7. 4. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 4. 2005

Problematický odkaz zesnulé hlavy katolické církve

Blýská se konečně na lepší časy?

K úskalím české publicistiky patří, že řada závažných témat postrádá autory, kteří by kriticky dokázali psát o věcech, o kterých právě média šíří pouze konformní a svrchovaně ideologický balast.

Domácí ohlasy na umírání a skon papeže Jana Pavla II. tuto "bídu české publicistiky" vyjevují víc než zřetelně: za celých patnáct svobodných let nemáme publicistu - a především kvalitní médium, jež by si takového autora přálo, našlo, popř. si jej samo "vychovalo" -, který by se, ať z liberálních nebo osvíceně levicových pozic, soustavně kriticky zabýval Vatikánem, tedy katolickou církví jako institucí.

Chtělo by se říci, že je to s podivem: jsme přece země s velmi dlouhou a neobyčejně plodnou tradicí kritiky katolické církve - zdůrazňuji: jako instituce. Právě u tohoto tématu se jasně vyjevuje, že Listopad 1989 přinesl svá tabu, svá otáčení znamének: nejenže se politici zleva doprava při nejrůznějších oficiálních příležitostech účastní katolických mší, ale média pěstují idealizovaný obraz církví a dokonce i řadu velmi křiklavých prohřešků a selhání pojednávají - když už vůbec -- nápadně benevolentně: špičky katolické církve se nehorázně soudí o Svatovítskou katedrálu, kněží nejenže předčítají pastýřské listy s vyhraněným politickým obsahem, ale tu a tam neváhají přímo v kostele dělat dealery nejrůznějším firmám (smlouvy se prý v "divokých" devadesátých letech podepisovaly přímo v sakristiích...), pedofilní kněze biskupové v tichosti přesouvají z fary na faru (a kritik dosud nejmarkantnějšího případu kněžské pederastie, student teologie Jan Novák, byl se zástupným odůvodněním vyloučen ze studia a svým katolickým okolím všemožně ostrakizován), někteří kněží se podílejí na obchodu se starožitnostmi (rozuměj ze "svých" kostelů) nebo svévolným stavebním zásahem poškozují kulturní a památkovou hodnotu svěřených svatostánků ...

Ohlas médií na tyto případy bývá nanejvýš zdrženlivý, v redakcích zřejmě panuje všeobecně akceptované přesvědčení, že církve jsou tu jen pro "dobré zprávy".

Je to ostatně pochopitelné: zdá se, že o většině současných médií do písmene platí jejich marxistická charakteristika jako výrazné ideologické opory kapitalistického systému; církev tuto funkci plní také, její nekriticky kladný mediální obraz (vyzdvihování charitativní činnosti a pomíjení bytostně protidemokratické vnitřní struktury, jakož i vyhraněně ideologické povahy této instituce) pak lze chápat jako jednu z podob vytváření alibi stávajícího režimu.

Neústupný postoj a miliony obětí

Nyní tedy k tomu, o čem se u nás bohužel nepíše: konzervativnost zesnulého papeže Jana Pavla II. měla mezi mnoha jinými aspekty i jednu stránku, kvůli které je třeba stávající změnu v čele katolické církve přivítat s velkými nadějemi. Tím problémem je postoj katolické církve k antikoncepci v rozvojových zemích, kam katolická církev právě za pontifikátu Jana Pavla II. soustředila podstatnou část svého úsilí, a to patrně právě proto, že v rozvinutých zemích její vliv tak povážlivě slábne.

V rozvráceném prostředí rozvojových zemí sužovaných bezpočtem tíživých hospodářských, zdravotních, sociálních a politických problémů, v prostředí, v němž často představovala jednu z mála či dokonce jedinou stabilní instituci a morální autoritu, v oblastech, v nichž katolická církev často postrádá konkurenci sekulárních vzdělávacích a osvětově zdravotnických programů, se Vatikán chová tváří v tvář civilizačním katastrofám zcela bezohledně a dogmaticky: zdejším lidem - relativně nedávno a často velmi povrchně, o to ale nezřídka mnohem dogmatičtěji christianizovaným - zapovídá antikoncepci a působí proti jedné ze zde nejpodstatnějších činností humanitárních organizací: sexuologické a zdravotní osvětě.

Nic na tom nezměnilo ani to, že se - a právě během pontifikátu Jana Pavla II. - objevila nemoc AIDS, která v řadě afrických zemí působí pandemie již naprosto katastrofálního rozsahu. Kolik obětí jde na vrub zmíněného dogmatismu katolické církve jen za poslední čtvrtstoletí?

Miliony či snad desítky milionů?! Nejde přitom jen o přímé oběti AIDS a dalších chorob způsobených přelidněním (na jehož konto lze mimo jiné připsat i nedostatek vody a děsivé hygienické poměry), jde také o důsledky nepřímé, mezi něž lze počítat i oběti konfliktů vzešlých ze společenské patologie: bezvýchodnosti chudoby, ustavičné blízkosti smrti a především podvázanosti potřebné společensko-politické energie neschopností řešit ty nejzákladnější problémy, neboť ty jsou bez alespoň minimálního zvládnutí populační krize odsouzeny pohybovat se donekonečna v začarovaném kruhu.

Jakkoli se to mnohým může zdát nadsazené, začíná v řadě afrických zemí cesta k zvládnutí nelehké situace tamních společností právě od prezervativu.

Mediální nekrology Jana Pavla II. do nekonečna opakují, že "odešel duchovním vůdce miliardy katolíků". Drtivou většinu z této miliardy ale tvoří lidé v tíživé materiální i duchovní situaci, do které se dostali a v níž jsou udržováni právě působením katolické církve...

Mnozí zde asi namítnou, že boj proti umělé regulaci porodnosti představuje základní dogma, na kterém katolická církev, má-li si po všech kompromisech a ústupcích svého dějinného ústupu z kdysi neotřesitelných pozic zachovat základní "definiční znaky" - zkrátka sebe sama coby entitu -, musí prostě trvat naprosto bezvýhradně.

Tak tomu ale není, i na vysokých místech katolického kléru se zvažovala a zvažuje revize této otázky (V této záležitosti však Karol Wojtyla projevoval neústupnost již jako kardinál, srov. např. jeho velký podíl na neblahé "protipilulkové" encyklice Humanae vitae z roku 1968).

A především platí obecně: to, co katolické církvi umožnilo tak dlouhou existenci (a co jí vysloužilo uznání i u řady jinak kritických a sekulárně založených lidí) je právě její schopnost zastávat postoje ke světu založené na velice široké platformě, podpořená mimořádnými diplomatickými a vyjednavačskými dovednostmi.

Vatikán tak činil a činí i v případě mnoha jiných závažných otázek, kdy by jej křesťanství mělo nutit ke zcela jiným a velmi rozhodným postojům (všeobecný postoj k válce či k otázce sociální spravedlnosti, konkrétně např. svého času k holocaustu; dnes k homosexualitě včetně homosexuality kněží atd.).

Taktéž k otázce populační exploze a jejího řešení, resp. antikoncepce, by katolická církev mohla zaujímat poněkud vstřícnější a tolerantnější postoje. Že tomu tak v uplynulých šestadvaceti letech nebylo, padá především na hlavu jejího vrcholného představitele. A neplatí zde námitka, že pontifex maximus nemá tak velký vliv. Má jej, respektive jej mít může, chce-li: dokazuje to světlá osobnost papeže Jana XXIII.

                 
Obsah vydání       7. 4. 2005
7. 4. 2005 Papež chtěl odstoupit už v roce 2000
7. 4. 2005 Lidi v tomto státě, kterým není jedno, v jakém "hnusu" žijí Jan  Čulík
7. 4. 2005 Generační problém Josef  Vít
7. 4. 2005 V zajetí fóbií, v zajetí populismu Jan  Faltýsek
7. 4. 2005 Michael  Marčák
7. 4. 2005 Buďme jednostranní, ale správně Bohumil  Kartous
7. 4. 2005 Proti rudé hvězdě a proti modrému ptáku Zdeněk  Hrabica
7. 4. 2005 Komunisté neprokázali, že jsou demokratická strana
7. 4. 2005 Michael  Marčák
7. 4. 2005 Proč kampaň zrovna proti Grossovi a zrovna teď?
7. 4. 2005 K "studentskému" protestu
7. 4. 2005 Lidé se nechávají vláčet
7. 4. 2005 Čeho jsme se to dožili? Jindřich  Kalous
7. 4. 2005 Blýská se konečně na lepší časy? Patrik  Veselý
7. 4. 2005 Papež věrný koncilu Boris  Cvek
7. 4. 2005 Struktura a funkce Michal  Giboda
7. 4. 2005 Nevyžádaná virtuální vernisáž Igora Malijevského
7. 4. 2005 Mezinárodní den Romů odložen
7. 4. 2005 Kde budou lišky dávat dobrou noc? Bohuslav  Sedláček
7. 4. 2005 Nepodepsal jsem petici "Zrušte komunisty", přesto jsem na ní uveden
22. 11. 2003 Adresy redakce

Katolická církev RSS 2.0      Historie >
7. 4. 2005 Papež věrný koncilu Boris  Cvek
7. 4. 2005 Blýská se konečně na lepší časy? Patrik  Veselý
7. 4. 2005 Papež chtěl odstoupit už v roce 2000   
5. 4. 2005 Poslal nám Jan Pavel II. nějaký naléhavý vzkaz? Miloš  Dokulil
4. 4. 2005 Začala válka o duši katolické církve   
2. 4. 2005 Papež Jan Pavel II. zemřel   
16. 3. 2005 Británie: volte kvůli potratům konzervativce, doporučil kardinál katolíkům   
28. 2. 2005 Vojta Kotek a Karol Wojtyla Boris  Cvek
24. 2. 2005 Papež Jan Pavel II. se vrací do nemocnice   
11. 2. 2005 Ateismus je dogma Pavel  Urban
9. 2. 2005 Ateismus v Čechách nezpůsobili komunisté Boris  Cvek
9. 2. 2005 Historické omyly (?) Filipa Sklenáře Jaroslav  Štemberk
9. 2. 2005 Proč mám z daní platit zástupce někoho, kdo neexistuje?   
8. 2. 2005 Atheismus není nové dogma Filip  Sklenář
7. 2. 2005 Za český ateismus nemůže KSČ, ale katolická církev Ondřej  Slačálek

Karol Wojtyla - papež Jan Pavel II. RSS 2.0      Historie >
7. 4. 2005 Papež věrný koncilu Boris  Cvek
7. 4. 2005 Blýská se konečně na lepší časy? Patrik  Veselý
7. 4. 2005 Mezinárodní den Romů odložen   
7. 4. 2005 Papež chtěl odstoupit už v roce 2000   
5. 4. 2005 Poslal nám Jan Pavel II. nějaký naléhavý vzkaz? Miloš  Dokulil
5. 4. 2005 Stav mezi životem a smrtí se nazývá umírání Jan  Paul
4. 4. 2005 Začala válka o duši katolické církve   
2. 4. 2005 Papež Jan Pavel II. zemřel   
1. 4. 2005 Papež Jan Pavel II. je prý v bezvědomí a jeho stav je beznadějný   
28. 2. 2005 Vojta Kotek a Karol Wojtyla Boris  Cvek
24. 2. 2005 Papež Jan Pavel II. se vrací do nemocnice   
9. 2. 2005 Historické omyly (?) Filipa Sklenáře Jaroslav  Štemberk
8. 2. 2005 Atheismus není nové dogma Filip  Sklenář
7. 2. 2005 Za český ateismus nemůže KSČ, ale katolická církev Ondřej  Slačálek
7. 2. 2005 Vylučování křesťanství je koncem Evropy Jan  Rajlich