20. 8. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
20. 8. 2004

Zkreslený pohled Borise Cveka na osmašedesátý rok je alarmující

Boris Cvek musel zřejmě listovat nějakými jinými novinami z osmašedesátého roku, než jaké znám já. Jeho pohled na osmašedesátý rok absolutně neodpovídá skutečnosti.

Skoro nikdo, kdo byl při smyslech, neadoroval v osmašedesátém roce socialismus ani komunismus. Všimněte si, že i Ludvík Vaculík, který vyšel z komunistického prostředí, dává ve svém manifestu "Dva tisíce slov" projektu osvobozování české společnosti nálepku "socialismus" jen jako pracovní název. Vždyť tento dokument vůbec není psaný z komunistického hlediska!

Jako v každé pluralitní společnosti - a československá společnost v roce 1968 se velmi rychle stala společností pluralitní - existovaly samozřejmě ve společnosti různé názory. V KSČ byla skupina stalinských funkcionářů, kteří byli po celý rok 1968 - i po invazi - zatlačeni do defenzívy. Reformátoři v komunistické straně (lidé jako Zdeněk Mlynář) zřejmě možnosti reformovat komunismus v demokracii věřili. Všimněte si však, že i Ludvík Vaculík zůstal u pojmu "socialismus" jen provizorně a byl zjevně ochoten ho při nejbližší příležitosti opustit.

Většina normálních lidí v Československu přirozeně komunisty nebyla. Ti se pak dělili jednak na lidi, kteří komunismu apriorně nedůvěřovali a všechny komunisty považovali za zločince, a tak v dubnu - květnu 1968 se o tom začali odvažovat hovořit otevřeně a nahlas - pokud to skutečně učinili na veřejném fóru, mohli být označeni za "extremisty", ale nikdo jim nic neudělal, dále na lidi - a těch byla většina, kteří prostě chtěli normální demokracii, ale uvědomovali si, že kvůli existenci "velkého bratra" je nutno používat eufemistického jazyka, do určité míry stále ještě zabarveného "socialistickým" žargonem. A pak byli lidé, kteří nebyli o možnosti reformovat komunismus příliš přesvědčeni, ale byli ochotni dát reformním komunistům po určitou dobu šanci.

Pražské jaro 1968 mělo několik etap, jako vlastně celý průběh roku 1968 a následujícího roku 1969, až do počátku normalizace roku 1970.

Nejprve došlo - zcela náhle a neočekávaně - v druhé polovině března 1968 k uvolnění cenzury. Bylo to snad 20. března 1968, kdy se na stanici Praha po večerních zprávách od půl osmé vysílal debatní pořad v tehdejším rozhlasovém seriálu "Co chcete vědět o..." Ten den bylo tématem něco jako "Co chcete vědět o současné politice". Byl to přímý přenos mítinku z pražského výstaviště, kde za předsednickým stolem seděli lidé jako Pavel Kohout či Josef Smrkovský a odpovídali často na velmi ostré dotazy z publika, a to nesmírně otevřeně. Národ nemohl věřit svým uším a snad všichni začali poslouchat. To byl skutečný začátek Pražského jara. Pořad pokračoval spontánně až do časných ranních hodin dalšího dne, někdy do dvou nebo tří hodin do rána.

První etapou Pražského jara bylo ve veřejnosti obrovské překvapení, že se najednou dá beztrestně hovořit na tabuová témata, jako bylo například vraždění nevinných lidí v komunistických věznicích v padesátých letech. Vyšetřovatelé Stb se snažili hájit v rozhlasovém a televizním vysílání, kde byli konfrontováni se svými obětmi. Někteří z těch vyšetřovatelů spáchali sebevraždu.

Náhlé uvolnění cenzury má obrovský emocionální potenciál. Národ si musel projít tou katarzí - musel otevřeně hovořit v médiích o komunistických zločinech. Příchod svobody byl opojný. Na rozdíl od současnosti se lidi na sebe v ulicích usmívali. Byla to taková nedospělá, asi poněkud infantilní radost z ničím neomezované svobody.

Druhou etapou bylo politické rozrůzňování a návrat k zakazovaným kořenům, zejména k Masarykovi. V lánském kině se začaly promítat pro návštěvníky nově otevřeného lánského parku trezorové filmy o TGM. Lidé začali organizovat nekomunistické organizace - K-231 byla asociace politických vězňů a Klub angažovaných nestraníků byl zárodek nekomunistické politické strany. Právě KAN argumentoval: "My jsme tady taky! Jsme nekomunisté a máme právo rozhodovat o věcech veřejných." Lokomotivní čety začaly organizovat nezávislé nekomunistické odbory. Jediné, k čemu ještě nedošlo, byla privatizace hospodářství. Nemohlo, nebyl čas. Hovořilo se jen o různých "třetích cestách" v ekonomice.

Třetí etapa: Ukázalo se, že všeobecná svoboda a radost je ohrožena. Náhlou československou svobodu nesnášel zejména východoněmecký stalinista, aparátčík Walter Ulbricht a s dalšími spojenci ve Varšavském paktu začali východoevropští komunisté vyvíjet ostrý nátlak na Československo, aby svobodu zase zrušilo. Vedení KSČ to odmítlo. A co bylo nejhorší: nepřistupovalo na TAJNOST JEDNÁNÍ. Když šéfové východoevropských komunistických stran poslali vedení KSČ kárný dopis, předsednictvo KSČ ho nechalo k jejich šoku odvysílat v Československu rozhlasem spolu se svou odmítavou odpovědí!

V květnu 1968 tlak "bratrských" stran na KSČ sílil, a tak se Dubček marně pokusil trochu se vrátit ve svých veřejných projevech ke komunistickému žargonu. Vyvolalo to protesty. A pak už tlak sílil dál. Český národ se sjednotil za prohlášením "Dva tisíce slov" - to přece, pane Cveku, nemůžete hodnotit jako komunistický text! Rusové ho nesnášeli hlavně kvůli té Vaculíkově výzvě k iniciativě zdola. Děsili se toho jako čert kříže:

"K otázkám, které nechce nikdo znát, ustavujme vlastní občanské výbory a komise. Je to prosté, sejde se několik lidí, zvolí předsedu, vedou řádně zápis, publikují svůj nález, žádají řešení, nedají se zakřiknout. Okresní a místní tisk, který většinou zdegeneroval na úřední troubu, proměňujme v tribunu všech kladných politických sil, žádejme ustavení redakčních rad ze zástupců Národní fronty nebo zakládejme jiné noviny. Ustavujme výbory na obranu svobody slova. Organizujme při svých shromážděních vlastní pořádkovou službu. Uslyšíme-li divné zprávy, ověřujme si je, vysílejme delegace na kompetentní místa, jejich odpovědi zveřejňujme třeba na vratech. Podporujme orgány Bezpečnosti, když stíhají skutečnou trestnou činnost, naší snahou není způsobit bezvládí a stav všeobecné nejistoty. Vyhýbejme se sousedským hádkám, neožírejme se v politických souvislostech. Prozrazujme fízly."

A během tohoto tlaku vydala KSČ svůj Akční program a připravovala se na mimořádný sjezd, který měl být porážkou stalinistů.

No a pak do Československa přijely v červnu na manévry sovětské jednotky a jaksi odmítly ze země odjet. A všechno to vyvrcholilo po několika jednáních s Brežněvem - v Bratislavě a v Čierné nad Tisou (zdálo se, že jsou rozpory zažehnány a lidé jeli na dovolenou) - invazí dne 21. srpna 1968.

(A. J. Liehm v Literárkách z 15. 8. 1968 "s obdivem vykřikoval jméno diktátora Tita", jak píše Boris Cvek, protože tehdy, pod obrovským tlakem východoevropských spojenců a Sovětského svazu, se Tito a Ceaušescu - který tehdy flirtoval s liberalismem - odvážili přijet do Prahy a vzdorně, proti vůli Sovětského svazu, československou svobodu podpořit.)

Reakce na invazi byla přirozeně v Československu nesmírně nacionalistická. Tady vznikla - dočasně - ona "národní kolektivita", jíž se Boris Cvek tak hrozí a které nerozumí. Národ byl v ohrožení, a tak se dokázal semknout nad ohroženými kořeny své kulturní existence. Nacionalistické povědomí kolektivní soudržnosti živilo po invazi i to, že se postupně některé věci nesměly říkat nahlas - tak si lidi začali stále více jen naznačovat. Ale ještě vánoční a silvestrovské televizní vysílání roku 1968 bylo vyjádřením intenzivní národní jednoty a ta vyvrcholila i v dnech Palachova upálení v lednu 1969. Národní jednota se znovu vzedmula v době hokejových demonstrací na jaře roku 1969, kdy Češi porazili Rusy a zřejmě sovětská KGB jako provokaci vypálila pražskou kancelář Aeroflotu, aby mělo sovětské vedení záminku zasáhnout.

Svou podstatou nebylo vyvrcholení reformních šedesátých let rokem 1968 a 1969 absolutně levicové ani komunistické. Nakonec to lze dokázat poukazem na nejvýznamnější literární díla z tohoto období. Je snad Kunderův Žert komunistické dílo? Jsou "kolektivně komunistické" Jasného Všichni dobří rodáci, anebo třeba Kachyňovo Ucho? Umělecká díla z této doby svědčí, že reakce lidí vůči skutečnosti byly daleko rozrůzněnější a sofistikovanější, než je tomu dnes.

Potíž je, že k dispozici vlastně není žádná všeobecněji známá a užívaná čítanka publicistiky z roku 1968. Vydal ji, samozřejmě, v roce 1988 ještě v exilu neúnavný A. J. Liehm. Možná nebude od věci z ní z historických důvodů něco citovat. Pokusím se ji najít v pátek během dne v práci.

Když tak se aspoň podívejte do své místní knihovny, do téhož vydání Literárních listů, v němž vyšel manifest Dva tisíce slov a přečtěte si tam - docela neuvěřitelné komickou - reportáž Ludvíka Vaculíka "Obrodný proces v Semilech".

Všimněte si té plurality: Vaculík si v té reportáži vlastně dělá legraci ze samotného Pražského jara, jehož je stoupencem - ironizuje své vlastní hnutí tak, jak se to dnes neodváží žádný český tisk.

                 
Obsah vydání       20. 8. 2004
20. 8. 2004 Obrodný proces v Semilech Ludvík  Vaculík
20. 8. 2004 A tyhle si vemte s sebou a naložte s nimi, jak uznáte za vhodné
20. 8. 2004 Dva tisíce slov
21. 8. 2004 Ukradená normalizace Milan  Krejčiřík
21. 8. 2004 Českoamerická televize o invazi z roku 1968
21. 8. 2004 Výstava o Pražském jaru 1968 a o srpnové invazi na Michigan University
20. 8. 2004 Pražské jaro 1968 z pohledu dnešního třicátníka Boris  Cvek
22. 8. 2004 Programové prohlášení vlády České republiky - definitivní text
22. 8. 2004 Ukraden Munchův obraz Výkřik
21. 8. 2004 Al-Sadr stále kontroluje svatyni
20. 8. 2004 Soud pustil z vazby "pořadatele" CzechTeku Štěpán  Kotrba
20. 8. 2004 Šíitští bojovníci "opustili svatyni imáma Aliho"
20. 8. 2004 Zkreslený pohled Borise Cveka na osmašedesátý rok je alarmující Jan  Čulík
20. 8. 2004 Pavel Přibyl odstoupil - jeden jeho policista zaútočil na civilistu
20. 8. 2004 Lékaři ve vězení Abu Ghraib věděli o mučení vězňů
20. 8. 2004 Kdy rezignovat? Ivan  David
20. 8. 2004 O krizi, která krizí nebyla Oskar  Krejčí
20. 8. 2004 Al-Sadr "předá mešitu"
19. 8. 2004 Koalice se shodla na definitivním znění programového prohlášení
19. 8. 2004 Programové prohlášení vlády - poslední verze před jednáním K9
20. 8. 2004 Británie: Matka devatenáctiletého vojáka, usmrceného v Iráku, řekla zástupci premiéra, že kecá nesmysly
19. 8. 2004 Irácký premiér dává al-Sadrovi "poslední šanci"
20. 8. 2004 Američtí reportéři pokutováni, protože odmítli identifikovat své zdroje
20. 8. 2004 V Maďarsku odstoupil premiér
20. 8. 2004 Vědci přenesli hmotné vlastnosti fotonů
20. 8. 2004 Kdo jinému jámu kopá - tak se z lesa ozývá... Jan  Sýkora
20. 8. 2004 Chcete umřít doma? Věnujte se nyní svým dětem! Jan  Paul
20. 8. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 12. a 13. srpna 2004
20. 8. 2004 Kdo si hraje, občas zazlobí aneb (nucený) výsek reality Ivanem Brezinou Karel  Dolejší
20. 8. 2004 Benešovy dekrety potvrzuje Charta OSN Jiří  Šoler
20. 8. 2004 Ta hezká čtyři minus.....aneb Marečku, podejte mi strukturalismus Jaroslav  Pour
20. 8. 2004 Radikálně levicový neznamená nutně komunistický Štěpán  Kotrba
19. 8. 2004 Kotrba se diví, jako se divili Slánský a Dubček Radko  Kubičko
20. 8. 2004 Co chtějí netvoři Sergej  Chelemendik
19. 8. 2004 Společenství Romů na Moravě Pavel  Pečínka
19. 8. 2004 České silnice jako hřbitovy Jan  Čulík
19. 8. 2004 Kauza Přibyl: Tak nám zase zahájili mediální kampaň, paní Müllerová Jan  Čulík
19. 8. 2004 Skandální cynismus Stanislava Grosse Martin  Mařák
19. 8. 2004 Mohl by se velitel roty SS stát šéfem Úřadu vlády?
19. 8. 2004 Přibyl není nebezpečný, nebezpečný je Gross Bohumil  Kartous
19. 8. 2004 Laciná masáž nápodoby Václav  Dušek
18. 8. 2004 Utíkej, Viktore, utíkej! Jan  Sýkora
19. 8. 2004 ...a teď tu o červené Karkulce, prosím! Ivan  Brezina
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
7. 8. 2004 Hospodaření OSBL za červenec 2004
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
20. 8. 2004 Radikálně levicový neznamená nutně komunistický Štěpán  Kotrba
20. 8. 2004 Chcete umřít doma? Věnujte se nyní svým dětem! Jan  Paul
20. 8. 2004 Kdo jinému jámu kopá - tak se z lesa ozývá... Jan  Sýkora
20. 8. 2004 Británie: Matka devatenáctiletého vojáka, usmrceného v Iráku, řekla zástupci premiéra, že kecá nesmysly   
20. 8. 2004 Zkreslený pohled Borise Cveka na osmašedesátý rok je alarmující Jan  Čulík
20. 8. 2004 Lékaři ve vězení Abu Ghraib věděli o mučení vězňů   
19. 8. 2004 Laciná masáž nápodoby Václav  Dušek
19. 8. 2004 Haló noviny nejsou jediné, které potlačují, "co 'nám' škodí" Jan  Čulík
19. 8. 2004 Kotrba se diví, jako se divili Slánský a Dubček Radko  Kubičko
19. 8. 2004 Společenství Romů na Moravě Pavel  Pečínka
19. 8. 2004 České silnice jako hřbitovy Jan  Čulík
19. 8. 2004 Přibyl není nebezpečný, nebezpečný je Gross Bohumil  Kartous
18. 8. 2004 Pehe a odsuny František  Nepil
18. 8. 2004 O třítýdenní okupaci ČT 2 armádami spojeneckých sportovních vojsk Bohumil  Kartous
18. 8. 2004 Výběr mezi CocaColou a PepsiColou není výběr - to není demokracie Milan  Rokytka

21. srpen 1968 RSS 2.0      Historie >
21. 8. 2004 Ukradená normalizace Milan  Krejčiřík
21. 8. 2004 Českoamerická televize o invazi z roku 1968   
21. 8. 2004 Výstava o Pražském jaru 1968 a o srpnové invazi na Michigan University   
20. 8. 2004 A tyhle si vemte s sebou a naložte s nimi, jak uznáte za vhodné   
20. 8. 2004 Obrodný proces v Semilech Ludvík  Vaculík
20. 8. 2004 Dva tisíce slov   
20. 8. 2004 Pražské jaro 1968 z pohledu dnešního třicátníka Boris  Cvek
20. 8. 2004 Zkreslený pohled Borise Cveka na osmašedesátý rok je alarmující Jan  Čulík
9. 8. 2004 Karel Hoffmann: "Žádám spravedlnost!"   
9. 6. 2004 V pozoru Antonín Jaroslav Liehm
1. 6. 2004 Jak jsme v Československém rozhlase bojovali proti totalitě Jan  Čulík
27. 2. 2004 Před 35 lety v ČR začala masivní vlastizrádná kolaborace Karel  Mašita
17. 2. 2004 Ostře sledované vraky (kromě AJL) Tomáš  Koloc
14. 10. 2003 Karel Hoffmann odsouzen za podvracení socialistického zřízení Jan  Paul
5. 9. 2003 Co má Pražské jaro společného s Wernerem Heisenbergem? Jan  Čulík