3. 4. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 4. 2007

Britští rukojmí jako "Tonkinský incident" ospravedlňující útok na Írán?

V pátek 23. března umožnila Demokratická strana v americkém Kongresu Bushově administrativě, přes velkou nevoli svých voličů, získat více než 100 miliard dolarů na další vojenské operace v Iráku a Afghánistánu s ujištěním, že americké jednotky opustí Irák do1. září 2008. Mluvčí Demokratické strany v Kongresu Nancy Pelosiová toto vyzdvihla jako "volbu, která válku v Iráku ukončí".Tento zákon však Bushovi a spol. umožňuje v regionu pevně zakotvit, prosadit nad ním efektivní kontrolu, vyhrotit konflikt v Afghánistánu a napadnout Írán.

Naděje milionů amerických voličů a dalších lidí na celém světě v "demokratickou alternativu" zahraničního kurzu Spojených států byla zmařena, neboť její symboly - žhavá kandidátka na úřad prezidenta Hillary Clintonová a senátor Barack Obama - své voliče podtrhly nejen suchou argumentací v kauze Írán s tím, že "všechny možnosti řešení krize jsou na stole (včetně nukleárního útoku na Írán)."

V přibližně stejnou dobu bylo íránskými jednotkami zajato 15 britských námořníků pohybujících se, podle jejich slov, v iráckých vodách, nepříliš daleko od vod íránských. Média tomuto incidentu samozřejmě věnují nadstandardní pozornost a již tak vyhrocená nenávist vůči všemu íránskému balancuje na pokraji exploze.

Souvisí snad spolu ony uvedené události? Domnívám se, že ano. V kontextu jde o další z mnoha kroků Spojených států a Velké Británie otřást nedemokratickým, ale suverénním státem. Nabubřelá kampaň v podobě sankcí uvalených na Írán mezinárodním společenstvím (rozuměj -- Spojenými státy a Velkou Británií) se téměř podobá té, jež předcházela útoku na Irák. Opět tuto kampaň provádí lživé argumentace, mýty a polopravdy.

Írán vehementně odsoudil útoky z 11.9.01, souhlasil se svržením Saddámovy tyranie, zavrhoval teroristické praktiky Al Kajdy, byl k ruce Spojeným státům na bitevním poli a získal ostruhy za rekonstrukci válkou poničené infrastruktury v západním Afghánistánu. V roce 2003 byl ochoten vyjednávat se Spojenými státy o mírovém obohacování uranu a jako dlouholetý člen Smlouvy o nešíření jaderních zbraní (NPT) spolupracoval s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (IAEA), přestože jej prezident Bush o rok dříve stigmatizoval zařazením do Osy zla. Následovala radikalizace íránského "umírněného" režimu a spolu s otevřeným nepřátelstvím ze strany Bushovy administrativy učinila přítrž slibným diplomatickým jednáním.

Írán od té doby čelí diplomatické válce ze strany USA, VB a Izraele a s napadením Iráku coby "žába sedící na ropném prameni" uprostřed trasy dodávající cennou tekutinu z chudého Východu na bohatý Západ horlivě zbrojí neboť, jak prohlásil jeden izraelský vojenský historik, by "v opačném případě, za situace držení v šachu nepřítelem, byl šílený (mluvě o Izraeli a jeho ilegálně vyvinutém jadernému potenciálu čítajícím na dvě stě hlavic)."

Je těžké nepodlehnout mediálnímu džihádu, který fabrikuje organizace AIPAC ( izraelská lobby mající enormní vliv a zastoupení v Senátu a Kongresu při formování pro izraelské, proti palestinské a proti íránské politické vůle na Blízkém a Středním východě). Tato selektivní propaganda je šířená celoplošnými listy jako Wall Street Journal, Foreign Policy, Washington Post, New York Times a zpravodajskými stanicemi jako CNN a Sky News a izraelskou vládou po mnoho let, jak dokresluje výrok bývalého izraelského premiéra Ehuda Baraka pro dokument BBC: "ze strachu před íránskými bombami máme právo uchýlit se k taktickému nukleárnímu útoku v sebeobraně."

Prezident Amhadinežád svými nevhodnými, avšak překroucenými výroky symbolizuje nového Hitlera, ačkoliv má v zahraniční politice Íránu zanedbatelný vliv, na rozdíl od skutečného vůdce země ajatolláha Chameniího, jehož odsuzující rétorika Ahmadinežádových promluv a smířlivá gesta vůči Západu jsou oficiálními médii ignorována (íránský prezident nemluvil o vymazání Izraele z mapy, ale o tom, že režim v Jeruzalémě bude jednou odstraněn z mapy historie, jako Sovětský svaz, na rozdíl od ultrakonzervativních rabínů, kteří otevřeně volali po vyhlazení Arabů, aniž by se zvedla vlna kontroverze a odsudku).

Podle nejmenovaného důstojníka CIA a listu London Sunday Telegraph Spojené státy již nějaký čas poskytují finanční dotace, zásoby a trénink separatistickým a teroristickým skupinám na území Íránu, sestávajících se z příslušníků kurdské, azerijské, arabské a balučijské národnosti, jejichž krajané tvoří 40% obyvatelstva Íránu. Tyto destabilizují chod země "zevnitř" ozbrojenými útoky na íránské gardy, umísťují výbušniny ve vojenských objektech, odpalují auta, unášejí civilisty a cíleně zabíjejí vojáky a vládní úředníky. Některé z těchto skupin jsou navíc v přátelském kontaktu s Al Kajdou. Z provádění těchto praktik v Iráku je však paradoxně Bushovou administrativou viněn právě Írán

Nedá moc práce si představit, kdyby se obdobně dělo na území USA nebo Velké Británie. Hysterická média by bila na poplach a masivní bombardování by srovnalo Írán se zemí, patrně s velkou podporou "civilizované" a "spořádané" západní společnosti.

Plánovaný americký útok na íránská jaderná zařízení by si podle zprávy Výzkumné skupiny univerzity v Oxfordu (Oxford Research Group), nazvané Írán: následky války (Iran: Consequences of a War), vyžádal 10 000 lidských životů. Tato zpráva byla zpracována na podkladě materiálů poskytnutých Pentagonem. Dále je zde uvedeno, že bombardování, i pokud by bylo provedeno precizně, mohlo by, jak udáno autorem zprávy, profesorem mírových studií na univerzitě v Bradfordu Paulem Rogersem, způsobit "extrémně nebezpečný konflikt, který by mohl vyústit v dlouhodobou vojenskou konfrontaci s účastí Izraele, Libanonu a dalších zemí v Zálivu."

Pakliže by byl zasažen nukleární reaktor v Bushehr, tak radioaktivní mrak by mohl zamořit značnou oblast v Zálivu. Írán by mohl odpovědět sebevražednými nájezdy motorových člunů a zřejmě i drastickým zvýšením cen ropy. Došlo by pravděpodobně k stejné situaci jako v USA po útocích z 11.9.01. ; Íránci by se semkli kolem prezidenta Ahmadinežáda a v islámském světě by se ještě mohutněji zjitřila nenávist vůči všemu americkému, což za situace, kdy v regionu, podle specialistů z CIA, může dojít k rychlé výrobě tzv. "špinavé bomby" a teroristickému činu, mnohem ničivějších rozměrů, než z 11.9.01.

Írán by také asi vystoupil z NPT a urychlil svůj jaderný program. Zpráva končí slovy, že by se tomuto scénáři mělo za každou cenu předejít všemi dostupnými diplomatickými prostředky, jakkoliv obtížnými.

Nemohu se ubránit domněnce, že zajetí 15 britských námořníků poté, co se v Zálivu objevila druhá americká letadlová loď a nastaly vojenské manévry a personál britské vojenské základny v Kataru byl zmobilizována, představuje cosi jako vhodnou záminku a ospravedlnění vojenského útoku na suverénní Írán, přihlížeje k nezáviděníhodné situaci britských rukojmí.

Podobně v roce 1964 posloužil tzv. Tonkinský incident americkému prezidentu L.B. Johnsonovi, kdy došlo k údajnému útoku na americkou válečnou loď, oficiálně vyhlásit válku jižnímu Vietnamu, ačkoliv již od druhé poloviny 50.let zde, na území bývalé francouzské državy, ustanovili Američané represivní diktaturu, která masakrovala desetitisíce civilistů, a již v roce 1962 tu nařídil prezident Kennedy plošné bombardování a vyhlásil chemickou válku, která si dodnes vyžádala narození přes půl milionu znetvořených dětí, k vyhrocení bombardovací kampaně a započetím gigantické tragédie.

Mám za to, že v Íránu již válka probíhá, i když "nízké intenzity", avšak budoucnost, na základě předešlých zkušeností, může uštědřit ránu i takovým ultrapravicovým maniakům, jako jsou Dick Cheney nebo Donald Rumsfeld.

                 
Obsah vydání       3. 4. 2007
3. 4. 2007 Problémem pro ženy je čas Věra  Říhová
3. 4. 2007 Opovažte se psát o vaření!!
2. 4. 2007 Proč ženy většinou nečtou Britské listy? Jan  Čulík
3. 4. 2007 Nečisté maturity 2007 Ondřej  Hausenblas
3. 4. 2007 Pravda, racionalita, interpretace Miloš  Dokulil
3. 4. 2007 Vzkaz panu Čunkovi a našim politikům Tomáš  Franke
3. 4. 2007 "Ta už jíst nebude", aneb o předvelikonočním půstu jinak Jan  Paul
3. 4. 2007 Michael  Marčák
3. 4. 2007 Ústa v paměti národa Petr  Špička
3. 4. 2007 Diktatura hlupáků, aneb Žít morálně jen v bohaprázdném světě? Uwe  Ladwig
3. 4. 2007 Británie "stejně jako Írán chce vyřešit problém s námořníky prostřednictvím diplomacie"
3. 4. 2007 Britští rukojmí jako "Tonkinský incident" ospravedlňující útok na Írán? Daniel  Veselý
3. 4. 2007 Michael  Marčák
3. 4. 2007 Rakouským sociálním demokratům klesají preference Richard  Seemann
3. 4. 2007 Přežijeme všechno Josef  Vít
3. 4. 2007 Host MSNBC: Rosie O'Donellová by měla být popravena Jiří  Míka
3. 4. 2007 Zvýšení DPH pro veřejnou dopravu -- kde jsou Zelení? Jiří  Absolon, Jiří  Neustupa
3. 4. 2007 Naděje na moudrost Václav  Dušek
3. 4. 2007 Co víc nám ještě chcete sebrat? Jan  Bláha
3. 4. 2007 Diskriminovat je naše nezpochybnitelné právo Ondřej  Šlechta
2. 4. 2007 Přestaňte se schovávat a přestaňte lhát, brigádní generále ! Štěpán  Kotrba
2. 4. 2007 Václav Klaus, média, klimatické změny a jejich prezentace Miloš  Dokulil
2. 4. 2007 Nezlobte se na zrcadlo, když máte křivé huby Milan  Daniel
2. 4. 2007 Tomu říkáte ponižování?
31. 3. 2007 Případ Uzunoglu: Odmítám apriorní negativistické postoje Petr  Uhl
1. 4. 2007 Kauza Uzunoglu: Legenda a skutečnost Zdeněk  Jemelík
2. 4. 2007 Dotčená ješitnost Petra Uhla Phillip  Janýr
2. 4. 2007 Prostitutky před každým zápasem, prosím! Bohumil  Kartous
2. 4. 2007 Čapkova Válka s mloky v britském rozhlase
2. 4. 2007 I opálený Čunek Čunkem zůstane Boris  Cvek
2. 4. 2007 Tony Blair nemá dostatek mezinárodních sympatií, aby rychle osvobodil zajaté námořníky Miloš  Kaláb
31. 3. 2007 Chce být Miloš Zeman Lafontainem českých důchodců? Štěpán  Kotrba
16. 3. 2007 Hospodaření OSBL za únor 2007