No a pokud ani to nestačí k rozptýlení obav, stačí se podívat do Charty základních práv EU, což je druhá část ústavy. V odstavci 2 článku 10 je celé klasické panoptikum zaručující svobodu víry a náboženského vyznání, tak jak ho ostatně známe ve všech evropských zemích. Koneckonců i během totalitní komunistické diktatury byla náboženská svoboda v ČSSR víceméně tolerována. Nemá cenu propadat chmurám, ústava nedovolí diskriminaci žádného náboženského vyznání, natož buddhismu, který je vzor tolerance.

V preambuli se obecně hovoří o vzniku a historii evropské civilizace, o jejích kulturních hodnotách a společenských ideálech. Proto nevidím nic neobvyklého na případné zmínce o jejích křesťanských, nebo judeo-křesťanských kořenech. To v žádném případě nijak neohrozí sekularizaci naší společnosti. A proč je to tak důležité pro některé země? Třeba jenom proto, že politika malých států Evropské unie musí vycházet z nejrůznějších koalicí a zákulisních dohod. Jinak by proti velké trojce neměly šanci. Jsem rád, že i Česká republika vstoupila do této hry, snad se nám tím podaří něco získat, nebo zachránit. V politice, tak jako v obchodu, platí známé heslo.

Něco za něco