V Portlandu nám udělali prohlídku jak osobní, tak všech zavzadel, vše proběhlo bez problémů a my odletěli. V Amsterdamu jsme stáli frontu na odbavení a když jsme předložili US pasy, byli jsme dáni stranou a prohlédnuti a byla nám odebrána i naše malá příruční zavazadla přes naše protesty.

Já jsem měla jen malý kufříkový PC. jelikož byl dost drahý a měla jsem obavy z rozbití, stačila jsem si ho z brašny vzít do ruky, a byla mi tudíž odebrána jen prázdná taška na PC, což jsem nechápala.

Manželovi bylo malé příruční zavazadlo vyrváno z ruky, nestačil si vzít nic a uvnitř byla můj digitální fotoaparát za 1000 dolarů. Po příletu do Prahy jsme vzali zavazadla a já až doma zjistila, že mi fotoaparát rozbili, a tudíž jsme nemohli vůbec dělat snímky.

Okamžitě jsem psala na letiště a žádala o tiskopis, kde bych nahlásila škodu. Za celých 6 týdnů pobytu v ČR mi samozřejmě nikdo nic neposlal.

21. ledna jsme odlétali zpět. Nikdo nám kufry v Praze neprohlížel, byly jen zváženy a převzaty, jak byly. Měli jsme jen dva a opět naše malé dvě příruční tašky.

Když jsme procházeli odbavováním do letadla, zaměstnankyně když viděla můj americký pas, vyzvala mne, abych jí dala svoje příruční zavazadlo, že Američané nesmí u sebe mít žádné zavazadlo. Protestovala jsem, ale ona osoba byla vzteklá a zavazadlo mi přímo vyrvala z ruky. Kolem byli odbavování ostatní lidé, převážně Češi, kteří si mohli pronést i obrovské kufry a nadměrná zavazadla, a to dokonce 3 kusy na osobu.

Poukazovala jsem přímo na takovou osobu, ale ta pracovnice mne odbyla, že to není moje věc, koho a jak ona odbavuje.

Zeptala jsem se ji, zda mi zaplatí nový počítač, když ho rozbijí. Utrhala se na mne, ale počítač jsem si tedy vyndala a ona si vzala prázdnou tašku. Mnoho lidí pronášelo v podobné tašce počítač bez problémů. Manžela odbavovala jiná pracovnice. Rvala mu jeho tašku, že ji nesmí mít (velikost asi 15 x 10 cm). Manžel měl uvnitř všechny naše doklady, peníze, osobní věci. Dožadoval se, aby mohl s někým mluvit anglicky, ale slyšela jsem, jak ta pracovnice se na něj česky utrhovala a hrubě se k němu vyjadřovala, neboť viděla, že český nerozumí.

Tašku mu tedy vytrhli a odbavili, já na něj již čekala odbavena.

Přiletěli jsme do Amsterdamu bez peněz, bez letenek, prostě bez jakéhokoliv dokladů, jen jsme měli pasy. Vše bylo v manželově tašce. On jim říkal, že tam má všechny doklady, ale ta žena nedbala, jak byla vzteklá.

V Amsterdamu jsme měli dost velký problém, trvalo více nežli 2 hodiny, nežli si nás prověřili a vystavili nám, ač neochotně, náhradní letenky do Minneapolis,kde jsme přestupovali.

Až když jsme doletěli tam, tak nám tašky byly vydány a my jsme mohli pokračovat v cestě domů. Když jsme jim líčili naše problémy, ani nemohli uvěřit. Byli jsme rádi, že jsme dorazili ve zdraví domů a po zkontrolování kufru jsem zjistila, že je vše rozbité. Namísto aby zkontrolovali celníci stav v Praze, tak potom přeštípli zámečky u kufru, rozbili mi hodiny po babičce, které jsem si vezla, a dva staré hrníčky, které jsem měla též od ní na památku. Vezla jsem si rovněž dvě soupravyy porcelánu jako svatební dar dvěma neteřím, které se letos vdávaly, ale vše byly střepy.

Vypadalo to, jakoby měli na celní kontrole slony, kteří měli za povinnost na každý kufr šlápnout. Byli jsme z letošní návštěvy a jednání na letišti úplně vyděšení a úplně ztrácíme chuť tam opět letět.

Zajímavé bylo, že se tak chovali pouze k lidem, kteří měli US pasy, jiným problémy nedělali a nepersekuovali je jako nás. Poslala jsem na Letiště v Ruzyni mailem stížnost, ale nikdo mi na ni neodpověděl.

Pokud se takto budou pracovníci letiště Ruzyně chovat k návštěvníkům, nebude divu, že ČR nebudou cizinci navštěvovat. Něco tak obludného se jen tak nikde nevidí.