Oblast odpovědnosti velitelství (Jihovýchodní Asie) je značně rozsáhlá a pokrývá 25 zemí, od Afrického rohu přes Arabský záliv až po Střední Asii. Protože se CENTCOM v míru nachází na letecké základně v MacDill na floridské Tampě, disponuje několika předsunutými součástmi. V operační oblasti byly již dlouhodobě rozmístěny síly Joint Task Force South Asia, zahrnující jednotky USA, Velké Británie a Saudské Arábie (Francie zde působila do roku 1990) ke kontrole dodržování rezoluce Rady bezpečnosti OSN k Iráku z hlediska embarga a operace Southern Watch nad jižní bezletovou zónou v Iráku. Další, Combined Joint Task Force 180, byly zformovány v červnu 2002 a působí v Afghánistánu. Poslední, Combined Joint Task Force Horn of Africa s velitelstvím v Džibuti, se staly důležitým faktorem boje proti mezinárodnímu terorismu v oblasti.

Pozemním silám v CENTCOM velí Army Forces Central Command (ARCENT), jehož hlavní komponent tvoří 3. armáda (3.A) s velitelstvím ve Fort McPherson, USA, jehož část byla již v listopadu 2001 přemístěna do Kuvajtu. 3.A/ARCENT má k zajištění počátečních řídících, kontrolních a zabezpečovacích činností v případě krize předsunutá celkem čtyři podřízená velitelství: C/JTF-Kuvajt, ARCENT-Kuvajt, ARCENT-Saudi Arabia a ARCENT-Katar. Velitelství 3.A/ARCENT je schopné působit buď jako velící komponent společných pozemních sil nebo společného koaličního bojového uskupení o síle až 300 000 vojáků. Ke zvládnutí tak náročné operace jako je Iraqi Freedom ovšem 3.A sama nestačí. Proto byla posílena o V.sbor/7.A, III.sbor, Národní gardu, zálohy, námořní pěchotu a jednotky koaličních sil.

XVIII. sbor 3. armády

XVIII. vzdušně výsadkový sbor s velitelstvím ve Fort Bragg, USA, patří k největším bojovým uskupením US ARMY představující 88 000 vojáků, čtyři divize, jeden lehký obrněný pluk a další samostatné brigády. Jde o 3.pěší divizi (mechanizovanou) ve Fort Stewart, USA, 10.horskou divizi (lehkou) ve Fort Drum, USA, 82.výsadkovou divizi rovněž ve Fort Bragg, 101.výsadkovou divizi (vzdušně výsadkovou) ve Fort Campbell, USA, 2.lehký obrněný pluk ve Fort Polk, USA, 18.leteckou brigádu, 229.letecký pluk a další zabezpečovací a podpůrné jednotky. 3.pěší divize (mechanizovaná) ve Fort Stewart, USA, zná důvěrně jižní Asii, neboť v Kuvajtu střídavě rotují její jednotky již od roku 1990. Část z nich se zúčastnila operace Enduring Freedom a několika mírových misí. 10.horská divize (lehká pěší) ve Fort Drum, USA, je schopná zaujmout do 96 hodin po obdržení rozkazu operační prostor. Patří k nejvíce nasazovaným divizím US ARMY. Má bohatou historii z druhé světové války, několik let působila v Německu a má kolem 8 500 vojáků v pěti brigádách. Fort Bragg je místem velitelství 82.výsadkové divize.

Ta je se svými třemi výsadkovými brigádami a leteckou brigádou připravena zasáhnout do bojové činnosti do 18 hodin na kterémkoli místě světa. Je speciálně připravena k obsazování strategických cílů jako letišť a přístavů. 101.výsadková divize (vzdušně výsadková) z Fort Cambell je vycvičena k působení v hloubce nepřítele do vzdálenost 150-300 km za linií fronty. Disponuje přepravními prostředky umožňující najednou vysadit až 4 000 výsadkářů.

Do Kuvajtu se začala přemísťovat její technika plavidly Dahl a Bob Hope počátkem února. Výsadkáři byli přesunuti civilními dopravními letadly koncem února. Její tří výsadkové a dvě letecké brigády mají 280 vrtulníků, z toho tří prapory vrtulníků Apache. 18.letecká brigáda (výsadková) podporuje činnost XVIII.sboru. 2.lehký obrněný pluk má zkušenosti s bojovou činností proti iráckým jednotkám již z operace Desert Storm, kde bojoval s divizí Republikánské gardy. Během 100 hodin postoupil o 250 km, zajal 2 000 iráckých vojáků, zničil 159 nepřátelských tanků a 260 dalších bojových vozidel. Operace Iraqi Freedom se zúčastňuje také Národní garda se svojí 24.pěší divizí z Fort Riley, USA, organizačně složená ze tří pěších brigád a patřící pod velení 3.A.

V. sbor 7. armády

V. sbor 7. americké armády s velitelstvím v německém Heidelbergu představuje se 42 000 vojáky největší uskupení americké armády v Evropě. Je složen ze dvou divizí (1.obrněné divize a 1.pěší divize), zabezpečovacích jednotek a devíti samostatných brigád. 1.obrněná divize ve Wiesbadenu je nejstarší a nejprestižnější obrněnou divizí ozbrojených sil USA s historií, která sahá od pouštní tankové bitvy proti maršálu Rommelovi až po válku v Perském zálivu. Divize hrála v nedávné minulosti klíčovou roli v Bosně. Spolu s dalšími mezinárodními jednotkami tvořila jádro mnohonárodní divize Sever (MND(N)). Slavní "Old Ironsides" se zúčastnili rovněž bojových aktivit v Kosovu.

Organizačně je složena z 1.obrněné brigády "Forerunners", 2.obrněné brigády "Iron Brigade", 3.obrněné brigády "Bulldogs", 4.brigády "Iron Eagle" a dalších zabezpečovacích jednotek. Její jednotky byly z V.sboru první, které zahájily postupné přemisťování do jihovýchodní Asie již v říjnu minulého roku. Patřila k nim i 173.pěší brigáda umístěná v Itálii. Také 1.pěší divize (mechanizovaná) hrála významnou úlohu při naplňování Daytonské mírové dohody v Bosně a mírové mise Kosovu. Její jednotlivé brigády se tam střídaly v půlročních cyklech. Velitelství je umístěno v německém Würzburgu. 1.pěší brigáda je na území USA (Fort Riley), zbylé dvě brigády, letecká brigáda a podpůrné prvky pak na dalších místech v SRN. Divize má kolem 14 000 vojáků. Její 12.letecká brigáda s velitelstvím v německém Giebelstadtu v dubnu minulého roku prováděla ve VVP Hradiště cvičení s bojovou střelbou. Koncem ledna obdržela divize rozkaz k přesunu do Turecka k podpoře úderu na Irák. Rozhodnutí tureckého parlamentu však omezilo operace spojeneckých sil na území Turecka pouze na přelety letounů a logistickou podporu. Divize proto neuskutečnila původně plánované zasazení na severní frontě.

III. sbor

III. sbor US ARMY ve Fort Hood, USA je určen k přímému zasazení z území USA do protiúderu kdekoli na světě. Všechny jeho jednotky musí být připraveny k rychlému rozmístění ve velmi krátkém čase.

Sbor je organizačně složen z 1.lehké obrněné divize, 4.pěší divize (mechanizované), 3. lehkého obrněného pluku, 6.letecké brigády (v Jižní Koreji) a dalších zabezpečovacích útvarů.

1. lehká obrněná divize ve Fort Hood, USA, patří k největším divizím americké armády. Je moderně vyzbrojena a připravena k okamžitému rozmístění. Je složena ze čtyř brigád a podpůrných jednotek. Zúčastnila se mírové mise SFOR v Bosně.

4.pěší divize (mechanizovaná) také ve Fort Hood, USA, patří mezi moderně vyzbrojené a rychle rozmístitelné divize. Má dlouholetou historií a ve své organizaci má pět brigád (tři pěší a po jedné letecké a dělostřelecké) o 16 000 vojácích. V lednu 2003 obdržela rozkaz k přesunu do oblasti jihovýchodní Asie v rámci přípravy úderu na Irák.

3.lehký obrněný pluk ve Fort Carson, USA, je díky svému složení a výzbroji schopen s vysokou manévrovostí nezávisle operovat a provádět průzkumné, ofensivní a defensivní operace. Pluk o síle 4 700 vojáků je vyzbrojen 320 obrněnými vozidly (tanky M1A1 Abrams a bojovými vozidly pěchoty M3A2 Bradley) a více než 80 vrtulníky včetně AH-64.

Marine Corps v akci

Námořní pěchota USA (US Marine Corps) vždy aktivně zasahovala při válečných konfliktech vedených USA kdekoliv ve světě. Organizačně ji tvoří námořní síly v Pacifiku (I. a III.expediční síly námořní pěchoty), v Atlantiku (II.expediční síly námořní pěchoty) a záloha.

Komponent velitelství I.expedičních sil námořní pěchoty (I.MEF), podléhající veliteli námořní pěchoty v Pacifiku, se na palubě plavidla Bellatrix přemístil z Camp Pendletonu do Kataru již v listopadu minulého roku, aby se zde zúčastnil třítýdenního cvičení Internal Look.

V lednu bylo potvrzeno, že jednotky I.MEF obdržely rozkaz k postupnému přemístění některých útvarů do Kuvajtu.

MEF jsou ekvivalentem sboru pozemní armády a jsou složeny z divize námořní pěchoty, leteckého křídla a podpůrných elementů. 1.divizi námořní pěchoty/I.MEF v Camp Pendletonu tvoří čtyři pluky námořní pěchoty, tankový prapor, dva lehké obrněné průzkumné prapory, výsadkový amfibický prapor a ženijní prapor. To představuje 17 900 vojáků, 58 tanků Abrams, 233 obojživelných výsadkových vozidel AAV, 130 obrněných vozidel LAV, 75 houfnic 155 mm, 161 minometů, 108 protitankových zbraní Dragon a 186 TOW. Divize vznikla v roce 1941 a patří k nejstarším v USA. Zúčastnila se bojů o Guadalcanal, v Koreji, jižním Vietnamu a operací Desert Strom, Desert Shield a Restore Hope.

V leteckém křídle MEF je 84 letounů F/A-18C/D, 60 AV-8B, 10 EA-6B, 12 KC-130, 72 vrtulníků CH-46E, 56 CH-53D/E, 36 AH-1W a 18 UN-1.

Logistické zabezpečení MEF tvoří 8 praporů. MEF mají celkem 46 100 osob.

2. divize námořní pěchoty z Camp Lejeune, která je zase základním elementem II.expedičních sil námořní pěchoty (II.MEF) patřících do podřízenosti velitele US Marine Corps v Atlantiku, dostala rozkaz k postupnému přemístění do oblasti Perského zálivu již koncem října. Tvoří ji více než 15 000 námořních pěšáků a námořníků a 1 000 důstojníků, kteří jsou součástí tří pěších pluků, dělostřeleckého pluku, tankového, průzkumného, ženijního, výsadkového amfibického a lehkého obrněného průzkumného praporu. Divize byla pravidelně rozmísťována ve Středomoří jako součást 6.námořní flotily, působila v Koreji, na Grenadě, Panamě a v obou operacích v Perském zálivu a také v Bosně.

2. expediční brigáda námořní pěchoty (2. MEB/IIMEF) v Camp Lejeune, USA, je schopna provádět robustnější operace bez další podpory v trvání do 60 dní. Organizační struktura ji umožňuje nárůst sil ze 3 000 až do 20 000 a zahájit činnost v rozmezí 5-14 dní. Brigáda je složena ze tří praporů námořní pěchoty, tankového a lehkého obrněného pluku, ženijního a průzkumného praporu. V lednu obdržela rozkaz k přesunu do Kuvajtu a počátkem února se spolu s jednotkami CJTF-HOA zúčastnila cvičení v Džibuti. Operace proti Iráku se účastní v rámci bojového uskupení Tarawa.

24.expediční jednotka (24.MEU/IIMEF) s více než 2 000 vojáky Marine Corps se přepravila do prostoru Perského zálivu jako první již počátkem října minulého roku. Kromě ní zde působí 11. a 15. MEU/IMEF spolu s 22. a 26. MEU/IIMEF. Každá z nich představuje prapor námořní pěchoty, letku vrtulníků a letadel a logistickou jednotku. Prapor námořní pěchoty je vyzbrojen 16 obrněnými vozidly LAV, 8 mimomety ráže 81 mm, 8 odpalovacími zařízeními TOW a stejným počtem Javelin, 15 výsadkovými amfibickými vozidly AAV, 6 houfnicemi 155mm a 4 tanky M-1A1 Abrams. Letka námořní pěchoty má 12 vrtulníků CH-46E Sea Knight, 4 těžké dopravní vrtulníky CH-53E Super Stallion, 3 víceúčelové vrtulníky UH-1 Huey, 4 útočné AH-1W Super Cobra, 6 letounů AV-8B Harrier a 2 tankovací a dopravní KC-130 Hercules. Ke každé MEU patří rovněž logistická jednotka s ženijní technikou a dalšími zařízeními, včetně 63 vozidel HMMWV.

Do Kuvajtu byly poslány rovněž některé jednotky 4.protiteroristické expediční brigády námořní pěchoty (4.MEB-AT/IIMEF). Ta byla velitelstvím Marine Corps aktivována po září 2001 s cílem lépe koordinovat úsilí k detekování, odstrašení, obraně i útoku proti domácímu a mezinárodnímu terorismu. Hlavním úkolem brigády je proto rychle rozmístit protiteroristické síly tam, kde je to potřebné, a účinně zasáhnout. Čítá 4 800 osob v protiteroristickém, bezpečnostním a strážním praporu a v protichemické jednotce. Velitelství zálohy námořní pěchoty (Marine Forces Reserve), které je umístěno v New Orleans, USA, a podléhá mu 104 000 námořních pěšáku v celých USA, povolalo do Kuvajtu 14. a 22.pluk námořní pěchoty. Zálohy jsou aktivovány v případě válečného konfliktu nebo ohrožení státu či jiného nebezpečí. Jsou vycvičeny na stejné úrovni jako profesionální vojáci námořní pěchoty. Velitelství podléhá 4.divize námořní pěchoty (4.MARDIV) se čtyřmi pluky námořní pěchoty, leteckým křídlem a zabezpečovací skupinou.

Jako součást amfibických sil 03 byla do prostoru Perského zálivu vyslána 29.letecká skupina námořní pěchoty (MAG 29) z New River, USA, s letouny AV-8BIIplus v letkách VMA-223 a 542 a s vrtulníky CH-46E v letkách HMM-162 a 365, UH-1a a AH-1W v letce MHL/A-269 a CH-53E v letce HMH-464.

Leteckou součástí Amfibického bojového uskupení-západ je 11.letecká skupina námořní pěchoty (MAG 11) z Miramar, USA složená ze 7 letek: VMFA(AW)-121, VMFA-225, VMFA 232, VMFA(AW)-242, NMFA-314 a VMFA-323 s letouny F/A-18C,D a letku VMGR-352 s tankovacími letouny KC-130. Část z nich byla přesunuta do Kuvajtu již v lednu.

Velké Británie -- partner v koalici

Zapojení Velké Británie, která patří k nejbližším spojencům USA v provedení úderu na Irák, se uskutečňuje pod kódovým názvem "Operation Telic". Na základě rozhodnutí britské vlády nařídilo Ministerstvo obrany rozmístit v oblasti Perského zálivu takové námořní a pozemní uskupení, které by umožňovalo spolu s dalšími spojenci úspěšné provedení možné operace proti Iráku. Velením bojového uskupení byl pověřen velitel námořních sil admirál David Snelson. Původní účast britských sil v Naval Task Group 2003 (NTG 03), která byla již delší dobu plánována a počítala s rozmístěním britských sil v této oblasti, byla podstatným způsobem rozšířena o další námořní, amfibické a letecké jednotky a v současné době činí kolem 45 000 osob.

V oblasti se nachází letadlová loď R 07 Ark Royal, vrtulníková loď L 12 Ocean, torpédoborce D 92 Liverpool, D 97 Edinburgh a D 98 York, fregata F 233 Marlborough, minolovky Grimsby a Ledbury, několik ponorek a zabezpečovacích plavidel. Amfibickou část bojového uskupení představuje 3.brigáda Commando s podpůrnými a zabezpečovacími jednotkami, které jsou součástí leteckých vrtulníkových skupin na palubách lodí Ark Royal a Ocean. Amfibické bojové uskupení představuje kolem 8 000 vojáků. Dalších 1 000 osob z námořních sil, které budou rozmístěny v oblasti dočasně, představují posádky čtyř minolovek, fregaty a torpédoborce s pomocným plavidlem.

Pozemní jednotky o síle kolem 26 000 vojáků jsou zastoupeny 1.obrněnou divizí (UK) se 7.obrněnou brigádou vyzbrojenou tanky Challenger 2 a bojovými vozidly pěchoty Warrior, dělostřeleckým plukem se samohybnými houfnicemi AS 90 a několika dalšími vojskovým jednotkami. Další významný bojový příspěvek představuje 16.vzdušně výsadková brigáda se třemi výsadkovými prapory, dělostřeleckým plukem, průzkumným oddílem, plukem vojskového letectva a dalšími jednotkami. Činnost bojového uskupení zajišťuje 102.logistická brigáda se dvěma polními nemocnicemi, zdravotnickým plukem a dalšími útvary. Letecký komponent britského uskupení má kolem 100 letounů a 27 vrtulníků čítajících 7 000 osob. Tvoří ho letouny včasného uvědomování Sentry AEW1, víceúčelové letouny Tornado GR4, lehké bitevní a průzkumné letouny Jaguar GR3, bitevní letouny Harrier GR7, stíhací letouny Tornado F3, tankovací VC-10 a Tristar, dopravní letouny Hercules a vrtulníky Chinook a Puma.

Zapojení dalších zemí do konfliktu

K dalším státům, které se zapojily do operace proti Iráku, patří Turecko, z jehož území se uskutečňuje již dlouhodobě operace Northern Watch ke střežení severní bezletové zóny. Na základně Incirlik je kolem 100 bojových letounů a více než 1 700 příslušníků USAF a v oblasti jsou rozmístěny protiraketové systémy Patriot. Dalších asi 5 000 Američanů zde působí na logistických základnách. Turecký 2. a 3.sbor o celkové síle kolem 60 000 vojáků je soustředěn v blízkosti turecko-irácké hranice a Parlamentem bylo schváleno jeho vyslání do severní části Iráku.

Austrálie vyslala do oblasti kolem 2 000 vojáků a dva letouny P-3C Orion, Kanada plavidlo HMCS Fredericton a několik námořních hlídkových letounů Aurora, Polsko 200 člennou skupinu ženistů a speciálních sil, Česká a Slovenská republika má v Kuvajtu společný protichemický prapor o síle kolem 500 osob a Bundeswehr 7. protichemický prapor rovněž s 500 vojáky. Státy Gulf Cooperation Council (GCC), jejímiž členy jsou kromě Kuvajtu také UAE, Saudská Arábie, Bahrajn, Omán a Katar, vyslaly k obraně Kuvajtu několik tisíc vojáků. Některé členské státy NATO a nedávno do Aliance pozvaní partneři rovněž přispívají k umožnění průjezdů či přeletů přepravujících se jednotek a vojenského materiálu přes svá území, nebo poskytují vojenská zařízení pro logistické jednotky USA. Maďarsko např. umožnilo přípravu arabsky mluvícího personálu z kurdských oblastí Iráku, Rumunsko poskytlo pro přepravu techniky, materiálu a rozmístění tankovacích letounů letiště v Kogalviceanu a b>Bulharsko v Sarafovu. Stranou nezůstávají ani Kurdové na severu a šííté na jihu Iráku s několika brigádami a především s výbornou znalostí terénu a místních poměrů. Bahrajn poskytl základnu v Muharraku pro námořní protiponorkové a hlídkové letouny P-3C Orion a USAF využívá základnu Shaikh Isa. Je zde umístěno velitelství komponentu námořní pěchoty CENTCOM (MARCENT) pro Pacifik v čele s generálporučíkem Earl B. Hailstonem. V přístavu Manama je rovněž velitelství 5.námořní flotily v čele viceadmirálem Timothy J. Keatingem, který velí námořním silám v regionu. Velká Británie má na letišti v Bahrajnu letku tankovacích letounů Tri Star. Více než 8 000 příslušníků americké armády působí v Kataru. Tamní letiště v Al Udeidu slouží pro bombardovací letouny B-52, letouny radioelektronického boje EA-6 a speciální E-8C Joint Star. Je zde umístěn letecký komponent CENTCOM (CENTAF), kterému velí generálporučík T. Michael Moseley. Přibližně stejný počet vojáků je v Saudské Arábii na letišti Prince Sultana v Al Kharj, na němž je také umístěno Kombinované vzdušné operační středisko (CAOC). Odtud působí kolem 75 amerických a britských letounů a dvě baterie Patriotů. V džibutských Le Monier Barracks jsou umístěny jednotky speciálních sil. Ve Spojených arabských emirátech je rovněž více než 1 000 příslušníků USAF a CENTCOM, několik průzkumných letek, včetně bezpilotních letounů Global Hawk, a na letišti v Al Dhafra cisternové a dopravní letouny. Na třech letištích v Ománu (Thumrait, Musnanah a Seeb) působí kolem 3 000 příslušníků USAF s bombardéry B-1B. Nejméně 5 000 amerických a britských příslušníků speciálních sil působilo již od počátku března v Jordánsku a uskutečňovali hloubkový průzkum na 180 km dlouhé jordánsko-irácké hranici. Na ostrově Diego Garcia jsou umístěny bombardéry B-52, B-2 a hlídkové letouny P-3C a rovněž zásoby a sklady pro jednotky v regionu. Největší počet koaličních jednotek se ovšem nachází na území Kuvajtu. Kromě 3 000 příslušníků USAF, podílejících se na operaci Southern Watch, je zde soustředěno kolem 110 000 příslušníků US Army, USAF, USMC, 25 000 britských vojáků 1.obrněné divize a několik tisíc dalších spojenců s vojenskou technikou. Kromě velitelství CENTCOM v Camp Doha v čele s generálporučíkem David D. McKiernanem je zde rovněž umístěno velitelství V. sboru a MEF I.

Tento článek vyjde v příštím čísle měsíčníku ATM - Armády, technika, militaria