31. 10. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
31. 10. 2007

Che Guevara -- ikona a zástupný symbol

V Britských listech se objevilo několik příspěvků na okraj kulatého výročí úmrtí lékaře, vojáka a velmi svérázného politika s přezdívkou Che. Dost mi vadí jejich jednostrannost a vzájemně konfrontační tón. Tento způsob vyváženosti zdá se mi být poněkud nešťastný. To není výtka vůči vydavateli, ten těžko může dělat něco lepšího než poskytovat prostor stoupencům odlišných názorů.

Nemohu odolat, abych také nepřispěl hrstí úvah. Jako dítě jsem živého Guevaru viděl v Havaně na vzdálenost přibližně 150 m, což ze mne zajisté nedělá znalce této osobnosti. Ale o Guevarovi a o kubánské revoluci jsem něco přečetl a promyslel, mám své vlastní kritické myšlení. Jednostrannost a apriorní zaujatost většiny autorů mě vyburcovaly z klidu a z přirozené lenosti.

Kdybych chtěl být za každou cenu vtipný, odpověděl bych na otázku, zda byl Che Guevara tyran nebo hrdina, jediným slovem: Ano.

Pochybuji, že někdo z těch, kteří pocítili neodolatelnou touhu napsat k výročí slohové cvičení -- snad s jedinou výjimkou P. Urbana -- zkoumal skutečnou osobu. Jednotliví autoři zjevně do podobizny el commandanta promítají své vlastní životní zkušenosti, své politické postoje a myšlenkové stereotypy.

Oldřich Lachout -- "bývalý policista, soukromý detektiv, dnes invalidní důchodce" bez váhání tvrdí, že Guevara byl hrdina. Vychází z teze, že "každá, krvavým režimem vynucená násilná revoluce, má oběti na životech". S tím lze v zásadě souhlasit. V dějinách však často bývá obtížné rozpoznat kritický okamžik, kdy nezbytné revoluční násilí přerůstá v násilí zbytečné. V závislosti na konkrétních společenských podmínkách bývá v období revolučního převratu nezbytné mimoekonomické přinucování. Ale vyspělost a historická oprávněnost nové státní moci se projevuje zejména v tom, že přechodné období násilné revoluce zkrátí na nejmenší možnou míru a přejde k jiným, obecně přijatelnějším a zároveň účinnějším formám ovlivňování lidí, k přesvědčování a ekonomickému donucování.

Někteří revolucionáři propadnou opojení z moci a z násilí. Posílají své skutečné, potenciální a dokonce zcela vymyšlené odpůrce do vězení a na popraviště jenom proto, že jim administrativní přikazování připadá jednodušší, že jsou intelektuálně líní nalézat a uplatňovat jiné metody řízení společnosti.

Existuje bohatá dokumentace, množství svědectví těch, kteří Guevaru osobně znali. Např. Valtr Komárek několikrát veřejně vzpomínal na své mnohahodinové rozhovory s tehdejším kubánským ministrem průmyslu. Hovořil o zajímavé osobnosti, o pronikavě myslícím intelektuálovi s nepředstíraným zájmem o sociální otázky, o člověku osobně odvážném a nezištném. Ale také o politikovi posedlém představou, že příkazy, zákazy a represáliemi lze dosáhnout vše. O člověku lhostejném k osudu jednotlivců až k určité bezcitnosti. A v neposlední řadě se zmiňoval o jeho fascinaci trestem smrti a popravami.

Pan Lachout píše, že "...po vítězství kubánské revoluce došlo k popravám osob ze státní správy -- policejních a vojenských složek diktátorského režimu, latifundistů, kriminálníků, je nutné vědět, co tito popravení spáchali, a zda nemají na svědomí nevinné lidské životy." Ano, souhlasím, je nutné vědět. Pan Lachout ví? Já tedy ne!. Ostatně, kde bere tu jistotu, že mezi popravenými nebyli žádní dělníci nebo rolníci? Mýlím se příliš, když údaj "bývalý policista" upřesním tak, že pan L. byl za ancien régime (používám tento libozvučný termín raději než rádoby ležérní "za totáče" nebo historicky a politicky nepřesné "za komunismu") příslušníkem SNB? Na tom samozřejmě nemusí být nic špatného, ale byl "osobou ze státní správy" a proto by měl být podle vlastní logiky po listopadové revoluci popraven.

Pohlédněme na slavný portrét Che. Ta mužně pohledná vousatá tvář pod revolučním baretem, s pohledem, který je zasněný a přísně odhodlaný zároveň. Ta fotografie se pro několik generací levicových intelektuálů stala ikonou, která se už dávno odpoutala od své předlohy a žije svým vlastním životem. Všimněme si jednoho detailu: Zpod baretu se derou dlouhé vlasy. A co má být, řekne si někdo. Nuže, v době, kdy byl Guevara na Kubě ministrem, v Československé socialistické republice příslušníci SNB (věřím, že ne všichni) zadržovali dlouhovlasé výrostky a násilím je stříhali. Dnes už je to velmi těžko pochopitelné, ale tehdy a opět, po krátké přestávce Pražského jara, v období nejtužší normalizace, se taková blbost jako délka vlasů stala věcí navýsost politickou. Pan Lachout byl, jako každý policista, představitel tehdejšího establishmentu. A ten nám, užaslým občanům, vzkazoval prostřednictvím televizního klipu (tehdy se tomu ještě klip neříkalo): "Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás!"

Ale abych nepsal jen o vlasech, ačkoliv ty jsou v této věci symbolické, symptomatické a signifikantní. Zajištěná existence, kariéra, dostatek spotřebních statků, na to slyší téměř každý. Být v ČSSR příslušníkem SNB, to jistě nebylo marné. Když si dotyčný hleděl svého a příliš nevyčníval, mohl se těšit různým materiálním i nemateriálním výhodám. Asi se opět nemýlím když vyjádřím domněnku, že pan Lachout se svého postavení nevzdal a neodešel bojovat ani do konžské džungle, ani do bolivijských hor. Guevara byl ministrem, ve společenské hierarchii měl mnohem vyšší postavení než Lachout, ale vzdal se toho, téměř se chce říci, že se toho vzdal s nesnesitelnou lehkostí a odešel bojovat do zemí, kde neměl reálnou šanci na úspěch.

Podezřívám pana Lachouta, že ani tak nechtěl chválit Guevaru jako ten československý ancien régime. Má samozřejmě právo chválit co chce, ale měl by být poctivější a neschovávat se za osobnost, která se od něj, v dobrém i ve zlém, tak výrazně odlišuje. Není tajemstvím, že Guevara příliš neskrýval své opovržení vůči představitelům tradičních komunistických stran, zvláště těch, které držely neomezenou moc v zemích tzv. světového socialistického společenství. S despektem pohlížel na Chruščova, Novotného, Gomulku, Kádára, Ulbrichta... Na všechny ty nudné aparátníky ve špatně padnoucích šedivých oblecích.

Pojem tyran, použitý F. Golgem, má několik významových nuancí. Guevara byl tyran tím, jak lehce dával příkazy k uvěznění a k popravám. Nebyl tyran vůlí udržet se u moci. Té se naopak s lehkým srdcem vzdal. Snad by bylo přesnější označení dobrodruh a hochštapler, vizionář jdoucí za obecným dobrem bez ohledu na individuální utrpení, revolucionář bez zpětné vazby.

Zcela směšný je argument, že "vládní garnitura USA je v současné době celosvětově občany považována za fašistickou a svět ohrožující skupinu lidí - což lze dovodit prostým surfováním po internetu." Nechovám žádnou náklonnost k současné garnituře USA, pouze skromně podotýkám, že prostým surfováním po internetu lze dovodit cokoliv. Např. že lidstvo ovládají zlí ještírci. Nebo že obě světové války zavinilo spiknutí mezinárodního židovstva. Nebo že Země je placatá. A už vůbec nechápu, proč do svého příspěvku vkládá irelevantní a denunciační povídání o jakémsi bývalém žoldnéři v JAR a Mosambiku. Tím jenom posiluje podezření, že mu nejde o Guevaru, ale o vlastní zájmy. Skutečnost, že jeho bratranec byl nebo dosud je ve Vodňanech starostou za ODS, je mi srdečně lhostejná.

Podobnou hodnotu mají argumenty pana Wagnera. "Dle legendy zcela náhodou vzniklá fotka pana Kordy skutečně je symbolem pro mnoho lidí této planety. Symbolem toho, že naděje se mohou plnit, že slabší mohou vítězit nad hrubou silou, symbolem revoluce. Symbolem lepší budoucnosti." Ano, je symbolem. Skutečný, nesymbolický Guevara, přispěl k nadějnému vítězství revoluce a následně se podílel na její mocenské degeneraci. Přispěl k osvobození i ke zotročení Kubánců. V té zemi vykonali revolucionáři mnoho dobrého, např. alfabetizaci. Ale nakonec, mnozí jistě proti své vůli, vybudovali systém, v němž slabší často podléhají hrubé síle. Guevara sám se na této thermidorské degeneraci podílel krátce, leč intenzivně.

Vraťme se ještě jednou velkým obloukem k té romantické podobizně. Ten pohledný muž v sobě skrýval ještě jeden paradox: On, levicový revolucionář, bořitel měšťáckých konvencí, byl svým způsobem velmi konzervativní a tradiční. V osobním životě se projevoval jako typický latinskoamerický macho. Pořídil si manželku i milenku a pořádně se nevěnoval jedné ani druhé, protože jako správný chlap měl přece své velké poslání. Starosti o rodinu, to náleží ženám. Muži do ruky samopal, ženě vařečku. Kromě trestu smrti ho fascinovala také homosexualita, jejíž nositele upřímně nenáviděl. V tom si nezadal se svými politickými protivníky, tradičními militaristickými caudillos, s bigotními konzervativními katolíky nebo třeba s povstalci španělského generála Franca. George Orwell ve své knize Hold Katalánsku popisuje, jak si účastníci občanské války krátili dlouhou chvíli v přestávkách mezi boji. Ze zákopů do zákopů na sebe pokřikovali nadávky, z nichž nejhorší byla "maricón", tj. teplouš. V tom nebylo rozdílu mezi republikány a falangisty. Oni přece byli ti správní chlapáci, bojovníci ze zákopů, žádní teplouši. Přitom -- opět jsme u těch paradoxů -- si více či méně dobrovolně vytvářeli životní styl, který tradičnímu heterosexuálnímu soužití příliš nepřál. V zákopech těch žen moc nebylo a na takové věci nebyl v boji čas. "Chlapi sobě!", chtělo by se zvolat se známou televizní reklamou.

Toto není pokus o objektivní analýzu Ernesta Che Guevary, pouze osobní pohled na tuto slavnou osobnost. Velmi se přimlouvám aby ti, kteří se rozhodnou něco o něm napsat, nepsali o úplně jiných věcech.

                 
Obsah vydání       31. 10. 2007
30. 10. 2007 Štvanice na Jiřího Čunka Jan  Čulík
31. 10. 2007 Politická objednávka lovecké smečky: snaha zabránit korupční kopulaci Štěpán  Kotrba
31. 10. 2007 Ať je člověk jakkoliv odporný zločinec, podvodník a kriminálník, má právo na spravedlivý soudní proces Jan  Čulík
31. 10. 2007 ČT "právem upozornila na trestný čin spáchaný těmi, kdo mají na dodržování zákona dohlížet"
31. 10. 2007 Několik nepřesností v kauze Jiřího Čunka Petr  Wagner
31. 10. 2007 ČT se v případě Jiřího Čunka zachovala profesionálně Jiří  Jírovec
31. 10. 2007 Rusové byli nahnáni na proputinovské demonstrace
31. 10. 2007 Budou se národy svářet o Antarktidu?
31. 10. 2007 Británie: Donutí vláda firmu Tesco prodat své supermarekety konkurenci?
30. 10. 2007 Konec politiky v Británii a v Evropě?
31. 10. 2007 Osud František  Halas
31. 10. 2007 Aféra jménem Andula (X. část) Josef  Brož
31. 10. 2007 Základní příjem jako spása kapitalismu, aneb Kdo za co? Uwe  Ladwig
31. 10. 2007 Tiskovým mluvčím ČT se stal mluvčí vojenské rozvědky: "Tahle země je opravdu drbárna..." Štěpán  Kotrba
31. 10. 2007 Che Guevara -- ikona a zástupný symbol Petr  Partyk
31. 10. 2007 Ropa na vrcholu, bude na Vánoce benzín za 40 Kč?
31. 10. 2007 Nezákladňák ukončí svou pouť dnes před Českou televizí
31. 10. 2007 Valné shromáždění OSN znovu odsoudilo ekonomické embargo Spojených států proti Kubě
31. 10. 2007 Promítaní filmu ČT o Jaroslavu Šabatovi se odkládá
31. 10. 2007 Michael  Marčák
30. 10. 2007 Plyn z Kaspiku nebude (zatím). Krach projektu Nabucco na obzoru?
30. 10. 2007 Netrvalo to dlouho: Šámal se poroučí z České televize, Wollner se nejspíše bojí Štěpán  Kotrba
30. 10. 2007 Muž minulého věku Vladislav  Černík
30. 10. 2007 Připravují se USA na preventivní jaderný úder proti Rusku? Lukáš  Rázl
30. 10. 2007 Padouši, nebo hrdinové? Pavel  Urban
30. 10. 2007 BBC: Nová železná opona
30. 10. 2007 Nejistota v Americe Greg  Evans
30. 10. 2007 Nové Dějiny české literatury v angličtině, poprvé po víc než třiceti letech
30. 10. 2007 Soumrak utopií (čtvrtá část) Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
30. 10. 2007 Hvězda zvaná Pelyněk Pavel  Kopecký
20. 10. 2007 Hospodaření OSBL za září 2007