Jde nesporně o významné instituce vzdělávací soustavy České republiky, které se významně podílely na jak na přípravě vysokoškolsky vzdělaných vojenských a civilních odborníků a rozsáhlé vědeckovýzkumné činnosti. S absolventy těchto škol se setkáváme nejenom u vojenských jednotek, útvarů a štábů v Armádě ČR a spojeneckých armád, ale najdeme je také v obranném průmyslu, ve výzkumných ústavech a dalších zařízeních u nás i v zahraničí. V posledních letech se díky společenským změnám po roce 1989 staly vojenské vysoké školy spolehlivými partnery civilních univerzit, výzkumných institucí i obranného průmyslu. Dařilo se jim rozvíjet spolupráci i v mezinárodním prostředí. Navzdory tomu je nutné, jejich samostatnou činnost ukončit.

Zítra 1.září bude zřízena Univerzita obrany se sídlem v Brně, která převezme akreditované programy a také všechny studenty zrušovaných vysokých vojenských škol.

Proces transformace vojenských vysokých škol probíhal dlouho a bolestně se dotkl i osobních zájmů stovek lidí, vojáků a civilních pracovníků, kteří zde působili. Rok od roku se zde zbytečně utrácely miliony korun. Na udržování předimenzovaného vojenského školství byly od počátku devadesátých let z armádního rozpočtu vynakládaly téměř dvě miliardy korun. Bylo zřejmé, že školy, které připravovaly velitele a další odborníky pro dvěstětisícovou federální armádu nemohou mít opodstatnění své existence ve strukturách české armády, která významně své počty postupně redukovala. V Brně a Vyškově byla v průběhu uplynulých desítek let vybudována nákladná vzdělávací a výcviková zařízení, která zaměstnává stovky odborně připravených lidí, kteří by jakýmkoliv neuváženým rozhodnutím mohli přijít o práci.

Do transformačního procesu zasahovaly i orgány samosprávy. Vyškovská radnice velmi těžce nesla, že by město mohlo přijít o vysokoškolský statut. Zápas o to, kde má být sídlo školy jiskřil nejen mezi oběma vzdělávacími institucemi, ale i mezi vedením ministerstva obrany. K rozhodujícímu řezu se odhodlal teprve bývalý ministr obrany Jaroslav Tvrdík. Po jednomyslném doporučení svého kolegia rozhodl, že sídlo budoucí Univerzity obrany bude v Brně. Tvrdík se pustil do řešení přezrálého problému, kterým pro českou armádu organizačně nereformované vojenské školství bylo. Přes původně deklarované úmysly se k takovému kroku neodhodlali všichni jeho předchůdci Antonínem Baudyšem počínaje a Vladimírem Vetchým konče, přestože, představitelé generálního štábu mu byli nakloněni. Po odchodu Vetchého z čela resortu už málokdo věřil, že nový šéf ministerstva obrany se nakonec odhodlá odhodlá kousnout do tohoto velmi kyselého jablka. Výsledkem práce Tvrdíkových předchůdců byly jen kosmetické úpravy v oblasti středních škol. Byla sice zpracována řada koncepcí, ale organizační systém zůstával stejný, jako tomu bylo v dobách Varšavské smlouvy. To pro Tvrdíka a členy jeho kolegia, v kterém seděl i Miroslav Kostelka, člověk, který ho později ve funkci vystřídal, bylo nadále nepřijatelné. Akceptoval proto jednomyslný návrh svého kolegia na zřízení jedné vysoké vojenské školy, místo dosavadních tří, pracovně pojmenované Univerzita obrany se sídlem rektorátu v posádce Brno, za předpokladu, že vybavený areál vyškovského vojenského vzdělávacího a výcvikového centra bude plně využit pro přípravu a výcvik vojenských profesionálů všech hodnostních sborů.

S nepochopením a odporem, který zaznamenala i jihomoravská regionální média, se tehdejší rozhodnutí setkalo ve Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově a na tamní radnici. Kritici Tvrdíkova rozhodnutí vystupující v médiích nepoužívají ve vyjadřovaných stanoviscích korektních argumentů. Příkladem byl nepodepsaný článek ve Vyškovských novinách v lednu 2001. Jeho autor v něm tvrdil, že členové kolegia ministra obrany "nedokážou domýšlet následky jimi předjímaných rozhodnutí pro ekonomiku regionu a jejich rozvoj." Šlo o hodnocení účelové, naprosto nespravedlivé a věcně nepodložené, o příklad naprosto jednostranné argumentace, která užívá v zájmu určité zájmové skupiny ve Vyškově jen některé argumenty, ale další, která podporovala doporučení ministrova kolegia pomíjejí.

Jejich argumenty vyvracel tehdejší vyškovský zastupitel a velitel Sil územní obrany AČR generál Vladimír Sova, který také byl členem kolegia ministra obrany. Kritizoval i skutečnost, že vyškovská škola při přípravě vojenských profesionálů nedostatečně reaguje na nové potřeby české armády. V tom byl zajedno nejenom s řadou členů generálního štábu a operačních velitelství, ale i důstojníků, kteří působili u jednotek a útvarů.

Odpor civilní a vojenské veřejnosti ve Vyškově proti způsobu reformy vojenského školství byl tak silný, že přiměl tehdejšího ministra Tvrdíka k pracovní cestě do tohoto jihomoravského města. Zde společně s bývalým náčelníkem GŠ AČR Jiřím Šedivým a náměstkyní Přibylovou, kteří ho doprovázeli, společně vojákům i občanům objasnili záměry týkající se dalšího vývoje posádky ve Vyškově. Ta by měla zanedlouho patřit k největším nejen na Moravě, ale v celé České republice. Při jednání u kulatého stolu se diskutovalo o otázkách reformy ozbrojených sil a vojenského školství, zejména pak o další budoucnosti vyškovské posádky. Ministr obrany během jednání, kterého se zúčastnil i tehdejší rektor Vojenské akademie v Brně plk.Karel Kotek a zástupci města, všechny přítomné ubezpečil, že Vyškov má oproti mnoha jiným posádkám velkou perspektivu, a s pěti tisici vojáky, bude největší posádkou v republice.

Na rozdíl od jiných regionů, kde se řešením sociálních problémů v posádkách které armáda opouštěla ministerstvo obrany, příliš nezabývalo, se Vyškovu, aby zde nedošlo k zvýšení nezaměstnanosti, dostalo takové pomoci, kterou jim samosprávy v jiných regionech mohou jenom závidět.

Vedení ministerstva obrany hledalo možnosti, jak co nejlépe využít ku prospěchu české armády schopnosti zdejších lidí a možnosti, které zdejší prostředí nabízí.

Už nyní vyškovská vojenská posádka patří k největším. S výcvikovým prostorem Dědice, patří k těm sedmadvaceti nejperspektivnějším. Vedle Ředitelství pro výcvik a doktríny, které je důležitou součástí velitelství Sil podpory a výcviku AČR, zde působí Vojenská akademie, Výcviková základna a Prapor zabezpečení. Ředitelství pro výcvik a doktríny má za úkol zajišťovat tvorbu a rozvoj doktrinální soustavy Armády ČR, předpisů a norem pro použití společných sil, výcvikových programů a předpisů, základního odborného a speciálního výcviku vojenských profesionálů, jejich kariérního vzdělávání, přípravy a výcviku, základního výcviku dobrovolných záloh, rozvoje rozvoje a plánování simulačních a trenažérových technologií, jazykové přípravy v resortu MO a využití podřízených výcvikových prostorů a zařízení. Součástí Vojenské akademie ve Vyškově bude mj. Institut jazykové přípravy, Centrum simulačních a trenažérových technologií, Institut dopravní výchovy, Odborná škola Vojenské policie, Středisko odborné přípravy OPZHN a další výchovná a vzdělávací zařízení. Středisko odborné přípravy OPZHN (COE -- Centre of Excellence) bude zajišťovat speciální výcvik v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení včetně provádění výcviku s bojovými chemickými látkami, přípravy jednotlivců z aliančních i partnerských zemí odpovědných za za výcvik OPZHN, provádění přípravy jejich specialistů v oblasti chemické a biologické ochrany, průzkumu a detekce, odběru a přepravy vzorků, dekontaminace a polní identifikace. Kromě toho ve Vyškově už několik let působí i Britský vojenský poradní a výcvikový tým.

Sídlem Univerzity obrany je moravská metropole. Do Brna jsou umístěny dvě fakulty a dva vysokoškolské ústavy. Bude tady Fakulta ekonomiky a vojenského managementu, která byla součástí vyškovské Vysoké vojenské školy pozemního vojska a brněnská Fakulta vojenských technologií. Fakulta vojenského zdravotnictví bude působit v Hradci Králové.

Rozkazem bývalého ministra obrany Tvrdíka byl na počátku transformace vojenského školství pověřen výstavbou Univerzity obrany brigádní generál prof. Ing. Rudolf Urban, CSc. (současný rektor vyškovské školy). Prvního srpna ho vystřídal brněnský rektor Vojkovský.

Zatímco struktura Univerzity obrany byla známa už několik měsíců, kdo bude jejím novým rektorem a velitelem nebylo zřejmé ještě ani na začátku prázdnin. 23.července rektor-velitel Vojenské akademie Brno plk.doc.Ing. František Vojkovský,CSc. obdržel dekret, ve kterém ho od 1. září 2004 ministr obrany jmenoval do funkce rektora-velitele Univerzity obrany. Podle svých vlastních slov dosavadní rektor vyškovské vysoké vojenské školy generál prof.Ing.Rudolf Urban,CSc. doufá, že zůstane v akademickém sboru Univerzity obrany.

Nově zřízená vysoká vojenská škola musí do dvou let ustavit podle zákona o vysokých školách své samosprávné akademické orgány.