To, jak bude Paroubek silný (při budoucích prezidentských volbách) se rozhodne v brzkých parlamentních volbách (2006). Důležité je, že s příchodem Jiřího Paroubka do premiérské funkce preference ČSSD stále stoupají a bude-li pokračovat stejný trend -- je zřejmé, že vítězství ODS v parlamentních volbách není zdaleka tak jisté, jak se mohlo jevit ještě před pár měsíci.

Jestliže prezident Klaus cítí ohrožení (ať už vědomě či nevědomě), že je Paroubek dost silný na to, aby volby vyhrál a nahradil ho (v následných prezidentských volbách) kandidátem ČSSD, bude se zcela jistě snažit výroky podobnými tomu, že "Paroubek asi přišel o rozum", masírovat veřejné mínění, aby se preference sociálních demokratů snížily. Vyhrála by ODS a on by měl lepší výchozí pozici ke svému znovuzvolení. Otázkou zůstává, zda to prezident dělá vědomě, či zda jej plně ovládá (nepříliš se skrývající) narcis v jeho nevědomí.

Jednou z charakteristik narcisoidního typu je, že politická "funkce mu uspokojuje potřebu být velkou a důležitou autoritou". Funkce, která je onou hladinou, skrze kterou Narcis miluje svůj obraz. V případě "narcisoidního politika" je tedy funkce přímo spjata s jeho "vědomím sebe sama" a láskou k sobě samému. A tedy ztráta funkce může být dost pravděpodobně stejným neštěstím, jako ztráta milované bytosti. To může způsobovat (nevědomou) žárlivost a následně silnou subjektivitu při zdánlivě objektivním jednání. Nevědomou žárlivost, která vede instinkt, který jde za cíli, které se pak rozum snaží pouze racionálně odůvodnit. Tolik psychiatrie zdravých nemocných.

Lze tedy říci, že český prezident je pravděpodobně ze své lásky zaslepený - a tedy subjektivní, což jsme ovšem víceméně všichni. Důvod, proč jsem si vybral za příklad právě jeho je - zcela subjektivní - pocit, že láska prezidenta a čestného předsedy ODS k sobě samému (což nemusí být bráno negativně) je tou nejslavnější "ódou na sebe" v českých zemích a není na škodu brát jí v úvahu při hledání vysvětlení některých jeho jednání.