Mohou jí závidět na Berlusconim nezávislý list La Republica, který zatím stále ještě může - a chce - psát pravdu o poměrech v zemi. Mohou jí závidět spisovatele Daria Fo, nositele Nobelovy ceny, který může Berlusconiho parodovat ve své nové hře.

Fo má dostatek odvahy a prostředků, aby to mohl dělat, najde zřejmě i dostatek příznivců, kteří se nebojí s ním spolupracovat i dostatek publicity, díky které jeho satirická iniciativa nezapadne. Zmíněné státy mohou Itálii závidět i veřejnoprávní televizi, která si podle všeho skutečně hledí svého poslání veřejné služby a dokonce má i ředitele, Lucia Annunziatu, který se neváhá odhodlat i k případnému odstoupení ze své jistě nadprůměrně placené a prestižní funkce, nebude-li zjednána náprava a považuje za svou povinnost šéfa veřejné služby dát jasně najevo svůj postoj.

Konečně mohou všechny ty státy, z nichž některé mají být mladými formujícími se demokraciemi, závidět Itálii aktivisty, kteří organizují po celé Itálii pouliční demonstrace na protest proti totalitu navozujícím zákonům - když nic jiného tak fakt, že je jich dost velký počet, jsou schopni se zorganizovat a nejsou lhostejní k tomu, že se jejich země propadá do totalitní mašinérie!

Dokonce jsou mezi nimi (jistě mezi vůdčími osobnostmi, ze kterých se můžou rekrutovat budoucí noví politici) i známí novináři, kteří v posledních letech přišli o zaměstnání, protože kritizovali Berlusconiho!

Považte, ti novináři, kteří na vlastní kůži okusili projev mocenské brutality, se zbaběle nestáhli do kouta, nerozhodli se skálopevně, že oni tohleto nemají zapotřebí a nenašli si v tichosti jiné povolání, aby přežili. Ne! Oni se nevzdali, našli jeden druhého a společně se zaktivizovali!

Pro nás v Česku zřejmě nepředstavitelné, že? Držme jim palce ať se jim to podaří, ať jejich odpor přinese plody a oni uchrání svůj stát před uchvácením mocnými a všeho schopnými - ať nedopadnou jako my!