Někteří čtenáři se mnou nesouhlasili, když jsem napsal, že MfD je určena spíše širšímu publiku, zatímco Lidové noviny už pro přece jen poněkud zavazující starší titul aspirují na deník pro inteligenci. Po jisté úvaze opakuji, že to tak podle mého názoru opravdu je. Stačí srovnat sobotní přílohy obou deníků, kde LN hostí Orientaci a řadu dalších rubrik, jež vyžadují aspoň středoškolské vzdělání, což MfD nepožaduje. Něco jiného je barevný televizní program, který obě redakce vyrábějí s doprovodnými texty a rozhovory a který se, zdá se mi, výrazně lépe daří Mladé frontě.

Začnu tedy právě minulým pátkem. Myslím, že je bylo chybou nahradit vtipného a sarkastického Tomáše Hanáka spisovatelem Vieweghem. Nejsem přílišným ctitelem tohoto autora, i když uznávám jeho postavení, prostě to není má krevní skupina (což nic neznamená) a vlastně mám rád či zaujaly mne jen jeho parodie. Působí na mne dojmem, že toho musí psát příliš mnoho, (to je vůbec neštěstí novinářů - např. v MFD píše jeden z jejích mála opravdu seriozních a chytrých autorů Michal Mocek velmi málo, ale za to jeho texty vždy vyniknou , viz třeba jeho názory na iráckou válku, zatímco psaví Komárek a zejména Steigerwald jsou nevyrovnaní a nájemnost je v jejich psaní příliš okatá).

V magazinu Pátek se v posledních týdnech předvádí skoro jako hlupák - a to asi není. Jeho obsese Václavem Klausem je směšná a trapná, zřejmě patří k těm, kdo profesora nejprve nekriticky zbožňovali a teď mu nemohou příjít na jméno.

Lépe jsou na tom ti, kdo ho viděli kriticky vždycky a dnes vědí, že jde o osobnost, která má samozřejmě své rozměry, názory, meze i možnosti. (Soukromě dodávám: prezident je politická funkce a asi by jím neměl být kdokoliv, koho náhodou někdo z vlády zná jako fajn člověka.)

Být šéfredaktorem Veselinem Vačkovem, přestal bych panu Vieweghovi přispívat na stavbu domu a našel bych jiného, lepšího fejetonistu - kupř. v rozhlase se jich vyskytuje dost.

Rozhovory v příloze Pátek - například v tomto čísle (12) jsou zpravidla velmi rozmanité, někdy až příliš. Otázka je spíše v rozměru a způsobu. Kupříkladu rozhovor se zpěvákem Plíhalem je velmi dlouhý, 4 strany, ale podstatných věcí, jako je jeho práce, se dotýkal málo. Redaktorka Plavcová se snažila vytáhnout z něj co nejvíc o alkoholismu, zkusila, zda by neřekl něco ošklivého o bratřích Nedvědech (ona by snad napsala o jiném redaktorovi, že je škrabák a list kazí?) a hlavně, jestli by trochu neokousal Nohavicu za to, že se octl v estébáckém seznamu. Plíhal ani jednoho hada nesežral. Ostatně nevím - je to s tím StB opravdu ještě tak důležité? Za ta léta prolezli ty archivy kdejací bisáci a jiní isáci, svoje papírky si vytahali, kandidáty a důvěrníky stejně vyškrtali, vnitro neručí za obsah, jenom za to, že tak ten seznam vypadal, navíc mi připadá absurdní, že nic neznamená ani soudní rozhodnutí... Ale jistě se to hodí na trápení Nohaviců, Bohdalových, Zímů, Hrubešů, Ebenů, Třísků, Skopečků, Suchařípů a tak dále.

Článek o Prusalisovi, třech komunistických poslancích je ironický, ale v rámci slušnosti, takhle to myslím smí vypadat. Uvítal bych, kdyby naprosto stejně semleli také ODS, Unii, lidovce (zejména Kalouska a Kasala) a Unii. Kindervejce, no dobře, diskotéky jsou na mne jaksi z jiného světa, o jednom z mužů, kteří vedle Cheneyho a Wolfowitze zřejmě nejvíc řídí George W. Bushe, Rumsfeldovi, jsem si přečetl paján. Byl bych raději, kdyby pan Honzák užil spíše jako jeho kolega Ševela metodu, jíž je napsán článek o komunistech.

Deník: typická modrá barva je spíš matoucí, LN jsou s ODS na štíru. LN ale obecně zaujímají jaksi "havlovské" stanovisko, Pravdu a Lásku k unionistům vycítíte jaksi podprahově všude, i když se mi zdá, že mnozí redaktoři by ještě raději fandili něčemu jako je Česká pravice nebo ta zajímavá Cibulkova strana.

Vzhledem k tomu, že je v těchto dnech válka, je politická část novin osekaná a tak není moc fér se jí zabývat.

Fotografie autorů se od MFD moc neliší. Jen v LN pracuje mnohem víc skinheadů s bradečkami než v MFD. Mezi komentátory se stále víc profiluje Pavel Máša, jenž je podle mne občas opravdu objektivní. Naproti tomu Petruška Šustrová píše teď méně, asi se ještě trochu skrývá poté, co zabila tu paní na křižovatce. Dodnes nechápu, proč se k tomu nepostavila čelem. Jenže to nesvedli ani Motejl a Bureš, tak proč ne ta křehká a slabá žena... Když jsme u toho, dámy (kupř. Kalenská) patří v této redakci k ostřejším hochům.

LN tendují ze všech českých deníků nejvíce k "political correctness", což nemiluju, ale zazlívat jim to tolik nemohu.

Chválím odborné přílohy, zejména o školství, vysoce oceňuji jazykové kurzy, slušně dělaný zdá se mi sport, kultura je proti MFD myslím solidnější, ale jaksi bez šťávy, navíc se vzpěčuji proti známkování uměleckých děl, jehož se redakce dopouští. Zdá se mi, že takzvaná cenzura mlčením hraje v LN hodně velkou roli.

Oživení komentářových stran přinesla rubriky pana Čermáka Horizont, kde bych ale uvítal širší rozpětí v názorech - mezi Dědečkem, Horáčkem a Štindlem moc rozdílu není, Macek hodně absentuje... Nechtěl byste pozvat Knížáka, pane Čermáku? Nejsem jeho fanda, ale jeho hlas mi chybí, když už nepíše ani do Reflexu.

Poslední slovo: Vaculík je přírodní jev jako vodopád, naproti tomu Jiří Ruml je zkamenělina, jež se z někdejšího superbolševika stala superpravičákem, ale právě proto je nudný.

Nevyrovnaná a málo barevná je paní Obermannová (ale to je jako s tím Vieweghem, psát knihy a do novin není totéž), atd. Napadá mě, že dobrým autorem této rubriky by mohl být naopak nějaký básník, Jiří Žáček nebo také Šrut či třeba Pavel Kohout, když už. Anebo, abychom se pobavili, ten pan Cibulka.