Na přípravě a provedení akce vedle příslušníků Velitelství sil podpory a výcviku významně spolupracovalo město Králíky, Vojenské muzeum Králíky -- ARMYFORT s.r.o, Vojensko-historický klub Erika Brno a řada dalších klubů vojenské historie z celé České republiky. Jejich společné úsilí ocenil hejtman Pardubického kraje Roman Linek: "Zde se podařilo skloubit ideál demokratické společnosti, kdy na jedné straně spolky a občanská sdružení zaměřené na vojenskou historii, potom samosprávy, městská i ta krajská, kterou reprezentuji jako hejtman já spolu s dalšími kolegy a pochopitelně stát a armáda dělají společně něco, co je užitečné, viditelné a přitažlivé. Lepší vizitku patnáct let po revoluci si přát nemůžeme," prohlásil hejtman ve svém vystoupení při zahájení akce.

Nedávno konstituované Síly podpory a výcviku, jako nedílná součást Armády České republiky, se na rozdíl od Vzdušných a Pozemních sil, netěší přílišnému zájmů médií a novinářů. Neprávem. Podle loni vládou schválené Koncepce výstavby profesionální Armády ČR přepracované na změněný zdrojový rámec jsou určeny k poskytování personální, finanční, logistické, zdravotnické, veterinární, komunikační a informační podpory součástem resortu MO a spojeneckým silám na českém území v rámci plnění úkolů HNS včetně zabezpečení rozvoje doktrinální soustavy AČR, výcviku, i odborné přípravy profesionálů a záloh a spolupráce s civilními územními správními úřady, právnickými a podnikajícími fyzickými osobami.

Síly podpory a výcviku tvoří nejen jejich velitelství složené z Ředitelství personální podpory a Ředitelství logistické a zdravotnické podpory dislokované v posádce Stará Boleslav, ale i Ředitelství pro výcvik a doktríny působící v posádce Vyškov na Moravě. Do jejich organizační struktury pak například patří takové vojenské útvary, zařízení a složky jako Základna komunikačních a informačních systémů, Středisko bezpečnostních informací, čtrnáct krajských vojenských velitelství, vyškovská čtyři Střediska obsluhy výcvikových zařízení, vyškovská Vojenská akademie, Výcviková základna a Prapor zabezpečení, Vojenský historický ústav v Praze, Ústřední vojenská nemocnice a vojenské nemocnice v Brně a Olomouci. I když jejich výčet není vyčerpávající je i tak zřejmý ohromný rozsah jejich působnosti.

Název "Cihelna" nese Den Sil podpory a výcviku protože do jejich působnosti spadá i péče o objekty čs. opevnění z let 1935-1938. Organizátoři akce k jejímu pojmenování použili název jednoho z menších objektů s pohnutou historií v Kralické pevnostní oblasti v okrese Ústí nad Orlicí. Při odstoupení pohraničních území Třetí říši odmítl zástupce velitele srubu četař Arnošt Hrad, příslušník hraničářského pluku č.6, odejít z objektu a spáchal sebevraždu zastřelením. Za okupace byl tento objekt plně dovybaven a vyzbrojen, německými vojenskými specialisty podroben řadě zkoušek a testů a poté zkušebně postřelován. Nyní je zpřístupněn veřejnosti a na objektu je umístěna na počest četaře Arnošta Hrada pamětní deska.

Dominatní částí programu akce Cihelna 2004 byla fiktivní historická bitva mezi příslušníky německého Wehrmachtu a vojáky československé armády, kterou svedli příslušníci klubů vojenské historie za podpory dobových zbraní a historické vojenské techniky v prostoru srubu K-S14 "U Cihelny". Do této fiktivní bitvy, se aktivně zapojilo více než 200 členů vojensko-historických klubů spolu s tehdejší dobovou technikou a příslušníci 201. strážní roty dobrovolných záloh.

Kromě této bitvy, která se z historického hlediska nikdy neuskutečnila, mohli návštěvníci zhlédnout řadu statických i dynamických ukázek výcviku a techniky jednotek české armády jako například bojového umění MUSADO, nasazení tzv. COMBAT SAR týmu k osvobození sestřeleného pilota z rukou protivníka a zásah integrovaného záchranného systému Pardubického kraje posíleného příslušníky a technikou záchranné ženijní brigády v Olomouci a Bučovicích, který zlikvidoval požár a jeho následky způsobené únikem otravné látky. Mimořádnému zájmu návštěvníků se těšila ukázka slaňování z vrtulníku, předvedení speciální techniky a vyprošťovacích zařízení, kterými jsou dnes vybaveny záchranné a výcvikové základny.

Podle informace mluvčího Velitelství sil a podpory Jana Šulce bylo do předváděných ukázek zapojeno více než 300 vojáků a občanských pracovníků s téměř sto kusů bojové techniky. "Jedná se o největší obdobnou akci probíhající mimo výcvikové vojenské prostory, které se česká armáda účastní," tvrdí Šulc. Budoucí obraz profesionální české armády byl předveden v několika desítkách stánků a expozic vojenských i civilních výzkumných a vývojových pracovišť. Veřejnosti byly přístupné i některé objekty čs. opevnění.

Odpolední část programu sledoval nový ministr obrany Karel Kühnl.

Je zřejmé, že akce jako Cihelna přispívají k lichotivému růstu důvěry veřejnosti k české armádě. Významný podíl na tom jistě má aktivní členství ČR v NATO stejně jako výtečné výsledky českých vojáků v mírových misích v zahraničí. Neméně se na tomto pozitivním trendu projevuje prestiž, kterou získaly jednotky podpůrných sil při řešení krizových situací způsobených přírodními pohromami a při odstraňování jejich následků. Tyto akce, kdy čeští vojáci působili přímo před zraky veřejnosti, dokázaly jejich dobrou vycvičenost a připravenost. Mnoho návštěvníků Cihelny se vracelo domů spokojeno.

Škoda však, že organizátoři nevyužili skutečnosti, že akce probíhala přesně 36 let od vpádu vojsk někdejší Varšavské smlouvy do Československa. Nikdo z přítomných politiků a vojenských představitelů se ve svém vystoupení ani slovem nezmínil o tom, že tehdejší snaha vytvořit svobodnější podobu života v Československu neskončila pod pásy tanků okupačních armád, ale až v srpnu 1969 při potlačení demonstrace československými ozbrojenými složkami.

Tehdejší československá armáda bohužel významně přispěla k nástupu normalizace. Něco takového vojákům, kteří museli z rozhodnutí politické reprezentace opustit v září 1938 naše pohraničí rozhodně vyčítat nemůžeme.

A ještě jedna věc na letošní Cihelně byla problematická. Oproti minulým létům se významně zhoršily podmínky pro práci novinářů. Těm bylo zcela znemožněno, na rozdíl od minulých let, hovořit s oficiálními hosty bez zprostředkování tiskovým důstojníkem. I když toto opatření vojenský mluvčí obhajoval tím, že jde z jejich strany o službu a pomoc žurnalistům, šlo jednoznačně o snahu monitorovat aktivity novinářů, kteří si při své práci potřebovali ověřit informace, které získali při rozhovorech s lidmi, kteří na řadě pracovišť působili. A jejich názory na stav uvnitř armády nebyly vždycky jenom příznivé. O isolování novinářů od tzv. V.I.P. se svědomitě a úzkostlivě staral nejenom tiskový mluvčí, ale i příslušníci Vojenské policie. Důsledek takových praktik se pak projevil v tom, že informace o této úspěšné akci se v rozsahu jakou by si zasloužila, v sobotu večer a v neděli neobjevily.