|
17. 2. 2006
Mlčení Nejvyššího souduČlánek "Nejvyšší soud rozhodl, že se nebude řídit platným právním řádem" uveřejněný v Britských listech dne 13. 2. 2006 zaznamenal více než 4 000 návštěvníků, což je na příspěvek z oblasti práva počet nečekaně velký. S vysokou návštěvností kontrastuje počet čtenářských reakcí. Odpovědi byly pouze dvě. Přesto jsme se rozhodli nezůstat pouze u odpovědí těm, kteří na článek reagovali a vzhledem k závažnosti věci (jde přece jen o Nejvyšší soud) zodpovědět vznesené námitky na stránkách Britských listů. |
|
Pan T. P. z Prahy se domnívá, že Nejvyšší soud rozhodl správně. Ve své odpovědi uvádí:
Pravidlo, že právo podat opravný prostředek svědčí pouze tomu, kdo byl napadeným rozhodnutím dotčen na svých (hmotných nebo procesních) právech, jak patrně víte, není občanským soudním řádem explicite zakotveno a dovozuje se pouze výkladem. Tento výklad je přitom značně pochybný a je zcela správné, jestliže ho nyní Nejvyšší soud odmítl a vyžaduje, aby toto pravidlo bylo buď kodifikováno kogentně, nebo se od jeho uplatňování upustilo. Uplatňováním takových ad hoc pravidel mohou vznikat kuriosní situace, kterým by bylo žádoucí se vyhnout.
Tvrzení, že občanským soudním řádem není záležitost jasně upravena, je mylné. V ustanovení § 91 občanského soudního řádu je stanoveno, že -- je-li žalobců nebo žalovaných v jedné věci několik -- každý jedná sám za sebe. Tím spíše toto logickou úvahou platí i pro osoby, které nejsou vůbec účastníky řízení (kdo není účastníkem řízení, nemůže ani zde jednat). Uvedené je pouhou konkretizací článku 36 Listiny základních práv a svobod, podle kterého každý se může domáhat u soudu jen svých práv. Z tohoto vyplývá ústavní povinnost soudu respektovat zásadu sporného řízení, podle které je zcela vyloučeno, aby žalobce jednal místo žalovaného nebo naopak žalovaný místo žalobce. Stejně jako kupř. žalobu o náhradu škody může vzít zpět pouze žalobce, návrh na povolení obnovy řízení může vzít zpět jen navrhovatel obnovy řízení, a proto nemůže ani bývalý spolužalobce Ing. J. H. místo žalované strany podat platné odvolání proti zamítnutí návrhu na obnovu řízení. Rovněž pan P. J. z Vídně s rozhodnutím Nejvyššího soudu souhlasí a píše:
Není třeba být právníkem, aby člověk věděl, že zjevně přehlížíte, že dovolatel Ing. J. H. byl účastníkem soudního řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 156/91 a že toto řízení bylo předmětem řízení o obnově a že tedy i dovolatel Ing. J. H. byl účastníkem řízení o obnově a že v dovolání vyložil, že "v obnoveném řízení by narostly podíly ostatních ..., čímž by narostl i jemu" a že se "rozhodne podle dosavadních předpisů" (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) a že "byly-li tu skutečnosti, ..., které bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud by mohly přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci" (§ 228 odst. 1 písm. e/o.s.ř.). Toto řízení tedy mohlo přivodit změnu k lepšímu pro dovolatele i když nebyl navrhovatelem a on má tedy právo na takové řízení a na odvolání proti rozhodnutí prvního stupně. To plyne především z ustanovení § 201 o.s.ř., podle kterého "účastník může napadnout rozhodnutí ... vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje" a jak v článku a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vyloženo, zákon to v daném případě nevylučoval. Nejvyšší soud ČR tedy princip legality podle mého názoru v dané věci neporušil, ba naopak bylo tomu tak v řízení o odvolání ing. J. H.
Zde si je nutno uvědomit, že žalovaná strana vůči bývalému žalobci Ing. J. H. v návrhu na obnovu nic nepožadovala a žádné důvody obnovy vůči jeho osobě neuváděla. Proto za účastníka řízení o povolení obnovy řízení jej považovat v žádném případě nelze. Jde o bývalého účastníka předchozího řízení. V tomto předchozím řízení jednal Ing. J. H. s ostatními spolužalobci v plné shodě a soud jeho žalobě plně vyhověl. Jeho účastenství již skončilo v roce 1997. Na rozdíl od tohoto předchozího řízení nové řízení o obnovu začalo až 16. 2. 1999. Pokud by měl právo se odvolat Ing. J. H., pak toto právo by náleželo každému bez ohledu, zda je účastníkem řízení nebo naopak nikoliv (například každému občanu Paraguaye). Každý se může odvolat vůči čemukoliv. Z tohoto hlediska je již nadbytečné konstatování, že ustanovení § 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích neumožňuje žádný přírůstek majetku Ing. J. H. na úkor ostatních spoluvlastníků. Článek nemůže nahradit desítky stran soudního spisu, ostatně by to nebylo ani účelné. Jeho obsahem je skutečnost, že senát JUDr. Oldřicha Jedličky, CSc. vyňal záležitost úplně z právní regulace. Jde především o zdůraznění faktu, že Česká republika se doposud právním státem nestala. |
