Téměř polovina z nich je v ČR déle než pět let a dvě třetiny chtějí v ČR získat trvalý pobyt.

Významná část v ČR žijících Ukrajinců pochází ze Zakarpatí. Z minulosti mají na Československo úzké historické a kulturní vazby. Ukrajinské působení v Čechách a na Moravě má bohatou historii, za první republiky v Československu existovala řada ukrajinských spolků, škol, dokonce i univerzita a hospodářská akademie. Třebaže se později, zejména v době války, promítl do ukrajinského národního života nacionalismus, představoval pro Ukrajince život v Československu život v relativní svobodě. To se samozřejmě dramaticky změnilo s příchodem sovětských "osvoboditelů". Zatčení, deportace, stalinské tábory, v mnoha případech smrt. Likvidace posledních ukrajinských spolků proběhla v roce 1948, v atmosféře následující po bojích čs. armády s oddíly Stepana Bandera.

Současná přítomnost Ukrajinců v ČR je dána zejména špatnou ekonomickou situací jejich mateřské země. Několik ukrajinských spolků existuje především v Praze, zájem o krajanský život na venkově je nevelký. Ukrajinci si vybírají Polsko a Česko jako prostor ke své budoucí existenci na základě geografické, kulturní a jazykové blízkosti. Zdálo by se, že v situaci, kdy demografická křivka stagnuje a vláda deklaruje své imigrační aktivity, nebude jejich začlenění do české společnosti problém. I proto, že mnoho Ukrajinců u nás pracuje léta, jejich integrace je reálná a pobyt u nás je pro ně v mnoha směrech inspirativní.

Tak tomu bohužel není. Vládní projekt aktivního výběru cizinců s Ukrajinci nepočítá a zřejmě ještě dlouho počítat nebude. Třebaže je zhruba polovina z nich v ČR již pevně zakořeněna, musí každý rok spolu s jinými cizinci absolvovat zákonem stanovenou periodickou buzeraci na úřadovnách cizinecké policie. Anachronické ustanovení cizineckého zákona, které stanoví, že trvalý pobyt může cizinec ze země mimo EU získat v ČR až po deseti letech, brání tomu, aby se imigrační křivka skutečně zvedla.

Ukrajinské volby prokázaly minimálně to, že "naši" Ukrajinci i lidé ze západní části jejich domoviny, odkud k nám většina Ukrajinců přichází, nechtějí Byzanc, ale Evropu. Mnozí upřímně věří, že jejich favorit Juščenko je skutečným zosobněním takového očekávání. Znám jich desítky -- obyčejné dělníky, středoškoláky, vysokoškoláky. Namnoze mají upřímnou snahu obstát, stát se našimi spoluobčany, Evropany. Jednoznačně to prokázali i v těchto volbách. Český stát jim ale jejich pozici nijak neulehčuje, spíše naopak. My jsme svobodu získali před patnácti lety za podmínek obecně příznivějších než jsou ty, jež provázejí dnešní úsilí Ukrajinců, již si vybrali Česko jako zemi, v níž chtějí žít. Je málo jim jenom držet pěst. Je třeba jim vyjít vstříc. Česká vláda to ovšem dělá: v další akci "pobyt" tento týden slavně zajistila stovku cizinců, mezi nimi nepochybně velkou část Ukrajinců, kteří neměli v pořádku doklady.

Čeká je vyhoštění.