Podle pana Slámy má touto lží, což podkládá slovy Ericha Fromma, být představa ateistů, že jsou nenáboženští. Doslova se v článku píše: "V jedné věci je ale radikální ateismus lživý vždy. A to pokud se snaží někoho přesvědčit, že člověk může být buď náboženský nebo nenáboženský, tedy že má jednoduše výběr a záleží jen na něm, co si vybere. Člověk může být opravdu jakýkoliv, může mít jakékoliv názory, ale skutečně nenáboženský nemůže být nikdy." Toto tvrzení se opírá o argument, že každý něco uctívá, ať už je to bůh, úspěch, národ, příroda, politická strana, peníze atd.

Z toho by se dalo usuzovat, že náboženství je tedy o uctívání. Člověk který je tedy bohatý a úspěšný a neklaní se žádnému oficiálnímu božstvu, se tedy zřejmě klaní svému úspěchu a penězům, které si vydělal. Ať je tato představa jakkoli sporná, zde ji zpochybňovat nechci. Autorovi článku podle mého uniká jedna zcela zásadní věc, která odlišuje náboženského člověka od těch ostatních, řekněme ateistů. Tou je podle mého víra. Náboženský člověk věří sadě "pravd" a dogmat, které jsou mu jeho církví předepsány, nebo která si sám vytvořil a ty nikdy nezpochybňuje. Vezmu-li sám sebe jako příklad ateisty, musím konstatovat, že si nejsem ničím stoprocentně jistý a veškerá fakta beru spíš jako orientační pracovní hypotézy než jako neotřesitelnou skutečnost. Nevylučuji proto dokonce ani existenci boha nebo bohů. Navíc neexistence něčeho se dokazuje opravdu složitě, zejména pak jde-li o něco co vlastně není vůbec definované. Jak lze vyvrátit existenci něčeho, o čem nikdo vlastně nedokáže říci co to je?

Naproti tomu nábožensky založení lidé s neochvějnou jistotou tvrdí (tím samozřejmě nemyslím všechny), např.: že vesmír řídí bůh, rozhodne o tom co s námi bude atd., někteří lidé mají zcela konkrétní a barvité představy o řádu věcí na zemi, stejně jako o životě po smrti. Tvrdí, že tak to je, a že já jsem ten co se mýlí. Sám bych něco podobného nikomu jinému upřímně říci nedokázal.

Pustím-li se do spekulací, pak jsou náboženští lidé skupinou, která upřednostní zprostředkovaný model skutečnosti, který si nelze žádnými dostupnými přenositelnými prostředky ověřit (ale ani vyvrátit), před věčnou nejistotou s výjimkou jistoty, že nikdy nic jisté nebude. Z psychologického pohledu se mi to jeví jako poměrně pochopitelné.

Četl jsem i článek pana Urbana "Ateismus je dogma" a tak bych rád pro něj dodal, že pokud píši o "ateismu" a "ateistech", myslím tím "náboženské skeptiky" ve smyslu jeho článku. O názorech a postojích osvícenských ateistů nic nevím. Co ale vím je, že jazyk se neustále vyvíjí a tak se i posunují významy některých slov. Pokud byl v době osvícenství "ateista" někdo, kdo popíral existenci Boha, a i přesto, že tento význam plyne z řeckého rozboru tohoto slova, nemusí "ateista" podle chápání většiny lidí znamenat totéž i dnes. Nedělal jsem sice žádný výzkum, ale řekl bych, že pokud se zeptáme, většina lidí na otázku "kdo je to "ateista"?" odpoví, že někdo, kdo nevěří v boha, spíš než, že někdo kdo věří, že bůh neexistuje. Proto jsem také záměrně v tomto článku používal odpovídající výrazy. Šlo mi o co nejlepší srozumitelnost.

Pokud bychom tedy přijali tvrzení pana Slámy, musím na závěr v jejich duchu prohlásit: ano, jsem hrdý, že jsem primitivní totemista! Ať už to znamená cokoliv :o)