Zápasníci sumo

5. 9. 2006 / Petr Pithart

Máme každý svoji představu, kdo by měl vyhrát a kdo prohrát ve volbách. Ale úplně všechny by nás měla spojovat dvě přání: aby byla v zemi silná demokratická opozice a aby nebyly karty rozdány jednou provždy. Aby se totiž mohly do parlamentu nově dostávat i jiné strany (jako letos Zelení), aby se menší strany mohly stávat většími a ovšem také obráceně: aby se velké strany, když už nemají co říci, musely odporoučet. Zkrátka aby byl náš politický systém opravdu pluralitní a přitom otevřený.

Dvě velké strany už jednou ukázaly, že by se nejraději podílely na vládě obě (a jedna z nich by přitom předstírala opozici) a menší strany by změnou volebního systému poslaly navždy ze hřiště. Jmenovalo se to drze "opoziční smlouva", ačkoli právě skutečná opozice ze hry zmizela.

Ve dvou velkých stranách jsou od té doby vlivní politikové, kteří jsou v pokušení tuhle příjemnou a pohodlnou hru si zopakovat. Otevřeně se k tomu nehlásí, není to populární, ale vždyť ještě nedávno vyjednávali sociální demokraté s ODS "dohodu o podpoře menšinové vlády" (Topolánkovy)! Co to bylo jiného než "oposmlouva" ve stydlivém balení? Menší strany by po změně volebních pravidel zmizely a skutečná opozice by zůstala na komunistech. Ti by to jistě přivítali, protože hlasy voličů dokáže ten, kdo dělá dobře opozici, získávat velmi účinně.

Jediná spolehlivá obrana proti těmto pokušením je Senát, v němž dvě velké strany nemají rozhodující většinu, takovou, aby mohly měnit ústavu a volební systém. Před několika lety už takto náš Senát zafungoval -- znemožnil změnit ústavu a Ústavní soud pak zrušil uzákoněné již změny volebního systému, které posilovaly silné a oslabovaly slabé.

Řečeno fotbalovou hantýrkou Senát (a Ústavní soud) tehdy znemožnil, aby se uprostřed zápasu změnila pravidla: jedna branka se měla zvětšit, druhá zmenšit, menší strany měly sestoupit do nižších soutěží a postup z prvé národní ligy do extraligy měl být napříště vyloučen. Obě velké strany by pořád dokola hrály "malou domů". Pískot diváků na tribunách by jim mohl být docela lhostejný. Politický systém by vypadal demokratický (volby by se konaly), ale uzavřel by se pro všechny s výjimkou dvou velkých stran. Ekonomové by řekli, že vznikl kartel a že ten je vlastně jen jinou formou monopolu.

Ať již tedy volíme kohokoli, mysleme na to, že po volbách tu musí být silná a demokratická opozice, že musí zůstat šance menších stran stát se většími, a také otevřené dveře pro možné nové strany.

Právě do Senátu je třeba volit jiné, menší strany: ty velké jsou už ve Sněmovně, ale před vyprazdňujícím se hledištěm stojí zaklesnuty v sobě celé měsíce jako ti mohutní, hekající obři v japonském zápase sumo.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 5.9. 2006