Uvažuji, že (tady v Čechách, neznám situaci na Moravě) už skutečně "živou" katolickou ideologii a praxi zná z vlastní skušenosti jen minimum populace, žurnalisty nevyjímaje. V prostředí pasivního nihilismu, flexibility, oportunismu, korupce atd. (a také konzumu) má "tušená" spiritualita tradiční, dnes "tiché", kdysi mocné síly - katolicismu - odér jisté zajímavosti.

Po katolících zůstal nezanedbatelný estetický vliv, je jistě známkou "vyššího" vkusu dát před prázdnotou přednost památkám víry (kostely, kapličky, křížky, boží muka ...), i když, až se opraví, bude třeba platit ochranu, aby nám jejich - prázdnotu - naši nekulturní spoluobčané neponičili.

Antikomunismus dnes není "otázka", ale věc předpokládaného souhlasu, takže asi, lze říct, státní ideologie. Komunismus pro lidi znamená: miliony obětí, zločiny proti lidskosti, kultuře atd. Logicky je ve srovnání s komunismem pak cokoliv lepší, aspoň relativně. Když je něco navíc "starší", tradičnější, tedy asi osvědčenější, bude to i úctyhodné. Jaképak potom zločiny Církve Svaté!

Ve svém okolí tedy pozoruji, že my už katolíky neznáme. Ti, co nám ukazují v TV, nikomu neubližují. Čarodějnice neupalují. Křížové výpravy nepořádají. Heretiky nechávají být (kde jsou husiti?, protestanti? jaká je jejich víra?)

Sňatky jsou civilní, ale když se chce někdo v naší generaci ukázat, má svatbu v kostele. Když se chce rozvést, rozhřešení ani odpuštění nepotřebuje. Potraty jsou nepříjemné, ale je to norma. Antikoncepce samozřejmost. O homosexuálech si myslíme své, ať si dělají co chtějí, ale je opravdu zásadním problémem doby "právo" homosexuálů na "svatbu" nebo děti/adopci?

My, kteří neznáme katolickou církev, v situaci dominujícího liberálního paradigmatu "ať si každý dělá co chce - ať se každý o sebe postará - ať ode mě nic nechce," necháme Církev a její věřící, ať si si mají svého papeže. Z toho, co o Církvi víme, by "Nás" jen mohlo zajímat, co by z katolicismu zbylo, kdyby nebyla proti potratům, antikoncepci, homosexuálům, ženskému kléru?

Na církevním trhu si přece dneska každý může vybrat.

A když už se nám to nelíbí a vůbec, máme pochyby, respektive uvažujeme o účelovosti takových "mravních imperativů", proč se někdo více nezaobírá, k čemu je dobré, např. vymírání v Africe?

Tolik trocha mojí socio-psychologie.

P.S. Ten elaborát o 2000 let církevních (katolických?) zločinů byl povedený, akorát jsem na rozpacích, kdo jej dal dohromady. Stejně jako jsem rozpačitý, kdykoli vidím nějaký (byť formálně) nepodepsaný článek v BL.

Pozn. red.: Elaborát o dvou tisících letech zločinů katolické církve nám přišel emailem. Ověřovali jsme data a byla pravá. Posléze se ukázalo, že text nám kdosi poslal zřejmě z jakési internetové stránky.

Nepodepsané jsou v Britských listech jen shrnutí textů ze zahraničních sdělovacích prostředků, v tom případě je, pokud je to technicky možné, uváděn zahraniční zdroj. Pokud se vyskytne ve vydání nějaký původní článek, např, s českou tematikou, u něhož není uvedeno jméno autora, je to nedopatření, za které se omlouváme a prosíme čtenáře, aby nás na to upozornili. Jsme na přípravu časopisu jen dva a děláme to po práci a zadarmo. Nemáme korektory.