8. 2. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
8. 2. 2008

AMERICKÁ ZÁKLADNA JINDE

Pomalá zpráva Johna Pilgera o odsunutém obyvatelstvu Čagoských ostrovů

Poslední kniha Johna Pilgera, v Británii žijícího australského válečného zpravodaje, investigativního novináře, dokumentaristy a držitele dvou britských ocenění Novinář roku, jenž se u nás mimo jiné v sedmdesátých letech setkal s československými chartisty, Svoboda až příště (Freedom Next Time), která poprvé vyšla u britského nakladatelství Bantam Books před dvěma lety, se v pěti kapitolách věnuje "impériu, jeho vnější fasádě a vytrvalému boji lidí za svobodu" (str. 13). Kvalitní recenzi na knihu si lze přečíst v článku Voice of the Unpeople" (Hlas nenároda) v britském deníku Guardian. Tento článek se věnuje pouze první kapitole nazvané "Ukradený národ" (Stealing a Nation), která představuje jednu z takzvaných "pomalých zpráv", zpráv, které nikdy neměly spatřit světlo světa, jež se "nikdy nestaly", i když pozornost si zaslouží i další kapitoly, které se zabývají Palestinou ("Poslední tabu"), Indií ("Zářivá Indie"), Jižní Afrikou ("Apartheid nezemřel") a Afghánistánem ("Osvobození Afghánistánu"). V úvodu ke knize, jenž ve zkratce představuje kritickou koláž současné situace a výbornou charakteristiku západního pohledu a historického chápání světa "těch druhých", John Pilger cituje nositele Nobelovy ceny za literaturu, Harolda Pintera, který se při předávání ceny ptal proč "jsou na Západě tak dobře známy systematická brutalita, všudypřítomné krutosti a neúprosné utlačování nezávislého myšlení ve stalinistickém Rusku, zatímco americké imperiální zločiny jsou zaznamenávány jen částečně, nemluvě o jejich dokumentaci nebo připuštění jejich existence vůbec" a rezignovaně poznamenává, že pro britskou BBC se ani tento proslov "nikdy nestal" (str. 17).

John Pilger o vyhnání kreolského obyvatelstva z ostrova Diego Garcia v soustroví Čagos v Indickém oceánu natočil dokument Ukradený národ, jenž byl uveden do distribuce v roce 2004. Stejnojmenná kapitola jeho knihy Svoboda až příště je shrnutím vývoje nuceného vysídlení britských (avšak "nebílých") občanů ostrova, jež proběhlo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let (dokončeno bylo v roce 1973) a zahrnuje řadu velmi zajímavých rozhovorů se zúčastněnými z obou stran. Asi se ptáte, proč by nás mělo zajímat nějaké vysídlení pár "Pátků" z nějakého ostrova? Důvod je prostý. Velká Británie vysídlila okolo dvou tisíc svých vlastních občanů z jejich domova na Mauricius, kam byli převezeni bez prostředků a téměř bez nároků na jakoukoliv kompenzaci na základě přísně tajné dohody mezi Spojenými státy a Velkou Británií (dohoda nebyla schválena Parlamentem, ale královnou na základě návrhu tzv. Tajné rady složené z vládních ministrů; ve Spojených státech bylo financování tohoto projektu rovněž schváleno velice demokraticky bez vědomí Kongresu formou "slevy" na jadernou ponorku Polaris), která zde americké armádě umožňovala vybudovat leteckou a námořní základnu (v současné době mají USA přibližně 725 strategicky rozmístěných základen po celém světě). Proti stavbě protestovalo 29 států v oblasti Indického oceánu. V britském parlamentu se o této záležitosti diskutovalo poprvé v roce 1975, tedy několik let po provedeném vysídlení, kdy vyšlo veřejně najevo, že na ostrově před zbudováním základny žilo v klidu a míru kreolské obyvatelstvo již od 18. století.

John Pilger poznamenává, že když britská BBC informuje o bombardování Iráku a Afghánistánu, uvádí, že letadla odstartovala z neobydleného britského ostrova Diego Garcia v Indickém oceánu (přistávací plocha americké základny, jež je největší americkou vojenskou základnou mimo území Spojených států s více jak čtyřmi tisíci vojáky, třiceti válečnými loděmi a satelitní špionážní stanicí a kterou Pentagon nazývá "nepostradatelnou platformou" pro světovou kontrolu, jak uvádí stručná charakteristika filmu Stealing a Nation, mimo jiné patří k těm nejdelším na světě). Ti, kteří mají na svědomí vyhnání obyvatelstva, jež zahrnovalo otrávení i zplynování oblíbených psů obyvatel s naznačenou hrozbou, že po psech přijdou na řadu lidé, se tento fakt snažili zakrýt tvrzením, že se jednalo jen o nájemnou pracovní sílu ze Seychelských ostrovů a z Mauricia. Samotní obyvatelé Čagoských ostrovů ovšem tvrdí něco jiného (stručný přehled historie souostroví, včetně informace o vyhnání jeho obyvatel, lze najít pod heslem Chagos Archipelago na Wikipedii, informace o současné situaci uprchlíků a odkazy na další užitečné články lze najít na jejich webové stránce). John Pilger na úvod kapitoly také trefně cituje Milana Kunderu: "Boj lidí proti moci je zápasem paměti proti zapomnění". Krátce po svém vyhnání začali Čagosané, přivyklí soběstačnému životu na ostrovech, umírat ve velmi nelidských podmínkách slumu v Port Louis na Mauriciu, kam byli přesídleni. Zpráva z roku 1975 uvádí "dvacet šest rodin, jejíž členové zemřeli v chudobě, devět sebevražd a mladé dívky donucené k prostituci, jen aby mohly zaplatit za jídlo" (str. 51).

Celý příběh lze přiléhavě ilustrovat větou, již koncem ledna 2008 pronesl ředitel organizace Humans Rights Watch Kenneth Roth při příležitosti zveřejnění každoroční zprávy o stavu lidských práv ve světě (viz článek UK and US accused of hypocrisy over despots (Británie a Amerika obviněny z pokrytectví ohledně despotů): "Jen málokdy byla demokracie tak velebena a zároveň tolik porušována, tak podporována a zároveň tolik ignorována, tak důležitá a přesto přinášející tolik zklamání." Zpráva HRW také uvádí, že "Spojené státy, Velká Británie a další západní státy v některých zemích ignorují zfalšované a zmanipulované volby z důvodu politické pohodlnosti." Do tohoto rámce dobře zapadá Pilgerův poznatek, jenž situaci Čagosanů přirovnává k Falklandské válce z roku 1982, kdy byl přibližně stejný počet britských (bílých) občanů slavnostně zachráněn britskou armádou.

Navzdory britské i americké snaze celou záležitost "ututlat", se Čagosanům nakonec podařilo dostat celou záležitost včetně žádosti o možnost vrátit se na ostrovy k britskému Nejvyššímu soudu. Projednávání předcházela vládní dezinformační kampaň proklamující tvrzení, že znovuosídlení souostroví je nemožné "jak z důvodu praktické neproveditelnosti, tak ve vztahu k našim [britským] smluvním závazkům" (str. 76). Pilger poznamenává, že žádná smlouva v podstatě neexistuje a nemožnost osídlení je prokazatelně mylná, protože se na Čagoských ostrovech pravidelně krátkodobě usidlují dálkoví jachtaři. Dne 3. listopadu 2000 byla britská vláda šokována rozhodnutím Nejvyššího soudu, jenž na základě Velké listiny práv a svobod z roku 1215 zakazující nucený exil z říše bez řádného procesu rozhodl o neplatnosti nařízení z roku 1965, jehož bylo použito pro deportaci obyvatel ostrova Diego Garcia. Po tomto extatickém vítězství však byli Čagosané zkropeni studenou sprchou, když Ministerstvo zahraničí vlády Tonyho Blaira vydalo další imigrační výnos, jenž ostrovanům zakazuje návrat domů, což bylo opět zdůvodněno na základě smluvních podmínek s Washingtonem.

Když se šest čagoských rybářů pokusilo přistát na ostrově Peros Banhos, bylo jim britským policistou sděleno, že to není možné a že se musí okamžitě vrátit, i když se prokázali britskými pasy a rozhodnutím Nejvyššího soudu. O několik set metrů dál je jachtařská námořnická kolonie, jejíž obyvatelé z velké většiny nejsou Britové. Dne 25. května 2007 tiskem proběhla zpráva o třetím soudním vítězství Čagosanů (viz například článek Čagosané se smí vrátit). Jak Kateřina Hůlková uvádí ve svém článku, "poté, co jejich naděje na návrat už několikrát v minulosti zkrachovaly, Čagosané v soudní síni přijali verdikt v tichosti." Po tomto datu se po Čagosanech v médiích opět slehla zem. Nejčerstvější zprávu jsem nalezl v článku The Chagossian Story, kde se píše o tom, že 23. ledna 2008 podá Olivier Bancoult, lídr Čagosanů na Mauriciu, který se účastnil i odvolávacího soudního řízení loňského roku, svědectví o britském zacházení s jeho lidmi před Zahraničním výborem britské Dolní sněmovny. Jeden z komentářů k článku informuje, že 18. února bude v Horní sněmovně zahájena kampaň Let Them Return (Dovolte jim vrátit se domů), jež by měla přitáhnout širší pozornost k údělů Čagosanů.

                 
Obsah vydání       8. 2. 2008
10. 2. 2008 Vypráskat je od koryt aneb Maminko, maminko, kdybys to věděla, ty by si si odplivla Jiří  Jírovec
10. 2. 2008 Směšní advokáti posvátných rituálů Bohumil  Kartous
10. 2. 2008 Kdo jak hlasoval při volbě prezidenta Michal  Škop
10. 2. 2008 Rakousko se otřásá politickou aférou Richard  Seemann
9. 2. 2008 Putin: Vznikají nové závody ve zbrojení
10. 2. 2008 Proč nevyhrál Klaus? František  Řezáč
10. 2. 2008 Béčkové zpravodajství televize Nova
9. 2. 2008 V první volbě nebyl prezident zvolen Bohumil  Kartous
9. 2. 2008 Přes 3 infarkty vzhůru k prezidentskému stolci Vladislav  Černík
9. 2. 2008 Abstraktní pravidla jsou důležitá Boris  Cvek
9. 2. 2008 Studio ČT poskytuje podporu Václavu Klausovi Bohumil  Kartous
9. 2. 2008 Být ukázněný je dobré, aneb monolit z mrákotínské žuly Michal  Kuklík
9. 2. 2008 Zachraňte Pečínku Bohumil  Kartous
8. 2. 2008 Zachraňte důstojnost prezidentské volby! A proč? Bohumil  Kartous
8. 2. 2008 Volba prezidenta ČR: K čemu je neaktuální Český rozhlas? Jakub  Rolčík
9. 2. 2008 ... a proč? František  Řezáč
8. 2. 2008 CIA o hrozbách světové stabilitě a americkým zájmům
8. 2. 2008 Pomalá zpráva Johna Pilgera o odsunutém obyvatelstvu Čagoských ostrovů Daniel  Hrabina
8. 2. 2008 Zdravotnictví se nesmí stát kšeftováním se zdravím
8. 2. 2008 Tajná volba vylučuje korupci ... pokud je opravdu tajná Jan  Hošek
8. 2. 2008 Prezidentští kandidáti a zahraniční politika Miroslav  Polreich
8. 2. 2008 Prohlášení ČRo k vyjádřením redaktora Miroslava Konvaliny
8. 2. 2008 Čtenář: Proč se stal Kotrba stoupencem Švejnara? Kotrba: Protože analyzuje fakta, nikoliv předsudky Štěpán  Kotrba
8. 2. 2008 Klaus - Švejnar: o tuhle špinavou politiku se nezajímám, ale...
8. 2. 2008 Odložené školné. Komu pomůže?
8. 2. 2008 Rada Českého rozhlasu: pořad "Volejte ředitelce, volejte Barboře Tachecí" byl porušením Kodexu Štěpán  Kotrba
8. 2. 2008 Ženy na plese JIří  Šotola
8. 2. 2008 Ještě jednou povídání o pejskovi a kočičce Sandra  Wain
8. 2. 2008 Konvalina chce vysvětlení svého odvolání? Může ho mít. Štěpán  Kotrba
8. 2. 2008 Nejsem komunista a jsem proti radaru: Česká média to nedokážou pochopit?
8. 2. 2008 Hyenismus: Uplatnění morálky zákon vylučuje Jaroslav  Klíma
8. 2. 2008 Arcibiskupství pražské: Vlk se distancuje od Tachecí
8. 2. 2008 Český rozhlas online ze Španělského sálu o volbě prezidenta
8. 2. 2008 Hledám slušnost
8. 2. 2008 My máme maso, ó jak se máme! Jan  Paul
7. 2. 2008 Medvědář Jakl svému pánovi medvědí službu dělá
8. 2. 2008 Tři a půl roku věznění bez soudu
7. 2. 2008 Lekce tržní ekonomiky
8. 2. 2008 Končím diskuzi s Britskými listy Stanislav  Kliment
7. 2. 2008 Česká televize se distancuje od aktivit Adama Komerse
7. 2. 2008 Prezidentské sviňárny Jan  Potůček
7. 2. 2008 Lípa nebo Palcát - volba mezi dvěma prezidentskými možnostmi Štěpán  Kotrba
7. 2. 2008 Nejde přece o nic, jen je to s ústním vyjadřováním stále horší Miloš  Dokulil
7. 2. 2008 Důstojnost prezidentské volby Boris  Cvek
7. 2. 2008 Příběh Rostislava Roztočila: Před Listopadem jako po Listopadu Zdeněk  Jemelík
7. 2. 2008 Vybuduje si Čína vojenskou základnu v Íránu?
7. 2. 2008 Americký systém protiraketové obrany by zvýšil pravděpodobnost vzniku jaderného konfliktu
10. 2. 2008 Sherbetmassacre.net
30. 11. 2007 Jací jsme
2. 1. 2008 Hospodaření OSBL za prosinec 2007