Zažil jsem za dva roky některé, a jejich - byť někdy odlišných - názorů si vážím. Zpěvák a bývalý náměstek ministra kultury Dostála Michal Prokop, autor povídek, divadelních a rozhlasových her, bývalý ministr kultury, předsda klubu ODS a předesda sněmovny Milan Uhde, fotograf, kunsthistorik a publicista Pavel Scheufler, bývalý generální ředitel ČRo Richard Seemann, ředitel Brněnské filharmonie Bohuš Zoubek, spisovatelka a kulturní atašé na Slovensku Lenka Procházková a další. Potíž je v tom, že jediným členem Rady, který takovou přirozenou autoritu nemá a musí proto poslouchat své chlebodárce, je Jaklová sama.

Odpovědnost člena Rady a odpovědnost partajního sekretariátu ZDE

Paragraf 8, písmena 4 zákona o ČRo říká, že Rada a její členové nesmějí přímo zasahovat do tvorby a vysílání rozhlasových pořadů. K jejím pravomocem patří vyžádat si i programové informace, ale jen prostřednictvím generálního ředitele ČRo, kterého rada volí a odvolává. Další důležitou kompetencí rady ČRo (podobně i ČT) je schvalování rozpočtu a závěrečného účtu veřejnoprávní instituce.

Ovlivnit program tedy mohou zástupci občanských sdružení stejně málo, jako by to mohli politici, kdyby oni sami v radách seděli (a v Evropě jsou příklady mediálních rad, kde přímo zasedají volení členové parlamentů). Co naopak členové rady mohou a měli by ovlivňovat, je tok financí, tedy nakládání s poplatky nás všech. To je ale vysoce politické zadání.

Česká média - Dana Jaklová: Politici nekoušou ani v radách ZDE

Jak vysoce politickým toto zadání Jaklová chápe, je jasné už z toho, jakým úporným způsobem se snaží vměšovat do řízení rozhlasu - například ovlivňováním řízení finančních toků - investic do jednotlivých stanic a programových celků. Aniž k tomu má elementární kvalifikaci, znalosti z ekonomie či programovou erudici. Ale zato má názor.

Česká média - Dana Jaklová: Politici nekoušou ani v radách ZDE

Jen tak může místopředsedkyně Rady navrhnout k vážné diskuzi na Radě, aby se členové zabývali jejím nápadem nově postavený Rozhlasový dům i historickou budovu Českého rozhlasu, která se mezitím stala národní technickou památkou, opustit a prodat ji. Jen tak může Jaklová podmiňovat schválení důležitých dokumentů prodejem dalších nemovitostí Českého rozhlasu, ačkoliv v tomto názoru zůstává beznadějně osamocena. Generální ředitel musí ekonomickou nesmyslnost takových nápadů vymlouvat a argumentovat půlmiliardou, zaplacenou za novostavbu Rozhlasového domu a nepoužitelností této na zakázku postavené budovy pro jiný, než rozhlasový účel. Jaklová je ale stáel přesvědčena, že jedině ona "svým koncesionářům" a tomu, co je pro ně dobré, rozumí.

Myšlénku vystěhovat se na periferii a nevlastnit nemovistosti vyslovila místopředsedkyně do užaslého ticha na posledním zasedání předsednictva Rady.

Není to tak dlouho, co se Jaklová snažila zbrzdit další rozvoj Českého rozhlasu vyžadováním programového auditu a mauálu k jednotlivým programům a zákazem rozvoje dalších formátů do té doby. Radu informovala, že má politické signály, že "po zvýšení koncesionářských poplatků není úplně shoda na tom, že Rozhlas jde tou pravou cestou" a že jsou to "politici, kteří by měli určovat program médií veřejné služby".

Programovému řediteli Českého rozhlasu pak kdosi z politiků vyhrožoval (vysílal signály - řečeno sněmovním newspeakem), že Rozhlas uvidí, co se stane, když z takového kurzu všeobecné předposranosti sejde na scestí dynamického rovoje formátů a služeb, zejména těch digitálních...

Diskuse Rady ze dne 28. 6. 2006 nad usnesením 58/06 WMAWMA

Chápu, že ta nová budova by se mohla hodit Michelu Fleischmanovi jako sídlo jeho rozpínajícího se mediálního impéria Lagardére. Ale ztěží by se našel jiný kupec, protože budova postavená na ocelových pružinách, tlumících chvění, vybavená rozhlasovými studii a rozsáhlým klimatizovaným archivem může sloužit pouze jako sídlo rádií. A nikdo jiný než Český rozhlas neuživí komplex budov na Vinohradské třídě se studii, které pojmou celý symfonický orchestr.

Diletantismus Jaklové dělá ostudu těm politikům, kteří ji volili (pro jistotu v tomto případě tajně) i těm organizacím, které ji do Rady nominovaly. Protože Jaklová si myslí, že by měla v Radě zastupovat jejich zájmy, což je v příkrém rozporu se zněním zákona, který členům Rady ZAKAZUJE jednat v zájmu i těch organizací, které člena Rady nominovaly. Člen Rady není velvyslanec zájmů ani lobbista.

zákon 484/1991 Sb. v platném znění - zákon o Českém rozhlasu ZDE

zákon 484/1991 Sb. v platném znění - zákon o Českém rozhlasu ZDE

Jaklová zveřejňováním svých názorů mystifikuje veřejnost, která by mohla získat dojem, že stejně lhostejní vůči zákonu a stejně hloupí jsou všichni členové Rady. Nejsou. Jaklová nejspíše ani neví, že proběhly digitální změny zákonů, upravujících činnost České televize a Českého rozhlasu, a že v tuto chvíli nikdo z managementu veřejnoprávních médií netouží po ničem jiném, než nové možnosti začít realizovat a nedestabilizovat legislativní situaci dalšími změnami. Kdyby to parlamentní zpravodajka serveru Česká média věděla, nikdy by nenapsala úvodní odstavec svého článku tak, jako kdyby politici nyní udělali ČT a ČRo milost tím, že se budou rok či dva rýpat v mediální legislativě za situace, kdy došlo ke kýženému kompromisu po dva roky trvající nekonečné odborné i politické diskuzi.

Není tajemstvím, že managementy našich veřejnoprávních audiovizuálních mediálních institucí by si přály změnu zákonů, které zřizují ČT a ČRo. Zákony, až na drobné novelizace, vznikly začátkem 90. let. Nyní se proměňuje jak mediální scéna, tak technologie a ČR je navíc před přechodem na digitální vysílání. Český rozhlas i Česká televize by si jistě novou zákonnou úpravu zasloužily.

Jediný, kterému se nyní mediální legislativa nelíbí, je ODS, jejíž názor skončil v opozici. Člen Rady ale nesmí vystupovat jménem politické strany, politického hnutí , společenské organizace a sdružení , občanské iniciativy a podobně nebo působit v jejich prospěch nebo ve prospěch jiných skupinových zájmů při výkonu své funkce. Tak praví zákon, který touto formulací podmiňuje členství v Radě.

Pouštět žilou koncesionářům vynucováním realizace blbých představ je tak jediná kratochvíle, která radní zbývá ve chvíli, kdy si se svou novou rolí neví rady a nepřečte si ani právní předpis, kterým se má řídit. Ano, generální ředitel může nechat dělat deset ekonomických rozborů, dokládajících nesmyslnost rozličných "ekonomických" nápadů místopředsedkyně Rady na úsporu koncesionářských poplatků. Bude muset ale zaplatit drahé peníze v řádu miliónů externím konzultačním firmám, aby svou autoritou negovaly blbost, o které místopředsedkyně tvrdí, že je legitimním námětem diskuze Rady. Legitimní je podle ní i poškozování instituce (ona přece v Radě není proto, aby souhlasila se stávající podobou fungování instituce) , na jejíž chod a na jejíž nezávislost má dohlížet jako zástupce koncesionářů. Ano, existují - a legitimně své názory vyjadřují - i koncesionáři, kterých hlavním zájmem je rozhlasové poplatky neplatit a veřejnoprávní instituci jako zbytečný relikt socialismu privatizovat. Podobný názor na média veřejné služby má i bývalý manžel Jaklové, toho času poradce prezidenta. Artikuloval ho veřejně na semináři v Českém Krumlově, který pořádal Jaklové zaměstnavatel, mediální lobbista Berka, majitel serveru Česká média a většinový majitel sítě RTA, která získala licenci k digitálnímu vysílání.

Česká média - Konference Český Krumlov
Budoucnost elektronických médií veřejné služby v digitální éře ZDE

Jde jen o to, zda v české společnosti získají tito "koncesionáři" dostatečný politický mandát. Prozatím získali ten mandát, na jehož základě působí Dana Jaklová. Ona je jejich vizitkou.

Související informace

Veřejnoprávní média - média veřejné služby TÉMA BL

Autor je členem Rady Českého rozhlasu a - což mu zákon umožňuje - stále členem ČSSD, což uvádí v tomto případě záměrně. Je tudíž jednou z osmi osob, které rozhodují mimo jiné i stížnosti na vysílání Českého rozhlasu a mají "v popisu práce" dohled nad uplatňováním zákona o Českém rozhlase a Kodexu Českého rozhlasu. Autor není řízen žádným "stranickým sekretariátem" a se svými, většinou kontroverzními názory si vystačí. V Britských listech, kam ho nezvolil nikdo, i v Radě Českého rozhlasu, kam ho zvolili zástupci čtyř politických stran - křesťané, liberálové, socialisté a komunisté. Kam ho nominovaly čtyři zájmové organizace - novináři, právníci, nájemníci a cikáni. Není velvyslancem zájmů nikoho z nich. To říká jen proto, že i po volbách se to nálepkami všude jen hemží. Podle autora je míra věcí veřejných nutná, abychom nežili v anarchii a současně, abychom nežili v diktatuře. I kdyby byla osvícená glorifikovanými zastánci nepolitické politiky. I kdyby byla hájena s praporem svobody bez přívlastku a bez hranic. I kdyby to byla permanentní politická revoluce s fangličkami na Václavském náměstí. Veřejná služba by se ale nikdy neměla stát předmětem kšeftu či zákulisních politických čachrů.