Jak probíhá výchova na našich školách? Z článku Jany Nováčkové "Učitelské listy" 29.12.2006 uvádím: "Škola vždy vychovává, i když o tom neví, nesnaží se či nezajímá se o to. Učení je situační, tj.děti se učí z celého svého prostředí, nejen z obsahu hodiny která právě probíhá. Smutné je, jak málo se to v tradičních školách bere v úvahu".

Domnívám se, že se v dnešní době velice málo bere v úvahu vliv nynějšího okolního prostředí na výchovu dětí, žáků, studentů i posluchačů vysokých škol. Jak jejich výchovu mají kladně ovlivňovat jejich rodiče kteří prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků sledují co se děje ve vládě, případně v poslanecké sněmovně. Probíhá spor o to jestli odlišovat soukromý život od pracovního. Pokud se jedná o běžného občana, tak hromadné sdělovací prostředky tomuto nevěnují pozornost. Ale jinak je tomu u špičkových politiků, např. v současnosti u premiéra. Ten by měl být výchovným vzorem i v soukromém životě a je smutné, že někteří z jeho spolupracovníků, především ze stejné politické strany, se snaží dokázat, že má plné právo na soukromí. A jak to vypadá v parlamentu? Tam se poslanci často navzájem obviňují i ze lží a při své odpovědné práci, jak je vidět v televizních přenosech, často bez zájmů podřimují nebo čtou denní tisk. Jak může takovéto prostředí kladně působit nejenom na rodiče a jejich děti, ale i na žáky a učitele Proto se ani nemůžeme divit, jaké položky státního rozpočtu poslanci upřednostňují! Školství a jeho učitelé nejsou prioritou, důležitější jsou investice v zájmu politických stran. Tato situace se projevuje na důvěře občanů, jejíž hodnota neustále klesá, ale vládě ani poslancům to zřejmě nevadí. Proč? Proto, že se za svoje jednání nemusejí zodpovídat a nejsou ani hmotně postihováni. Za této situace mluvit o "Studené občanské válce" je nepřesné. Termín občanská válka patří do situace kdy je ekonomika státu v rozkladu a dochází i k lidským ztrátám. A přitom naše ekonomika je na vzestupu a ke "studené, spíš morální, válce"dochází především na politické scéně.

Velice lituji, že přínosy elektroniky nejsou dosud záměrně využívány. Umožňují bezprostředně sledovat dění nejen u nás, ale i na celém světě. Je velmi obtížné se v tomto množství informací orientovat, především z hledisek výchovných a vzdělávacích. Ne všechno co se např.na internetu nachází může mít kladný výchovný vliv.

V práci pedagogů má postupně převažovat vzdělávání řízené podle předem připraveného programu -- scénáře. Kdo bude jeho autorem? Pokud má splňovat požadavky řízeného vzdělávání, bude jím odborník s inženýrským didaktickým vzděláním, potřebným přehledem a praxí. Zatím mají učitelé k dispozici učebnice, které byly zhotoveny bez didaktického záměru.

Ještě mám v paměti programované učebnice, které vedly žáka po krocích, vstup i výstup každého kroku obsahoval i pokyny, které průběh jeho učení hodnotily a směrovaly. Např. "Vaše odpověď na otázku je správná!" , "Pozor! Dopustil jste se menší chyby"!, "Přejděte na další stranu!" apod. Při experimentu s programovaným textem a jeho vyhodnocením jsem zjistil, že dříve nevyhovující žáci byli úspěšnější proto, že se při vyučování a požadované veřejné odpovědi báli posměchu i ztráty svého postavení ve třídě.

Pokud,.v dnešní době, učitel zpracuje své poznatky a zkušenosti do písemné a obrazové podoby, kdo tuto jeho práci, kromě něho, využije? Při publikování na internetu kdo a kde jeho práci objeví? Totéž platí i u škol, kde učitelé dosahují při vyučování a procvičování některých částí probíraných témat velmi dobrých výsledků a jsou ochotni je i publikovat . Nezřídka se stává, že si své zkušenosti nevyměňují ani kolegové v téže škole. Z těchto důvodů se Společnost středoškolských pedagogů snaží vytvořit pro základní, střední i vyšší odborné školy soustavu takových portálů, které by široké využívání těchto zkušeností usnadňovaly. Celý tento proces bude zřejmě dlouhodobou záležitostí. Seznam všech předmětových portálů a odkazy na ně bude na webové stránce této společnosti.

Pokud jde o Výzkumný ústav pedagogický má jeho metodický portál poskytnout pomoc pedagogům předškolního, základního a gymnaziálního vzdělávání při zavádění Rámcových vzdělávacích programů do praxe. Na jeho webových stránkách je uveřejněn i přehled starších příspěvků z různých pedagogických internetových periodik.

Z výchovného hlediska je v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání uvedeno:"Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání". V bodě 3.2. Cíle základního vzdělávání, je jich uvedeno devět, vybral jsem jeden z nich: "Vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi". Jak toto koresponduje s chováním našich předních politiků můžeme v dnešní době sledovat prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.

Pokud porovnáme skutečné prostředí ve kterém se naše společnost nalézá s cíly které z výchovného hlediska mají školy ve vzdělávání dosáhnout dojdeme k závěru, že nejen probíhající reforma školství, ale ani případné další nemají naději na úspěch, pokud se nezlepší chování celé naší společnosti a především politických představitelů. Bylo by žádoucí, aby si uvědomili, že každý jejich krok, každé jejich jednání jsou veřejností sledovány a také z výchovného i morálního hlediska hodnoceny. Mladý člověk potřebuje mít před sebou určitý vzor. Prozatím vedou špičkoví sportovci, baviči, zpěváci. Naši politici zatím mohou posloužit spíše jako příklad záporného působení na celou naši společnost. Přitom se často divíme, jakých nežádoucích činů se někteří naší mladí dopouštějí! Jak mají jejich učitelé, v těchto podmínkách, s úspěchem plnit zadané odborné a výchovné cíle?

Má-li být reforma našeho školství úspěšná, musí probíhat za kladného výchovného působení nejen škol, ale i celé naší společnosti.