A to zameškání řešení je příliš velké, mezitím vyrostly další generace budižkničemů a problémové mládeže na straně jedné -- a xenofobů na straně druhé, takže náprava, která by před pár lety stála pár desítek milionů, dnes bude stát pár desítek miliard. Takže společnost dnes v podstatě rezignuje a vést to může jen k velmi chmurným koncům, z nichž nejméně drastický je buď odchod majority nebo minority z města. Zahraniční studie ukazují, že pokud zastoupení problémové menšiny v populaci přesáhne 10%, odejde majorita.

Nevím, jak to konstruktivně uzavřít, zkoušel jsem sám Romům různě pomáhat, s prací, s doučováním, s podporou jejich sporů atd., ale v podstatě jsem poznal, že jim dnes již v Ostravě mnoho pomoci nejde a, jak jsem řekl, nepomohu jim dnes už asi ani ty miliony. Zda k něčemu pozitivnímu povede zrušení zákona o kočování, to je dnes ve hvězdách, asi bychom jim museli sami koně a vozy sehnat a kočovat je zase naučit. Pravděpodobnější ale je, že vozy skončí někde v zastavárně a koně v salámu nebo, v lepším případě, u nějakých romských chovatelů koní, kteří všechnu tu integraci a asimilaci přežili, tedy snad někde na Slovensku nebo v Maďarsku.

Asi by bylo užitečné nastudovat všechny profesně-sociální kasty Romů, jak je vidíme v Maďarsku, Španělsku a snad i v Pandžábu a nějakou formou je motivovat, aby znovuobjevili svou tradiční tvář, sociální vazby a profese, ke kterým mají předpoklady a které jsou pro ně tradiční. Namátkou vyjmenuji některé profese: Hudebníci, obchodníci (např. konští handlíři), kováři, kotláři, herci, artisté, věštitelky budoucnosti (kartářky, numeroložky, chiromantky), zpracovatelé kůží, ošetřovatelé koní, cvičitelé hadů a medvědů, hrnčíři, košíkáři, metaři, pradleny, cihláři, korytáři, bylinářky aj.

V Čechách a na Slovensku byly Romy dříve provozovány kromě kovářů nejčastěji profese: "výroba metel, košíků, ošatek, rohoží, stahování a čištění kůží, broušení nožů, výroba nepálených cihel z hlíny, vody a plev, výroba dřevěného uhlí. Ženy chodily sedlákům vymazávat pece (díky svému malému vzrůstu se do pecí vešly), na jednoduchých stavech pletly jednoduché tkanice, s dětmi sbíraly jahody, borůvky, šípky a jiné plody. Své výrobky a nasbírané plodiny chodily nabízet po vesnicích sedlákům. Vyměňovaly je většinou za potraviny nebo ošacení." (1) Dnes nalézáme mezi Romy zdatné spisovatele, filmaře, fotografy, kuchaře, ošetřovatelky.

Také by stálo za to seznámit naše Romy s modernějšími formami kočování. Mám na mysli třeba perfektně čisté a pěkně zařízené přívěsy spíše městských Romů v Anglii a Irsku. V Anglii dnes kočuje dobrá polovina Romů, takže je tam z čeho vybírat inspiraci a poznatky. Cizí zkušenosti vyjdou vždy levněji.

Na závěr bych chtěl zmínit jeden biosociální aspekt možnosti kočovat. Málokdo si uvědomuje, že kočovný způsob života přibližuje člověka přírodě a morálnějšímu a pravdivějšímu sepětí s ní. Přestože na první pohled člověk jakoby kočováním ztrácí odpovědný vztah ke konkrétnímu místu, ve skutečnosti přírodu lépe poznává, je jí blíž a v souhrnu se k ní chová ohleduplněji.

Kočovný způsob života také sám o sobě reguluje porodnost, protože v drsnějších podmínkách je potlačena hypersexualita lidského druhu, jakou známe v "civilizovaných" podmínkách. Osoby nemocné a neduživé také z různých důvodů přirozeně dříve umírají a je i tak přirozenou cestou posíleno hledisko přirozeného výběru. Naopak rod jako takový se po psychické i fyzické stránce kočováním v souhrnu otužuje, stává se odolnějším. Při kočování dochází také k přirozené konkurenci mužů a žen při výběru partnera a i tu je posíleno hledisko přirozeného výběru a zkvalitnění populace.

Kočování má i své pozitivní kulturně-sociální aspekty. Přirozeně je předávána tradice, děti se přirozeně učí a vstřebávají životní moudrost od rodičů, prarodičů a zkušených osob celé skupiny, v kolektivu se přirozeně rozvíjí jejich sociální a emocionální inteligence, schopnost důvěry a zodpovědnost k druhým, empatie, soucit, vědomí sounáležitosti. Dítě je tu svědkem zrození života i jeho konce a jeho životní názor a systém hodnot jsou utvářeny na reálném základě.