalovaným panem Machem, pro trestný čin, útoku na státní orgán. Předkládáme opět náš článek v kontextu událostí, které dnes probíhají u policie, v kontextu s rozhodnutými spory pana JUDr. Mareše a pana Šírka. Stojí za to, ne kvůli autorům, ale kvůli nám všem, si článek přečíst znovu a hlavně se nad ním zamyslet. Autoři jsou předseda a členka Spolku na podporu nezávislé justice Šalamoun |
