17. 3. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
17. 3. 2003

Ruší se Čechy?

Všichni se bojí čehokoli nového, jiného, druhého. Jedni proto, aby jim "nové" nesebralo mylnou leč líbivou představu o vyjímečnosti. Druzí aby jim "jiné" nesebralo místo na výsluní, místo v médiích, místo na katedře, místo v úřadě. Všichni si vyhoví, jen nevpustit nové, podezřelé.

Tradice pomlouvat, odhalovat stinné stránky či kritizovat vlastní společnost, jak již to chceme nazývat, je stará zřejmě jako lidstvo samo. Zde nás nezajímá kverulanství jako všudypřítomný společenský pohyb. Půjde nám o ono využití odstupu, který získá intelektuál či myslitel ať již cestováním či studiem, ale rozhodně díky schopnosti kritického pozorová! ní a uvažování. Toto je schopnost, kterou by se intelektuál měl vyznačovat především -- a přídavek "kritický" jej odlišuje od špiona, který pozoruje a uvažuje.

K diskusi o "české národní povaze", kterou oživil Fabiano Golgo ZDE

Britským listům zaslal Antonín Kosík. Text původně vyšel ZDE

Toto kritické špiónování bývá často charakterizováno jako "kálení si do vlastního hnízda". Ve starší literatuře se obdobné "kálení", ale říkejme raději kritika, většinou zahalovalo do vyššího literárního útvaru, než je výkřik či pamflet. Vzpomeňme putující Peršany, našeho Mastičkáře ze školních čítanek, Labyrint učitele národů a snad nejstarší dochovanou ostrou kritiku společnosti v Hérakleitových zlomcích.

Co však s takovými, kteří hnízdo opustili, ať již nastálo či jen na delší dobu, ať už dobrovolně či nedobrovolně. Milana Kunderu česká společnost přestala brát vážně hned poté, co Kundera přestal brát vážně českou společnost, neb - a zde má pravdu Antonín Kosík - co k našim uším nedolehne a co nevíme, nemůže být přeci pravda. Kosíkův text je psán se značným emocionálním nábojem a tzv. na plnou hubu. Emoce a otevřenost hraničící s vulgaritou nemusí textu jako takovému škodit. Záleží na myšlence, stylu a ostatních aspektech, kterými vládne literární kritika, zda text emoce ustojí či nikoli. U Kosíkova textu si nejsem jist, ale neškolen a neznalý ponechávám soud na povolanějších. I kdybych souhlasil se vším, co Kosík píše, postrádal bych náznak či sondu, proč jsou naše zadnice tak špinavé a proč to necítíme a cítit nechceme?

Češi si zvykli pohlížet na sebe jakožto na výjimečný národ -- v srdci Evropy, abych dodržel klišé. Národy však mohou být pouze vyvolené. A to je setsakra rozdíl. Vyvolený národ je vyvolen někým a k něčemu. Vyvolenost je odpovědí na otázku, jak kdesi píše Lévinas. Vyvolený národ si je vědom něčeho, co jej přesahuje, toho kdo jej vyvolil, a běda národu, který na tento přesah zapomene. Výjimečnost, kterou o sobě národ sám proklamuje, tuto pojistku a hrozbu nemá. Vyvolenost se nemůže vyprázdnit, může být jen odebrána. Česká výjimečnost je prázdná stejně jako naše státní pokladna ... a stejně jako z vyždímané pokladny utrácíme, vesele dál výjimečnost vytrubujeme.

Pokud se někde ukazuje odlišnost, když už ne výjimečnost toho či kterého národa, je to v kultuře. Kultura v jejím obecném užití, které může začínat úpravou stolování a zahrnuje jak divadlo, tak i intelektuální scénu národa jako takovou, je (sebe)prezentace dané společnosti či národa (kultura národní). Intelektuál by mohl být ten, který se rozhodl na této (sebe)prezentaci podílet v zájmu vyšších cílů a hodnot, které uznává.

To jej v krajních případech může vést i proti zbytku společnosti či národa (z dějin Dreyfusova aféra, u nás disent). Úroveň kultury měříme pomocí různých žebříčků oblíbenosti, soutěží a zabarvených hvězdiček, kterými nás zásobuje denní přetisk.

Kolik hvězdiček by asi dostal Schiller? Ve výtvarném umění se do n! ovin a obliby médií prosadí tvůrci obřích trpaslíků či neonových sloga nů, ve filmu sladkobolné vzpomínky či jakoby nezávislé filmy nejlépe o závislosti. Kritika vskutku jako kdyby nebyla a tak si z ní může dělat legraci kdejaký pisatel kuchařek.

Paradoxně díky posedlosti bolševického režimu v Československu, který se zaměřil na tvrdé potlačení jakéhokoli kulturního či intelektuálního úsilí, vzniklo povědomí o kultuře pro kulturu samu. Třeba Maďarsko či Polsko, pokud vím, toto v takové míře nezná.

Komunistický režim zde kultuře rozhodně nepřál, ale ponechal jí mnohem širší pole. Tím se např. v Maďarsku všechny kulturní složky mohly v devadesátých letech dostat na vskutku profesionální úroveň, což však zaplatily vyrovnáním se do mainstreamu. Kulturní a intelektuální elita v Polsku či Maďarsku mohla za mnohem menšího nebezpečí a mnohem mírnějších podmínek držet krok se západními myšlenkovými diskursy.

Podstatná díla z filosofie, sociologie, teorie umění či politické vědy zde vyšla v sedmdesátých a osmdesátých letech. Českému prostřed! í se o něčem podobném mohlo pouze zdát. Samizdatové překlady a studie byly stejně nedostupné jako nebezpečné.

Jsme přesvědčeni o vysoké úrovni svého, českého školství (a odtud plynoucí úrovni kultury). To je nesmysl. Jak může mít vysokou úroveň něco, co soustavně bylo a do značné míry stále je potlačováno? Jak mohou být vysoké školy na dobré úrovni, když na nich nemá kdo učit?

Navrátilců, kteří působili na školách v cizině, je jako šafránu a leckdy rychle resignují a opustí standardy běžné na zahraničních univerzitách. Ta hrstka odvážlivců, kteří měli přístup k potřebné literatuře i za komunistického režimu, si díky uzavřenému prostředí disentu nikdy neosvojila tolik potřebnou profesionalitu a preciznost. Výjimky existují. Ty se ale většinou podařilo zdárně umlčet -- odsunout, vytlačit.

Všichni se bojí čehokoli nového, jiného, druhého. Jedni proto, aby jim "nové" nesebralo mylnou leč líbivou představu o výjimečnosti. Druzí aby jim "jiné" nesebralo místo na výsluní, místo v médiích, místo na katedře, místo v úřadě. Všichni si vyhoví, jen nevpustit nové, podezřelé. Nastražím uši, zacpu si nos, napsal by Nietzsche. Proč tento stav české společnosti z kraje nového tisíciletí nenazvat "zaprděností"? Koneckonců, kdo si tak vyjímečně umí zaprdět vlastní hnízdo? Zde máme konečně i tu zatrolenou výjimečnost. Můžeme být opět spokojeni.

                 
Obsah vydání       17. 3. 2003
17. 3. 2003 K útoku na Irák má dojít co nejdřív
18. 3. 2003 Včera, dnes a zítra
16. 3. 2003 Prezident Bush vydal Iráku ultimátum
17. 3. 2003 Tohle je špinavá válka Jan  Keller
17. 3. 2003 Dva důvody navíc Milan  Valach
17. 3. 2003 O (českém) sebebičování a společenské odpovědnosti Jan  Čulík
17. 3. 2003 Snadná cesta ke změně režimu Miloš  Kaláb
17. 3. 2003 Jean Chrétien: "Válka s Irákem je vyhraná" Miloš  Kaláb
15. 3. 2003 Prezident ČR Klaus má vlastní ústavu ČR? Karel  Mašita
17. 3. 2003 Utrpení umělce Valeriána Pípáka - pravda vyděsí Hugo  Schreiber
16. 3. 2003 ČR a CME jednají o způsobu úhrady
15. 3. 2003 V arbitrážní při s Českou republikou obdrží CME k dnešnímu dni 353 395 131 USD včetně úroku
17. 3. 2003 Jiří Rusnok v médiích a média o Rusnokovi Josef  Trnka
17. 3. 2003 Amatérova analýza: Co je dobrého a co je špatného na Mladé frontě Dnes Vladimír  Bernard
17. 3. 2003 Monitor Jana Paula:
O zbrani jménem automobil a falešné loajalitě k asociálnímu chování
Jan  Paul
17. 3. 2003 Ruší se Čechy? Jakub  Jirsa
17. 3. 2003 Budou Američané útočit o svátku purim? L'Chaim! Štěpán  Kotrba
17. 3. 2003 Zrušení Čech podruhé Antonín  Kosík
17. 3. 2003 Vstanou - a kdy - noví politici? Napřiklad v Srbsku...
17. 3. 2003 Válečná kampaň v Iráku jako výraz americké slabosti
14. 3. 2003 O české solidaritě: Po nás ať přijde potopa Fabiano  Golgo
17. 3. 2003 Európsky týždeň boja proti rasizmu: Hovorme o rasizme Slovákov Martina  Ferenčíková
17. 3. 2003 Hamanovi potomci: rasismus - intelektuální základna nacismu Zeev  Sternhell
17. 3. 2003 Privatizácia železníc v treťom svete Martin  Brendan
17. 3. 2003 Dva svety na Slovensku Marián  Repa
17. 3. 2003 KULTURA A FINANCE: Kam smeruje slovenská hudobná kultúra? Gabriela  Šikulíncová
17. 3. 2003 Kontrola ministerstva zakrýva násilnú sterilizáciu Martina  Ferenčíková
17. 3. 2003 Neonacisti dokopali chlapca, policajti neurobili nič Martina  Ferenčíková
17. 3. 2003 Európska únia nie je rímska vlčica Jana  Matúšová, Radovan  Geist
17. 3. 2003 Stalingrad -- nedobytná pevnosť na Volge
17. 3. 2003 ANKETA: konec SOP Marián  Repa, Martin  Muránsky
5. 2. 2003 Pošta redakci
5. 3. 2003 Hospodaření OSBL za únor 2003 Jaroslav  Štemberk
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
13. 3. 2003 Počet denních přístupů na Britské listy stoupl od dubna 2002 o cca 25 procent