Jednou se to stane. Když sud přeteče a reformní politika, což znamená zničení sociálního státu, bude znovu nahrazena politikou zaměstnanosti, kupní síly,sociální jistoty, pak se brzy ukáže, že ani to nefunguje. Globalizace není žádná iluze, Konkurence mezi hospodářskými regiony není jen ideologickou frází. Velké koncerny vědí jak hájit svoje privilegia hrozbami odchodu. Je téměř jedno, jestli to skutečně udělají nebo tím jen hrozí, jako v případu Daimler.

Nejpozději v tomto bodě se bude muset konstatovat to, co je dnes zřejmé: Bez společenské kontroly podnikatelských rozhodnutí nemůže existovat žádný model vývoje.A protože kapitalistická konkurence vymezuje politice dobré vůle jako určitému druhu dobrovolné kontroly jen úzké hranice, budou se po různých sem a tam jednoho dne měnit poměry. Komuny, spolkové země a nevládní organizace dostanou křesla v dozorčích radách a budou tam mít společně se zaměstnanci, s odbory, většinu.Po prolomení vlastnických privilegií nastanou zuřivé ústavní žaloby. Přesto přijde, co přijít musí -- ať už výkladem či změnou ústavy. Neboť základ dnešního konsensu už není udržitelný. Bez společenského projednávání rozšířené reprodukce, základu jakékoliv akumulace, neexistuje žádné východisko.

A potom? Kam povede cesta? Rychleji než je nám dnes milé, mohla by se postavit otázka, jakou vizi levice nabízí, zda má promyšlené návrhy,, které neopakují chyby minulých časů.Státně socialistický model je passé -- ztroskotal nejen politicky, ale také ekonomicky a ekologicky. Místo přenechání zhodnocovacích úkolů státu by se jednalo o to, aby se zespolečenštění ekonomiky udělalo pořádně. Ale jak? Jak by mohl fungovat socialismus verze 2.0?

Když velkokomuna Berlin-Brandenburg bilancuje

Mnoho let později....Je tu zase bilanční sezóna. Náš podnik, nakladatelství Meyer § Marx, si vedlo v uplynulých 12 měsících celkem dobře a mohli jsme si dovolit nová počítačové vybavení. Přebytky na konci bilančního roku jsme si pochopitelně nechat nemohli, ale museli jsme je odvést komuně -- všechny podniky pracují bez zisku a všechny podniky jsou kooperativy. Velký rezervní fond už jsme nemohli prosazovat:Od doby, kdy informace jsou volný statek, nedá se už na ně vymlouvat. Nedá se tvrdit , že jsme museli velmi spořit, abychom byli chráněni před autorským právem. Ale náš základní kapitál dosud oceňovaný 4,3 jednotkami vyrostl v důsledku investice a to znamená, že potřebujeme pro příští rok ohodnocení 5,0.

Je to totiž tak: jednou v roce se bilancuje veškerý základní kapitál komuny Berlin-Brandenburg (velké regiony mají přibližně stejnou proporci městských a venkovských území a obyvatel) Všechno, co se nachází v ekonomických kooperativech se počítá: zařízení, inventář, zboží, pozemky, budovy, rezervy. Bizardní iluze z 19. a 20. století, že kapitál není společensky vyráběn a proto také nesmí být společensky spravován, ale z nějakých geniálně vymyšlených důvodů patří tomu, kdo stojí na konci zhodnocovacího řetězu, zmizela. Dohadování o tom, komu která část patří, by ovšem vedla ke sporům o setiny a tisíciny. A tak se prosadil rozum a řekl: společenský kapitál patří všem. Přesně vzato, ze základního kapitálu, který při bilancování vypočteme, patří jedna polovina komuně a druhá polovina individuím. To není žádná metafora, tak to prostě je.

Z desítek miliard patří polovina souhrnné komuně velkoregionu Berlín-Brandenburg. Ta to přerozdělila na kooperativy. Rozumný způsob je dohodnout se na jistém dělení mezi regiony a jednotlivé komuny a ty pak rozhodnou na svých komunálních schůzích konkrétně, který kooperativ jak mnoho dostane. V uplynulém roce jsme my, nakladatelství Meyer & Marx vystačili s ohodnocením našeho jmění 4,3 jednotkami.Ale to nebude do budoucna stačit k tomu, aby to vystihlo naši novou úroveň dosaženou rozšířenou reprodukcí. Potřebujeme ohodnocení 5,0 jednotkami. Když my ale, zjednodušeně řečeno, přijímáme, musí se změnit situace jinde. Aby celkový stav zůstal stejný, musí nějaký jiný kooperativ dostat menší ohodnocení, např. kolegové a kolegyně z vedlejšího Kolektivu Chemo.

Když kolegové a kolegyně z  Kolektivu Chemo snižují své jmění

V chemickém průmyslu dochází stále k novým poznatkům, které nejen zvyšují produktivitu, ale také mohou docilovat výsledek s menším strojovým parkem. Svoboda informací a konec patentů k tomu vydatně přispívají. Ne,ne, kolegové z Kolektivu Chemo nejsou žádní parasité na cizích objevech. Věnují sami hodně času na rozvoj inovativních poznatků. To se totiž vyplatí. Dobré inovace jsou totiž prakticky ihned přejímány jinými kooperativy z branže a v celé branži snižují potřebu fixního kapitálu. Proto mohou rok od roku snižovat své jmění a nepotřebují si dělat žádnou starost s jednáním o ohodnocení výsledků svého hospodaření.. A tato omezená spotřeba je naše šance, když máme přesvědčit komunální shromáždění, že větší základní vybavení je pro nás nutné a přiměřené.

Současně ale existuje také soukromý kapitál. Jak bylo zmíněno, disponuje komuna jen polovinou společenského základního kapitálu. Druhá polovina patří individuím -- a to naprosto doslovně.Tato polovina je rozdělena, každý obyvatel dostává stejný díl -- od kojence až po důchodce.Individua mohou kapitál umístit, kam chtějí. Nemohou si ho přirozeně nechat vyplatit, je to účetní položka, která je oddělena od jejich osobního majetku. Nemusí čekat na komunu, když vidí naléhavou společenskou potřebu, pro kterou chtějí založit kooperativ. Nejsou závislí na většině komunální schůze. Mohou to jednoduše udělat. Mohou zřídit školku, pekárnu, noviny, řemeslnický podnik, exportní podnik. Mohou také svůj kapitál vložit do stávajícího kooperativu, i do takového, který pracuje s veřejným kapitálem. Individuální profit přitom sice nedosahují, ale skrze své rozhodnutí vykonávají ekonomickou moc.

Přirozeně má Meyer & Marx také své soukromé kapitálové financiéry, patří k nim mnoho jeho spolupracovníků a spolupracovnic. S 4,3 jednotkami bychom také poslední rok nevystačili, úhrnem máme 9. Přirozeně by bylo hezké, kdybychom zvýšili soukromé jednotky v příštím roce na 5,0, a to i v případě, když dosáhneme zvýšení veřejných jednotek. Neboť my nechceme žádnou veřejnou většinu v shromáždění vlastníků. Ne že by nám schůze vlastníků mohla mluvit do provozu podniku. Všechna rozhodnutí kooperativu jsou přijata na podnikové schůzi. Hospodaření, pracovní doba, organizační struktura -- to všechno je stanoveno těmi (mají každý jeden hlas), kteří jsou s podnikem spojeni, bez ohledu na to, co konkrétně dělají (kromě spolupracovníků a spolupracovnic patří k tomu např.ve školách i žáci a žákyně, v domovech důchodců klienti, nejen zaměstnanci apod.) K tomu patří zástupci těch skupin, kteří jsou dotčeni rozhodnutími našeho podniku. V našem případě jsou to abonenti a volní autoři. Ve velkých podnicích v produktivních odvětvích jsou to zástupci zákazníků, organizací ochránců životního prostředí a dodavatelských podniků.

Shromáždění vlastníků představuje pouze základní stavební prvek kooperativu a vykonává kontrolní funkci - a stanovuje, jak velký je okruh těch, kteří se smějí účastnit podnikového shromáždění s právem hlasovat. Přitom může docházet k ostrým konfliktům, protože svoboda rozhodování se stala základní potřebou. Např. jako nakladatelství nechceme, aby kolegové z Kolektivu Chemo mohli ovlivnit naše rozhodování jen proto, že nám dodávají tiskařskou barvu.

Na základě takových či jiných sporných případů se může stát, že spolupracovníci vezmou své soukromé kapitály a založí nový kooperativ, kde budou mít většinu, ať je to bolestné sebevíce.Také obráceně se může stát, že žáci, pacienti, odbory a společnosti ochránců životního prostředí nastartují vlastní média. Na skutečnosti, že v podnikovém shromáždění rozhoduje většina těch, jsou spojeni s podnikem, to však nic nemění. Pravidla samosprávy aktivu kooperujících představují určitý ústavní rámec. Jak svého práva využijí, to je věcí jejich svobodného rozhodnutí.

Mnozí si volí vedení či dokonce jednotlivého šéfa s rozsáhlými oprávněními, jiní tvoří výbory, opět jiní se rozhodují co možná nejvíce v plenu.V Kolektivu Chemo se častokrát dokonce házejí kostky, protože nejsou dostatečně jednoznačné informace pro volbu variant.Ale podnikové shromáždění je v každém případě orgán vydávající rozhodnutí. Na tom není co měnit.

Když každý dostává jednotnou mzdu a je málokdo se stává sociálním případem

Mluvit o mzdě nás napadlo pozdě, protože to ve světě kooperativů žádné důležité téma není. Existují jednotné hodinové mzdy. Kdo jako workoholik chce pracovat nad svou pracovní dobu, může to udělat a dostane více. Filosof, který chce mít čas na své soukromé studium, se může stáhnout na dílčí úvazek, pokud vyjde s odpovídajícím menším příjmem. Absurdita minulosti, že nejošklivější a nejtvrdší práce musely být také obzvláště špatně placeny, ztratila jakýkoli základ. Zůstáváme ušetřeni generací zubařů, kteří si ošklivili otevřená ústa, ale chtěli mít dobře placené místo, stejně jako učitelů, pro něž profesionální výhodou byla volná odpoledne.

Polovina jednotkové mzdy je vyplácena od komuny, nezávisle na činnosti nebo nečinnosti individua v podniku. Dostávají ji všichni, také děti a staří, neboť všichni se podílejí v různé formě na společenské produktivitě. Druhá polovina jednotné mzdy je vyplácena podnikem, ve kterém lidé pracují (a jen pro tuto polovinu platí rozdíl mezi plnou pracovní dobou a částečnou pracovní dobou). Pro zaměstnance, kteří ze společensky uznaných důvodů mohou pracovat jen omezeně, je také podniková část jednotné mzdy společensky subvencována. Vazbě přes podnik je tak dávána přednost před tím, aby byla péče o handicapovaného jedince řešena centrálně, aby byl pojímán jako někdo, kdo se stává sociálním případem.

Komunální podíl je financován skrze přímé daně a ty jsou na tento účel precizně využity. Daně jsou vybírány od kooperativů, které prodávají výrobky a služby na trhu (ne všechny kooperativy to dělají), tak jako od obyvatel, kteří vydělávají nad plný úvazek nebo protože jsou soukromě výdělečně činní) Podnikový podíl na mzdě musí být nahospodařen.Ne u všech kooperativů se to děje přímým prodejem jejich produktů a služeb konečným odběratelům.Mnozí jsou financováni ze společenských fondů. Také tyto mohou být veřejné nebo soukromé a jsou přísně účelově zaměřeny. Kolektiv Chemo platí např. do fondu chemických podniků, aby se zajistil proti možným negativním ekologickým či zdravotním důsledkům své výroby. Jako nakladatelství jsme na tom lépe: Zatím ještě nikdo nepřišel na nějaké negativní důsledky čtení novin...

Ne všichni redaktoři našeho nakladatelství zůstávají až do vysokého stáří.Gisela nyní pracuje pár hodin týdně v botanické zahradě, protože ji to vždy fascinovalo.Petr pracuje pár dní v měsíci v kantýně velkého podniku, kde úspěšně zavedl svůj indický speciální recept. Kooperativy si takovýchto případů cení, protože jejich zaměstnanci získávají zkušenosti za poměrně málo peněz.

Když se z  hrozby "nově reagovat" stalo potěšení

Je to socialismus, jsme často tázáni? Celkem ano. Neboť výrobní prostředky jsou společenským vlastnictvím, jen nikoli státním. Docela naopak, také stát je organizován jako množina kooperativů, které se věnují různým problémům. Neexistuje žádné stálé vojsko správních úředníků a žádná válečná pokladna v podobě veřejných prostředků, kterými by mohla vláda disponovat. Ví se, co stojí který úkol a padají rozhodnutí:společenské, individuální, kolektivní.

Je ekonomická logika jiná než v kapitalismu?V každém případě, maximalizace zisku nemá žádný smysl. Zlepšování výroby, inovace, motivace, dobré hospodaření má naproti tomu velký smysl - pro individua i pro kooperativy. A když se něco nepodaří? Když nedostaneme ohodnocení 5,0 a také žádný soukromý kapitál? Nebo když se neshodneme na podnikovém shromáždění? Pak půjdeme do konkursu nebo se budeme muset přizpůsobovat. Jako nakladatelství máme rok času, abychom přizpůsobili naše hospodaření kapitálovému vybavení. Tuto lhůtu máme i v tom případě, že se bude chtít stáhnout soukromý kapitál. Také zde to mají kolegové v kolektivu Chemo lepší: V jejich branži platí - kvůli komplikovaným výrobním aparátům -- lhůta tři roky. Ale my si nechceme naříkat. Bylo by to v našem novém světě směšné jednání, neboť z nepříjemné nutnosti "nově reagovat", jak se kdysi říkalo, se stalo potěšení...

Zdroj: Freitag: Die Ost-West-Wochenzeitung, Nr. 35, 20. 8. 2004