3. 7. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 7. 2006

LIDÉ, MÉDIA A DIGITALIZACE

Proměny volného času a zaostávání pedagogiky

referát přednesený na mezinárodní konferenci O výchově a volném čase, Brno 15. - 16. 6. 2006

Budeme-li hledat nosné proudy současné evoluce musíme se ponořit do fenoménů tvoření a reprodukce sociálního a především do utváření a vývoje vztahu mezi jedincem a společností. Při zkoumání evoluce se tak od přírodních věd dostáváme ke společenským vědám a k vědám o člověku.

Prizmatem těchto postulátů se podívejme na fenomén volného času jako na kategorii historickou a sociální. Volný čas je společenským produktem, který se objevuje na určité úrovni rozvoje člověka a společnosti. Představuje významnou hodnotu, dosaženou předchozím vývojem, a instrument dalšího společenského vývoje a evolučního pohybu. Volný čas není doba zahálky a pasivity, ale naopak kvalitativně nová potencialita homo sapiens, objevující se souběžně s osvobozováním se od permanentních aktivit nutných k přežití. Volný čas je potencialitou a prostorem vznikající a rozvíjející se lidské subjektivity, rozvoje myšlení, kreativity, filozofické reflexe a vnášení lidské subjektivity do vnějšího prostředí.

Vývoj života na zemi doposud probíhal vždy především u forem života, které byly na hrotu evolučního vývoje. Od svého vzniku tento evoluční hrot představuje homo sapiens. Za posledních deset tisíc jsou však jeho somatické změny minimální (Chardin,P.T. Vesmír a lidstvo. Praha:Vyšehrad 1990, s.230). Přesto je člověk nositelem velice dynamického evolučního vývoje. S člověkem vstoupily na scénu evoluce nové fenomény. Sociálno a sociální formy informace překrývají genetické, tj. chromozómové formy dědičnosti. Podle Teilharda de Chabdin (Chardin,P.T. Vesmír a lidstvo. Praha:Vyšehrad 1990, s.230) je to, co vzniká spojením myslících bytostí, tedy sociálno, v současné době konečnou podobou výsledků evoluce. Člověk jako jedinec, a jeho synergická sociální podoba, představuje "tu nejsyntetičtější podobu vesmírné látky a v současnosti také nejpohyblivější bod této proměňující se látky" (Chardin,P.T. Vesmír a lidstvo. Praha:Vyšehrad 1990, s.230). Evoluční pohyb se promítá do stále se rozpínajícího životního pole člověka. Živý, efektivní a plnohodnotný vztah mezi jedincem, myslící bytostí a stále se rozšiřující sociální komunitou je tedy aktuálním vrcholem evoluce.

Volný čas se stal bohatstvím společnosti a lidským a sociálním zdrojem dalšího rozvoje společnosti. Disponibilní čas je říší lidské svobody, v níž člověk může být sám sebou a ve svobodně zvolených aktivitách sám sebe rozvíjet a seberealizovat se. Rozvojem sebe sama v relevantní míře současně také rozvíjí společnost. Význam tohoto rozměru volného - disponibilního času je diferencován podle stavu rozvoje dané společnosti a jejich společenských vztahů (především ekonomických) a pozice jedince ve společnosti. Tam, kde je člověk v pracovní době odcizen sám sobě, evoluční a individuální význam volného času stoupá.

Objem volného času ve společenské evoluci narůstal po dvou osách. První dimenze znamenala při rozvoji výrobních a společenských sil dosažení situace, v níž nejdříve jedinci a posléze sociální skupiny ve specifickém postavení se mohli do určité míry vymanit z činností nezbytných pro jejich přežití a přežití jejich rodiny, rodu, kmene. Tedy v prvé dimenzi šlo o vznik subjektů s disponibilním časem. Okruh subjektů s disponibilním časem postupně narůstal až k situaci, kdy disponibilní čas se stává "sociální výbavou" každého člena dané společnosti.

V druhé dimenzi jde o postupný kvantitativní nárůst volného času těchto subjektů. Spojením obou dimenzí získáváme objem disponibilního času dané společnosti, který je významnou potencialitou společnosti. Je to oblast, v níž je společnost osvobozena od nezbytných činností pro svou prostou reprodukci a jako výraz svobodné subjektivity člověka může docházet uvnitř společnosti a prostřednictvím společnosti k seberealizaci člověka a k evolučnímu posunu společnosti.

Podobného charakteru jako volný - disponibilní čas je v důsledku vývoje společenských vztahů a výrobních sil vznik sociální kategorie mládeže. Příčiny jejího vzniku a její společenská funkce jsou podobné jako u disponibilního času. Vzniká jako společenská nadstavba v rozvinuté společnosti, která má již tolik zdrojů, že může vyčlenit vrstvu populace v určité fázi socializace a pouze jí připravovat na její kvalitní budoucí působení ve společnosti. Vznik sociální skupiny, která se může pouze připravovat, kultivovat, vzdělávat je revolučním milníkem ve společenské evoluci.

Úhrnný disponibilní čas společnosti je potencionalitou, možným lidským a sociálním zdrojem společenského rozvoje. V tomto směru lze úhrnný disponibilní čas společnosti považovat za významný indikátor stavu společnosti. O transformaci potenciální dimenze disponibilního času do společenské reality rozhodují další atributy společnosti jako je vzdělanostní struktura, infrastruktura společnosti pro volnočasové aktivity, instituty a mechanismy pro implementaci výsledků volnočasových aktivit do společenských procesů, rozvoj lidské kreativity ve společnosti, jak ve směru její hloubky, tak rozšíření v podílu populace, kvalita naplňování volného času, propojenost volnočasových aktivit, infrastruktury volnočasových aktivit, apod. s hlavními procesy společenské reprodukce.

Za života posledních generací se neustále urychluje proměna charakteru trávení volného času. Akcelerace těchto proměn je spojena s technologickým vývojem a s nástupem nových médií. Pro současnou starší generaci hlavním médiem, které proměnilo její volný čas a životní styl byla televize, pro současnou generaci mládeže to jsou nové informační a komunikační technologie: osobní počítač, mobil, internet. Tato podoba médií se technologicky a funkčně propojuje v multimédiích, spojujících vlastně celý technologický a mediální vývoj 20. a 21. století.

Předchozí graf ukazuje jak se ve věkové skupině 15 -- 18 let od roku 1982 vyvíjely frekvence vybraných volnočasových aktivit. V metodice opakované ve výzkumech od roku 1982 respondent přiřazoval v baterii volnočasových aktivit frekvenci s jakou danou aktivitu provozuje: 1 nikdy, 2 výjimečně, 3 občas či alespoň jednou měsíčně, 4 často či alespoň jednou týdně, 5 denně anebo téměř denně. V grafu jsou uvedeny průměry aktivit dané věkové skupiny.

V referátu použitá data jsou z empirických výzkumů, které byly realizovány v rámci grantu MPSV ČR "Vliv komputerizace na edukační procesy a na osobnost člověka v informační společnosti". Jednak jde o reprezentativní výzkum české populace, jehož data byla získána technikou standardizovaného rozhovoru na výběrovém souboru 1818 respondentů. Druhý výzkum byl realizován na základních a středních školách, technikou sběru dat bylo dotazníkové šetření. Jedná se o předběžné výsledky, prozatím bylo nahráno 718 dotazníků.

Na počátku devadesátých let se objevuje hlavní nositel formující se informační společnosti -- osobní počítač. Zatímco v minulosti trvalo i generace než inovace prostoupila celou společností a stala se součástí jejího života, nasycení společnosti sofistikovanou inovací, jakou osobní počítač bezesporu je, proběhlo v rozmezí sociálního věku jedné generace mládeže, jak ilustruje graf. V současnosti mládež ve věku 15 -- 18 let využívá počítač se stejnou frekvencí jako sleduje televizi, což je dlouhodobě nejfrekventovanější volnočasová aktivita.

Již v roce 2000 česká populace trávila s médii třetinu svého bdělého stavu a dvě třetiny volného času. Kvalitativně nová situace nastává od konce devadesátých let, kdy ve spektru médií si česká společnost osvojuje další technologii-internet. Prostřednictvím těchto dvou technologií dochází ke konstrukci virtuální reality a kyberprostoru. Nové funkce a rozsah vytváření, uchovávání, zpracovávání, přenášení a sdílení informací, často v reálném čase, vede k utváření infosfery jako nového planetárního obalu či dimenze. (k fenoménu infosfery viz: Mládež a média. In: 10 let českých médií. Praha: Portál. 2005. Virtuální normalita a device. In: Vybrané problémy sociální patologie. Sborník příspěvků ze semináře sekce sociální patologie MČSS Šlovice20.-22.4.2005 Praha:MČSS. 2005.)

Další graf ukazuje čas trávený s osobním počítačem a v kyberprostoru ve věkových skupinách. Celkově čas u počítače, stejně jako čas věnovaný počítačovým hrám, je nepřímo závislý na věku. V 15 letech dosahuje čas u počítače podle dat z časového snímku k šesti hodinám týdně a ve skupině 51- 62 let to ještě jsou dvě hodiny. To je oproti roku 2000 výrazný posun. Celek populace ve věkových skupinách v průměru věnuje internetu od zhruba dvou hodin do 0,12 hodiny ve skupině seniorů nad 63 let.

Podílu nových technologií a televize v objemu volného času české populace se věnují i další grafy. Následující graf porovnává časové objemy věnované rozhlasu, televizi a internetu. I když nástup osobního počítače a internetu byl velmi dynamický až explozivní, stále v celku populace a všech věkových skupin nejvíce času je věnováno sledování televize. Zatímco však čas u počítače a internetu je na věku nepřímo závislý, s růstem věku klesá objem času, u televize je tomu obráceně. S věkem stoupá počet hodin u televize.

Je otázkou nakolik se do této závislosti promítá generační specifika a nakolik se jedná o vliv životní fáze. Jinými slovy, zda se jedinci této věkové skupiny dívají na televizi, protože jsou staří anebo protože patří do konkrétní generace. Na základě vývojových trendů lze vyslovit závěr, že se jedná o vliv obou faktorů. S dalším vývojem a s posuny v demografické a generační struktuře se bude snižovat rozdíl mezi časem věnovaným počítači a internetu na jedné straně a televizi na straně druhé.

Čas věnovaný televizi se pohybuje mezi 10 a 23 hodiny týdně. Pozoruhodný je pokles významu rozhlasu, který probíhá již od devadesátých let. U rozhlasu také můžeme zaznamenat přímou závislost na věku, nejvíce poslouchají rozhlas senioři.

Zatímco první dva grafy ukazují průměry času ve věkových skupinách, další graf ukazuje diverzifikaci v rozsahu času věnovaného internetu. Podíl populace, která již začlenila internet do svého života a část svého volného času tráví v kyberprostoru je značně vysoký, blíží se 70%. Mezi lidmi, kteří již s internetem pracují je velká diferenciace jak v činnostech provozovaných na internetu, tak i v objemu času stráveném s internetem. Vyskytují se jedinci, kteří uvádějí i více než 80 hodin týdně, největší podíl uživatelů internetu však uvádí čas do pěti hodin - 56%. Křivka kumulativních činností ukazuje, že více než 40 hodin týdně jsou na internetu 3%, více než 25 hodin to je 6% atd. Tato, byť procentuálně nízká čísla představují značný absolutní počet uživatelů internetu. Legitimní je i otázka, kde je časová hranice v užívaní internetu z hlediska zdraví, a to i mentálního. Lze mluvit u internetu, či konkrétně u počítačových her o možném vzniku závislosti?

Život mládeže do značné míry probíhá v mediální a virtuální realitě. Zatímco doposud převažoval v životním poli přirozený svět a do životního pole postupně pronikala mediální a virtuální realita, v současnosti se již děti rodí do světa, který je ve velké míře vytvářen mediálně a virtuálně. Jejich psychický a sociální vývoj, sociální zrání probíhá v takto pozměněném světě. Od narození jsou média vedle rodiny významným socializačním institutem. Osobnost současného člověka se tak na jednu stranu stává mediálním produktem a na druhou stranu v interakci s digitálními technologiemi se ve virtuální realitě stává jakýmsi "přídavným zařízením těchto technologií".

Virtuální realita a kyberprostor generují vlastní časoprostor a rekonstruují časoprostor přirozeného světa, v němž probíhá také sociální zrání nové generace. Proměna trávení volného času není v pouhém přiřazení další počítačové aktivity. Počítač je průsečík, v němž se sbíhá široké spektrum dřívějších aktivit a vznikají aktivity nové. Fotografování, filmování, četba, kreslení, grafická tvorba, vzdělávání, finanční operace, účetnictví, animace, simulace, telefonování, poslech hudby, skládání hudby, literární tvorba, nákup, kontakt s úřady, telefonování, psaní dopisů, skupinová komunikace, sex atd. Zájmy, které jedinec dříve uspokojoval v řadě zájmových organizacích na řadě míst a v různém čase může nyní uspokojovat sám, z pohodlí a intimity domova.

Volný čas, který děti, mládež, střední i starší generace prožívají s médii dostává modifikovanou podobu a roste jeho význam. Organizace a prožívání volného času se systémově mění. Občas se vedou ve společnosti diskuse o vlivu médií, či mediálního násilí, avšak stále vyhrávají ekonomické zájmy zaobalené do liberální ideologie. Společnost si stále neuvědomuje závažnost působení médií. Nejde o vliv jednoho pořadu, jednoho média, ale o trvalý tlak komplexu médií. Nedoceňován je vliv reklamy. Přestože zákon zakazuje reklamní působení na děti a využívání dětí pro reklamu, reklama je na děti a mládež zaměřena. Vliv reklamy je podceňován. Indikátorem efektu reklamy na děti a mládež jsou požadavky dětí na značkové zboží. Reklama však působí celkově, to znamená hodnotami, které prezentuje, estetikou a intelektuální úrovní svých produktů, životním způsobem, který prodává a umělým světem, který prezentuje. Ovlivňuje způsob komunikace a vnímání. Komunikace se pod vlivem médií, především však reklamy, stala primitivnější, psaný i písemný projev je vulgárnější a agresivnější. Od přesného jazykového vyjádření se přechází k vizuální zkratce, od sdělování myšlenek k podprahovým symbolům. Jedinec sociálně vrůstá do umělého virtuálního světa reklamy a médií, projektuje se do něho a vyvozuje z něho požadavky na sebe a na druhé. Vrůstáním do virtuálního světa reklamy a médií se odcizuje přirozenému světu. Reklama jako významný prvek mediálního působení se stala výraznou socializační institucí.

Pedagogika volného času (Viz např. práce doc. V. Spousty, PhDr. B. Hofbauera a dalších.) do určité míry média reflektuje jako prvek v životním stylu dětí a mládeže. Rozsah působení médií a jejich prostřednictvím generování mediální a virtuální reality a vytváření kyberprostoru však klade na pedagogiku další nároky. Je pochopitelné, že při tak vysoké dynamice mediální proměny společnosti pedagogika v reakci na tuto proměnu zaostává. Pedagogika volného času či mediální pedagogika a didaktika musí přinést odpovědi na řadu nových otázek, reflektovat nově vznikající sociální a pedagogické jevy v jejich provázanosti a vybudovat relevantní poznávací instrumenty pro výchovné a vzdělávací působení na děti a mládež v podmínkách informační společnosti digitálního věku.

V digitálním a mediálním věku tradiční jevy přirozeného světa dostávají svojí digitální či mediální podobu. Tak jako vzdělávání dostává mediální a elektronickou podobu, podobně již mluvíme o digitální či počítačové kriminalitě. V hraniční oblasti mezi pedagogikou a digitální kriminalitou můžeme pozorovat jevy, které bychom mohli zahrnout pod pojem mediální kriminalita.

Předmětem mediální kriminality se mohou v budoucnu stát jevy, které komerční televize vnesla do české mediální kultury v devadesátých letech pod hesly vyrovnávání se světu, návratu do Evropy, svobody slova a liberalizace.

Zastánci neregulovaného působení médií používali argumenty, že nikdo se nemusí dívat, regulace je relikt totalitní společnosti, zasahovat majitelům do vysílání je narušením tržních principů a zásah do užívání majetku ke svému zisku je socialistické, vysíláním televize nikoho nevychovává, neovlivňuje, pouze baví. Majitelé a zastánci komerčního vysílání opakovaně zpochybňují vliv násilí v televizi na růst agresivity ve společnosti, především u mladé generace, navzdory výsledkům řady sociologických a psychologických studií (Např. rozsáhlý výzkum k sociální deviaci prokázal statisticky významnou souvislost mezi sociální deviací a sledováním určité televizní stanice a televizních pořadů. Viz Sak, P. Proměny české mládeže. Praha: Petrklíč. 2000) . Metoda zpochybňování je vždy podobná. Protagonisté komerčního vysílání výsledky studií převedou do zjednodušené podoby, kterou následně odmítnou.

Vztah mezi televizním vysíláním a sociální deviací a kriminalitou je individuální u každého jedince a složitě zprostředkovaný. Jedinců, kteří po zhlédnutí vraždy v televizním pořadu jdou do města vraždu v reálu zopakovat je minimálně, i když i takové případy existují. (Případ pokusu o vraždu podle televizní metodiky popsal pražský kriminalista F.Dočekal na parlamentním semináři Televizní násilí.) Největší vliv mají pokleslé deviantní pořady na děti s nižším IQ, vyrůstající v rodině s nízkou sociokulturní úrovní, případně s kriminálním chováním rodičů. Vliv televizním vysíláním zprostředkované sociální deviace na jednání diváků se může pohybovat v rozmezí korelace od 1 do 0. Představme si však nízký vliv, řekněme jednoprocentní na spáchaný trestný čin. Pokud si však jedno procento vynásobíme počtem spáchaných trestných činů či počtem pachatelů trestné činnosti, uvědomíme si, jaká deviantní a kriminální latence je v působení médií. Kdo dokáže vyvodit vliv pořadů tzv. reality show jako jsou Vyvolení či Big Brother na sociální zrání současné dětské populace? Vzhledem k tomu, k jaké medializaci a digitalizaci společnosti dochází, a jak roste vliv médií, bude se společnost muset dříve či později s touto skutečností vyrovnat.

V mediální a digitální společnosti dochází k socializaci a sociálnímu zrání i pod vlivem médií. Deviantní sociální vývoj je také důsledkem působení médií a je proto třeba, aby se mediální působení stalo předmětem pedagogiky a kriminologie. Z hlediska bezpečnosti společnosti má velmi malou společenskou nebezpečnost neproclení obrazu televizního magnáta, zatímco kdybychom posuzovali jeho vliv na mladou generaci, dospěli bychom k závěru o vysoké společenské nebezpečnosti jeho působení. Vzhledem k vývoji společnosti a k mediálnímu vývoji se jako logické jeví vymezení mediální kriminality a ochrana společnosti před touto mediální kriminalitou.

Společnost, která se vytváří jevy, generovanými novými informačními a komunikačními technologiemi, vyžaduje multidisciplinární reflexi, protože dochází k proměně i v dalších subsystémech společnosti. To se týká především sociologie, politologie, psychologie, kriminologie a ekologie. Mediální pedagogika stojí před úkolem systémově se zmocnit skutečnosti nových jevů a pedagogicky je uchopit. Řešení tohoto úkolu vidím ve čtyřech směrech:

  • inventarizace otázek a problémů;
  • reflexe nových mediálních, sociálních a pedagogických jevů;
  • vymezení a rozpracování kategorií a pojmů, spojených s reflexí daných jevů;
  • rozpracování teorie postihujících nové jevy pomocí vymezených kategorií a pojmů.

K otázkám, na které by se měla mediální pedagogika zaměřit, patří např.:

  • jaké mediální obsahy působí na děti a mládež;
  • kdo určuje mediální obsahy;
  • jaké zájmy jsou v pozadí mediálního vysílání;
  • jaké cíle mediální vysílání sleduje;
  • jaký účinek na jednotlivé složky osobnosti má mediální působení;
  • jaké hodnoty jsou mediálním produktem sdělovány.

Upozornění a varování

Na hrotu evolučního vývoje je vždy nejvyspělejší druh, v současnosti homo sapiens. Jeho biologický vývoj a přenos biologické informace je však již dlouhou dobu minimální. Evoluční vývoj se přesunul do skutečnosti, která vzniká při interakci a komunikaci myslících bytostí, jako jejich sociální nadstavba. V této sociální sféře je významnou kategorií volný čas, jako prostor vysoké subjektivity, myšlení a kreativity. Volný čas je také kategorií historickou, vznikající na určité úrovni rozvoje společnosti a společenských vztahů, ale svým způsobem je i evoluční kategorií, kategorií kosmogeneze.

V současnosti dochází pod vlivem nových informačních a komunikačních technologií k přechodu na informační společnost a do digitálního věku. Elektronická média a nové technologie proměňují také charakter trávení volného času. Ve společnosti se objevuje mediální kriminalita a další nové fenomény, které přinášejí stimuly pro rozvoj společensko vědních disciplín, především pedagogiky. Mediální pedagogika a didaktika je společensky potřebná pro teoretické a empirické uchopení nových jevů a k vytvoření relevantních nástrojů společenského působení.

                 
Obsah vydání       3. 7. 2006
3. 7. 2006 Šikana v blázinci Miroslav  Kodet
3. 7. 2006 Ztracené město: příliš mnoho Hollywoodu Ema  Čulík
3. 7. 2006 Andy Garcia's The Lost City: Too much glitz Ema  Čulík
3. 7. 2006 Hřebejkova schematická Kráska v nesnázích Jan  Čulík
1. 7. 2006 Korejská umanutost a mezilidské vztahy Jan  Čulík
1. 7. 2006 Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí Jan  Čulík
1. 7. 2006 Užvaněnost a podivná čeština Jan  Čulík
2. 7. 2006 Toyen a mladí kluci Jan  Čulík
3. 7. 2006 Žena Fráňa  Šrámek
3. 7. 2006 Je to adekvátní prezentace informace (nebo "faktu", anebo čeho)? Miloš  Dokulil
3. 7. 2006 Likvidační zákon Josef  Vít
3. 7. 2006 Amputace zdravé končetiny Bohumil  Kartous
3. 7. 2006 Odpovědnost člena Rady a odpovědnost partajního sekretariátu Štěpán  Kotrba
3. 7. 2006 Kdo skóroval v trapnostech? Petra  Procházková
3. 7. 2006 Že by se ta předběžně odtroubená demise ještě neodtrubovala? Miloš  Dokulil
3. 7. 2006 Dnes ještě zapadá slunce nad Zónou... Vladislav  Černík
3. 7. 2006 Vysoká cena za nezištnou pomoc Jana  Maříková
3. 7. 2006 Český sen? Sandra  Wain
3. 7. 2006 Potíže s demokracií Egon T. Lánský
3. 7. 2006 Proměny volného času a zaostávání pedagogiky Petr  Sak
3. 7. 2006 Bushův režim chce umlčet The New York Times Vratislav  Vyhlídka
3. 7. 2006 V zájmu národní bezpečnosti Martin  Kunštek
3. 7. 2006 Hořké letní komedie Václav  Dušek
2. 7. 2006 Světová obchodní organizace nepřekročila svůj stín Ludmila  Štěrbová
3. 7. 2006 Věčná koalice - nebezpečný útok na demokracii Miroslav  Polreich
2. 7. 2006 Žízeň po životě Zdeněk  Bárta
3. 7. 2006 Stížnost na Český Telecom Boris  Cvek
3. 7. 2006 Proč stavíme Temelín Wenzel  Lischka
30. 6. 2006 ČTK: Rada žádá ředitele ČRo, aby zastavil přípravy dalších stanic
3. 7. 2006 Dalším Sorosovým cílem bude Arménie? Stanislav  Kliment
30. 6. 2006 Kdo a jak vyhrál volby? Miloš  Pick
30. 6. 2006 Pane Topolánku, odmítat referendum je s demokracií neslučitelné Bohumil  Kartous
30. 6. 2006 Šikana na vysokých školách
30. 6. 2006 Dokážeme být svobodní? Jan  Čulík
30. 6. 2006 Trestní oznámení na velitele zásahu na akci CzechTek 2005
3. 7. 2006 Květen 2006: doposud nejvyšší návštěvnost stránek Britských listů
12. 6. 2006 Hospodaření OSBL za květen 2006

Sdělovací prostředky RSS 2.0      Historie >
3. 7. 2006 Proměny volného času a zaostávání pedagogiky Petr  Sak
3. 7. 2006 Odpovědnost člena Rady a odpovědnost partajního sekretariátu Štěpán  Kotrba
3. 7. 2006 Amputace zdravé končetiny Bohumil  Kartous
22. 6. 2006 Švédský tisk má problémy s policií   
16. 6. 2006 Zdeněk Šámal: Diletanti nejsme Filip  Rožánek
10. 6. 2006 Česká televize v letošních volbách opravdu dostála svého slibu...   
10. 6. 2006 Česká televize o koze Štěpán  Kotrba
9. 6. 2006 Aspoň trochu gramotnosti! Oldřich  Průša
9. 6. 2006 ČT: "Jednání o nové vládě pokračují"   
8. 6. 2006 Den s kanály veřejnoprávní televize Štěpán  Kotrba
2. 6. 2006 Nový ředitel ČRo 6 Petr Duhan: "Byť s obtížemi se daří udržet neutralitu" Petr  Žantovský
30. 5. 2006 ČTK: Ukázková manipulace mediální kočkou Filip  Rožánek
29. 5. 2006 Sovy nejsou tím, čím se zdají být Štěpán  Kotrba
29. 5. 2006 Princip veřejné mediální služby a meze Janečkova intelektu Štěpán  Kotrba
26. 5. 2006 Nejzávažnější volební téma, které politikové a média zametli pod koberec Jan  Čulík