Po ukončení pracovní neschopnosti způsobené fyzickým napadením, kterého se na mně dopustil ředitel školy, jsem se vrátil do zaměstnání. Neurvalost pana ředitele se mi projevila roztrženými kalhotami a sedmicentimetrovou jizvou pod kolenem. Místo omluvy podal pan ředitel u okresního úřadu vyšetřování trestní oznámení pro pomluvu.

V zaměstnání mi pan tajemník za souhlasu starosty oznámili, že jsem sice velice zodpovědný a výkonný pracovník, ale že vzhledem k oné nešťastné petici, kálející do vlastního hnízda, se mnou organizace má sice nadále zájem spolupracovat, nikoliv však na pozici vedoucího pracovníka. Proto mě odvolává ze všech vedoucích funkcí, které jsem doposud na úřadě zastával, s čímž je spojeno i odebrání příplatků za vedení. V té době jsem mimo svého zařazení jako referenta kultury a cestovního ruchu zastával funkci zástupce vedoucího odboru školství a kultury, vedoucího knihoven, vedoucího národní kulturní památky Kozí Hrádek a vedoucího pracovníka, zodpovědného za hospodaření městských kin. Že je to trest za aktivity kolem petice proti Kamlachovu plotu, se mí nadřízení vůbec nesnažili skrývat. Jejich cílem bylo především to, aby se uklidnilo veřejné mínění. Předpokládali, že vzhledem k okolnostem (skutečnost, že se mi narodilo druhé dítě, mi byla takticky naznačena) se začnu bát, zastavím své aktivity a situace se uklidní.

To se nestalo. Situaci jsem vnímal jako jasnou diskriminaci za svobodu projevu, věc jsem oznámil médiím a obrátil se na specialisty v oblasti lidských práv a zákoníku práce. Panu starostovi jsem oznámil, že jako občan města mám právo psát petice a jsem si toho dobře vědom. Couvnout bych ani nemohl. Vždyť petici dalo důvěru dvojnásobně více občanů, než kterémukoliv z radních v loňských volbách. Nevím, zda mohu dnešní situaci přikládat mediálnímu ohlasu či ohlasu občanů, kteří se mě zastávali, ale pravda je taková, že k žádná ze zmíněných represí nebyla podána písemně a nevešla do dnešního dne v platnost. Z připravovaného organizačního řádu však vím, že některé z nich mají platit od počátku září.

Petice tu však nebyla nadarmo a i kdybych měl přijít o zaměstnání, jsem si jistý, že petice byla správný krok. Již dnes je jisté, že těch 1275 podepsaných občanů vybojovalo zpět první chodník. Nyní je třeba oslovit maximum jihočeských zastupitelů, aby při zářijovém zasedání věděli, o co sezimoústeckým občanům jde a podpořili jejich požadavky na svobodný průchod areálem, protože ten stále zůstává za nevzhledným plotem jako onen dobře pojmenovaný symbol arogance a moci.