NA VÝSLEDEK koaliční přetahované, kterou si vynutily předčasné volby do Spolkového sněmu (Ekonom 38/2005), si Německo, stejně jako zvědavá EU a zbytek světa, ještě nějaký ten pátek počká. Spolkový sněm se musí sejít do třiceti dnů od voleb, tedy nejpozději za necelé tři týdny. Závazné datum, dokdy musí poslanci hlasovat o důvěře novému kancléři/kancléřce, první mezi zákony neurčuje.

Ústava navíc umožňuje tři kola, v nichž se ten či onen smí pokusit o požehnání dolní komory. V prvním kole se o její hlasy uchází kandidát, navržený prezidentem; ve druhém a třetím osoby, jež nominuje Bundestag. V kole posledním stačí adeptovi relativní většina. Kdo získá víc, vyhrává.

Otázkou je, čí vítězství by bylo ternem pro Německo.

BYZNYS má v tom směru celkem jasno. Velkou koalici CDU/CSU a SPD by i přes některé výhrady viděli rádi u moci výrobci automobilů, energetické koncerny, zemědělci či finanční branže. Merkelovou by si v budově kancléřství výslovně přáli producenti léků a dopravní firmy. Pro jamajskou koalici CDU/CSU, FDP a Zelených se vyslovily obchod, telekomunikace a firmy činné v IT. Zástupci biotechnologického sektoru volají po sestavení semaforové koalice SPD, FDP a Zelených.

Jeden požadavek mají všechna odvětví společný: aby povolební nejistota skončila co nejdříve.

PŘEDSEDKYNĚ CDU ANGELA MERKELOVÁ, která vede rozhovory se všemi parlamentními stranami s výjimkou Levých, vedení SPD důrazně požádala, aby uznalo její nárok na sestavení vlády. Teprve pak je ochotna se bavit o obsahu - stejně jako o závazku, že příští kabinet bude kabinetem reformním.

KANCLÉŘ GERHARD SCHRÖDER trvá na tom, že ministerský tým sestaví v případě velké koalice on. Pokud mu Merkelová vyhoví, předá jí po dvou letech (nebo možná i dříve) žezlo. Pokud ne - a vláda stále nebude, je ochoten se obětovat: výměnou za to, že se kancléřské židle nedočká ani jeho rivalka.

CDU označila Schröderovy představy o postoupení moci za absurdní. Podle dobře informovaných zdrojů by to však nemusela být nutně Merkelová, kdo kabinet sestaví. Schopné "náhradníky", jako jsou třeba Roland Koch (ministerský předseda Hesenska) či Christian Wulff (Dolní Sasko), strana má.

ÚSPĚCH JAMAJKY závisí pro změnu na "těch malých": na přitakání FDP a Zelených. První bojují s pokušením, zda mají - ve snaze dostat se do kabinetu -- zapomenout jak na programové rozdíly, tak především na fakt, že jejich prvořadým cílem bylo ukončit panování rudo-Zelených.

Zelenými zase cloumá vědomí, že je setrvání na vládní úrovni zachrání před sešupem z kdysi federální a zemské koaliční strany na úroveň partaje, která "pouze" překročila předepsanou pětiprocentní hranici pro vstup do Bundestagu. Pokušením je i vidina satisfakce vůči SPD, která s nimi odmítla vést společnou předvolební kampaň. Samozřejmě za předpokladu, že by sociální demokraté zůstali mimo hru.

Teoreticky by mohla Merkelová získat jejich ANO nabídkou postu ministra zahraničních věcí Joschkovi Fischerovi. "Vládní křeslo si dovedu představit," připustil končící šéf diplomacie. Německu by to zajistilo kontinuitu v zahraniční politice. Jenže právě v ní se názory Zelených, CDU/CSU a FDP silně rozcházejí.

Rytmy reagge jsou tedy prozatím potichu. Jamajské motivy je spíše vidět, třeba na obálkách řady periodik. Skutečný život podle "jamajských pravidel" se zatím vede pouze v zhruba dvacetitisícovém městečku Bad Dürkheim v Porýní-Falci.

NOVÉ VOLBY. Ve hře je teoreticky pořád možnost nových voleb: především za situace, že se CDU/CSU a FDP nepodaří najít přijatelného spojence.

Pokud by se opravdu konaly, volilo by 95 % dotázaných znovu tak, jak volilo, zjistil demoskopický institut Infratest dimap na zakázku ARD. Pouhých pět procent by rozhodlo jinak. 62 % procent oslovených je výsledkem rozladěno, 60 % je znepokojeno, 42 % si připadá bezradných a 13 je potěšeno.

Razantní změny si od nové vlády přeje polovina respondentů, jisté korektury, ale ne principiální zásahy, žádá 42 %. Sedm procent by nechalo věci tak, jak jsou. Pro velkou koalici je 35 %, Jamajku považuje za nejlepší východisko 28 %.

Pokud jde o osobu kancléře, favorizuje zjištění Schrödera (48 %) před Merkelovou (40 %). Agentura Emnid, která pracovala na žádost zpravodajské televize stanice N24, to vidí obráceně: 47 % hlasů pro Merkelovou, 44 % pro Schrödera.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom