29. 9. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 9. 2003

K širšímu smyslu pěstování českého "sudetoněmeckého komplexu"

Pro věrohodnost působení německých nejen politických, ale i všech ostatních nadací ovlivňujících v České republice finanční podporou právní, společenské a humanitní vědy a publicistiku je pro zajištění transparentnosti jejich politického vlivu naprosto nezbytné, aby zveřejňovaly, komu a jaká stipendia poskytly a poskytují a jaké projekty z nich vzešly a mají vzejít. Je s podivem, že jsou německé nadace k politické brizanci svého působení v České republice tak necitlivé a zveřejnění zmíněných informací nepovažují za samozřejmost!

"My vám to špatné svědomí skrze "sudetoněmecký problém" do hlav prostě dostaneme!" - Takové je asi motto snah podivuhodně velké části naší publicistické a kvaziintelektuální scény. Jmenujme vedle "extremistů" Bohumila Doležala, Emanuela Mandlera a "panevropana" Rudolfa Kučery namátkově také Petra Placáka, Lídu Rakušanovou, Petrušku Šustrovou a donedávna Pavla Tigrida, z institucí pak MF Dnes, revue Střední Evropa, časopis Babylon, týdeník Respekt, Český rozhlas 6 a českou redakci BBC.

Proč v textu několikrát používám výraz "kvaziintelektuální"? Jednoduše proto, že by intelektuálům v pravém smyslu slova měly být zde kritizované myšlenkové komplexy bytostně cizí.

Práce na "demokratizaci" Česka

Výklad těchto kvaziintelektuálů o traumatu česko-(sudeto)německých vztahů, kryjící se více či méně s argumenty radikálního sudetoněmeckého názorového spektra, pobuřuje věcnými neznalostmi a ještě více záměrným zjednodušováním či spíše překrucováním dané historické a společenské problematiky.

Neúcta k fakticitě a instrumentalizace historického a právního vědomí je však přímo podmínkou tohoto diskursu: jeho smyslem je totiž pěstování určitého (dále využívaného a především zneužívaného) modu politické korektnosti; své úsilí jeho aktéři samozřejmě chápou jako "práci na demokratizaci" Česka... Je zajímavé, že jde většinou o pravicové autory, resp. celá média; stejně pochybně - především ideologicky a většinou s minimální znalostí vlastní problematiky - se často titíž autoři chápou i dalších témat: v poslední době např. stále útočněji boje proti tzv. antiamerikanismu.

Nyní bych chtěl výše uvedenou tezi o zvláštní předpojatosti jmenovaných aktérů českého veřejného života v zacházení s tzv. sudetoněmeckým problémem dokumentovat ukázkou z média, které v onom výčtu, vycházejícím z dlouhodobého sledování zmíněných médií a pojmenovávajícím pochopitelně jejich tendenci (nepopírá se tím tedy - s výjimkou Střední Evropy a u daného tématu bohužel i Babylonu - existence určité názorové plurality; že je občas jen "kašírovaná", ponechávám stranou), asi nejvíce překvapuje: česká redakce BBC. Tato rozhlasová stanice totiž především kvůli brutální domácí radiožurnálové mizérii právem může kandidovat na jedno z nejserióznějších médií v českém jazyce (kritický člověk si je samozřejmě vědom, nakolik tu jde o "jednookého krále"...).

Ve čvrtek 4. září po osmé hodině ranní česká redakce BBC jako jedno z mála česky komunikujících médií přineslo zprávu o Gerolsteinské výzvě, kterou se středoevropští intelektuálové a vědci staví proti pochybné snaze německých konzervativních kruhů postavit v Berlíně tzv. Centrum proti vyhánění a jeho prostřednictvím zamřele instrumentalizovat významnou část dějin 20. století.

Gerolsteinská výzva v Britských listech BL

BBC nabídla též rozhovor s jedním z iniciátorů Gerolsteinské výzvy, historičkou Evou Hahnovou, známou u nás jejími knihami věnovanými tzv. sudetoněmeckému problému (v českých médiích bývá přítomna díky Lidovým novinám a revue Vulgo.net). Kdo však od rozhovoru očekával objasnění důvodů petice a rozbor pozadí pokusů o zřízení zmíněného Centra, ten se nestačil divit: autor živého telefonického rozhovoru a zároveň redaktor oné ranní relace (jeho jméno mi bohužel uniklo, zřejmě šlo o Martina Řezníčka nebo Tomáše Pavlíčka) jej vedl zcela jiným směrem: asi čtyřmi pokusy se od Evy Hahnové pokoušel zjistit, proč - parafrázuji - má česká společnost stále takové předsudky vůči sudetoněmeckému problému a co že vlastně na myšlence Centra proti vyhánění tak vadí (s implicitním: vždyť na ní není nic špatného!; to samé zkoušel zřejmě tentýž novinář i na Miroslava Bednáře v rozhovoru z 19. září - redaktorova snaha však vyzněla ještě tristněji než před dvěma týdny v rozhovoru s Evou Hahnovou). Jeho předpojatost v daném tématu vynikla o to více, že německá historička českého původu navzdory drobnému - opravdu jen sotva znatelnému - handicapu v ovládání mluvené češtiny svými odpověďmi jak implicitně, tak místy výslovně jeho předsudky pojmenovala a vyvrátila (Miroslav Bednář tak o dva týdny později ve zmíněném rozhovoru učinil ještě ostřejší formou). Repliky Evy Hahnové se zde kvůli jejich zajímavosti a vzácnosti v českém mediálním prostoru pokusím v úvodu každého následujícího odstavce reprodukovat a pak dále samostatně rozvést:

Co není pravda

Není pravda, že připravované Centrum proti vyhánění pouze usiluje o něco, co zde dosud není, a přitom by již dávno mělo být: připomínky "utrpení vyhnanců" jsou v Německu velice hojné a často mají provokativní, ne-li přímo "nahnědlý" charakter; sama idea Centra je pochybnou politickou instrumentalizací dějin a projevem revizionismu: její realizace by byla krokem zpět v německých snahách o vyrovnání se s vlastní neblahou minulostí .

Není pravda, že se česká společnost před tzv. sudetoněmeckým problémem skrývá: jak v mezinárodní politice, tak médiích i historickém výzkumu je to téma neustále přítomné, často až přespříliš a na úkor významnějších témat

Není pravda, že připomínky vyhrocených okamžiků - přinejmenším od roku 1848 bytostně konfliktního - česko-německého soužití, včetně památníků připomínajících tragické události vyhnání a odsunu Němců po druhé světové válce, v českých zemích chybí: opak je pravdou: jsou tu, nové vznikají, ví se o nich a diskutuje se o nich - opět v míře překračující skutečný význam připomínaných událostí (stranou zde ponechávám, nakolik jsou všelijaké "Kříže smíření" a snahy obnovovat i hroby nacistických vojáků na našem území pochybné stejně jako chystané berlínské Centrum proti vyhánění)

Eva Hahnová se ve zmíněném interview, jak se alespoň zdálo z počtu jí explicitně zmíněných "redaktorových omylů", zjevně chystala s novinářem české redakce BBC polemizovat i v dalších bodech, nakonec však na to nezbyl čas. Tohle mohl být jeden z nich: novinář v rozhovoru nazval současné německé občany označované stále bez hlubší reflexe daného pojmu za sudetské Němce "československými občany"! Opravdu bez toho, aby řekl alespoň "někdejší" či "bývalí" - je to brutální, bohužel ne ojedinělý způsob, jakým výše zmiňovaní čeští publicisté a kvaziintelektuálové provádějí "obsazování pojmů" (německy to zní líp: Begriffsbesetzung!) v česko-německém dialogu, o užívání pojmu "vyhnání" pro pojmenování procesu, který byl maximálně "vyhnáním a odsunem", ani nemluvě.

Nyní heslovitě upozorním na fakta a problémy, o nichž se v souvislosti s daným tématem v drtivé většině nejen českých médií téměř nehovoří:

  • V rovině nejvyšší česko-německé politiky je už dlouho "míč usmiřování" na německé straně: ani tamní červeno-zelené vlády však bohužel nemají odvahu vyrovnat se s majetkovými požadavky tzv. vyhnaneckých organizací. V českých mainstreamových médiích se veřejnosti vnitroněmecký rozměr problému systematicky zakrývá (u tisku to vlastně není div, je - celostátní i regionální - téměř kompletně vlastněn německým kapitálem, což je další významné české tabu...). Pokud by německé vlády přestaly nechávat ve vztahu k České republice majetkové otázky otevřené, musely by čelit pokusům tzv. vyhnanců dosáhnout odškodnění od vlastní vlády. Kdyby však té nechyběla politická odvaha, takové konfrontace by se nezalekla a celou věc by alespoň pro reálnou politiku jednou provždy uzavřela. Jelikož by se muselo zaúčtovat, co všechno již Němci odsunutí z východní Evropy po roce 1945 od vlastních vlád obdrželi, výsledkem by byla zřejmě nula, nemluvě o tom, že by takové jednání doufejme mobilizovalo širokou německou veřejnost (její postoje k Centru proti vyhánění bohužel přehnaný optimismus nedovolují), která by snad jiný výsledek ani nepřipustila. Při správném načasování daného tématu mezi volby (jichž je ovšem v Německu velmi mnoho a v různých termínech - negativní stránka federalismu) by uzavření tohoto vnitropolitického problému nemělo demokracii v SRN poškodit, ale naopak - též v očích sousedních států - výrazně posílit.
  • Až na výjimky (např. předseda Židovské obce v Praze Tomáš Jelínek v článku pro MF Dnes) se ve většinových médiích nepřipomíná skutečnost, že kvůli Studené válce Německo nesplatilo Československu válečné reparace
  • V úvodu zmíněná média a jednotlivci české veřejnosti soustavně sugerují, že neučinila vůči sudetským Němcům dostatečná gesta: odhlédneme-li od opravdu trapného dluhu ve vztahu k někdejším německým antifašistům, opak je pravdou. Prohlášení Václava Havla z počátku polistopadové éry, tedy kroky nejvyššího československého, později českého politického představitele, se na (sudeto)německé straně nedočkaly žádné adekvátní reakce. Historická sebereflexe sudetských Němců je absolutně nedostatečná, ba zčásti stále tkví ve "völkisch" mýtománii (ukazují to např. práce zmíněné Evy Hahnové), nemluvě o tom, že část jejich reprezentace tvoří lidé méně či více "nahnědlí" a že i demokratičtí sudetští Němci činní v byznysu - promiňte - procesu "usmiřování" jsou onou "hnědí" právě z důvodu nedostatečné historické reflexe - skrze literaturu, na niž se odvolávají, samotný politický slovník apod. - dále poznamenáni.
  • Často se nám tvrdí, že se Češi "sudetoněmeckého problému" zbytečně bojí, že je to důsledek jejich chybné optiky: mimo Bavorsko se prý v Německu to téma vnímá jinak. Opět je tomu docela jinak: kdo ví, jaký prostor z informací o České republice v celoněmeckých médiích zabírá právě "sudetoněmecký problém" (pochopitelně pod heslem tzv. Benešových dekretů, bohužel soustavně uváděných bez onoho "tzv.") a jak jednostranně - vlastně v souladu s krajními sudetoněmeckými postoji - se o tématu pojednává, je právem zděšen. Budete-li mít příležitost, vezměte do ruky některé německé učebnice a publikace všelijakých vzdělávácích center, většinou spjatých s politickými stranami, nebo si pohovořte s nějakým (nejlépe jinak vzdělaným a rozumným, jedno zda pravicově či sociálně-demokraticky orientovaným) Němcem (voliči Zelených se zde zpravidla pozitivně odlišují): bude-li znát jméno Edvard Beneš, pak se od něho možná dozvíte, že byl československý prezident Luciferovým pohůnkem, v lepším případě se vám spolu s dávkou věčně zeleného německého "Besserwisserei" dostane demokratizační osvěty s apely na lidská práva a evropanství a vy si bezděky vzpomenete na christianizaci Polabských Slovanů a další německé "kulturní mise" na východ a budete rádi, že se píše 21. století...
  • Česko-německý polistopadový dialog zplodil obrovskou hromadu textů, které mohou sloužit jako jedinečný pramen pro výzkum rezignace rozumu a vkusu před moralistním, zpravidla velmi štědře sponzorovaným žvástem. Jako jeho čítanka mohou posloužit např. texty nehistoriků ve sbornících z každoročních jihlavských česko-německých setkání nebo publicistika Tomáše Kafky, Jiřího Pehe apod. Pro mne osobně zůstává dosud nejbizarnější ukázkou automatismu tohoto pokleslého diskursu rozhovor české redakce BBC s Emanuelem Mandlerem k poslednímu výročí převzetí moci komunisty v únoru 1948. Mandler se měl stejně jako jiní dotázaní vyjádřit právě k této události, zcela nepochopitelně však spustil cosi o tom, že je Edvard Beneš strůjcem genocidy na sudetských Němcích. Opravdu jsem byl tehdy na pochybách, zda šlo o projev stařecké demence nebo urgentní potřeby dostát nějakému smluvnímu závazku.
  • Charakter české publicistické a kvaziintelektuální scény pěstující zmíněný diskurs skvěle ukázala reakce na odvážný a velmi záslužný článek Jakuba Patočky v 31. čísle letošních Literárních novin. Patočka jako snad jediný po solitérském a mnohdy opravdu nepřijatelně antiněmeckém a i jinak předpojatém Bořivoji Čelovském (viz především jeho knihu Mnichovský syndrom) dokázal upozornit na věc, která se v české kotlině jen šušká: Bohumil Doležal a nepochybně i další aktivističtí neználci česko-německé historie jsou stipendisty různých německých nadací, konkrétně Doležal Nadace Kondrada Adenauera, blízké CDU-CSU, tedy patronům sudetských Němců a politickým stranám, jejichž vlivná část prosazuje např. zmíněné berlínské Centrum proti vyhánění a které měly ve svém volebním programu v minulém roce ostře formulované požadavky nasměrované proti České republice - tedy do zahraničí, což je ve volebních bojích v demokratických zemí věc už dlouho nevídaná (tato obskurnost dokonce nebyla dostatečně reflektována, a to ani na jedné straně hranic!). Pro věrohodnost působení německých nejen politických, ale i všech ostatních nadací ovlivňujících v České republice finanční podporou právní, společenské a humanitní vědy a publicistiku je pro zajištění transparentnosti jejich politického vlivu naprosto nezbytné, aby zveřejňovaly, komu a jaká stipendia poskytly a poskytují a jaké projekty z nich vzešly a mají vzejít. Je s podivem, že jsou německé nadace k politické brizanci svého působení v České republice tak necitlivé a zveřejnění zmíněných informací nepovažují za samozřejmost! Bude velice zajímavé sledovat, zda Bohumil Doležal s podporou Nadace Kondrada Adenauera zpracovává nějakou vědeckou práci, či zda je tak podporována - jak se zatím musíme domnívat - jeho publicistická činnost.

K výše uvedenému jsou zapotřebí tato poznámka: obvyklou reakcí na podobné zmínky o materiálním pozadí česko-německých vztahů jsou - jak se přesvědčil i Jakub Patočka (viz např. 32. číslo Literárních novin) - ostré až hysterické odsudky přirovnávající jakékoli připomenutí finančního či personálního pozadí jistých publicistických počinů k varování před německým revanšismem, které zneužívala předlistopadová komunistická propaganda a které dodnes využívají někteří političtí zoufalci. Pavel Tigrid se nad Patočkovým textem dokonce rozhorlil natolik, že se při obraně Bohumila Doležala dopustil nesmírně odpudivého přirovnání: prý "od dob Vlajky a druhé republiky hned tak nečetl ošklivější, podpásovější útok". Každému nepředpojatému, jen trochu historicky poučenému a stylisticky citlivému člověku přece musí být jasné, že pokud v daném diskursu něco upomíná na ohavnou publicistiku druhé republiky, pak jsou v mnoha rovinách právě texty B. Doležala, E. Mandlera aspol. Proto se o nich také právem hovoří jako o "aktivistických publicistech". Zpět ale k onomu strašáku "komunistickými manýry": uplatňuje se totiž i proti připomínkám skutečnosti, že mnozí z dnešních "exponentů konzervativní bavorské politiky v Praze" , jak Jakub Patočka trefně označil Bohumila Doležala, před Listopadem působili v německém exilu a že v nich dodnes zřejmě (i bezděky) působí určitý pocit vděku za poskytnuté existenční jistoty, stejně jako vliv vnitroněmeckých debat o zpracování historie, které nyní méně pronikaví někdejší emigranti bez dalšího napodobují v českém prostředí. K výtkám, že je připomenutí těchto souvislostí argumentem někdejší komunistické propagandy a jejích dnešních pohrobků je třeba říci toto: uvědomění si zmíněných personálních a finančních vazeb nelze jen tak odmítat - vždyť např. autor tohoto článku, který na jejich vliv upozorňuje, nebyl díky pozdějímu datu narození ani členem "Pionýra", zmíněná komunistická propaganda jej nikdy neovlivnila ani jiným způsobem a on k ní cítí stejný odpor jako ti, jimž bezprostředně otravovala životy...

Aktivistická publicistika - pokus o přepis historického vědomí

Úvodem jsem naznačil, že zde kritizovaní aktéři česko-německých diskusí patří do (často dogmatického) pravicového názorového spektra a že je jejich práce na tomto i jiných tématech určována především ideologicky. Nyní je to třeba doříci a přesněji určit, jaký je cíl jejich úsilí. Mnohé napovídá již zmíněný fakt, že mezi tématy, v nichž se mnozí z uvedených autorů scházejí na stejné názorové straně, je i kritika odpůrců negativních stránek globalizace a podpora kapitalismu na americký způsob.

Zde je tedy teze o širším kontextu zmíněné aktivistické publicistiky: soustavné projektování "špatného svědomí" ve věci tzv. Benešových dekretů a příbuzných témat je pokusem o přepis českého historického vědomí, který má ve skutečnosti rozložit ne (spíše jen autory samými postulovaný než v nějakých závažných formách opravdu existující) český xenofóbní nacionalismus, ale svébytnost českého světa v širokém smyslu slova: s osobitými historickými, duchovními, politickými a sociálními tradicemi a vlastnostmi. Na jejich místo onen ambiciózní, soustavný a přes svou masívnost jakoby neviditelný aktivistický diskurs, vedený pochopitelně ve spoustě dalších oblastí zase jinými prostředky a argumenty, dosazuje "univerzální hodnoty" - ne však prohloubení občanských, především sociálních práv, ale univerzální mechanismy zestejnění, zploštění - zkrátka potlačení diference: mechanismy intelektuálního zatmění...

Jako případovou studii o metodách zmíněného "přepisu a nivelizace", tentokrát v kulturní publicisitice, což je velice časté "místo činu", uvedu můj článek Český rozhlas 3 Vltava k česko-(sudeto)německému tématu.

Výše jsem sice uvedl, že je u nás "sudetoněmeckému problému" věnována dostatečná pozornost, výzkumy nejen politologické, ale např. i v oblasti mediálních studií, sociolingvistiky apod., které by poskytly důležité poznatky též k ověření právě uvedené teze, však dosud citelně chybí.

Závěrem ještě k perspektivě "práce na špatném svědomí" a jeho politické instrumentalizaci:
každý národ, resp. velká korporace jako např. katolická církev jako by dnes měl ve stále stejnějším světě mít onoho "špatného svědomí" stejný díl: Němci nacismus, Češi "vyhnání" a skoro všichni holocaust.

Přes veškeré pokusy učinit genocidu Židů a dalších skupin obyvatelstva jednou z ideologických opor současné demokracie je nápadné, jak si holocaust, resp. jeho "druhý život" jako ideologii a historickou hypotéku v pozitivním smyslu - jako nekritizovatelnou legitimizaci své politiky - vedle Izraele přivlastnily Spojené státy, kde jej až nyní z této role zřejmě vytlačí aktuálnější 11. září 2001. I kdyby pozitiva "pěstování špatného svědomí" při budování "jednoho světa", v němž konzum nemají kazit nepohodlné historické diference, jednou převážila cenu, jakou se zaplatilo ztrátou intelektuální poctivosti a smyslem pro spravedlnost (v což nevěřím), mohlo by se to stát až poté, co se ke svému - alespoň k tomu reálnému, "zaslouženému" - "špatnému svědomí" přiznají i společnosti Izraele a USA. Izrael, přesněji řečeno židovští nositelé tohoto rasistického a bezmála teokratického státu (tato jeho povaha se zamlčuje nejen v českých médiích), ve vztahu k Palestincům a sousedním Arabům, Američané vůči celé zeměkouli...

                 
Obsah vydání       29. 9. 2003
28. 9. 2003 Kuřivody 2003: Policisté rozpustili "nepovolenou" technoparty ve vojenském prostoru Ralsko Štěpán  Kotrba
29. 9. 2003 Most: ODS chce stůj co stůj prosadit oplocený a střežený tábor pro neplatiče Štěpán  Kotrba
29. 9. 2003 Želary, mnoho povyku pro nic Jan  Paul
29. 9. 2003 Právo ve Slaném: porušení zásad slušné žurnalistiky Štěpán  Kotrba
29. 9. 2003 Český rozhlas 3 Vltava k česko-(sudeto)německému tématu Jiří  Černý
29. 9. 2003 K širšímu smyslu pěstování českého "sudetoněmeckého komplexu" Jiří  Černý
29. 9. 2003 Topolánek chtěl nahradit druhou ligu krajským přeborem Josef  Trnka
29. 9. 2003 Kouzelné zrcadlo literatury Radek  Sárközi
29. 9. 2003 Paradox: Opuštěné důlní areály nemohou a bývalá kasárna mohou být komerčně využívány Jaroslav  Hlaváček
29. 9. 2003 Rušení malých škol z finančních důvodů je velmi krátkozraké Michal  Rusek
29. 9. 2003 Bohatí musí být bohatší (a Špidla silnější) Darius  Nosreti
29. 9. 2003 Jak se Praha rozloučila s básníkem Zdeněk  Jemelík
29. 9. 2003 "Kubánský socialismus přežil, protože je nezávislý" Zdeněk  Jemelík
29. 9. 2003 Kubánské velvyslanectví: "Policie selhala - záměrně?"
29. 9. 2003 Jerusalem Post: "Musíme zabít teroristy i Arafata"
27. 9. 2003 Evropský parlament: Malá zpráva o velkém dosahu
27. 9. 2003 "Lhal jsi, oni zemřeli," vyčítají američtí rodiče Bushovi
27. 9. 2003 Labourističtí poslanci jsou s Blairem nespokojeni
29. 9. 2003 Koniec významu sociálnej demokracie: privatizácia sociálnych mechanizmov sa šíri rýchlosťou epidémie Egon  Matzner
25. 9. 2003 Slaný: Předběžné opatření proti předběžnému opatření Štěpán  Kotrba
1. 9. 2003 Hospodaření OSBL za srpen 2003
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
29. 9. 2003 K širšímu smyslu pěstování českého "sudetoněmeckého komplexu" Jiří  Černý
29. 9. 2003 Český rozhlas 3 Vltava k česko-(sudeto)německému tématu Jiří  Černý
29. 9. 2003 Želary, mnoho povyku pro nic Jan  Paul
28. 9. 2003 Kuřivody 2003: Policisté rozpustili "nepovolenou" technoparty ve vojenském prostoru Ralsko Štěpán  Kotrba
25. 9. 2003 11. září 2001 a čeští novináři a publicisté - opravdová katastrofa Jiří  Černý
25. 9. 2003 Musím večeřet s ďáblem   
25. 9. 2003 Británie v otroctví   
25. 9. 2003 Zemřel Hugo Young, "dlouholetý obránce pravdy a slušnosti"   
25. 9. 2003 Most a Slaný: Obecní "koncentráčky" - volební program ODS ? Štěpán  Kotrba
24. 9. 2003 Jeden Hitler a jeden Žid Štěpán  Kotrba
24. 9. 2003 "Krása" a "styl" Hitlerovy pracovny a problematika mezinárodního copyrightu   
24. 9. 2003 Ještě jednou Riefenstahlová: co je podstatou a funkcí umění? Fabiano  Golgo
24. 9. 2003 MFD jako hlas Pentagonu? Jan  Čulík
24. 9. 2003 Bagdád odňal akreditaci dvěma arabským televizním stanicím   
24. 9. 2003 Ředitel zpravodajství ČT: Premisa Vaší stížnosti je nepřesná ! Štěpán  Kotrba

Sdělovací prostředky RSS 2.0      Historie >
29. 9. 2003 K širšímu smyslu pěstování českého "sudetoněmeckého komplexu" Jiří  Černý
29. 9. 2003 Český rozhlas 3 Vltava k česko-(sudeto)německému tématu Jiří  Černý
28. 9. 2003 Kuřivody 2003: Policisté rozpustili "nepovolenou" technoparty ve vojenském prostoru Ralsko Štěpán  Kotrba
26. 9. 2003 ČTK o parlamentní rozpravě: "rozpumpovaný" Sobotka Štěpán  Kotrba
24. 9. 2003 Ředitel zpravodajství ČT: Premisa Vaší stížnosti je nepřesná ! Štěpán  Kotrba
24. 9. 2003 Jeden Hitler a jeden Žid Štěpán  Kotrba
23. 9. 2003 Rozumí Rada ČRo principům veřejnoprávní žurnalistiky? Jan  Čulík
22. 9. 2003 V úterý 23. září startuje další ročník festivalu Prix Bohemia Radio   
19. 9. 2003 Slaný: Co se opět nedozvěděl divák České televize Štěpán  Kotrba
18. 9. 2003 Prix Bohemia: Rádio neposlouchám, jelikož nejsem z Poděbrad Ivo V. Fencl
13. 9. 2003 Britské listy a Amaro Gendalos podaly stížnost generálnímu řediteli ČT na Události a Večerníky   
12. 9. 2003 ČT: Ombudsmanova PR agentura nebo Goebbelsova propagandistická mašinérie? Štěpán  Kotrba
5. 9. 2003 Polština v ČT? Milan  Krčmář
18. 8. 2003 Kolik peněz si může ještě dovolit Český rozhlas vyhodit "do éteru" Štěpán  Kotrba
18. 8. 2003 ČRo 6 - tažný kůň s klapkami na očích, který zatáčí pouze vpravo Štěpán  Kotrba

Odsun sudetských Němců a Benešovy dekrety RSS 2.0      Historie >
29. 9. 2003 K širšímu smyslu pěstování českého "sudetoněmeckého komplexu" Jiří  Černý
29. 9. 2003 Český rozhlas 3 Vltava k česko-(sudeto)německému tématu Jiří  Černý
26. 9. 2003 Nelitovat Němce   
4. 9. 2003 "Centrum proti vyhánění": Změna myšlení je naléhavě nutná   
29. 8. 2003 65. výročí mnichovského diktátu: Na řadě bylo Československo Věra  Olivová
29. 8. 2003 České postoje k odsunu sudetských Němců jsou motivovány ideologicky   
3. 7. 2003 Miliardové restituce možná i na základě falešných razítek národních výborů František  Hanzlík
1. 7. 2003 Podle Petra Uhla za vše může Edvard Beneš - skutečnost však byla jiná František  Hanzlík
16. 1. 2003 Jak to bylo opravdu s odsunem Němců z Československa Martin D. Brown
14. 1. 2003 PODIVEN: Manipulace s dějinami první republiky Věra  Olivová
3. 12. 2002 BBC: Vyhnání Němců je tématem minulosti   
22. 7. 2002 Dekrety a EU Bořivoj  Čelovský
15. 7. 2002 Benešovy dekrety: podivná diskuse Jaroslav  Valenta
11. 7. 2002 Edvard Beneš a jeho dekrety - (sudeto)německý problém Hans Henning Hahn, Eva Hahnová

ČRo 6 a někdejší Svobodná Evropa RSS 2.0      Historie >
29. 9. 2003 K širšímu smyslu pěstování českého "sudetoněmeckého komplexu" Jiří  Černý
29. 9. 2003 Pawlowski: Respekt je ovlivněn jedním politickým směrem   
25. 9. 2003 11. září 2001 a čeští novináři a publicisté - opravdová katastrofa Jiří  Černý
24. 9. 2003 Jeden Hitler a jeden Žid Štěpán  Kotrba
23. 9. 2003 Rozumí Rada ČRo principům veřejnoprávní žurnalistiky? Jan  Čulík
22. 9. 2003 Česká média píší Mugabemu   
9. 9. 2003 Veřejná služba vůči národnostním menšinám - mediální ticho a nikomu to nevadí Štěpán  Kotrba
8. 9. 2003 Česká média: Když rozhovor nepolemizuje s tvrzeními Štěpán  Kotrba
5. 9. 2003 Polština v ČT? Milan  Krčmář
2. 9. 2003 ČRo 6 neví, pro koho vysílá Štěpán  Kotrba
29. 8. 2003 Vyváženost ČRo 6?
aneb frekvenční analýza jednoho pořadu
Štěpán  Kotrba
25. 8. 2003 Zpráva CEMESu o ČRo 6 pro Radu Českého rozhlasu Jan  Čulík
21. 8. 2003 Facka zprava aneb štěkání podle Jemelky Štěpán  Kotrba
20. 8. 2003 Proč nepíše Jan Urban jako američtí novináři Jan  Čulík
18. 8. 2003 Kolik peněz si může ještě dovolit Český rozhlas vyhodit "do éteru" Štěpán  Kotrba