|
30. 9. 2004
Non Plus Ultras -- lepší už být nemůžou... Tím nejjasnějším momentem, který vykresluje tento příběh, je scéna, kdy Bejčák sedí s rukama v dlaních a Pejsek načape své idoly při homosexuálním styku. Ideály totiž v životě často nemají místo. V srpnu přišel do kin nový český film Non Plus Ultras, který byl avizovaný jako film o fotbalu a hooligans. Jeho režisérem je sparťanský fanoušek Jakub Sluka, takže se není co divit, že hlavními postavami filmu je pět sparťanských chuligánů, kteří patří k tzv. ultras (tvrdému fanouškovskému jádru) -- vůdce Bejčák, rádoby charismatický a tichý Tyčka, Pejsek, Potapeč a Vočko. Hlavní linie filmu se odvíjí od návštěvy anglických ultras -- fanoušků londýnského klubu West Ham. Není to však jediný příběh a motiv, který se ve zhruba 85ti minutovém filmu odehrává. Hlavní postava Bejčák prožívá svůj končící vztah a zamilovává se a je tu také návštěva fotbalového zápasu Baníku v Ostravě. Jiná recenze tohoto filmu "Non Plus Ultras: další neúspěšný pokus, který se snaží být filmem" z pera Jana Čulíka |
|
Možná kdyby byl scénář lépe propracovaný, tak by do sebe jednotlivé motivy zapadaly, ale takhle řada z nich vyznívá bezúčelně. Nejvíc nepochopitelně pak působí Tyčka, postava, která se tváří jako jedna z nejdůležitějších a průvodce celým filmem. Bohužel díky tomu, že scénárista Jiří Popel tuto postavu nezvládl dobře vykreslit, působí její přítomnost až trapně. Fotbal a chuligáni však nejsou hlavním motivem filmu, i když se tak snaží působit celá reklamní kampaň na film, ale spíše efektní kulisou filmu o životě a tak trochu i jeho smyslu. Hooligans tu podle mého názoru nejsou vykresleni jako absolutní hrdinové, ale jsou spíše terčem ironie a film je do jisté míry i kritikou tohoto životního stylu. Tím nejjasnějším momentem, který vykresluje tento příběh, je scéna, kdy Bejčák sedí s rukama v dlaních a Pejsek načape své idoly při homosexuálním styku. Ideály totiž v životě často nemají místo. Atmosféru této scény dotváří skvěle vybraná hudba -- písnička Udržuju svou ledničku plnou od Načevy. Hodně emotivní scéna... Bejčák je někým, kým možná ani být nechce a s někým, s kým možná ani být nechce. Ale v životě je vždycky všechno jinak, než jak si to představujete. Non Plus Ultras nejsou ničím převratným, ale je to zábavný film, na který se hezky kouká a hezky se u něho zasmějete. A pobaví se hlavně ti, kterým není subkultura hooligans zcela neznámá. Některé hlášky a scény jsou jak vystřižené ze skutečného života chuligánů a spřízněných subkultur. Nezapomenutelná je asi věta -- parafrázuji - To nevadí, že neumím anglicky, ultras z celýho světa si rozumějí beze slov. Místo ultras si tam dosaďte, co chcete. V řadě scén se objevuje sexismus nebo xenofobní postoje, ale nenaštvou, jsou prostě popisem skutečných hooligans (samozřejmě ne všech, ale sparťanských chuligánů, kteří jsou známí svou pronacistickou orientací, se to bude týkat nejspíš paušálně). Právě znalost prostředí této subkultury je jednou z největších deviz filmu. Jednotlivé postavy nestojí ve vzduchoprázdnu, některé i pracují a nejsou restituenty, manažery, doktory atd., tak jako ve většině českých filmů a seriálů ze "současnosti". Nemají vlastní super byt a nemůžou si užívat nespoutaného života a nežijí odtrženi od své rodiny (pokud jste viděli film Šeptej, tak asi víte, o čem mluvím... nikdo nemakal, ale všichni dělali, co chtěli). Film však bohužel příliš nedrží pohromadě, dominuje mu skvělý výkon hlavního hrdiny Bejčáka, postavy, která je také zvládnuta skvěle scénaristicky, ale jednotlivé motivy a příběhy jsou poslepované a vzájemně nedávají moc smysl. Film také narušují úvodní scény filmu, ve které jsou příliš afektované herecké výstupy a záběry kamery, které asi tak podle režiséra vypadat mají, ale psychicky a fyzicky je zvládnout je vážně hodně náročné. Takže pokud se chcete pobavit, nenechte si Non Plus Ultras ujít. NON PLUS ULTRAS |
