25. 3. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 3. 2005

Kříž ze slov

Nastávají Velikonoce a bere-li člověk vážně jejich křesťanský smysl, nastává mu také nesnadná otázka, jakým jazykem, jakými slovy o tomto křesťanském smyslu Velikonoc mluvit v naší době.

Středověká zbožnost vytvořila pozoruhodný jazyk zbožného symbolismu. Tímto jazykem mluvila mimo jiné o Kristově kříži jakožto o stromu. Rozvíjela vize, že Kristův kříž je nejen obrazně stromem života, ale i doslovně byl vytvořen z dřeva onoho stromu, který kdysi rostl v ráji a z něhož Adam utrhl záhubné jablko: Totéž dřevo, skrze které první Adam přinesl lidstvu provinění, použil Kristus, "druhý Adam", aby skrze ně přinesl lidstvu vykoupení.

Někteří teologové či mystikové šli ještě dále a hovořili o trojím dřevě, z něhož byl kříž vytvořen, totiž z dřeva olivového, fíkovníkového a cedrového, přičemž počet tří dřev značí Nejsvětější Trojici a každé z nich má opět svou symboliku.

Latinský básník šestého století Venantius Fortunatus ve svém "křížovém hymnu" Pange lingua vyzývá kříž-strom, aby "změkčil svou tvrdost", český kazatel Kolda z Koldic mluví v Pasionálu abatyše Kunhuty o "dřevěném trůně", a tak dále až do nekonečna.

Dnes se nám podobné úvahy jeví jako fantastické spekulace nebo jako neužitečné zbožné hračičkářství - protože už nejsme schopni vžít se autenticky do myšlení středověku, který neuvažuje v exaktních pojmech, nýbrž právě v obrazech a symbolech, a současně je velmi "materialistický", totiž na viditelných, hmatatelných, konkrétních věcech lpící, ve "svatou hmotu", neboli v posvátnost přítomnou v tomto světě důvěřující.

Kéž je mi dovoleno užít řeči středověkého symbolismu a říci, že dnes je Kristus ukřižován na kříži z papíru -- na kříži z prázdných a blbých slov o Něm. Na jedné straně všechny ty marné, bezmocné a bezbarvé řeči moderních biskupů a kazatelů. Na druhé straně všechny ty strašně laciné řeči rouhavé, v nichž si libují někteří moderní ambiciózní umělci a žurnalisté, kteří si dodávají pocitu výjimečnosti, odvahy a originality na Kristův účet. Jedni vymýšlejí na téma Kristova života, smrti a vzkříšení "postmoderní, interkulturní, provokativní, nekonvenční" atd., ve skutečnosti však dávno slyšené a otravné variace, nejlépe o Ježíšových sexuálních záležitostech.

Druzí vytahují na totéž téma "zaručeně vědecké" zprávy o tom, že "všechno bylo jinak", že vlastně Krista Pána na kříži vojáci špatně propíchli a on to přežil, že umřel ve skutečnosti v Kašmíru a byl to indický jógin, že byl vlastně rouhač a zabili ho právem, nebo nejlépe že vůbec žádný Kristus nebyl a všechno je to flanďácký podvod.

Sebeotřepanější, sebevícekrát vyvrácenější domněnky a tlachy se vždycky znovu uvedou do oběhu. Vždycky znovu zafunguje i stupidní mechanismus akce a reakce: Nějaký umělec či žurnalista naplácá nějaké pitomosti. Církevní představitelé se nadurdí, protestují, organizují, podepisují, zakazují. Výsledek: Vynikající neplacená reklama pro příslušného umělce či žurnalistu. Nová kauza s knihou Šifra Mistra Leonarda, jejíž autor si vymyslel tajný řád a Magdalénu na obraze Poslední večeře a Ježíšovy potomky a vzbudil tak k životu dokonce novou celou vatikánskou komisi, která má "vyvracet" jeho názory, je dalším smutným důkazem fungování tohoto mechanismu.

Žijeme ve světě svobody slova a každý má právo napsat, co chce a co si myslí, a je to tak v pořádku. Svět, ve kterém mohl platit nějaký "index zakázaných knih", neodvratně pominul, a kdo s ní o takovém světě, zesměšňuje sám sebe. Člověk by čekal, že se církev z minulosti poučí a pochopí, že na výmysly a hloupé řeči je nejlépe reagovat důstojným mlčením.

Ale ne. Na hloupá slova další nikoli chytřejší slova, neboť slova, která hodlají teologicky vyvracet ROMÁN, tedy dílo, které je už z definice žánru uměleckou fikcí (nechme teď stranou otázkou, nakolik umělecky zdařilou), jsou sice zajisté slova teologicky správná -- ale z hlediska místa a funkce svého použití slova hloupá. A tak Kristus v naší době visí opravdu na kříži z hloupých slov... Kéž je mi dovoleno užít podruhé středověkého symbolismu a dovodit, že svislé břevno jsou slova zlomyslného rouhání -- a kolmé břevno slova dobromyslné, ale nepříliš chytré zbožnosti.

Nebylo-li by lépe vůbec o Kristu a o Velikonocích mlčet? A to je další paradox Velikonoc: Bylo by to určitě lepší, neboť nemáme, co bychom naším jazykem moudrého a nového pověděli. Jenže mlčet nesmíme. Kristův příběh musí být vyprávěn dál, až na konec světa a do konce časů, neboť On to tak výslovně žádal.

Co tedy počít? Snad přece jen není tak zavrženíhodný onen středověký symbolismus, který důvěřuje více obrazům a konkrétním příkladům než definicím a abstraktním pojmům. Snad můžeme naši situaci přirovnat k situaci Jana Křtitele, jehož životní dílo lze shrnout -- tak, jak to učinila středověká ikonografie - do jediné věty "Ecce Agnus Dei", "Hle, Beránek Boží". Do oné věty, která vlastně není než ukázáním, než gestem ruky, než oním nataženým ukazovákem, který říká o Kristu: To je On! Jako Jan Křtitel, i my máme k dispozici mnoho slov -- a jeden obraz, který všechna slova převyšuje.

Křtitel mohl ukázat na Ježíše živého, tak jak k němu přišel. My můžeme ukázat prstem na obrazy, které vznikly z víry v něj během dvou tisíců let, na obrazy ze slov a obrazy z barev a obrazy ze slov a tónů. Nemysleme si, že někdo v naší churavé době vytvoří nějaké lepší. Dnešní "křesťanští umělci" se zapřísahají svou hlubokou vírou a nejlepšími úmysly, ale jejich tvůrčí síla je zlomená tak, jak rozlomené je celé umění moderní doby. Nikdo už nenapíše lepší Pašije, než jsou Bachovy "Matoušovky", ani lepší Stabat Mater, než je ta Dvořákova, ten poslední opožděný květ českého baroka. A samozřejmě, nikdo už nesloží lepší a hlubší báseň o Matce Páně pod křížem, než je sama středověká, ze třináctého století pocházející sekvence Jacopona da Todi Stabat Mater.

Co ovšem můžeme ještě, je ukázat prstem na obrazy živé, které se Ježíšovi podobají. Není třeba chodit daleko, vždyť ten, jehož oficiální titul zní "náměstek Kristův", se Kristu v těchto měsících a týdnech podobá více než kdy jindy. A kéž je mi dovoleno užít do třetice středověkého symbolismu: I papež je napjat na kříži ze dvou břeven: Svislé břevno je břevno bezmoci vůči fyzickému chátrání -- a kolmé břevno je břevno bezmoci vůči lidem, kteří ho obklopují, kteří ho sice opatrují, ale současně se schovávají za jeho tvář a jméno, jeho jménem vydávají rozhodnutí a publikují texty, plné prázdných slov.

A nám nezbývá nám než věřit a doufat, že po Velkém Pátku, v němž se nyní nacházíme, po Bílé sobotě mlčení, do níž nutně vstupujeme, nastane Neděle Vzkříšení: že jednou vstanou z mrtvých i slova lidského jazyka a bude jimi opět lze důstojně mluvit o tom, co je podstatné a pravdivé.

(Vyjde v sobotu v slovenském deníku SME.)

                 
Obsah vydání       25. 3. 2005
28. 3. 2005 Velké zemětřesení u Sumatry
28. 3. 2005 Chtělo by se říct: Bohumil  Kartous
28. 3. 2005 K čemu jsou občanským demokratům občané Boris  Cvek
6. 3. 2004 Purim mezi dobrem a zlem Štěpán  Kotrba
28. 3. 2005 Svalte vinu na komunismus Max  Park
28. 3. 2005 Devastace mladých lidí je globální Jiří  Jírovec
28. 3. 2005 Můj život, moje volba? Max  Park
25. 3. 2005 Poslední číslo Literárních novin: Milník v dějinách žurnalistiky Ondřej  Slačálek
25. 3. 2005 Vojáci OSN znásilňují obyvatelstvo, které mají chránit
26. 3. 2005 Gross se stal předsedou ČSSD
27. 3. 2005 Projevy arogance moci je třeba odmítnout
26. 3. 2005 Sociální demokracie se nesmí nechat obejmout v náručí ODS Zdeněk  Škromach
26. 3. 2005 Děláme levicovou politiku - politiku realistickou a odpovědnou Stanislav  Gross
26. 3. 2005 Ptejme se, proč jsme tam, kde jsme Zdeněk  Škromach
26. 3. 2005 Gross: Ekonomika roste, Česká republika se stala šampiónem, ale ti voliči... Irena  Ryšánková
26. 3. 2005 Sociální demokracie nemá právo odejít do opozice Stanislav  Gross
26. 3. 2005 Zeman: V ČSSD jsou jedni, kteří žijí pro tuto stranu, a druzí, kteří žijí z této strany Irena  Ryšánková
26. 3. 2005 Přestaňme se konečně podbízet ODS Miloš  Zeman
26. 3. 2005 Kalousek - "jezuita i Belzebub". Nakonec ale k sociálním demokratům promluvil... Irena  Ryšánková
26. 3. 2005 Křesťanští demokraté dokáží nalézat kompromisní řešení Miroslav  Kalousek
26. 3. 2005 Desatero společného vítězství Zdeněk  Škromach
25. 3. 2005 Škromach: Nejsme ODS s lidskou tváří Zdeněk  Škromach
25. 3. 2005 Filozofové a poradci Marie  Lipoldová
25. 3. 2005 Ježíš kráčí s křížem ke Golgotě Nikola  Čulík
25. 3. 2005 Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji Karel  Hlaváček
27. 3. 2005 Zmrtvýchvstání 2005 Bohumil  Kartous
25. 3. 2005 Kříž ze slov Martin C. Putna
25. 3. 2005 Prázdný hrob jako jistota Karel  Sýkora
25. 3. 2005 Smrt je nejprostší a nejúžasnější proměna člověka, stejně tak, jako jeho zrození Jan  Paul
25. 3. 2005 Skandál na Golgotě Boris  Cvek
25. 3. 2005 Ježíšova smrt jako naplnění principu práva Pavel  Kočička
27. 3. 2005 Právo bylo golgotskými událostmi naopak zrušeno Boris  Cvek
25. 3. 2005 Smíme počítat se "sociálním státem"? Miloš  Dokulil
25. 3. 2005 Bodrý národ Kyrgyzů Roman  Staněk
24. 3. 2005 Michael  Marčák
25. 3. 2005 Rozšiřování a zužování Evropské unie Jan  Friedlaender
25. 3. 2005 Ztráta soudnosti Tomáš  Jurčík
24. 3. 2005 Neskutečný soudní případ Bohumil  Kartous
25. 3. 2005 Inpytlopedický týdenní úslovník Lýdie Junkové Lýdie  Junková
24. 3. 2005 Klacek v rukou mediálních ideologů?
24. 3. 2005 Michael  Marčák
24. 3. 2005 Navoněná zdechlina českého bulváru Štěpán  Kotrba
24. 3. 2005 Hekrdla je (své) pravdě blíž Milan  Černý
24. 3. 2005 Michael  Marčák
24. 3. 2005 Zkoušky a naše následování Pána Ježíše Krista Karel  Sýkora
24. 3. 2005 Proč nejsem environmentalistou a feministou Jan  Stern
24. 3. 2005 Bublifukoví titáni Václav  Dušek
23. 3. 2005 Úvod do teorie hrdiny Jan  Stern
23. 3. 2005 Terapie Bohumil  Kartous
23. 3. 2005 K výročí smrti arcibiskupa Romera Petr  Schnur
23. 3. 2005 Volební mýtus české politiky Oskar  Krejčí
24. 3. 2005 Nejdůležitější materiály pro jednání XXXII. sjezdu ČSSD
22. 11. 2003 Adresy redakce
13. 2. 2005 Hospodaření OSBL za leden 2005

Velikonoce RSS 2.0      Historie >
25. 3. 2005 Kříž ze slov Martin C. Putna
24. 3. 2005 Ježíš před Pilátem Nikola  Čulík
23. 3. 2005 Jidášova úmluva s velekněžími Nikola  Čulík
22. 3. 2005 Čtyřicet dnů (před)velikonočního rozjímání Bohumila Sedláčka Ivo V. Fencl
22. 3. 2005 Rozhodnutí velekněží Nikola  Čulík
21. 3. 2005 Vjezd do Jeruzaléma Nikola  Čulík
21. 3. 2005 Květnou nedělí začíná velikonoční týden Irena  Ryšánková
6. 12. 2004 Šťastné a veselé Velikonoce Tomáš  Koloc
12. 4. 2004 Prásk: Jaká byla spotřeba německých zajíců nejen v České tiskové kanceláři Štěpán  Kotrba
11. 4. 2004 Boží hod velikonoční - máme být svědky vzkříšení Zdeněk  Bárta
11. 4. 2004 Počátky křesťanství Lenka  Kužvartová
9. 4. 2004 ZPRÁVA: Německý zajíček české tiskové kanceláře Štěpán  Kotrba
8. 4. 2004 Týden Pesachu a Velikonoc   
7. 4. 2004 K Velikonocům I.... Miloš  Dokulil
7. 4. 2004 K Velikonocům II Miloš  Dokulil

Aféra Putna, jaro 2013 RSS 2.0      Historie >
25. 3. 2005 Kříž ze slov Martin C. Putna