|
27. 7. 2005
Válka - věc ctiNa tento týden připadá jedno, již poněkud zapomenuté výročí. Časně ráno, na sv. Annu, 26. července 1914 byl v celém tehdejším Rakousku-Uhersku vyhlášen manifest císaře Franze Jozefa "Mým národům". Od atentátu v Sarajevu uplynul skoro měsíc a navenek se nezdálo, že by mělo dojít k vojenskému řešení celé záležitosti, neboť Rakousko-Uhersko, Německo i Rusko se předháněli v mírových prohlášeních. Za dva dny nastala válka. |
|
V Lázních Išlu, dne 28. července 1914
Mým národům!Bylo mým nejvroucnějším přáním, abych léta, která z Boží milosti jsou Mi ještě dopřána, mohl zasvětiti dílům míru a uchránil Svoje národy před těžkými obětmi a břemeny války. V radě Prozřetelnosti bylo jinak rozhodnuto. Pletichy protivníka plného nenávisti nutí Mne, abych na obranu cti Svého mocnářství, na ochranu jeho vážnosti a moci k zabezpěčení jeho državy po dlouhých letech míru chopil se meče. S nevděkem rychle zapomínajícím nastoupilo království srbské, které od prvního začátku své státní samostatnosti až do dejnovější doby od Mých předkův a ode Mne bylo chráněno a podporováno, jež před lety nastoupilo cestu otevřeného nepřátelství proti Rakousko- Uhersku. Když Jsem po třech desetiletích požehnané práce míru v Bosně a Hercegovině rozšířil Svoje vladařská práva na tyto země, vyvolalo toto Moje opatření v království Srbském, jehož práva nižádným způsobem nebyla porušena, a výbuchy nevázané náruživostí a nejrozhořčenější nenávistí. Moje vláda užila tenkráte krásného práva strany silnější a žádala v nejkrajnější shovívavosti a dobrotivosti na Srbsku toliko, aby snížilo počet svého vojska na stav míru a slíbilo, že budoucně setrvá na dráze míru a přátelství. Týmž duchem umírněnosti vedena, obmezila se Moje vláda, když Srbsko před dvěma lety nacházelo se v boji s tureckou říší, na hájení nejdůležitějších životních podmínek mocnářství. Tomuto jednání děkovalo Srbsko v první řadě, že dosáhlo účelu války. Naděje, že Srbské království ocení shovívavost a mírumilovnost Mé vlády a že dostojí svému slovu, se nesplnila. Stále výše šlehá plamen nenávisti proti Mně a Mému domu, stále otevřeněji vystupuje snaha nerozlučná území Rakousko - Uherska násilně odtrhnouti. Zločinné řádění sahá přes hranice, aby na jihovýchodu mocnářství podkopalo základy státního pořádku, aby lid, jemuž Já v otcovské lásce věnuji Svoji plnou péči, zvikladlo v jeho věrnosti k panovnickému domu a vlasti, aby svedlo dospívající mládež a podněcovalo ji ke zločinným skutkům nerozumu a velezrady. Řada vražedných útoků, s rozmyslem připravované a provedené spiknutí, jehož hrozný zdar Mne a Moje věrné národy v srdce zasáhl, jest daleko viditelnou krvavou stopou oněch tajných pletich, které ze Srbska byly zahájeny a řízeny. Tomuto nesnesitelnému řádění musí se učiniti přítrž, ustavičná vyzývavost Srbska musí se ukončiti, má-li čest a vážnost Mého mocnářství zůstati neporušena a jeho státní, hospodářský a vojenský rozvoj býti ušteřen stálých záchvěvů. Marně podnikla Moje vláda ještě poslední pokus, dosíci tohoto cíle prostředky míru, pohnouti Srbsko vážným napomenutím k obratu. Srbsko odmítlo umírněné a spravedlivé požadavky Mé vlády a odepřelo dostáti povinnostem, jichž splnění v životě národův a států jest přirozeným a nutným základem míru. A tak jsem nucen přikročiti k tomu, aby se moci zbraní opatřily nezbytné záruky, které mají zabezpečiti Mým státům pokoj unvitř a trvalý mír na venek. V této vážné chvíli Jsem si plně vědom celého dosahu svého rozhodnutí a své zodpovědnosti před Všemohoucím. Vše Jsem prozkoumal a uvážil. S klidným svědomím nastupuji cestu, kterou Mi povinnost vykazuje. Spoléhám na Svoje národy, kteří ve všech bouřích vždy v jednotě a věrnosti kolem Mého trůnu se seřadili a pro čest, velikost a moc vlasti k nejtěžším obětem vždy byli ochotni. Spoléhám na statečnou, obětavým nadšením naplněnou brannou moc Rakousko-Uherska. A důvěřuji ve Všemohoucího, že Mým zbraním dopřeje vítězství. František Josef v. r. Stürgkh v. r. Císařská vyhláška, povolávající armádu do zbraně, byla přivítána se skutečnými rozpaky, ačkoliv někteří političtí předáci, jako třeba pozdější československý prezident Masaryk, stále nevěřili, že dojde k ozbrojenému konfliktu. Ve skutečnosti, což ale vidět nebylo, docházelo v uplynulých dnech k rozsáhlým vyjednáváním, kterými se jednotlivé státy ujišťovaly o platnosti spojeneckých smluv a o válce pochyboval málokdo, neboť ve skutečnosti již byla plánována dlouhá léta předem, s cílem přerozdělit svět, a atentát na rakouského arcivévodu se nyní jevil jako vhodná příležitost. O dva dny později již bylo všechno jasné i navenek. 28.července vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku a celý válečný stroj se dal do pohybu. Prvotní rozpaky nad začátkem války braly rychle za své. Sociálně demokratičtí předáci, kteří nejprve souhlasně prohlásili válku za nespravedlivou a sloužící pouze zájmům buržoazie, záhy obrátili a začali ve svých státech vojenské úsilí podporovat. Dopustili se tak jedné ze svých největších zrad, jež v historii vykonali na pracujících, když se dovolávali národního cítění a v souladu s představiteli jednotlivých bojujících států slibovali, že válka nebude mít dlouhého trvání a je věcí cti. Záhy se ukázalo, že skutečnost bude zřejmě jiná. Válečné úsilí postupně vyčerpávalo hospodářství všech bojujících států, zbídačovalo jejich obyvatelstvo a po statisících a milionech jej hnalo na bojiště nejen ve Francii a Rusku, ale i na Blízkém východě a v Africe. Když válka v roce 1918 skončila, neexistoval již svět z doby před čtyřmi lety. V Rusku převzali moc bolševici, kteří naháněli strach kapitalistům tak, že ti neviděli jinou možnost, než jejich svržení vojenskou intervencí. Když zklamala tato varianta, uvrhli sovětské Rusko do mnohaleté izolace. Zničit, nebo zastavit společenský vývoj směřující k překonání jakéhokoliv systému nelze zvenku. Přesvědčili se o tom interventi v Rusku v době občanské války. Stejně tak jej nelze zničit hospodářskou izolací, jak zjistili následně. Je to až zvláštní, jak jedna epizoda v lidských dějinách ovlivňuje jejich další vývoj. Ty události z července 1914, na které jsem vzpomínala v úvodu, mezi ně patří. Jsou dokladem zrůdnosti systému, bezohledné honby za ziskem a nelidskosti, té nelidskosti, kterou dnes USA vydává za válku s terorismem, za válku za demokracii. Válka je přeci věcí cti. |
