24. 2. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 2. 2006

K demonstraci zdravotníků

Česká republika zažila 24. 2. demonstraci zdravotníků proti ministru zdravotnictví. Můžeme spekulovat o tom, jaké jsou příčiny tohoto vývoje. Běžnému člověku se zdá podivné především to, že tímto způsobem demonstrují zdravotníci proti svému bývalému předsedovi z České lékařské komory, a to přestože se ve zdravotnictví děje mnoho konkrétních kroků, po nichž bylo voláno již dříve (například snaha o snížení lhůt splatnosti VZP). Teoreticky by mohli být rádi, že je v čele resortu zdravotnictví "jejich" člověk a že se "konečně něco děje". Nejsou. Podívejme se tedy na některé souvislosti, které mohou situaci objasnit.

Je zřejmé, že současný ministr zdravotnictví na rozdíl od některých svých předchůdců začal po svém nástupu do funkce razantně provádět konkrétní kroky, které směřují k úspoře finančních prostředků ve zdravotnictví. Protože velice dobře ví, kde ve zdravotnictví unikají peníze jinam než do efektivní léčby potřebných pacientů, vzbudilo to logicky nevůli těch, kteří ze systému získávají finanční prostředky i za jiné věci. Šetření v resortu zdravotnictví, který je financován prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění, je poměrně jednoduchou záležitostí, pokud známe mechanismy jeho fungování. Nicméně musíme počítat s tím, že se zároveň začnou objevovat úzké profily, a to tam, kde už úspory zašly příliš daleko. To se projevuje například v současných diskusích o úhradové vyhlášce, kdy její nastavení už způsobuje u některých pacientů či zdravotnických zařízení problémy.

Efektivní léčba potřebných pacientů je také velice proměnlivý pojem. To, co je potřebná péče, je vždy průnikem subjektivního pocitu pacienta, objektivního posouzení lékaře a společenského pojetí zdravotní péče. To vše se může měnit v závislosti na postojích lidí, pokroku medicíny a chápání veřejného zdravotnictví ve společnosti. Například tolik diskutovaný projekt IZIP tak v sobě skrývá především otázku, zda už jsme jako společnost dospěli tak daleko, že považujeme elektronické předávání údajů o pacientech za potřebný standard, na který bychom se měli všichni skládat prostřednictvím veřejného pojištění. Nebo jestli ještě chvíli vydržíme s papíry, tužkami a překládanými zprávami, na které se konec konců skládáme z veřejného pojištění také. Jistě, lze argumentovat tím, že v systému jsou potřebnější výdaje. Pokud je v deficitu, tak je nutno nejprve přesunout dostupné zdroje na léčbu pacientů, kde chybí, a až posléze zavádět pokročilou techniku. Ale to, jestli budeme takovéto systémy chápat jako produktivní součást standardního zdravotnictví nebo ne, opravdu záleží na společenském konsensu.

Souvisejícím faktem je to, že pravděpodobně nikdo neví, jaká má být ve skutečnosti úroveň výdajů na zdravotnictví, například v poměru k HDP. V existujících ekonomických modelech je typicky tato veličina chápána jako exogenní, v regulovaných systémech zdravotní péče závislá na rozhodnutích centrální autority, v méně regulovaných ponechávaná na interakci pojišťoven (veřejných či soukromých) a zdravotnických zařízení. Je nesporné, že v souvislosti se současnými trendy přesunu ekonomické aktivity do sektoru služeb může růst výdajů do zdravotnictví teoreticky být i jedním z faktorů zaměstnanosti a ekonomického rozvoje.

Zjednodušeně řečeno, jako společnost se zabýváme tolika méně důležitými aktivitami než je zdravotní péče o ty, kteří ji potřebují, že pokud část prostředků přesuneme do zdravotnictví a souvisejících oborů, může to být velmi užitečné (i když tento přesun musí být určitým způsobem vyvážený vůči ostatním sektorům ekonomiky, například školství). Z tohoto pohledu je pak optimalizace výdajů na zdravotnictví do určité míry kontraproduktivní, protože zamezí žádoucí alokaci veřejných prostředků a rozvoji systému -- pod heslem jeho maximální optimalizace. Na druhé straně však není možné nalévat do systému peníze, aniž by byly efektivně využívány. V praxi je pak kardinální otázkou rozpoznat, o který z těchto dvou případů jde.

Z výše uvedeného lze vyvodit následující závěr. Jak rozsah a charakter péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, tak i objem výdajů do zdravotnictví nejsou jasně a předem danou veličinou. V čase se mění a jsou závislé na sociálně-ekonomické situaci. Tento závěr má zásadní důsledky pro postoje aktérů ve zdravotnictví k jakýmkoli reformním krokům, i když pomineme případnou politickou dimenzi problému.

Zdravotnická zařízení jsou v případě, že je omezován rozsah nebo objem zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, tlačena do situace, že musí odléčit stejný objem pacientů za méně peněz nebo méně komfortními (levnějšími) metodami. To je sice ono proklamované a všemi požadované zefektivňování zdravotnictví, ale v tomto případě není přijímáno pozitivně -- rozhodně je přijímáno hůře, než kdyby se pacient, třeba z důvodu vyšší spoluúčasti, rozhodl lékaře raději nevyhledat. Pokud se tedy zdravotnictví nachází na takovéto "sestupné trajektorii", ekonomicky racionálně se chovající zdravotnické zařízení musí proti takovému vývoji vystoupit. I když si uvědomuje, že část kroků, které jsou obsahem reforem, nepovede k ničemu jinému než k dlouhá léta požadovanému zefektivnění čerpání zdravotní péče. To však nebude zatím prováděno přes poptávku pacientů (i když i tam by byly určité kroky zapotřebí), ale přes nabídku zdravotnických zařízení, což je podstatným důvodem k protestům.

Naopak pokud se v systému rozšiřuje rozsah hrazené péče, případně roste relativní objem výdajů do zdravotnictví, tak to pro zdravotnická zařízení znamená možnost realizovat tu samou péči za více peněz, s vyšším komfortem, či dokonce rozsah poskytované péče rozšiřovat. Je zřejmé, že tento vývoj jsme, dle dostupných statistik, zaznamenávali od počátku devadesátých let až do současné doby, mimo jiné i za cenu opakovaného selektivního oddlužování VZP. Jeho vedlejším produktem byl mimo jiné dynamický rozvoj soukromých praxí praktických lékařů a ambulantních specialistů. Až nyní, zdá se, zdroje vyschly -- nebo spíše už není politická vůle selektivně prostředky do systému nalít, mimo uvažovaného zvýšení plateb za státní pojištěnce.

Tím se zdravotnictví dostává do rizika, že nastoupí v rámci zefektivňování na onu "sestupnou trajektorii". Jednotliví aktéři si to uvědomují, navíc ve zdravotnictví existují nezanedbatelné zájmové skupiny, které mají zájem z případných problémů vytěžit pobídky pro změnu systému na systém poptávkově regulovaný, tj. závislý na rozpočtovém omezení pacientů.

V takovém systému bude regulační role veřejného zájmu výrazně omezena, což v praxi přinese zvětšení prostoru pro získání zdrojů. A tak se zdravotnická zařízení v realitě dělí na dvě skupiny. Jedna chápe dílčí restrikce stávajícího systému jako problematické vzhledem ke dostupnosti a kvalitě zdravotní péče, a má zájem na vývoji systému směrem k efektivní léčbě za adekvátní náklady, prováděné na neziskovém principu. Druhá pak považuje celý systém veřejného zdravotního pojištění za špatný, zdůrazňuje jeho trvalou krizi a podporuje jeho potenciální demontáž s důrazem na individuální výdaje pacientů.

Za této situace je velmi obtížné odolat pokušení nalít další peníze do systému "jen tak" -- i když je to nejjednodušší řešení, které automaticky navede zdravotnictví na "vzestupnou trajektorii". Nicméně za cenu toho, že vynaložené prostředky snadno protečou systémem ke konečným příjemcům, tj. zdravotnickým zařízením a farmaceutickým firmám. Efektivnost ve zdravotnictví je však o tom, do jaké míry se podaří tento peněžní tok v jeho průběhu proměnit ve prospěch pacientů. Je tedy třeba při onom nalévání stále sledovat jejich efektivní využívání -- alespoň v té míře, která bude v realitě průchodná. Objektivní pohledy zdravotnických zařízení mohou být v tomto nápomocné, ale je třeba odlišit argumenty věcné od účelových. Nejsem si jist, zda k tomu na náměstích dospějeme.

                 
Obsah vydání       24. 2. 2006
25. 2. 2006 Mimozemšťani by neměli šanci Bohumil  Kartous
26. 2. 2006 Lžete si do ksichtu
26. 2. 2006 Rozhodnutí televize je správné, protože to chce většina občanů
26. 2. 2006 Leteckou dopravu ohrožují jedovaté zplodiny
25. 2. 2006 K demonstraci zdravotníků Jan  Mertl
25. 2. 2006 Na reakci není nikdy pozdě Jan  Kavan
25. 2. 2006 Prosadil Karla Kryla Vojtěch  Klimt
25. 2. 2006 Chcete studovat v Británii pro získání titulu PhD v oblasti středoevropských studií?
25. 2. 2006 Čeští studenti mohou studovat v Británii zadarmo Jan  Čulík
25. 2. 2006 Británie terčem kritiky za zákon o shromažďování informací o elektronické komunikaci
25. 2. 2006 Guardian rozdává DVD
24. 2. 2006 Google odsouzen za porušování autorských práv
24. 2. 2006 O čem přednostně psát? Ondřej  Slačálek
24. 2. 2006 Grebeníčkova politická závěť
24. 2. 2006 Michael  Marčák
24. 2. 2006 Nenávist Britských listů vůči Západu? Jakub  Rolčík
24. 2. 2006 Televize Charlie  Soukup
23. 2. 2006 Co je česká "pravicovost" aneb "My chceme cenzuru!" Jan  Čulík
24. 2. 2006 Projde energetické společnosti vydřidušství?
24. 2. 2006 Válka a mír v době boje proti globálnímu terorismu Jan  Eichler
24. 2. 2006 Analytikova slova vždy prověřuje čas... Štěpán  Kotrba
23. 2. 2006 Jak se může ctnostný vesnický farář nakazit syfilis Štěpán  Kotrba
24. 2. 2006 Michael  Marčák
23. 2. 2006 Kde by měla končit mediálně opěvovaná svoboda slova Štěpán  Kotrba
24. 2. 2006 Divní lidé Václav  Dušek
24. 2. 2006 Británie zadržuje osoby podezřívané z terorismu v "kafkovském světě"
24. 2. 2006 Zpravodajství České televize -- veřejná služba Oldřich  Průša
24. 2. 2006 Haider je pro Svobodné Jidášem Richard  Seemann
24. 2. 2006 Na chodbě u soudu Bohumil  Kartous
24. 2. 2006 Jan Čulík a jeho semináře v České republice
24. 2. 2006 Více než 130 mrtvých v Iráku
24. 2. 2006 Aktivista z náměstí Nebeského míru je "duševně nemocen"
24. 2. 2006 Muž znásilnil svou umírající nevlastní dceru
23. 2. 2006 Francis Fukuyama: Už nemohu podporovat neokonzervatismus
22. 2. 2006 VeriChip: Konec individuální svobody
22. 2. 2006 Američané zabili ve svých věznicích 98 vězňů
23. 2. 2006 Umělec vyhozený dveřmi se musí vrátit oknem! Jan  Paul
23. 2. 2006 Blíží se nejzávažnější politická krize od roku 1989?
23. 2. 2006 Vzteklá reakce
23. 2. 2006 Tatínek všechny mé nepřátele nezmlátí a budu si muset poradit sám Petr  Wagner
23. 2. 2006 Čulíka pálí v Británii dobré "bidlo"
22. 11. 2003 Adresy redakce
12. 2. 2006 Hospodaření OSBL za leden 2006