Jakožto student nedisponuji žádnými závratnými částkami. Svůj účet zatěžuji maximálně vklady v řádech nepřevyšujících ubytovací stipendium či třídenní brigádu, vyčerpávaje z něj částky obvykle odpovídající většímu předvíkendovému nákupu. Přece jen má svá pozitiva, že člověk peníze dostane až po zadání PINu (který jsem si narozdil od mnohých nenapsal na kartu), a třeba i taková jízda přeplněnou tramvají je pak mnohem pohodovější, než kdybych měl mít u sebe neustále hotovost.

Avšak i život študáka přináší chvíle, kdy se mu zrovna nedostává tolika peněz, jak by si představoval. Přesně to vystihuje odstavec z internetových stránek KB:

"Dostáváte se někdy do situací, kdy potřebujete překlenout dočasný nedostatek financí? Vyřešit Vám je pomůže povolený debet, jednoduchý úvěrový produkt, který Vám umožní přečerpávat Váš běžný účet. S povoleným debetem se nemusíte obávat, že Vám budou scházet prostředky na Vaše běžné potřeby či úhradu trvalých příkazů."

A tak jsem se s radostnou vidinou nabytí možnosti přečerpat svůj běžný účet vydal na pobočku banky ve městě, kde studuji, tedy v Olomouci. Budova stojící hned vedle soudu člověka vítá majestátnými těžkými (dubovými?) dveřmi, jako by říkala, že tady ty peníze jsou v bezpečí, ne jako v bankách, kde před vámi při vstupu samy od sebe uhnou takové ty skleněné.

Na rozdíl od pobočky ČS, kde jsem byl následně (abych měl porovnání), mne neodrazovala žádná zdánlivě nekonečná fronta. Byl jsem mile přijat a hned se mne ujala taková pozorná paní. Vysvětlil jsem jí, že bych moc rád přečerpal svůj účet, a tudíž jsem přišel vyřídit nutné formality (dle informací na internetu jsem si přinesl potvrzení o studiu, samozřejmě také OP).

Po tomto milém přivítání přišel PRVNÍ CHYTÁK. "No, ale my už Gaudeamus neděláme, teď děláme jenom G2." A do háje. Mám svých posledních pár korun na účtu, který už "nedělají". Vybírám z bankomatů, platím v obchodech, posílají mi pravidelné měsíční výpisy, chodí mi smsky o změně, ale už ho "nedělají".

Po té, co si paní bankovnice na potvrzení o studiu zkontrolovala, že jsem studentem právnické fakulty, jsem prošel prvním chytákem díky odpovědi, že je mi jedno, co dělají a co nedělají, že mám na Gaudeamus platnou smlouvu, a že v souladu s informacemi zveřejněnými na internetu se dožaduji možnosti "vyřízení žádosti o zřízení možnosti čerpat debet".

Hloupý však ten, kdo by si myslel, že tím trable skončí. Přišel DRUHÝ CHYTÁK. "No, ale to jde u G2, ne u Gaudeamus." A následovalo několik minut frenetického ťukání do počítače. Výsledkem ťukání bylo, že to opravdu nepůjde. A tak milá paní bankovnice zvedla telefon. "Aha, aha, a kdy se vrátí?" Na můj tázavý výraz mi odpověděla: "Tak jsem volala do Prahy té paní, co dává věci na internet, a ona je na obědě. Ale do půlhodiny se vrátí." Chtěl jsem tedy odejít na nákup, a vrátit se v době, kdy už v Praze skončí obědová přestávka, ale byl jsem zaražen, že pak tady zase nebude ta paní bankovnice, co se mě ujala, a tak jsem si tedy sedl do křesla a jal se číst leták o účtu G2, jež jsem předtím odmítl jako naprosto irelevantní.

Paní v Praze se asi cestou na oběd ztratila, avšak díky nasazení milé bankovnice došlo k získání informací od někoho jiného "z Prahy", kdo tedy potvrdil, že i na můj typ účtu se poskytuje možnost zřízení debetu. Jestli i potvrdil či vyvrátil informaci o tom, zda-li Gaudeamus "dělají", to fakt netuším, ale zdálo se, že je vše na dobré cestě.

Jenže pak přišel TŘETÍ CHYTÁK, kterým jsme se vrátili k problému, jež byl paní bankovnicí zmíněn již v úvodu, ale kterému jsem nepřikládal velkou důležitost.. "No, ale vy máte pobočku v Karviné, a tam je vaše bankovní poradkyně, takže my s tím tady opravdu nic neuděláme." Jaksi matně jsem si vzpomněl na dopis, který mi přišel před pár lety, kdy KB zaváděla funkce bankovních poradců, vzpomněl jsem si na nějakou další milou paní, které jsem v karvinské pobočce dával potvrzení o studiu, než i tuto nepříjemnou povinnost zrušili.

Vzpomněl jsem si, jak jsem hned vyrostl, jak důležitě jsem se cítil, když jsem zjistil, že mám i svou vlastní bankovní poradkyni. Jako v americkém filmu. Fakt borec největší. V té chvíli jsem si vůbec neuvědomoval, že to může přinést i komplikace, hlavně, když budu většinu času trávit mimo oblast působiště mé poradkyně.

Milá paní bankovnice se však nevzdávala. Dále vydatně cosi bušila do počítače, zkoušejíc i přes všechny systémové obstrukce vyhovět mým přáním. Zřejmě ji poháněla i firemní loajalita, když na mou větu, že mám dojem, že je pro mne jednodušší si vyřídit celý nový účet i s možností radostného přečerpávání u konkurence, neměla přichystaný žádný chyták (tedy vezmu-li v potaz, že jsem na pobočku přišel s určitým cílem, jehož jsem chtěl dosáhnout v konkrétním čase, bez plánu cestovat v následujících dnech k pobočce disponující "mou poradkyní").

Bohužel, systém byl neoblomný. Přes veškerou snahu se mým požadavkům vyhovět nedalo. Jedině, že bych si prý mohl "nechat svůj účet převést k nám" (tzn. do Olomouce), což by trvalo tak asi dva dny, a pak bych si zase přišel všechno vyřídit, a do týdne a do dne po té bych již mohl přečerpávat svůj účet. Ta představa, že bych svůj účet přečerpával až za 10 dní, mne již vůbec nenaplňovala radostí, a tak jsem se rozhodl nabídky nevyužít.

Shrnutí:

1 Stanovení osobního poradce neznamená zlepšení vašeho postavení, nýbrž pouze konstatování faktu, že bez tohoto člověka jste naprosto v háji.

2 Snaha o vyřešení požadavků v bance vyžaduje pevné nervy. Zřejmě nepomůže ani oblek.

3 Ani dobrý oblek nepomůže.

4 Jediný opravdu kompetentní člověk je "paní, co dává věci na internet". Tato paní je v Praze.

Co říci závěrem? Snad jen, že byl-li by Kafka dnes živ, nepochybně by se jeho nejslavnějším románem stalo dílo "Banka".