Cituji:

Směšujete naprosto odlišné věci. Sexismus a homofobie jsou dost problematické pojmy, ve svém článku jsem jasně řekl, že některé projevy, které někteří považují za sexistické či homofobní, já neodmítám. Co naopak odmítám, je omezování práv jednotlivců na základě jejich pohlaví nebo sexuální orientace. Co se týče přistěhovalců z muslimských zemích, někteří z nich pronásledování homosexuálů, zrušení volebního práva žen a použití násilí podporují. Část muslimské komunity požaduje, aby byly spory uvnitř komunity rozhodovány podle práva sária. To není požadavek porušení hned několika Vámi jmenovaných hodnot?

Co se týče největší dánské církve, nejsem si jistý, zda ji lze vůbec považovat za církev, nebo za pomocnou státní instituci, ovládanou ministerstvem. Podobně vnímám také dominantní církve v dalších skandinávských zemích a také ruskou pravoslavnou církev. Faderhuset je sbor svobodný a na státu nezávislý. Považovat jeho názory za fanatické, je podle mého názoru nadsazené, stejně tak nevím, na základě čeho si dovolujete v souvislosti s ním používat slovo sekta. Podobný postoj k homosexualitě má i církev katolická či pravoslavná, nebo také letniční protestantské církve. V postoji k homosexualitě a interrupci se shoduje i s muslimy.

Studenou válku nevnímám jako "konflikt pravicového kapitalismu s levicovým komunismem". Slovo komunismus je velice zavádějící. Co se týče západoevropských levicových vlád, jimi spravované státy zůstávaly kapitalistické a nepřecházely z NATO a EHS do Varšavské smlouvy a RVHP. Nelze ji však vnímat ani jako spor demokracie s diktaturou. V mimoevropských zemích, kde skutečně hrozila změna zahraničněpolitické orientace, neváhaly USA se svými spojenci provést změnu vlády i za cenu popření demokratických principů.

Dnes však proti sobě stojí jiné síly. Jde o nefalšovaný spor konzervativců a levice, ve kterém muslimové stojí tu na straně konzervativců, například v oblasti potratů a nároků homosexuálů, jindy na straně levice, pokud jde o sociální a přistěhovaleckou politiku. Přistěhovalci z Číny a Vietnamu stojí na straně konzervativců, a to přestože jejich domovské státy ovládá strana, která má v názvu slovo "komunistická".

(Přiznávám, že nerozumím dánsky a mám tak omezený přístup k informacím z této země. Naopak s vietnamskou i čínskou komunitou jsem ve stálém kontaktu. Ze zahraničních médií sleduji nejvíce polská, méně slovenská, německá a švýcarská. O dění v bývalém Sovětském svazu mám informace od studentů z těchto zemí.)