28. 2. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Joel S. Hirschhorn: Delusional Democracy
28. 2. 2007

Sebeklam vede k úpadku demokracie

Joel S. Hirschhorn

Naučí se Američané důvěřovat svým spoluobčanům nebo budou pokračovat ve stupidní podpoře politiků, kteří je opakovaně klamou?

Díval jsem se na filmy ze 40. a 50. let o 2. světové válce. Bylo dobře známo, že Adolf Hitler trpěl velkým sebeklamem. Jeho sebeklamné halucince mu nedovolily přijmout rady a fakta od zkušených důstojníků a jiných rádců, což způsobilo utrpení a smrt miliónů lidí. George W. Bush se psychologicky nepochybně podobá Hitlerovi. Jeho utkvělé delirantní představy o jím vedené irácké válce také působí neuvěřitelné utrpení a smrt a promrhávají bohatství naší země.

V naší konstituční demokracii je téměř nemožné osvobodit národ ze spárů prezidenta zdánlivě příčetného, ve skutečnosti však trpícího hlubokým sebeklamem. Možnosti, které současná ústava poskytuje pro obvinění prezidenta (impeachment) jsou evidentně nedostatečné. Bush se stejně jako Hitler a další sebeklamní tyranové obklopil patolízaly, kteří sdílejí a možná i rozvíjí jeho sebeklamné představy a odmítají říci císaři, že nemá žádné šaty. I demokraty ovládaný kongres se dopouští zbabělé nedbalosti. A naše oficiální sdělovací prostředky nepovzbuzují národ k tomu, aby se osvobodil od zneužívané prezidentské moci.

Některým z nás je rovněž jasné, že halucinující Bush mohl přežít tak dlouho díky tomu, že sebeklam je hluboce zakořeněn v celém národě, což překáží občanským aktivitám bránícím národní zájmy. Hlavní typy amerického sebeklamu jsou:

Sebeklamná politická důvěra: Navzdory veškeré historické zkušenosti dokazující pravý opak, milióny Američanů setrvávají ve víře, že střídání demokratů a republikánů v kontrole kongresu a výkonné moci zajišťuje prosazení akutně nutných reforem. Profesionální politikové jsou však sérioví podvodníci.

Sebeklam prosperity: Milióny nebohatých Američanů věří, že ekonomie pracuje pro ně. Tato víra pokračuje navzdory přesvědčivým důkazům, že dělníci a lidé střední třídy nedostávají zasloužený podíl národního důchodu a bohatství. Pokračují ve svém běhu na šlapacím mlýnu zadluženosti, který je nikdy nepřivede k vytouženému Americkému snu. Místo toho se jim dostane ekonomické nejistoty, nerovnosti a nespravedlnosti. Jistota spotřebitele je pojem vnitřně protikladný.

Sebeklamný patriotismus: Nakažlivým sebeklamem je názor, že Amerika je nejvyšším vzorem demokracie. Zbytku světa je možno připsat k dobru, že místo toho vidí arogantní stát, jehož vláda používá svou vojenskou moc nezodpovědně, a jejíž politika odměňuje bohaté na úkor všech ostatních. Lidé od Finska po Nový Zéland se ptají proč Američané nemají všeobecnou lékařskou péči, proč jsou američtí dělníci obětováni globálnímu obchodu a moci korporací, proč jsou milióny amerických občanů hladoví a bez střechy nad hlavou, proč se tam tak malo lidí obtěžuje chodit k volbám, proč je tolik politiků usvědčováno z kriminálních přečinů, proč je tam ve vězení více lidí než ve všech ostatních zemích dohromady. Přesto všechno si Američané vcelku myslí, že jejich konstituční republika jim dává prvotřídní demokracii.

Co s tím tedy můžeme dělat? Vyjadřovat i nadále nesouhlas demonstracemi a protesty v ulicích? Podepisovat petice? Požadovat “impeachment” prezidenta Bushe? Číst a psát hněvivé tirády na progresivních webech? I nadále volit politiky ze dvou hlavních stran v naději, že se objeví politický mesiáš? Projevovat dále poslušnost Bushovi tím, že si budeme půjčovat peníze, utrácet, nakupovat a konzumovat, abychom udrželi naši dluhem zatíženou zemi nad vodou?

Takové aktivity uvolňují sice zlost, jedná se ale do značné míry o svépomocná placeba a je málo pravděpodobné, že z nich mohou vzejít trvalá řešení, které naše země potřebuje. Protesty se jsou přijímány spíše jako zábava pro národ, než jako síla, která by mohla rozbít prohnilý systém. Problémem je jejich měřítko. Kdyby snad milión rozlobených Američanů usedlo v ulicích všude kolem Bíleho domu a bez použití násilí vzdorovalo zasahům policie po mnoho dní, pak by se možná mohl systém rozložit, možná. Protesty musí mít revoluční charakter. Musí vzbudit strach v srdcích samolibých a sebeklamu podléhajících příslušníků mocenských elit, např. Dicka Cheneyho.

Co je doopravdy třeba jsou strukturální reformy, které by bojovaly proti hlavním sebeklamům společnosti, jež přivádějí Ameriku k úpadku. Musíme zaútočit na kořeny problémů, spíše než poskytovat dočasnou úlevu nebo jen zakrývat vnější symptony.

Abychom se vypořádali se sebeklamnou politickou důvěrou a sebeklamem prosperity, je třeba provést hluboké reformy v našem politickém systému. Je třeba nové soutěže schopné politické strany. Strany, která je založena na principech, jež ani demokraté ani republikáni nemohou oportunisticky převzít, protože tyto principy budou v jasném rozporu s jejich nemorálním chováním. Nedávný průzkum veřejného mínění Kaliforňanů, pořádaný nadací New America, zjistil, že “(i) sedm z 10 voličů má často pocit, že musí vybírat to menší ze dvou zel; (ii) více než polovina voličů si myslí, že Kaliformie potřebuje novou velkou politickou stranu.“

Vylečit sebeklamný patriotism bude mnohem obtížnější. Abychom mohli oživit americkou demokracii, musíme mít národní dialog. Dbát slov velkého Johna Marshalla: “Lid si napsal ústavu a lid ji take může zrušit. Je to výtvor jejich vůle a žije jen z jejich vůle.” A Jamese Madisona: “Lid má nepochybné, nezcizitelné a nezrušitelné právo reformovat nebo změnit svoji vládu, kdykoliv shledá, že vláda se protiví nebo je neschopna řádného vykonu své funkci.” Thomas Jefferson věřil, že formulování ústavy má opakovat každá generace Američanů. V tom spočívá skutečná svoboda. Aby byla demokracie dobrá, nestačí, že je stabilní - musí být schopná také sebeopravné akce.

Když si politický systém už nezaslouží důvěry, musí občané důvěřovat sobě. Vezmeme-li v úvahu jak naše zastupitelská demokracie zůstává beznadějně v zajetí majetných skupin se zvláštními zájmy a přitom nechává na holičkách velkou část americké společnosti, je jasné jak velmi naléhavě je třeba zavést více přímé demokracie, aby bylo možno provést potřebné velké reformy. K tomu je třeba mnohem více než jen protesty a řečnění. Někteří aktivisté vyzývají ke svolávání občanských sněmů (viz http://www.cusdi.org/ a http://www.healthydemocracy.org/) nebo ke hlasování o navrhu zákona o občanských iniciativách (viz Philadelphia II: https://votep2.us/ ).  Já a moji kolegové věříme, že máme konstituční právo na svolávání ústavu doplňujících shromáždění podle článku V americké ústavy (viz http://www.foavc.org).  Bohužel, elity, které si přejí zachování současného stavu, nahnaly obyvatelstvu strach z takových aktivit a pěstují v nich chorobnou sebeklamnou víru ve status quo. Pokud tento stav bude setrvávat, Američané nebudou schopni se vymanit z moci despotických sil, které vydírají jejich zemi. Budou schopni jen ventilovat svůj hněv jako disidenti nebo se budou rozptylovat konsumerismem místo toho aby usilovali o vrácení moci lidu.

NENECHME SE SVÉST K VÍŘE, ŽE VŠE BUDE V POŘÁDKU AŽ BUSH KONEČNĚ ODEJDE. I KDYŽ BUSH JE OBZVLÁŠTĚ OHAVNÝ, JE JEN SYMBOLEM NEMOCI, KTERÁ POSTIHLA NAŠI ZEMI. Naše země i po jeho odchodu bude potřebovat hluboké reformy. Milióny disidentů se musí konečně probudit a spojit se kolem revoluční strategie.

Joel S. Hirschhorn: Delusion Destroys Democracy , CitizenPowerMagazine.net ZDE

z angličtiny přeložil Miroslav Kolář


Joel Hirshhorn

Autorův návrh řešení problémů USA najdete na www.delusionaldemocracy.com; informace o doplňcích ústavy podle článku V si od něho můžete vyžádat mailem.

Původně byl řádným profesorem na University of Wisconsin v Madisonu a zastával funkce samostatného poradce v Kongresu USA a ředitele Oddělení pro životní prostředí, energii a přírodní zdroje Národní asociace guvernérů. V současnosti je autorem zaměřeným na politiku a vládní systém. Jeho poslední kniha má název “Delusional Democracy – Fixing the Republic Without Overthrowing the Government“ (Sebeklamná demokracie – Jak zachránit Republiku bez svržení vlády) - www.delusionaldemocracy.com.  Je spoluzakladatelem Přátel (svolávání ústavních) shromáždění podle článku V - www.foavc.org.

zdroj: redakce internetového časopisu Citizen Power Magazine

                 
Obsah vydání       28. 2. 2007
28. 2. 2007 USA odmítly mírovou nabídku z Íránu
28. 2. 2007 Bushova vláda nabízí Sýrii a Íránu vyjednávání
28. 2. 2007 Trojí bída komunismu Bohuslav  Binka
28. 2. 2007 Jak nás pan poslanec překvapil Pavel  Čámský
28. 2. 2007 Zachrání Fico odsouzené z Libye? Petr  Wagner
28. 2. 2007 Boj za referendum o základně Milan  Valach
28. 2. 2007 Jednostranným pořadem o americkém radaru hrubě zkreslil reportér Brunclík skutečnost
28. 2. 2007 Spiklenecké teorie o pádu budovu WTC 7
28. 2. 2007 Nepohodlná pravda ohledně Ala Gora
28. 2. 2007 Pandořina radarová skřínka Oskar  Krejčí
28. 2. 2007 Stařeček Elena  Suchomelová
28. 2. 2007 Sen žen a biskupů: mateřství, mateřské štěstí, štěstí dětí, aneb Co když se pohádka neuskuteční? Uwe  Ladwig
28. 2. 2007 Evropa na rozcestí -- růst či nerůst? Ondřej  Rut
28. 2. 2007 Rusové nevěří nikomu
28. 2. 2007 Sebeklam vede k úpadku demokracie Joel S. Hirschhorn
28. 2. 2007 V mládí revolucionářem, ve stáří poraženým? Daniel  Veselý
28. 2. 2007 Protože proto Michal "Wolf" Vlk
27. 2. 2007 Vojtěch Filip volá do zbraně!
27. 2. 2007 Byt pro soudce Stanislav  Křeček
26. 2. 2007 Díky novinářům a politikům je v ČR možné prosadit cokoliv Bohumil  Kartous
18. 2. 2007 Hospodaření OSBL za leden 2007
22. 11. 2003 Adresy redakce

Útok na USA, Afghánistán, Irák RSS 2.0      Historie >
28. 2. 2007 Sebeklam vede k úpadku demokracie Joel S. Hirschhorn
26. 2. 2007 Šéf studie NIST popírá existenci roztavené oceli ve WTC Jiří  Míka
22. 2. 2007 Blair oznámil, že stáhne britská vojska z Iráku Jan  Čulík
22. 2. 2007 Vysoký Blairův poradce zkritizoval britského premiéra, že "nedával pozor" při vedení války v Iráku   
21. 2. 2007 Irák: Peklo na zemi Jakub  Rolčík
21. 2. 2007 Blair ve středu "potvrdí rozvrh stažení britských vojsk z Iráku"   
21. 2. 2007 Britská vojska "budou stažena z Iráku do konce roku 2008"   
8. 2. 2007 USA poslaly do Iráku 12 miliard dolarů. Nechaly je zmizet beze stopy   
6. 2. 2007 Bush navrhuje zredukovat zdravotnickou pomoc pro chudé, aby měl na válku v Iráku   
6. 2. 2007 Američané nakonec "povolili" promítnutí "tajného" videa u soudního slyšení   
30. 1. 2007 Velké problémy malé základny raketové rozvědky Oskar  Krejčí
29. 1. 2007 Washington: Velký protest proti válce v Iráku   
27. 1. 2007 Baradei si myslí, že válka s Íránem by byla katastrofou Štěpán  Kotrba
27. 1. 2007 Čeští novináři "objevili" americkou paprskovou zbraň, a ono je to jinak Štěpán  Kotrba
25. 1. 2007 Americký Senát odmítl Bushův apel o Iráku