Český svaz bojovníků za svobodu a Česká obec legionářská proti tomuto "velvyslanectví" ostře protestovaly. Svůj nesouhlas adresovaly vládě, parlamentu, senátu i prezidentovi.

Václav Klaus reagoval jednoznačně. Během své návštěvy v Jihočeském kraji řekl: "Považuji to za věc pro nás nepatřičnou a nepotřebnou." Stanislav Gross na sjezdu ČSSD oznámil, že "nezahájíme řízení o registraci tohoto sdružení z důvodů formálních nedostatků. Pokud budou opraveny, budeme se zabývat podstatou. A ani tam není v tomto směru ministerstvo vnitra bezradné. Chci, abyste věděli, že ČR není v roli diváka vůči tomu, zda tady bude nebo nebude působit tato organizace. Pokud budu na ministerstvu vnitra, využijeme všechny nástroje k tomu, aby byl zřetelně hájen zájem ČR."

Registrací "velvyslanectví landsmanšaftu" se tedy MV bude "vážně zabývat", i když o jeho registraci nikdo nežádal. "Pro jistotu" se landsmanšaft registroval jako "obyčejná" firma. ČR zbyla ona sociálnědemokratickým Grossem odmítaná a trapná role diváka.

Marginální otázkou v tomto "výdělečném" kontextu maskované kanceláře landsmanšaftu je, zda stanovy této organizace jsou v souladu s zákony ČR. I když v nich zůstává nezměněn program "prosazovat právní nárok na domovinu, její znovuzískání a s tím související právo národnostní skupiny na sebeurčení." Kdyby se tento program naplnil, pak by ČR se stala společným státem českého národa a sudetoněmecké národnostní skupiny, která si nárokuje právo na kolektivní sebeurčení, t. j. až po případné odtržení od ČR (včetně území pochopitelně). Šéfredaktor časopisu Národní osvobození J. Drebota ke stanovám landsmanšaftu napsal: "Stanovy sudetoněmeckého krajanského sdružení (usnesení IX. spolkového shromáždění, 5. zasedání 23.-24.2.1991 jsou v rozporu s českým právním řádem (zák.116/1985 Sb.). Cílem sudetoněmeckého krajanského sdružení je podle paragrafu 3, odstavec 1, písmeno b: prosadit právní nárok na vlast a její opětné získání a s tím spojená práva na sebeurčení národní skupiny a podle paragrafu 3, odstavec l, písmeno c: zastupovat nárok národních skupin a jednotlivých krajanů na navrácení (Rückerstattung - též náhrada) uloupeného majetku a z toho vyplývající nároky na odškodnění."

Stanovy landsmanšaftu tedy říkají vše. Jsou v rozporu s českými zákony i česko-německou deklarací. K vzájemnému pochopení by možná přispělo, kdyby byla znovu vydána v němčině a do češtiny přeložena kniha Kurta Nelhiebela "Henleinové včera a dnes" z roku 1962. A kdyby její vydání financovala třeba "komerční" zastoupení sudetoněmeckého landsmanšaftu v Praze. Jako příspěvek k česko-německému porozumění.