V tomto článku se Petr Žantovský pozastavuje, mimo jiné, nad tím, že nově jmenovaná Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vzala zpět žalobu podanou na bývalého poslance za US Ivana Pilipa kvůli výroku, že "se Rada chová jako zločinecká organizace" (P. Žantovský se domnívá, že tento výrok pronesl I. Pilip na jaře loňského roku, já osobně se domnívám, že se tak stalo někdy v říjnu nebo v listopadu roku 2001, ale to je jen nepodstatný detail). P. Žantovský ve svém článku k výše uvedenému výroku konstatuje: "Rada na něj logicky podala žalobu, protože se dopustil urážky skupiny osob, nadto správního úřadu, a to bez důvodu. A tato samolibá, namyšlená, imunitou krytá arogance neměla zůstat nepotrestána." Zjednodušený závěr, který by tedy mohl být vydedukován z uvedených tvrzení by mohl znít: Kdo se dopustí urážky správního úřadu, měl by logicky být potrestán (zajímavý názor od "liberála" -- nebo se tento závěr má vztahovat pouze na úřady, jejichž členem je P. Žantovský). P. Žantovský ale ve svém článku opomíjí některá důležitá fakta, shrňme si je:

• v daném případě Rada podala žalobu na ochranu proti neoprávněnému zásahu do dobré pověsti právnické osoby podle ust. § 19b odst. 3 občanského zákoníku (ponechme stranou to, zda se Rada v inkriminované době těšila dobré pověsti či nikoli);
• Rada zvolila před variantou, kdy by jednotliví členové, kteří se cítili předmětným výrokem I. Pilipa dotčeni, podali žaloby na ochranu osobnosti podle ust. § 11 a násl. občanského zákoníku sami za sebe a na své náklady (v právním státě může podat žalobu teoreticky kdokoli na kohokoli, ale sám si odpovídá za výsledek sporu a nese jeho následky), variantu tzv. "kolektivní" a podali žalobu na ochranu proti neoprávněnému zásahu do dobré pověsti právnické osoby (pozn. Rady);
• zvolená varianta měla své nesporné "výhody", zejména v tom, že náklady sporu nenesli jednotliví členové Rady (nemuseli platit soudní poplatky ani případné náklady za právní zastoupení apod.), ale Rada jako správní úřad, tedy v konečném důsledku daňový poplatník (daňový poplatníci tak v konečném důsledku platili za "uražené" členy Rady soudní poplatek, přispěli na financování práce právníků Úřadu Rady, která vůbec nesouvisí s působností Rady jako správního úřadu, a také by v případě neúspěchu této žaloby platili event. náklady I. Pilipa za jeho právní zastoupení, a to bez ohledu na to, jestli jsou odpůrci nebo přívrženci "uražených" členů Rady nebo I. Pilipa nebo k nikomu nemají vůbec žádný vztah);
• tato varianta měla však také podstatnou nevýhodu, a to, že spor v podstatě nešlo vyhrát, neboť Rada nemůže být považována za právnickou osobu ve smyslu ust. § 18 a násl. občanského zákoníku, nemá tedy v řízení o žalobě na ochranu proti neoprávněnému zásahu do dobré pověsti právnické osoby podle ust. § 19b odst. 3 občanského zákoníku tzv. aktivní legitimaci, což členové Rady, kteří prosadili podání žaloby věděli (pro úplnost uvádím, že samostatné žaloby jednotlivých členů Rady na ochranu osobnosti by, z jiných důvodů, také zřejmě neskončili úspěchem žalobců);
• zpětvzetí žaloby se tedy v dnešní době jeví asi jako jediná možnost, jak se vyhnout blamáži a zvýšení účtu za nesmyslný spor daňovým poplatníkům.

Shrnuto a podtrženo:

Jako "vnější gesto, k veřejnosti a hlavně k politickým chlebodárcům vyslaný vzkaz" na mne spíše působilo podání uvedené žaloby P. Žantovským a spol., tzv. na cizí účet -- logicky uvažující lidé většinou nepodávají žaloby v případech, které nemohou vyhrát.

Za kritiku úřadů (ale i např. policie, armády, parlamentu, hasičů, myslivců, silničářů apod.), ať už mírnou (ve smyslu onoho známého: "Soudruzi, kritizovat ano, ale konstruktivně") nebo i expresivnější, nemůže hrozit občanům sankce podle úpravy ochrany dobré pověsti právnických osob obsažené v občanském zákoníku (pozn. pokud kritizovaný subjekt není právnickou osobou) ani za pomluvu podle trestního zákona (předmětem útoku může být jen fyzická osoba).

Myslím, že je to tak v pořádku. Každý, i P. Žantovský, tak může kritizovat instituce, které platí ze svých daní a s nimiž není spokojen (to i P. Žantovský činí), a to bez možného finančního nebo jiného postihu ze strany kritizovaných, resp. soudu.

Závěr:

Svoboda slova by měla být v právním státě společensky cennější než uražená ješitnost některých členů správních úřadů, a to i v zájmu P. Žantovského.

Na okraj:

Jinak mohu ovšem souhlasit s P. Žantovským, že odpolitizování tzv. velké mediální rady prostřednictvím bývalých poslanců, když se zřejmě neosvědčil způsob obsazení tohoto orgánu blízkými spolupracovníky a známými některých poslanců či jiných "vlivných" osob, je skutečně zajímavá šaráda současné vládní koalice.

Pozn. ŠOK: Při soukromé vysoké škole Jana Amose Komenského, která nabízí bakalářské studijní obory andragogika (vzdělávání dospělých) a speciální pedagogika (vychovatelství), vznikl začátkem června Institut mediální komunikace. Ředitelem Institutu se stal Petr Žantovský. Jak včera uvedl na krátké tiskové konferenci, cílem projektu je rozvíjet "myšlení o médiích." Hlavní ambicí Institutu mediální komunikace je získat akreditaci Ministerstva školství pro speciální bakalářský obor. Informoval o tom server Česká média.