Nepsal jsem z pozice ignoranta, ale z pozice laika, který si po mnoho let na základě nejrůznějších informací dělal na diskutovanou dobu svůj názor. Nedávno jsem náhodou opět pročítal celý balík novin, převážně z roku 1969 a v souvislosti s výročím okupace mne to přimělo napsat článek, který jsem Vám poslal.

To, co píšete ve svém sloupku, můj pohled na věc nemění. Je to způsob interpretace, který je mi notoricky známý a cítím k němu značnou nechuť. Během oněch let, kdy jsem přemýšlel nad lety 1968 až 1969 jsem si totiž vypěstoval averzi k myšlení tzv. "osmašedesátníků" a k jejich pohledu na svět.

Možná jde o generační nedorozumění, o přirozené odcizení. Ze strany "osmašedesátníků" jsem nikdy nevycítil nic, co by dnešním mladým lidem mohli nebo chtěli vzkázat. Působí na mne jako mrtvoly mnohem a mnohem vzdálenější než politici staří stovky let. A to platí i o těch dosud žijících. Když čtu výpady pana Kurase proti EU, pobuřují mne, odmítám je, ale rozumím jim... stejně tak textům pana Romana Jocha, k jehož názorům cítím hlubokou antipatii.

Ale když si čtu o námitkách proti EU nebo proti homosexuálním sňatkům z pera pana Vaculíka, nerozumím ničemu a cítím jen neurčité znechucení. Je mi líto, ale je tomu tak. Mohu podobná pozorování potvrdit u větší části mých vrstevníků.

Nebo také jinak: přes značné množství přátel různého pohledu na svět, které mám mezi svými vrstevníky, nikdo z nich nebere "osmašedesátníky" vážně... jsou jakousi neuvěřitelnou, nepochopitelnou, mrtvou minulostí. Možná by se mohla rozpoutat diskuse na téma: co dali "osmašedesátníci" generaci narozené mezi lety 1970-1980 (zhruba).

Mějte se fajn a odpusťte mi, prosím, mou zaslepenost ;-) .

Článek, publikovaný v časopise Respekt, který mi mluví ze srdce ZDE

Pozn: "Osmašedesátníky" definuje Boris Cvek jako "osoby, které neměly myšlenkovou a osobní integritu".