7. 6. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 6. 2007

Bush odjel, a co bude dál?

Prezident George Bush odejel, a co bude s americkým radarem dál? Bude stát na českém území, nebo ne? Otázka má několik možných odpovědí, z nichž každá závisí na rozhodnutí někoho jiného než české vlády nebo české veřejnosti. Bude-li americká strana úspěšná v Polsku a dospěje k dohodám o rozmístění svých zařízení ve střední Evropě také s Ruskem a důležitými státy Evropské unie, pak radar na českém území stát bude. Česká vláda nemá jinou možnost, než poslechnout Washington, a na tom nic nezmění ani Topolánkovo slovní siláctví, působící spíše jako folklór.

To je jistě hra směrem dovnitř, právě tak jako k domácímu publiku směřuje vysoce efektivní využívání situace ze strany lídrů sociální demokracie. Sociální demokraté by byli hloupí, kdyby nabídnuté šance nevyužili, a vůbec jim nevadí, že jejich vlastní premiéři, Špidla a Gross, každý svým vlastním neopakovatelným způsobem, svého času nabídli USA ještě mnohem víc než prostor pro radarovou základnu. Říká se tomu pokrytectví, ale to k politice, bohužel, už patří. Opozice ale ví moc dobře, že kdyby ona byla u moci, musela by postupovat úplně stejně jako vláda Topolánkova. Tedy srazit podpadky, zasalutovat přes Atlantik směrem k Washingtonu a vnitřně se strašně moc trápit problémem, co udělat s národem nechtějícím americký radar, a vůbec cizí zbraně a cizí vojáky, na svém území. To je skutečný problém, všechno ostatní je mlha.

Kam s názorem veřejnosti trápí všechny vlády, totalitní i demokratické. Všechny spojuje naprosto cílené úsilí vyřadit masy ze hry. Zákazy, represemi, nebo chlebem a hrami. To je jedno, každý nápad je v této stále se zdokonalující oblasti k nezaplacení. V demokratických společnostech může například kdokoliv po libosti vyjádřit svůj názor. Ovšem jedině tak, aby jím nerušil bohorovné držitele moci. Aktuální obrázky ilustrující míru žádanosti názorové plurality, nabízí současné Německo při schůzce zástupců G8, ale ani v Praze se odpůrci radaru nedostali do těsnější blízkosti amerického prezidenta. Pokud vývoj půjde touto cestou dál, pak se nositelé odlišných názorů dočkají toho, že budou smět protestovat pouze na odlehlém ostrově v Tichomoří, kam je vždy před zahájením nějaké státní návštěvy ochotně odveze policejní loď. A tam, obklopena širými vodami, může demokracie propuknout v ničím nespoutaný svátek svobody, happening nebo technoparty. Cokoliv, hlavně ať je to daleko, není to vidět a nikdo to neslyší.

Vraťme se ale k radaru a k pravděpodobnému postupu české vlády. Bude-li i nadále americkým zadáním získání prostoru pro vybudování radarové základny v ČR, pak toto nebude možné provést bez alespoň netečné spoluúčasti domácího obyvatelstva. Nějaké zbytky demokracie v demokratických státech zůstat musí. Lidu se ovšem nedostane práva referenda, neboť nemá tolik rozumu, aby hlasoval rozumně. Lidová hnutí jsou vůbec rozumná jen tehdy, když někoho přivádějí k moci, pak jakýmsi zázrakem hlas lidu ztrácí na inteligenci.

Vláda při své kampani za radar může ale určitě počítat s osvědčenou vlastností Čechů, jíž je poměrně nízká míra vytrvalosti v běhu na delší tratě. Aktivisté to brzy zabalí a vláda, prostřednictvím médií, bude krmit veřejnost propagandistickými balíčky, z nichž nejvýživnějšími jsou statistické výzkumy, hlásající: "Pozor, počet příznivců radaru stoupá!" Po takové zprávě, bude-li opakována dostatečně často, si začnou méně zarytí odpůrci radaru a lidé nerozhodnutí říkat, zda-li na tom americkém zařízení snad není něco dobrého? Alespoň design, nebo barva. Největším esem v rukávu je ale opravdu chytrý manévr. To, když vystoupí v televizním zpravodajství (jak se ihned po odjezdu G. Bushe stalo) ředitel agentury zabývající se výzkumem veřejného mínění, a pronese skutečně zásadní názor. "Pro radar jsou většinou lidé s vysokoškolským vzděláním a lidé informovaní." Tohle zabere, i kdyby selhalo vše ostatní. I když diplom z vysoké školy není důkazem inteligence, a často je ten dokument až v nápadném nesouladu se svým majitelem, tak nějak z tradice se starodávný omyl, pocházející ještě z dob habsburské monarchie, mezi veřejností udržuje. Takže proradarový reklamní slogan zní: "Vysokoškoláci a lidé informovaní berou radar! Kdo je proti radaru, není vysokoškolák, ale neinformovaný..." Toto reklamní sdělení má pro jistotu i podprahovou složku, která je ještě výmluvnější: "Nikomu neříkej, že jsi proti radaru, ještě si bude myslet, že jsi ignorant a nevzdělanec." Tato taktika hrající na strunu přirozené lidské ješitnosti se využívá v propagandě velmi často. Voliči některých stran jsou vysokoškoláci, zatímco jiných voliči mají jen základní vzdělání, a tak dále a tak dále. Možná je to i statisticky pravda, ale o statistiku určitě nejde.

I na tomto malém příkladu je vidět, jak demokracie zoufale potřebuje skutečně nezávislá média. Bez nich se totiž ocitá v rukou zájmových skupin a jejich reklamních agentů! Ti kašlou na novinařinu, zato své propagandistické řemeslo ovládají dokonale.

                 
Obsah vydání       7. 6. 2007
7. 6. 2007 Putin Bushovi: Použijte radaru v Ázerbajdžánu
7. 6. 2007 G8 se dohodla o tom, jak bojovat proti globálnímu oteplování
7. 6. 2007 Konec protokolu z Kjóta
7. 6. 2007 Bush odjel, a co bude dál? Ivo  Šebestík
7. 6. 2007 V zámku a podzámčí... a reforma financí Vít  Klíma
7. 6. 2007 Otázky Bushovi nebyly součástí programu Vladislav  Černík
7. 6. 2007 Michael  Marčák
7. 6. 2007 Jak se Bush v Praze nakláněl přes stůl a proč
7. 6. 2007 Ach, ti novináři! Eduard  Vacek
7. 6. 2007 Přátelství a spojenectví musí být oboustranně rovnou záležitostí Zdeňka  Ullmannová
7. 6. 2007 Jan Čulík a Ostraváci, aneb jak se můžeme poučit z toho, že každý má své oči, svou socializaci a jen svou paměť? Uwe  Ladwig
7. 6. 2007 Úloha Spojených států amerických ve světových dějinách Daniel  Veselý
7. 6. 2007 Rozdíl mezi ženskou a feministickou politikou Mirek  Vodrážka
7. 6. 2007 Cesta do Bergen Belsenu v autě polního rabína Alexandra  Štefanová
6. 6. 2007 Gordon Brown a Jiří Paroubek aneb technologie moci jako český fenomén Bohuslav  Binka
7. 6. 2007 Alternativa? Reformy podle Sobotky, Dolejše a Tlustého
7. 6. 2007 Hlava plná zpravodajství Štěpán  Kotrba
7. 6. 2007 Gusenbauerův dopis Topolánkovi dorazil do Prahy Richard  Seemann
7. 6. 2007 Jak jsme se učili marxismus Jiřina  Šiklová
7. 6. 2007 Zpravodajství iráckého odboje za dny 16. – 30. dubna 2007
6. 6. 2007 Spojené státy jsou stále proti dohodě o skleníkových plynech
6. 6. 2007 Fričová konečně v České televizi
6. 6. 2007 Janeček nejspíš dostal za pět minut dvanáct rozum Štěpán  Kotrba
6. 6. 2007 Canny
5. 6. 2007 Nejúčinnější zbraní v boji proti extremismu nejsou kulky ani bomby - nýbrž univerzální přitažlivost svobody George W. Bush
6. 6. 2007 Vojenské základny USA ve světě Zdeněk  Brousil
6. 6. 2007 Jak jsem si byl poslechnout argumenty druhé strany a skončil na policii
6. 6. 2007 New York Times: Bushova pražská tiskovka před umlčeným tiskem
6. 6. 2007 Palba do vlastních řad Pavel  Zoch
4. 5. 2007 Hospodaření OSBL za duben 2007
22. 11. 2003 Adresy redakce