27. 10. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
28. 10. 2005

Jihočeský 28. říjen 2005

Pámbíček to letos mínil s námi dobře, dopřál nám indiánského léta po roce plném deštivých a chladných dnů. Přes takové množství vody houby téměř nerostly, bylo jim moc větrno a chladno. Takže konec října alespoň trochu kompensuje celkové ochlazení. Snad někde tají ledovce, tichomořské ostrovy hrozí ponořením ve stoupajícím moři, v Čechách však letos nestálo léto za nic. Po indiánském létě přijde zpravidla eskymácká zima, alespoň tak to popisují krajané z Kanady. Jim je určen také obrázek jihočeské krajiny s naší vlajkou, 28. října 2005. Srdečný pozdrav všem, kdo dnes myslí na vlast!

Pohled jihovýchodním směrem z vrchu Kamenice u Sedlice. Vpravo od vlajky je vidět vrch Bulový, za jasného počasí je za ním ve vzdálenosti asi 46 km vidět Kleť s vyhlídkovou věží a vysílačkou.

Rybník v popředí je Kostelní rybník, z jeho hráze se zrcadlí kostel sv. Jakuba staršího v Sedlici, ten tam stál už v 13. století. Za Kostelním rybníkem je trošku vidět rybník Mílavý, v údolí za rybníky leží Strakonice.

S přibývajícím věkem jsou takové dny, jako 28. říjen zdrojem vzpomínek na zašlé časy. Když tehdy Tomáš Masaryk vyhlásil republiku Československou, vrhly se na nový stát skupiny zastupující zájmy sousedních států a pokoušely se urvat, co se dá. Vymezení nového státu v historických hranicích Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, do té doby Horních Uher, připojení Zakarpatské Ukrajiny, to byl důvod k pokračování války, už ne mezi ústředními mocnostmi jako Německo, Francie a Itálie, ale mezi pohrobky Rakouska- Uherska.

Když se můj tatínek vracel z italské fronty, ani se neohřál a musel s chomutovskými dělostřelci bránit Slezsko před polským záběrem. Pro něj skončila válka až koncem roku 1921.

Odchod do civilu byl provázen řadou problémů, hospodářství ČSR se dlouho zotavovalo z rozdělení Rakouska, z přechodu z válečné výroby na mírovou, do toho přišel v roce 1929 krach na newyorské burze.

Krize postihla zejména český textilní průmysl, velká jeho část byla soustředěna v pohraničí, tam krize postihla i výrobu skla a porcelánu.

A tak se můj tatínek živil, jak se dalo, jako obchodní zástupce textilek ze západních Čech se seznámil s mojí maminkou, tehdy maminka složila zrovna mistrovské zkoušky a otevřela v Jihlavě "dámský módní salón", jak se tenkrát krejčovské živnosti říkalo.

Když se vzali, otevřel si tatínek malý obchod s "krátkým zbožím", čímž byly míněny ponožky, košile, podvlékačky, kravaty a podobně. Brzy měl místo peněz plnou "knížku", kam se zapisovalo zboží prodané na dluh. Naštěstí uživila živnost mé maminky celou rodinu, bylo nás jednu chvíli 4 děti. Když umřela malá sestřička Marta, zbylo nás ještě 3, dost práce a ohánění pro mé rodiče.

Samozřejmě si tatínek svým nasazením při obraně republiky nezískal pouze přátele: když po Mnichovu a po březnu 1939 přešla Jihlava pod německou správu, byl můj tatínek mezi prvními zatčenými, Němci se snažili především zajistit čs. důstojníky v záloze, protože věděli o organizaci Obrana Národa, která měla působit proti okupaci. Už na Vánoce 1940 jsme byli bez tatínka a bytu, tatínka si odvezlo brněnské Gestapo, byt potřebovalo Gestapo v Jihlavě, takže jsme všichni 3 s maminkou skončili v koutku chodby středověkého baráku v Maternově ulici v Jihlavě. Milosrdní sousedé mamince dovolili, aby si tu chodbu přepažila, a tak jsme měli alespoň střechu nad hlavou.

V roce 1944 dosáhl můj starší bratr Josef věku 14 let, přišel ukaz z magistrátu, že se má hlásit k totálajnsatzu, odvezli ho do Terezína, kde se prý měl učit truhlařině. Teprve po válce jsme se dozvěděli, že byl zavražděn v říjnu 1944 v Birkenau.

Zůstali jsme dva, s maminkou jsme prožili osvobození v květnu 1945. Ten krásný a teplý máj nikdy nezapomenu, maminka stále čekala, že se Pepa vrátí, ale přijela jedna paní, která mamince vysvětlila, co se stalo. A tak se všechno obrátilo zase k horšímu. Dostali jsme sice po Němcích byt, po r. 1948 nám začali vytrvale ukrajovat místnosti, až ke konci v r. 1969 moje maminka měla pouhé dvě místnosti bez příslušenství, ale i to se soudruhům v Jihlavě zdálo nadměrné, a tak ji donutili k výměně za jedinou místnost v přízemí rodinného domku na okraji města. Dlouho si těch sporů s majiteli domku neužívala, zemřela rok po tom přestěhování.

Po těch letech člověk získává přehled: konfidenti, kteří udávali své české spoluobčany rakouské policii, po válce přešli v uzavřeném šiku k české finanční policii. Za protektorátu titíž lidé udávali u Gestapa, po válce přešli korporativně k StB. Jak je vidět, vždy si dokázali zajistit slušné živobytíčko, byty, příděly aut a podobně.

Po první světové válce bylo v Čechách plno keťasů, lidí, kteří získali jmění kšeftováním ve válečném hospodářství. Všichni své majetky zachovali. I po protektorátu zbyla řada lidí, kteří získali nemovitosti, cenné předměty, třeba i tím, že obírali Němce, kteří opouštěli republiku. Nikdy jsem neslyšel, že by někomu jeho nakradený majetek zabavili.

Po listopadu 1989 se hra opakovala, najednou se objevily skupiny "podnikatelů", které si mír nix- dir nix kupovaly doly, továrny a nemovitosti, ten dojem, že za totality neměl nikdo nic, byl zcela nesprávný. Navíc se ukázalo, že česká populace je silně prosáklá infiltrací z bývalého Sovětského svazu. Z goletů v podkarpatských údolích a ze štedtlů Haliče pochází část současných "českých" politiků a podnikatelů, prozatím se jim však daří, zametat stopy, mění jména a stranické příslušnosti jako rukavice.

Samozřejmě namítne náš 27.- násobný dr., nositel 23 cen, soudruh prof. mult. Václav Klaus, C.Sc., že za tisíc korun jsme si v jeho kupónové privatizaci mohli také koupit nějakou tu továrnu, ale jak na to, věděli jenom jeho kamarádi, jako třeba Víťa K. I Klausův bývalý krajan Vladimír Ž. měl úspěch, i když se dnes raději skrývá pod imunitou evropského parlamentu.

No jo, asi nerozumíme legraci, však jsme v té emigraci nasáli také všemožné pochybné názory, a proto je dobře, že si nás soudruh Klaus drží tak daleko od těla!

To neobyčejné, co nás 28. října každého roku napadne, že přes to všechno se najdou lidé, kteří se nechají zabít, aby chránili své spoluobčany, že nesporně existují čeští vlastenci, kterým nejde jenom o vlastní prospěch a že i ti prospěcháři jednoho dne opustí tento svět a opustí vše, co tak vychytrale nakradli. Těm obětavým budiž poděkováno, nikdy na ně nezapomeneme! Ti chytráci skončí všichni jednoho dne na Seychellách nebo Bahamách, rádi se jich zbavíme!

Zkrátka, těch 28. říjnů bude ještě mnoho, slušní lidé a Češi jsou v Čechách nepochybně ve většině. Pouze ti neslušní jsou mnohem více vidět, jak říká soudruh prezident, člověk se musí "zviditelňovat".

                 
Obsah vydání       27. 10. 2005
28. 10. 2005 Jihočeský 28. říjen 2005 Miroslav Václav Steiner
29. 10. 2005 Státní svátek Petr  Jindra
28. 10. 2005 Cheneyho poradce rezignoval a bylo proti němu zahájeno trestní stíhání
29. 10. 2005 Ve svobodných poměrech začalo být velmi rychle zřejmé, že problém spolužití Čechů a Slováků federalizace nevyřešila Václav  Klaus
27. 10. 2005 Člověk, který chce zavraždit smrt
28. 10. 2005 Česká televize šíří neodůvodněně strach a xenofobii vůči muslimům
27. 10. 2005 Orloj z Kavčích Hor Michal  Vimmer
27. 10. 2005 Mediální vraždy: za agresivitu krásnější Oldřich  Průša
26. 10. 2005 Názorová pluralita v MF Dnes
26. 10. 2005 Paroubek: Reuters lže Štěpán  Kotrba
27. 10. 2005 Propaganda Jany Bobošíkové Jaroslav  Štemberk
27. 10. 2005 * * * Luboš  Majzlík
27. 10. 2005 Hrubeš a Mareš jsou naši souputníci Tomáš  Koloc
27. 10. 2005 Příběh Josefa K. aneb Grand Slam Alex  Koenigsmark
27. 10. 2005 Rath má pro funkci ministra zdravotnictví ty nejlepší předpoklady Petr  Wagner
27. 10. 2005 Pravice chce zrušit v Albertě školné v postsekundárním školství Jiří  Jírovec
27. 10. 2005 Microsoft se bude podílet na digitalizaci světových knihoven
27. 10. 2005 Jak odstranit image arogantního Američana
31. 10. 2005
27. 10. 2005 Nenechám se zastrašit Stanislavem Hoškem Ivan Odilo Štampach
26. 10. 2005 Pozor na inzeráty v Annonci a na Čechy či Slováky, kteří nabízejí práci v Británii!
27. 10. 2005
26. 10. 2005 Mediář, Mladá fronta Dnes a krácení anketní odpovědi Štěpán  Kotrba
4. 11. 2005
26. 10. 2005 Haider se vytrácí z rakouské politické scény Richard  Seemann
26. 10. 2005 Je ukazatel "průměrná míra neefektivity", použitý ve výzkumu Transparency International, transparentní? Karel  Dolejší
26. 10. 2005 Křehká rovnováha Oskar  Krejčí
26. 10. 2005 Středoasijská šachovnice Oskar  Krejčí
25. 10. 2005 New York Times: Jak se major Zeman stal agentem CIA
24. 10. 2005 Štvanice Štěpán  Kotrba
24. 10. 2005 Na rektora kandidovaly dvě osoby, které se měly právo samy volit! Jiří  David
22. 11. 2003 Adresy redakce
8. 10. 2005 Hospodaření OSBL za září 2005