Je neuvěřitelné, s jakou nezdolností se opět vynořují stále stejné pravičácké bláboly z počátku devadesátých let o státu coby nejhorším vlastníku, nutnosti maximální privatizace, všespasitelnosti trhu etc..etc.. Formulace v článku pana Bláhy ("...omezení svobody podnikání...,"budou muset tvrdě makat...","o svoje penze se postarají sami...") jsou jak vystřižené z rukověti tržního komsomolce. Výroky o zdechání na prazích nemocnic a čištění genofondu jsou děsivé a o autorovi a jeho asociálnosti vypovídají vše.

Teze o soukromém vlastníku jako nejlepším a jediném správném je demagogická. Stačí se podívat na velmi úspěšné francouzské automobilky či německé podniky. Vše s majoritním podílem státu, státních či spolkových institucí. Zajímavé, nikdo ve Francii o privatizaci např.státní automobilky Renault ani neuvažuje. To jen u nás překotně prodáváme vše co státu vydělává, ať už je to ČEZ, Budvar či řada dalších. Stát je přece nejhorší vlastník! Kampak na nás se západoevropskými recepty! To, že privatizace komunálního a veřejného sektoru je tím nejhorším co by nás v této sféře mohlo potkat, je nadevší pochybnost.

Jak dopadla privatizace železnic ve Velké Británii? Naprosto katastrofálně, výsledkem bylo pronikavé zhoršení služeb, výrazné zvýšení nákladů celého systému a dokonce několik vážných nehod. Který systém zdravotní péče je bezkonkurenčně nejdražší a nejméně efektivní? Že by ten privátní ve Spojených státech, zemi trhu zaslíbené? Návrhy na privatizaci veřejného sektoru se ozývají se stejnou úporností jako touha po dalším hromadění a navyšování zisků podnikatelů a ziskuchtivců všeho druhu. Jejich realizace by opět přinesla ohromné příjmy hrstce vyvolených a celospolečenské ztráty pro všechny ostatní.

Dále se dovídáme novou zajímavou informaci, že "chudí většinou daně neplatí". Je nabíledni, že z tisíce drobných poplatníků získá stát daně snáze a ve větším objemu než z jednoho vykutáleného podnikatele, u kterého není schopen daně efektivně vymoci a tak mu je radši maximálně sníží, chudáčkovi ...

V závěru pan Bláha prezentuje stěžejní tezi reakční neoliberální ideologie: Čím lépe se má boháč (zaměstnavatel, podnikatel), čím má víc, čím více mu nasypeme peněz, tím lépe se budeme mít i my ostatní. Vrchnost nám bude odhazovat možná o něco větší drobečky, milostivě nám bude dávat práci a za ní sem tam nějakou tu almužnu. No, a všichni budou přeci spokojení..Ale my prosťáčci to ne a ne pochopit! Nevíme, co je pro nás dobré. Jen se podívejme na nadnárodní společnosti a globální korporace-kdepak, oni nezvětšují na úkor zaměstnanců a států kde působí své mnohamiliardové zisky, oni je utrácí, dělí se o ně se svými zaměstnanci, kterým dávají tak krásné platy, jen se podívejte jak báječně se mají ve třetím světě.

Skutečnost je jiná. Vždy a všude platilo a platí: Čím jsou bohatí bohatší, tím jsou chudí chudší. Čím jsou majetkové rozdíly větší, tím je střední třída slabší a krize ve společnosti hlubší. To, co nám nabízí pravice a její četní věrozvěsti, je Latinská Amerika, nic jiného.

Ve světle předešlého je nejen pro mne záhadou úroveň volebních preferencí ODS, původce Modré šance. Tolik bohatých a všelijak zbohatlých u nás zdaleka není. A nikomu jinému Modrá šance nic nenabízí. Problém vidím v tom ( mimo obecně nízké volební účasti nespokojených) ,že většina voličů o programech stran nic neví, natožpak o nějakých dějinných a světových souvislostech. Nepřemýšlí o tom, rozhodují se podle demagogických hesel a iracionálních hledisek. Tolik voličů pravice mezi univerzitními studenty, dělníky, zaměstnanci a důchodci je asi světový unikát. Inu, každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží.