1. 4. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
31. 3. 2004

Deníček sněmovní panny XIII.

Alexandra Virgová

Můj milý deníčku,

ráda bych napsala něco radostného, ale radosti bylo v úterý pomálu. Diskuse o potratech, započatá v pátek, mne spíše znechutila. Jako obvykle tomu líp rozuměli chlapi. Tedy -- chlapi "kde nic není, ani se svíčkou nenajdeš". Šťastní muži s malým m. Ale začali zostra.

Na rozdíl od křesťansky laděných pánů, kteří nám dokázali sdělovat pouze, jak je to hnusné, že se chceme rozhodnout, jestli budeme mít dítě nebo ne, ženy bojovaly kultivovaně, ačkoliv bojovaly skutečně o život. O svůj. Jitřní gambit zahájila Soňa Marková z KSČM, i když bojovně naladěna byla i poslankyně jindy mírná jako plavý beránek - Kateřina Dostálová. Už v pátek měla na sobě černorudý komplet, jakoby chtěla zalichotit ve sněmovně nepřítomným anarchofeministkám.

"Velmi často se skloňují pojmy, které se dotýkají práv žen. Na jedné straně se hovoří o feminismu a rovných příležitostech pro ženy a muže, na straně druhé výrazně zaznívají signály, které lze označit jako kroky zpátky, snad až do středověku či počátku vzniku moderní společnosti. Navrhovatelé podepsaní pod tímto zákonem se plně stavějí proti svobodné volbě ženy i jejímu svobodnému rozhodnutí, zda chce, nebo nechce mít dítě, a to i přesto, že jinak skloňují slovo svoboda ve všech pádech. Znamená to, že žena nepatří do pojmu lidé, o němž Ústava České republiky říká lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelná, nezcizitelná a nezrušitelná?," apelovala poslankyně Marková. A měla pravdu.

Vůbec se ta sněmovna hemžila absurditami.

Poslanec Bielesz, který jsa ještě v hábitu US-DEU navrhoval 5% sazbu DPH na prezervativy, byl v tu chvíli bytostně přesvědčen, že tento zákon, který primárně chrání lidský život, vrací jeho hodnotu tam, kam vždy patřila a patří, je v naší společnosti velice potřebný a jeho přijetí je v zájmu zodpovědného přístupu ke společnosti, rodině a rodičovství. Existuje ještě lepší ukázka politického pokrytectví a mužského šovinismu?

Jen poslanec Jaroslav Zvěřina, v civilu pravda sexuolog, se za nás ženy bil jako lev. "Paní a pánové, já myslím, že k tomuto zákonu by se tady dalo hodně dlouho diskutovat. Mohly by tady padat emotivní argumenty z obou stran. Já bych si dovolil jenom krátce glosovat některé nepravdy, které tady jsou šířeny a některé zavádějící argumenty. Za prvé - zákaz potratů není žádný výdobytek moderní embryologie nebo moderní medicíny, není to dokonce ani žádný výdobytek moderní etiky.

Zákaz potratů je nábožensky motivovaný zákaz, konfesní zákon, který má převyprávět katechismus do trestního práva. Nic jiného. Ale prosím, každý má právo na nějakou svou víru, na nějaké své přesvědčení a jistě může toto menšinové stanovisko zkoušet uplatnit v trestním pořádku.

Já si jenom myslím, že by měl argumentovat přesně tak, jak to cítí, to znamená, měl by argumentovat vírou a náboženstvím, protože jen tak je to srozumitelné. To není srozumitelné tím, že jsme teď objevili, jak vypadá embryo, že jsme teď objevili, jak se dělí vajíčko, že jsme teď objevili lidskou reprodukci. Zásadní morfologické nálezy, co se týká embryí a vývoje člověka před narozením, jsou přece staré staletí. To není žádný moderní výdobytek vědy. Druhá věc je fenomén nechtěného početí. Vážení, takový fenomén existuje, dokonce předkladatelé zákona nás upozorňují, že existuje, protože tvrdí, že by se zákaz interrupcí nevztahoval na znásilněné ženy.

Dovolte mi vyslovit jenom krátce rozpaky nad praktickým uplatněním takového zákona, protože znásilnění může konstatovat jedině soud. Soud je může konstatovat po proběhlém soudním líčení. Mezitím si troufám říci, že při rychlosti českých soudů se dítě narodí, a pak bude rozhodnuto, že se může těhotenství ukončit. Je to naprosto nesmyslné ustanovení.

Druhá věc je, že přece nedobrovolné otěhotnění, a přítomné dámy mně to jistě potvrdí, přítomní pánové nad tím často kroutí hlavou, může vzniknout i jako následek úplně jiných deliktů, někdy ani ne trestných činů, může to být výsledek pohlavního zneužití, může to být výsledek vydírání, útlaku, může to být výsledek podvodu, může to být dokonce výsledek toho, že si někdo děvče nebo ženu koupí. To je také nátlak a také surový, i když to někdy naše masmédia trochu jinak chápou.

Takže fenomén nechtěného početí je opravdu složitý, a já si myslím, že nikdo nemá právo do tohoto intimního rozhodování v těch krátkých fázích, kdy je třeba rozhodnout, vstupovat. Neosvědčily se interrupční komise, neosvědčily se tendence nutit ženy ke konzultaci s psychiatrem nebo s psychologem.

Šikany tohoto typu opravdu nemají smysl. Existuje jediná cesta, jak zabránit zbytečně vysokému počtu interrupcí, a to je otevřená sexuální výchova, potažmo tam, kde existuje hluboká víra, apel na tyto morální kvality, proč ne. Já si myslím, že církve jsou tady od toho, aby zlidšťovaly svět a aby upozorňovaly na humánní aspekty některých věcí, a u tohoto bych se tomu vůbec nebránil, nicméně použít trestní zákon, to je jako použít klacek, a já si myslím, že je proti duchu církví používat tento klacek.

Myslím, že by pánové a dáma, kteří to navrhli, měli nad tím takto uvažovat. Druhá věc, kterou snad stojí za to tady sdělit, je, že si myslím, že ani předkladatelé nemají za to, že zákon projde. Oni ho prostě navrhli, aby tady mohli demonstrovat jednak své přesvědčení a jednak své obdivuhodné mravní kvality. Mravní kvality se trochu zdají vyblednout, pokud bychom se podívali na důsledky takových zákonů.

Jakmile interrupce zakážete, tak sám pan místopředseda Kasal tady řekl, že to neznamená, že se přestanou dělat. Já jsem to v jeho projevu zaslechl. A to má pravdu. Nepřestanou se dělat, samozřejmě, že se budou dělat, budou jenom dražší, to ty bezpečné, lékařsky provedené, anebo budou nebezpečné, ty levnější, které budou provádět nejrůznější fušeři. Pan profesor Doležal ve svém expozé, které tady četla kolegyně Emmerová, upozorňoval na případ zřízence z patologicko-anatomického ústavu. Já bych řekl, dámy a pánové, že je dobře si uvědomit, že to není žádná abstrakce.

Já, když jsem začal studovat medicínu, tak jsem ještě na pitevně viděl mladé ženy, které zemřely proto, že dostaly sepsi, když jim byl proveden kriminální potrat. Já si nepřeji návrat andělíčkářek do této země. A jestli si to přeje někdo z předkladatelů, prosím, ale zákaz, pokud by byl přijat, tak k tomu povede a to přece nechceme.

Doporučuji samozřejmě zamítnout tento návrh v prvním čtení. Nedovedu si představit, že by tato sněmovna rozhodla jinak.

Říkám znovu, jsem pevně přesvědčen, že nikdo z těch, co to podepsali, si nemyslí, že tato sněmovna tento zákon přijme, že je to jenom gesto. Nemyslím si ani, že je užitečné o tom dnes v této fázi historie a vývoje naší společnosti nějak zvlášť mluvit. Počet provedených interrupcí neustále klesá.

Nejsme v situaci, kdy by to byl nějaký vážný problém, kdy by Česko bylo nějakým ostrůvkem zločinu tohoto typu ve světě."

To ale křižácé bojovníky příliš nezajímalo. Emotivní výlev poslance Janečka to potvrdil. Pravil totiž, že pokud jdeme do vězení za to, že zašlápneme čolka, pak by měl přijít trest i za potrat. No, možná, že pan poslanec považuje za čolky ženy, kdo ví.

A pak už se lidovecké projevy hemžili pouze krví a vraždami, jako za starých časů peklem a upalovanými čarodějnicemi. Rytíři kříže šli dobývat svůj Jeruzalém. Někomu to nedá... Ženy ale bojovaly statečně. Jedinou výjimkou byla lidovkyně Michaela Šojdrová. Bůhví, co ji vede k tomu, že stála proti "svým". Třeba má s nimi nejednu zkušenost.

"Zásadně nesouhlasím s tím, že by právo na potrat bylo pro ženu výhodou, výsadou umožňující svobodné rozhodování," hřímala paní poslankyně. "Rozhodnutí o potratu není totiž zdaleka jen právem ženy, výrazem její nezávislosti na muži, na rodičích, ale je také, a já se domnívám, že především, přenesením veškeré odpovědnosti na ženu. Ona se rozhoduje, ona prožívá stres psychický i zdravotní, ona je ta, která se nakonec musí dítěte zříci. O jaké svobodě tady můžeme ještě mluvit? O svobodě, která je omezena zodpovědností za další dva životy.

Žena rozhoduje za otce dítěte a za dítě samotné. Přidala bych ještě za lékaře, protože i za něj rozhoduje. Ve všech vyjádřeních lékařů zaznívá odpor k těmto zákroků, i když se zrušením potratů třeba nesouhlasí. Jen těhotná žena může vyprávět o tom, jak těžké je asi takovou svobodu unést, a já si kladu otázku, zda je to ještě vůbec svoboda, anebo jen velká zodpovědnost, nebo dokonce povinnost rozhodnout se, nekomplikovat život sobě, rodině, povinnost neporodit dítě, které - kromě ní - nikdo nechce," skončila své, poněkud nepochopitelné expozé. Jakoby mluvila o sobě, řekl by psycholog.

Muži hráli historii, pro kterou byla tato diskuze, na city. Poslanec Vícha se nám svěřil se svým rodinným příběhem. "Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, u příležitosti projednávání tohoto zákona se s vámi podělím o zkušenost, kterou jsme prožili s manželkou při zakládání naší rodiny. Před narozením třetího dítěte, dnes studentky Helenky, nám paní odborná lékařka doporučovala přerušit těhotenství z důvodů pro nás nepřijatelných. Před narozením čtvrtého dítěte, dnes školáků Jana a Pavla, dvojčat, se situace opakovala. I tehdy jsme se rozhodli pro jejich život. V době, kdy jsem starostoval, přišla za mnou stejná paní odborná lékařka s problémem nízké porodnosti a hledáním jeho řešení. Tehdy jsme si oba uvědomili, jak je tato oblast choulostivá a jak bylo dobré pro rodinu i pro společnost trvat pevně na svých postojích, včetně možných důsledků," otevíral nám své srdce.

Ludvík Hovorka dokonce prohlašoval, že současná právní úprava legalizuje jejich zabíjení. Zabíjení dětí, které se už narodily, jej zjevně nezajímalo.

Ale Annu Čurdovou ano. "Od pátku si připadám jak Alenka v říši divů a po dnešní diskusi chvilkami mám pocit, jako kdybych já - přesvědčený ateista - navrhla k diskusi etické téma zrušení celibátu a požadovala potom po Svaté stolici, tak nevím, jak by potom k tomuto přistoupila, protože toto zrušení celibátu také považuji za etické téma a myslím si, že v dnešní době se již přežilo. Nicméně nebudu k tomu přistupovat a dovolte mi, abych se na problém interrupcí podívala z trošičku jiného soudku. Nezávislost žen a jejich úloha v dějinách je a byla a asi zřejmě ještě v naší republice po několik desetiletí bude limitována předsudky, stereotypy, tradicemi a samozřejmě, že toto postavení ženy bylo historicky utvářeno pod tlakem církve, byly nám předkládány hlavně mateřské povinnosti ženy. Až do pozitivních změn v porodnictví a prosazení kontroly porodnosti byly ženy většinu svého života těhotné a to bylo hlavní překážkou jejich nezávislosti. Porod byl nebezpečný, kojenecká úmrtnost vysoká. Až pokrokem ve zdravotnictví a kontrolou porodnosti získaly ženy možnost rozhodovat o svém životě a tím také získaly nezávislost. I z těchto důvodů jsou dějiny ženského hnutí spjaty bezprostředně se zápasem ženy o možnost kontroly nad svým životem, o prevenci nechtěných těhotenství a také můžeme velice zjednodušeně hovořit o boji za právo na legální a bezpečné přerušení těhotenství," vysvětlovala svůj postoj. Byla skvělá -- a to říkám přesto, že jinak dědičky senátorky Plamínkové s jejich feministickým zápalem nevnímám jako alternativu. Čurdová však nelitovala času, aby vysvětlila, jaký byl vývoj potratů od Chamurappiho. Všem poslancům vyjmenovala všechna usnesení Evropského parlamentu i dalším mezinárodních struktur. Byla rozumná. Protože je žena. Protože je matka. Byla báječná, milý deníčku. Skoro jako knihovna Gender Studies.

Ale úplně nejúžasnější byl poslanec Petr Kott. Ano, to je ten, který se obvykle vyskytuje všude, kde se zatouží po společnosti v přítomnosti alkoholu. Ale tentokrát, deníčku, zabodoval. Střízlivě. Snad proto, že chce alespoň obhájit svou pověst lékaře.

"Já zde chci jasně vyslovit sám za sebe - a věřím, že i za kolegy, kteří tento návrh nepodpoří - že my nejsme v žádném případě příznivci umělých potratů. U mne osobně platí, že právě naopak. Nebylo by tedy nic jednoduššího, než ulevit svědomí a podpořit tento návrh, a dát tak zapravdu všem argumentům, které jsou pro. Je sice pravdou, že populační vývoj v naší zemi je mírně řečeno dlouhá léta nepříznivý. Běda však zemi, která chce zvyšovat porodnost sázkou na komplikování života těm, kteří děti mít nechtějí. Sázet se musí na ty, kteří děti mít chtějí, a přesvědčovat ty druhé. Mít děti je prostě normální. To, zda má právo žena rozhodovat o životě či neživotě nenarozeného dítěte, je spíše otázka filozofická, a zde se mísí algoritmy vytvářené přírodou a samozřejmě civilizací. Myslím si však, že ať chceme či nechceme, žena vždy bude rozhodovat o kvalitě života svého dítěte, ať prenatálně či postnatálně. Já zde prosím znovu upozorňuji na to, že my se nebavíme o lidském plodu, ale o embryu, to znamená o dítěti po početí do 12. týdne po otěhotnění. Představme si však, že tento návrh bude schválen a vstoupí v platnost. Co se stane? Nebudou legální interrupce. Ano, na našem území zákonné interrupce prakticky zmizí. Já se ale ptám, co bude dál. Jsem přesvědčen, že žena, která se rozhodne pro potrat, si cestu vždy najde. Nabízí se jich hned několik. Vyjmenuji některé z nich.

Buď vycestuje do zahraničí a podstoupí zákrok tam, jak to dělají Polky či Irky, a k tomuto lidskému problému se mnohdy přidají i problémy ekonomické, což neberte v této souvislosti jako rouhání.

Nebo - a nechci nikomu nic podsouvat, ale z historie to víme a i z některých zemí, kde jsou právě potraty zakázány - bude proveden potrat na odborném pracovišti, ale nebude samozřejmě v dokumentaci takto uveden.

Obě tyto varianty nejsou ještě tak zlé. Bohužel ale - a tato varianta podle mne přijde nejmasověji - dojde k opravdové tragedii, a to k nelegálním potratům se všemi katastrofálními důsledky - a přiznejme si - i k riziku úmrtí matky, které je nesmírně vysoké. Dámy a pánové, domnívám se, že tudy cesta opravdu nevede. Vsaďme na kvalitní a levnou antikoncepci těch, kdo nechtějí mít děti, ale především je nutno vysvětlovat, že mít děti je normální a že děti nejsou pouze starost, že to je i radost." Ocenila jsem to a myslím si, že se tím plně rehabilitoval. Jen si myslím, že lidovci ho nepochopili. Jinak by mu netleskali, když zdražili antikoncepci před třemi týdny, že ....

Ale pak nastal vrchol dne. Do diskuse se přihlásila Taťána Fischerová. A proti ní nemohli lidovci říct nic. "Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte, abych také přispěla k diskusi, která zde probíhá. Za přínos považuji fakt, že mluvíme o problematice, která je složitá a souvisí se základními filozofickými otázkami. Chceme-li se něčeho dobrat, nemůžeme se jim vyhnout. V naší době technika předběhla vývoj duchovních hodnot a etických pravidel. Dříve než jsme si ujasnili, co chceme, máme tu množství technických řešení, která někdy zdánlivě usnadňují náš život. Proto také dnes řešíme otázku, kdy se embryo stává člověkem a za jakých okolností je možné ženy plodu zbavit. Jsem stejně jako odpůrci potratu přesvědčena, že život je dar a jako k takovému je nutné k němu přistupovat. Problém nastává v okamžiku, kdy chceme tento princip zakotvit v zákoně. Každý zákon je určitým násilím na lidech, kterým nařizuje, jak se mají za určitých okolností chovat a v určitých souvislostech chovat. Naše doba, naše složitá doba přináší stále více složitých problémů, které zákony nikdy nemohou postihnout v jejich plnosti a šíři. Není možné nevidět, že dětské domovy, nápravné výchovné ústavy a vězení jsou plné dětí a lidí, kteří se pravděpodobně nenarodili do láskyplného prostředí, nebyli přijímáni a často neměli život snadný.

Nařídíme-li zákonem, že se dítě musí narodit, aniž je k tomu žena a její rodina připravena, otevíráme tím další problémy. Ano, máme zákony, které chrání společnost před lidmi, kteří zabíjí druhého. V případě nenarozeného plodu jde ale o život, který je součástí matky a není schopný samostatné existence. Nařídíme-li matce zákonem, jak se má chovat, nepovede to k harmonizaci matky s plodem, ale k jejich psychickému oddělení. Znám ženy, které si přes nepřízeň okolí a navzdory vlastní těžké situaci dítě vybojovaly a jsou dobrými matkami. Ony si ale samy definovaly co chtějí, a jsou připraveny všechny těžkosti, které jejich rozhodnutí přináší, vydržet.

Myslím, že se shodneme na tom, že člověk je stvořen proto, aby rozlišovat mezi dobrým a zlým, svobodně se rozhodl a potom nesl důsledky svých rozhodnutí. To a jedině to je nutné podporovat.

Já sama mám dítě s postižením. Jsem šťastná, že mi v době těhotenství žádný doktor neřekl, že moje dítě nebude zdravé a nenabídl mi potrat, tak jak to prý dnes chodí. Nevím totiž, jak bych to tehdy - nezralá a nepřipravená - přijala. Moje dítě je totiž pro mě největším obohacením mého života, je přínosem pro své okolí a i při svém omezení se raduje ze života. Problém tedy vidím ve zjednodušeném přístupu tak, jak je dnes medicínou praktikován. Ale stejně tak nevím, jak bych se chovala, kdyby mi zákon nařídil, že musím mít dítě a ono přišlo na svět s postižením. Pravděpodobně by vyrovnání a přijetí bylo pro mne mnohem těžší.

Vím, že svět není jednoduchý, ale nepovažuji za dobré reagovat na něj tím, že na místo potvrzování člověka v jeho cestě ke svobodě a k odpovědnosti mu nabídneme zjednodušení, to je zákon. Takovýto zákon ošetří jeden výsek lidského života. Nevyřeší ani klima ve společnosti, které narození člověka předchází, ani to, co se mu přihodí, narodí-li se do prostředí, kterému není příznivé. To jsou důvody, pro které tento zákon nepodporuji," řekla.

Poslanec Jan Škopík se ovšem také uvedl. Nomen omen stojí kdesi psáno. Co si myslí o ženách, nám sdělil hned v prvních větách svého projevu - bohužel. "Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, milé poslankyně a poslanci, nejprve mi dovolte reagovat na vystoupení kolegyně Markové, protože ona mě nepřímo přinutila k tomuto vystoupení.

Vypadám nebo se chovám jako hysterik? Já nevím, protože mi to za 59 roků mého života ještě nikdo neřekl. A i kdyby to byla pravda, podle tvrzení jednoho význačného psychologa je muž hysterik něco jako přírodní úkaz, kdy je možno přistoupit blíže a se zájmem ho sledovat, zatímco při hysterickém záchvatu ženy je třeba vzít nohy na ramena, protože je to jako výbuch sopky a nikdo neví, kde se proud lávy zastaví. Tolik tedy ke konstatování, že návrh zákona iniciovala skupina hysterických osob, převážně mužů," načež nám, ubohým pannám samozřejmě sdělil, jak je hnusné vraždit neviňátka a že by snad nejlépe bylo, kdyby ženy byly neustále bosé a těhotné. Aspoň by nekonkurovaly mužům v práci pro blaho lidstva, že, pane poslanče...

Poslanec Pleva se zase přiznal, že je věřící katolík i když v rouše beránků z ODS. No, to by tolik nevadilo, ale co na to říká Bůh? Nepokradeš? Nepožádáš statků jeho? V jednoho Boha věřiti budeš? A jak to, že to říká poslanci Plevovi a k němu tato přikázání nehovoří?

Poslanec Janeček ovšem ví, co žena chce. A ví, že to, co rozhodně nechce, je potrat. "Ona hledá pomoc, ona ve skutečnosti - jak se domnívám - nemůže interrupci chtít, neboť je to proti základům lidské bytosti, ale ta společnost ji dostane do situace, že tady není ruka, která by jí byla podána, že tady není nikdo, kdo by jí pomohl. Jestliže najde lékaře, který jí pomocnou ruku podá a ona to rozhodnutí změní, může po létech konstatovat, jako v případech, o kterých hovořil pan profesor Doležal, že to bylo velmi šťastné rozhodnutí." Janeček evidentně ví nejen to, co si myslí Bůh, ale také to, co cítí ženy.

"Já jsem se díval do statistik. Od roku 1957 v této zemi bylo provedeno kolem tří miliónů potratů, čili kdyby nebyl proveden žádný, byla by tato země bohatší zhruba o tři milióny našich spoluobčanů," Skvělé. Zapomněl ale říci, že bychom možná měli o miliony žen méně. Ovšem pak přišel s bombou. "Nedávno jsem četl, že v Litomyšli se připravuje festival Bedřicha Smetany, který se narodil jako jedenácté dítě. Říkám si, děkuji mamince Bedřicha Smetany za to, že Bedřicha Smetanu vychovala, že se ho nevzdala, a že máme génia české hudby."

Hmmm.

Obávám se, že v době, kdy se narodil Bedřich Smetana, ženy neměly příliš na výběr, pokud neskončily u andělíčkářky a jejich "chtěné" děti případně v obecním sirotčinci... Rozšiřovaly ale tato robátka řady křesťanských ovcí. Že by se pan poslanec zapomněl také podívat do statistik, kolik z těch dětí, které měly jedenáct, dvanáct nebo deset sourozenců, přežilo? Asi ne, to by se mu totiž do jeho srdceryvného projevu nehodilo.

Ale stejně to nakonec dobře dopadlo. Z přítomných 170 pro se vyjádřilo 134, proti 23. Ono pro nebylo pro zákon, ale pro jeho zamítnutí. Tak jsem si oddechla. Ale Jan Kasal neodolal, aby si nezavyhrožoval. "Paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, paní a pánové, když jsme se před mnoha měsíci rozhodli zabývat se touto předlohou zákona, přiznám se, že jsme tak činili s určitými obavami, jak tento návrh bude přijat veřejností, jak bude přijat vámi - poslanci Parlamentu České republiky. Musím říci, že po prvotním překvapení veřejnosti, že si někdo dovoluje toto téma ve 21. století otevřít, se v průběhu řady týdnů a měsíců na stránkách novin, v rozhlase, někdy i v televizi ta rozprava dostala do velmi věcných rozměrů a já jsem rád, že ta věcnost přetrvala až do těch pěti hodin rozpravy, kterou jsme v prvém čtení této problematice věnovali zde v Poslanecké sněmovně. Já si nemyslím - a určitě se na tom shodneme - že ta diskuse o tom, kde začíná a kde končí život, diskuse na téma, které tady zaznělo, související s klonováním, s euthanazií, je tím předchozím hlasováním nadobro smetena ze stolu. My se s těmito otázkami budeme často setkávat, budeme muset hledat postoje, hledat argumenty", řekl nám všem. I novinářům, kterým většinou přemíra argumentů stačila. A pointa?

Jiří Karas, který byl nejohnivějším zastáncem zákazu potratů zjistil, že na sjetině má křížek - že hlasoval proti svému vlastnímu zákonu. Je fakt, že pro potřeby stena nám to řekl, ale v dějinách už stejně bude navždy zapsáno, že lidovec Karas hlasoval proti vlastnímu zákonu. Život je někdy legrační, viď, můj milý deníčku.

Stejně tak i novopečený předseda strany křesťanské - lidovecký poslanec Miroslav Kalousek, který si nad Karasovým návrhem rval zbytky vlasů, udělal definitivní tečku. "Promiňte, prosím, že vás zdržím, pouze pro stenozáznam - já jsem si nevšimnul, že nejsem přihlášen. Přes mé známé stanovisko hlasoval bych proti zamítnutí. Byl jsem zcela objektivně přítomen, nebyl jsem ale přihlášen, byl bych rád, aby tohle bylo ... (Veselost, smích a hluk ve sněmovně) ... byl bych rád, aby tohle bylo ... myslím, že jsem v tuto chvíli neřekl nic, čím bych někoho pohoršil, prostě jsem si pouze nevšimnul, že nejsem přihlášen, a chtěl jsem sdělit, že bych hlasoval proti zamítnutí. Promiňte, kolegové, jestli jsem vás pohoršil tímto prohlášením." Kalousek byl zostuzen sám sebou, ale nesl svůj předsedovský úděl statečně.

Ženy byly zachráněny a pak už se mluvilo o Praze. Návrh zastupitelstva hlavního města Prahy na vydání zákona, kterým se mění zákon 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů měl smůlu. Po dramatu kolem potratů už mu fakt moc pozornosti nikdo nevěnoval. Možná to bylo dobře... Šli jsme domů. Parlamentem potracený poslanec Karas také.

                 
Obsah vydání       1. 4. 2004
1. 4. 2004 Raffarin III: reformní valčík na rozloučenou ? Josef  Brož
1. 4. 2004 O rodné sestře plivance Jan  Čulík
1. 4. 2004 Jste nespokojeni s výukou na vaší fakultě? Nadávat v hospodě nestačí Ivo  Bystřičan, Petr  Jedlička
31. 3. 2004 Chcete studovat v Británii pro získání titulu PhD v oblasti středoevropských studií?
1. 4. 2004 Milan Kundera pětasedmdesátník Jakub  Žytek
1. 4. 2004 Stane se novým šéfem Rady BBC Blairova pravá ruka, Peter Mandelson?
31. 3. 2004 Česká zbrojovka Uherský Brod vloni opět vydělávala na porušování lidských práv v rozvojovém světě
1. 4. 2004 A byl to smrk jako buk
1. 4. 2004 Deníček sněmovní panny XIV. Alexandra  Virgová
1. 4. 2004 Francie: Tendenční komentář Lidových novin Veronika  Valachová
1. 4. 2004 Janečkova televize a Tolkien Štěpán  Kotrba
1. 4. 2004 Útok na svobodu projevu v Kanadě Miloš  Kaláb
31. 3. 2004 Španělské nesnadné souvislosti Miroslav  Polreich
31. 3. 2004 Adresát ČT o českém jazyce ve veřejnoprávním vysílání
1. 4. 2004 Vlastník chce mít z vlastnictví prospěch
31. 3. 2004 Anketa o drogách na stránkách KDU-ČSL byla zmanipulována?
31. 3. 2004 Deníček sněmovní panny XIII. Alexandra  Virgová
1. 4. 2004 Ani ve starověku se interrupce nepokládaly za trestné Anna  Čurdová
1. 4. 2004 Existuje jediná cesta, jak zabránit vysokému počtu interrupcí - otevřená sexuální výchova Jaroslav  Zvěřina
1. 4. 2004 O svobodě odmítnout podřadnou práci Tomáš  Stýblo
1. 4. 2004 Petr Švec nerozumí pojmu liberalismus Jindra  Vavruška
31. 3. 2004 Utajování informací na úřadech je dnes velmi podstatným problémem Petr  Kužvart
31. 3. 2004 Internet v každém věku
31. 3. 2004 V ČRo 6 znovu o bulvarizaci médií
14. 3. 2004 Hospodaření OSBL za únor 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce

Deníček sněmovní panny RSS 2.0      Historie >
1. 4. 2004 Deníček sněmovní panny XIV. Alexandra  Virgová
31. 3. 2004 Deníček sněmovní panny XIII. Alexandra  Virgová
29. 3. 2004 Deníček sněmovní panny XII. Alexandra  Virgová
26. 3. 2004 Deníček sněmovní panny XI. Alexandra  Virgová
25. 3. 2004 Deníček sněmovní panny X. Alexandra  Virgová
24. 3. 2004 Deníček sněmovní panny IX. Alexandra  Virgová
10. 3. 2004 Deníček sněmovní panny VIII. Alexandra  Virgová
3. 3. 2004 Deníček sněmovní panny VII. Alexandra  Virgová
28. 2. 2004 Deníček sněmovní panny VI. Alexandra  Virgová
27. 2. 2004 Deníček sněmovní panny V. Alexandra  Virgová
26. 2. 2004 Deníček sněmovní panny IV. Alexandra  Virgová
25. 2. 2004 Deníček sněmovní panny III. Alexandra  Virgová
23. 2. 2004 Deníček sněmovní panny II. Alexandra  Virgová
20. 2. 2004 Deníček sněmovní panny I. Alexandra  Virgová