31. 1. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
31. 1. 2006

Vrchlický, Kotrba, Sklenář, Kartous, Kocábová

Když jsem poprvé na stránkách Britských listů uviděl výzvu "šlehněte si poezii", musel jsem si coby šest let abstinující narkoman protřít oči a se zvláštní něhou jsem si vzpomněl na muklovskou pěst Magora Jirouse, která blbost neodpouští. Název sloupku se změnil na Báseň pro tento den a představu Jirouse vystřídal kapitán Agramov z románu Škola plavčíků, který malému Savkovi dává v knihovně pohlavek a říká: "Raději bez knihy než se špatnou knihou."

Poezii se samozřejmě nedá měřit, ani vážit; o kvalitě jednotlivých kusů se můžeme hádat do nekonečna, ale zásadní orientační body lze určit. Někde úplně nahoře hodnotového žebříčku bude zřejmě princip vzácnosti - co umí tento, neumí každý. Připočtěme emoční působivost a intelektuální hloubku v poměru, který přísluší tomu či onomu poetickému žánru. Poezie by neměla být blbá, banální, napodobitelná, ani samozřejmá ve smyslu - tohle samozřejmě napíše každý. Pracuje-li autor s banalitou, blbostí, napodobitelnem, jistě to smí, pokud má i nějaký další cíl.

Vydávat poezii je věc chvályhodná, pokud to, co se jako poezie prezentuje, alespoň částečně naplňuje výše uvedené požadavky na kvalitní báseň. Britské listy jsou ideálním médiem pro otevření dalšího literárního pole, médiem nezávislým, svobodným a bez předsudků. Touto šancí však Štefan Švec mrhá způsobem, který nemůže zůstat bez komentáře.

Jestliže si jsme schopni jaksi taksi ujasnit (viz výše), proč níže uvedený banální blábol Natálie Kocábové není poezií, stejně jako jeho autorka nebyla a nestane se spisovatelkou, protože postrádá zásadní předpoklad, a sice talent, jsme schopni poměrně přesně definovat, jak by měla vypadat jakási přehlídka poezie hodná prestiže, tradice a - dejž to pámbu - budoucnosti Britských listů.

Já ti povím
Kdy je ticho

Je-li člověk sám
A masturbuje
Po orgasmu
Tak tehdy je ticho


Vím
Že mlčí i jiní
Srdce pulsuje
Nevadí mi ta samota
Trochu směšná

Co vadí
Je ubohost
Jedný blbý ruky

Už Edgar Allan Poe ve své Filozofii básnické skladby konstatoval, že báseň musí mít jistý přiměřený rozsah (v době, kdy se obecně psaly delší texty, jej stanovil na 100 veršů), aby mohla být působivá. Dvojverší Víta Slívy, ani nějaká čtyřveršátka nemá smysl publikovat, je to zbytečné a navíc to zhoršuje zmatení jazyků. Epigram je epigram, dva verše jsou dva řádky textu a báseň je báseň, čili něco jiného.

Nebude mít smysl publikovat texty, které každý zná zpaměti už od dob, kdy se mu první učitelka češtiny rozhodla nadosmrti alespoň nahlodat, ne-li dočista zkazit vkus. Perly českého říkadelnictví, které nám vrzají v hlavě jako dotěrný hit sezóny ("Za trochu lásky šel bych světa kraj...") si může každý zadeklamovat, kdykoliv je mu libo.

Nemá smysl publikovat texty, jejichž úroveň je sporná - Štěpán Kotrba mi ráčí prominout, ale i literáti tak velcí jako Kundera či Hrabal dokázali zaujmout kritický postoj k básnivým prohřeškům svého mládí, a totéž platí o studentských výkřicích některých jmen, která (možná nespravedlivě) podezřívám z osobní známosti se Štefanem Švecem.

Nemá smysl publikovat od dobrých autorů věci špatné, či nijaké, tolik ke Švecově výběru z díla místy zajímavého Antonína Sovy, jeho výběr z Nezvala pak naplňuje výtku uvedenou o dva odstavce výše.

Má smysl publikovat věci velké, neznámé, původní, skutečně provokativní, na vysoké umělecké úrovni a intelektuálně hluboké. Má smysl ukázat lidem, co se skutečně všechno odvážil napsat Ivan Diviš, má smysl připomenout pozapomenutého Kainara, má smysl prohrabat se tunami odpadu, který úspěšně prodává Jáchym Topol, protože se v něm skrývají perly. Nemá význam se omezovat na poezii českou, dobrý překlad je lepší než původní šmíra.

Má význam uveřejnit výzvu, že Britské listy publikují poezii nezavedených autorů, ale pokud nepřijde ani jediná velká původní báseň, která obstojí nikoliv jako produkt české grantové politiky, která potřebuje cosi tisknout (Host, Tvar) za každou cenu, ale jako součást kultury světové - pak prostě nic nezveřejňovat. Protože ta báseň přijde třeba za dva měsíce. Mezitím existuje nespočet perel českého i světového písemnictví, které nejsou širší čtenářské obci známy, a tyto lze publikovat.

Tímto způsobem by se mohlo (při čtenosti Britských listů) uveřejnění básně snadno stát pro autory ctí srovnatelnou s publikováním v předválečných Lidových novinách. Přinejmenším by nemuseli rudnout hanbou, jako rudnu já, vidím-li svou báseň "Jabloňové sady 4" poblíž jména Natálie Kocábové, nebo z Rabelaise vykradeného plku o Mlíkařské škole Tomáše Koloce.

Úzkostlivá snaha nedotknout se majetku sotva dohledatelných držitelů autorských práv je stejně hyperkorektní jako směšná. Autorský zákon dovoluje citovat v plném znění umělecká díla, pokud se tak nečiní za účelem zisku, ale za účelem výchovným a vzdělávacím. Myšlenka na to, že by například dědicové zmíněného Diviše podali žalobu za zveřejnění básně, je prostě absurdní. Pravda je bohužel zde: je mnohem snazší prolistovat čítankou pro ZŠ, eventuálně posledním Tvarem či Hostem, nežli se kriticky a vážně zamyslet nad tím, co skutečně za publikování stojí.

Bylo by ostatně zajímavé se dozvědět, zda například Bohumil Kartous, který na stránkách Britských listů neprokázal jen své schopnosti komentátora a analytika, ale i básnický talent (ne říkadelnictví, ne banální plky, ne samoúčelné nytí, ale jazyk jako prostředek k vyjádření myšlenky či intenzivního pocitu), neskrývá někde v šuplíku i další básně, nebo třeba nějaký překlad autora, kterého nikdo nezná. Já sám už básně nemám. Ty dvě, o kterých jsem si jist, že obstojí i podle přísných kritérií, jaká jsem svrchu uvedl, jsem už BL dal. Ale jeden překlad bych měl - znáte tuhle? Pokud odpověď na tuto řečnickou otázku nezní "tak tohle jsem FAKT neznal" s dětským údivem a lehkým vzrušením v hlase, je zbytečné, aby byl text publikován.

Stanislaw Ignacy Witkiewicz: PROLOG (1906)


Ó Tyfone, dej mi plameny
O černý roh věže své srdce srazím
Za mříží lampy
Jsou zhašeny.
A v koutě stojí maskovaní vrazi.
A král jedem zívá
Vrahy chráněný.
Vcházím -- rapíry za mnou, okna otevřeli
A černý anděl dalším sálem letěl
Obrovské zrcadlo, šest tu plane světel


MLUVČÍ: Otravo - já jsem kat.
DUŠE: a já jsem tobě brat.

Uhasly svíce, déšť v rýně vyzvání
Jsem tady? V sálu?
Ne, to strach mě dusí.
A šílenství volá: do zbraní! do zbraní!


A vidím, vidím, velmi jasně vidím, jak kdosi dveře otvírá
A šest drábů s řinkotem přináší si kleště
A šestice drábů v zrcadlovém sálu
Rve kleštěmi mé oči co se nezavřely ještě

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Když procitnul jsem, ticho bylo kolem,
Jenom déšť stále na okapech zvoní *
Na okně vidím, velmi jasně vidím:
Podzimní mouchu černý pavouk honí

* Připomíná to Pana Tadeáše, ale nic s tím nenadělám. (Pozn. aut.)

Překlad publikován v Tématu Borise Cveka 6. 3. 2005, pozn. FS

                 
Obsah vydání       31. 1. 2006
31. 1. 2006 Vážné varování ohledně klimatických změn
31. 1. 2006 Rozdíl mezi Západem a Českem?
31. 1. 2006 OSN chce vyřešit světové problémy uvolněním blokovaných 7 bilionů dolarů
31. 1. 2006 Svět bez hranic Milan  Černý
31. 1. 2006 "Český Brazilec" v televizi... Jan  Čulík
31. 1. 2006 Vrchlický, Kotrba, Sklenář, Kartous, Kocábová Filip  Sklenář
31. 1. 2006 Získá Netenjahu po nástupu islamistů?
31. 1. 2006 Prosíme, protestuje proti plánům zlikvidovat další lužickou školu
31. 1. 2006 Historický galimatyáš pana senátora Egon T. Lánský
31. 1. 2006 Nacionální a ideologická totalita Stanislav A. Hošek
31. 1. 2006 I novináři se dělí na příznivce pravice a levice Michal  Rusek
31. 1. 2006 Když zbabělci vychovávají zbabělce Tomáš  Stýblo
31. 1. 2006 Proč kupovat seminárky? Kupte si rovnou akademický titul! Ivan  Brezina
31. 1. 2006 Biflování - podmínka nutná
31. 1. 2006 Tříšť nabiflovaných faktů není moudrost - a co jí tedy je?
30. 1. 2006 Není snad přirozené zamýšlet se nad tím, co je pravda?
31. 1. 2006 Myšlení je to nejpodstatnější v životě Boris  Cvek
30. 1. 2006 Na školách se bifluje - je to pravda
30. 1. 2006 Proč by se měli studenti trápit něčím, co nikdo nečte
30. 1. 2006 Je opravdu bezvadné, že se seminárky dají koupit?
30. 1. 2006 Proč bych neměla podvádět, když je to tak snadné?
30. 1. 2006 Studenti si seminárky z internetu volně stahují
31. 1. 2006 Potřebujeme samostatně myslící lidi
30. 1. 2006 Rozum, odvaha a síla Jindřich  Kalous
31. 1. 2006 Právo na svobodu Vojtěch  Tělupil
31. 1. 2006 Budoucnost na prvním místě Bohumír  Tichánek
31. 1. 2006 Omluva a oprava
31. 1. 2006 Pavlát: omluva měla následovat za úplně něco jiného Štěpán  Kotrba
30. 1. 2006 "Boj proti antisemitismu" jako zbraň krajní pravice? Ondřej  Slačálek
31. 1. 2006 Ne jen česká politika je špatná Milan  Valach
30. 1. 2006 Program až na posledním místě? Štěpán  Kotrba
30. 1. 2006 Komunisté životní prostředí nechrání Miroslav  Šuta
30. 1. 2006 Slepí nevidí, hluší neslyší Štěpán  Kotrba
30. 1. 2006 Zpravodajství iráckého odboje za dny 1. - 15. ledna 2006
30. 1. 2006 Trampoty žáka všeobecného gymnázia Jaroslav  Bílek
30. 1. 2006 Proč se vyučuje na středních školách tak špatně Boris  Cvek
22. 11. 2003 Adresy redakce
2. 1. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2005

Báseň pro tento den RSS 2.0      Historie >
31. 1. 2006 Vrchlický, Kotrba, Sklenář, Kartous, Kocábová Filip  Sklenář
27. 1. 2006 Hřích Sylvie  Richterová
25. 1. 2006 Večer Ivan  Slavík
24. 1. 2006 * * * Martin  Švanda
20. 1. 2006 Pojem čistý Naděžda  Plíšková
19. 1. 2006 Temná noci! Jasná noci! Karel Hynek Mácha
16. 1. 2006 Starala sa mati má   
13. 1. 2006 Vysoká smrková vazba Bogdan  Trojak
12. 1. 2006 Výčitka Štěpán  Kotrba
11. 1. 2006 Potmě Viktor  Dyk
10. 1. 2006 Velký Adam Petr  Hruška
6. 1. 2006 Poslání Viktor  Dyk
5. 1. 2006 * * *   
4. 1. 2006 Když tři dny vítr vál Zbyněk  Hejda
30. 12. 2005 V konečcích prstů Zbyněk  Hejda